14 C 92/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Kořínkovou v právní věci žalobkyně:Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně, se sídlem Adresa žalobkyně, zastoupena Jméno Zástupce se sídlem Jméno advokáta proti žalované:Jméno žalované A, narozena dne Datum narození žalované A, bytem Adresa žalované A o zaplacení částky 82 428 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 31 500 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 50 928 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 214,11 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 611,42 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 32 401,54 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 32 401,53 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u nadepsaného soudu domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 82 428 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 25 214,11 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 611,42 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 32 401,54 Kč od 22.10.2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 32 401,54 Kč od 22.10.2025 do zaplacení, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČ IČO, a žalovanou dne 25.6.2023. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně náležitě přezkoumala úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě uzavřené smlouvy poskytla žalované finanční prostředky ve výši 33 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 3 317 Kč, poslední splátka ve výši 3 314 Kč. Spolu s dlužnou jistinou se žalovaná zavázala uhradit také úrok za zapůjčené peněžní prostředky s dohodnutou pevnou zápůjční úrokovou sazbou na celou dobu splácení úvěru ve výši 12 % ročně. Žalovaná na tuto pohledávku uhradila právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 1 500 Kč, tedy poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Žalovaná na svůj dluh ničeho více neuhradila ani k zaslané předžalobní výzvě žalobkyně.

2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 2.7.2026. Žalobkyně se k nařízenému jednání soudu dostavila, oproti žalované, která se k jednání soudu bez omluvy nedostavila, ani nepožádala o odročení tohoto jednání. Soud proto věc projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalované.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Dne 25.6.2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČ IČO, se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 33 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr v 21 měsíčních splátkách po 3 317 Kč, poslední splátku ve výši 3 314 Kč, celkem tedy částku ve výši 69 654 Kč představující poskytnuté finanční prostředky ve výši 33 000 Kč, kapitalizované úroky ve výši 31 815 Kč, poplatek za zpracování ve výši 1 500 Kč a doplňkové pojištění ve výši 3 339 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 25.6.2023 a smluvních podmínek.) Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 25.6.2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala od žalované informace o její finanční situaci v rámci žádosti o poskytnutí úvěru, když žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila své příjmy, které doložila výpisy z bankovního účtu za měsíce duben a květen 2023. Čisté měsíční příjmy žalované byly zjištěny ve výši 20 230 Kč měsíčně, jako další čisté měsíční příjmy domácnosti byla uvedena částka 60 000 Kč, přičemž žalovaná uvedla, že má jediný zdroj příjmů, není tedy zřejmé, odkud právní předchůdkyně žalobkyně čerpala další příjem domácnosti ve výši 60 000 Kč a jak byla tato výše příjmu ověřena. Žalovaná dále uvedla, že bydlí u rodičů, nevyživuje žádnou další osobu, vlastní osobní automobil, je zaměstnána na dobu určitou, má zřízen bankovní účet, nemá kreditní kartu, má spotřebitelský úvěr od jiného poskytovatele a poskytovaný úvěr má sloužit k pokrytí neočekávaných výdajů. V případě měsíčních výdajů žalované právní předchůdkyně žalobkyně kalkulovala s výdaji sdělenými žalovanou v žádosti o úvěr. Žalovaná uvedla jako náklady pouze externí splátky ve výši 2 000 Kč a dále právní předchůdkyně žalobkyně kalkulovala s odhadovanými výdaji ve výši 6 000 Kč měsíčně. Žalovaná své závazky nesplnila řádně a včas. Žalovaná za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila celkem částku ve výši 1 500 Kč (zjištěno z tabulky umoření). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2025 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou z titulu uzavřené smlouvy byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 21.10.2025 podaným k poštovní přepravě dne 21.11.2025 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21.10.2025 včetně poštovního podacího lístku ze dne 21.11.2025). Předžalobní upomínka ze dne 16.1.2026 byla žalované odeslána dne 16.1.2026 (zjištěno z předžalobní výzvy včetně poštovního podacího lístku).

6. Na základě shora uvedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru za shora uvedených podmínek finanční prostředky ve výši 33 000 Kč. Žalovaná poskytnuté finanční prostředky řádně nesplácela a dostala se do prodlení, když celkem právní předchůdkyni žalobkyně uhradila částku ve výši 1 500 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované, když při tomto prověřování vycházela z informací poskytnutých žalovanou v zákaznické kartě při žádosti o spotřebitelský úvěr, které si částečně (v případě příjmu žalované) ověřila žalovanou předloženými listinami.

7. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Právně byla věc posouzena podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jako nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, neboť uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru byla soudem shledána neplatnou ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně. S ohledem na zjištěný skutkový stav na základě provedeného dokazování po žalobkyni uděleném poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o nutnosti doplnit žalobní tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované s náležitou odbornou péčí, dospěl soud k závěru, že v rozhodované věci právní předchůdkyně žalobkyně nedodržela svou zákonnou povinnost k ověřování úvěruschopnosti žalované. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) nelze za řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované považovat objektivně nedoložené osobní prohlášení dlužníka, a to ani v případě, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Žalobkyně k otázce úvěruschopnosti odkázala na žalovanou vyplněnou zákaznickou kartu. Ze zákaznické karty je přitom zřejmé, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ke své finanční situaci předložila dva výpisy z bankovního účtu, na jejichž základě měla žalovaná dosahovat čistého měsíčního příjmu ve výši 20 230 Kč, v době žádosti o úvěr byla zaměstnána na dobu určitou (není známo, zda se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala termínem ukončení pracovního poměru), další příjmy domácnosti byly uvedeny ve výši 60 000 Kč měsíčně, jedná se však o příjmy, o nichž není zřejmé, zda byly právní předchůdkyní žalobkyně jakkoli ověřovány a z jakých zdrojů tyto tvrzené příjmy pocházejí. Nelze vyloučit, že se jednalo o tvrzené příjmy rodičů žalované, která v žádosti o úvěr uvedla, že bydlí u rodičů, avšak rodiče žalované nejsou smluvní stranou uzavřené smlouvy o úvěru, a proto nelze jejich tvrzený příjem v otázce posouzení úvěruschopnosti žalované jakkoli zohlednit. Právní předchůdkyně žalobkyně také nijak neověřovala výdaje sdělené žalovanou, když pracovala s výší „odhadovaných měsíčních výdajů“, které nejsou nijak doloženy ani odůvodněny. K výši těchto nákladů, které byly stanoveny na 6 000 Kč, soud konstatuje, že se jedná o výši nákladů, kterou nelze na základě dalších informací sdělených žalovanou v žádosti o úvěr nijak ověřit. Žalovaná ke své majetkové a finanční situaci uvedla, že bydlí u rodičů, má tedy zřejmě nižší náklady na bydlení oproti např. nájemnímu bydlení. Dále žalovaná uvedla, že splácí externí splátky ve výši 2 000 Kč měsíčně, které je rovněž nezbytné zohlednit, není zřejmé, zda právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli blíže zkoumala právní titul pro sdělené splátky či celkovou výši dluhu žalované, popř. ověřovala, že žalovaná nemá žádné další závazky. Právní předchůdkyně žalobkyně se však bez dalšího zjišťování skutečných poměrů žalované spokojila s odhadovanou výší měsíčních výdajů žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně se blíže nezabývala ani prokázáním dalšího příjmu domácnosti v uváděné výši 60 000 Kč, a to přestože tyto tvrzené příjmy zahrnula do celkových příjmů domácnosti, s nimiž bylo ohledně úvěruschopnosti žalované kalkulováno (v takovém případě by však nepochybně bylo nezbytné zahrnout oproti celkovým měsíčním příjmům domácnosti také její celkové měsíční výdaje). Popsaný přezkum proto nemůže splnit zákonné podmínky odborného posouzení, které nemůže vycházet pouze z informací poskytnutých dlužníkem, z odhadů či dokonce pouze ze statistických údajů, které nijak nezohledňují individuální situaci dlužníka a neumožňují učinit komplexní závěry o jeho poměrech. Nákladová část prohlášení žalované vychází pouze z odhadu právní předchůdkyně žalobkyně, odhadované náklady žalované nebyly podrobeny žádnému hodnocení právní předchůdkyní žalobkyně. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy (resp. při posouzení schopnosti žalované splácet poskytovaný úvěr) s náležitou odbornou péčí, když posouzení úvěruschopnosti v převážné části (nákladech žalované) provedla pouze na základě odhadu bez toho, aby tyto skutečnosti dále ověřovala a hodnotila. Právní předchůdkyně žalobkyně zde vycházela z výdajů, které nijak nezobrazují konkrétní situaci žalované a nevedou tedy k závěrům o konkrétních poměrech žalované. Zásadním kritériem pro platnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru totiž je dodržení zákonných požadavků na náležitou odbornost při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele, které právní předchůdkyně žalobkyně nedodržela, když náležitě nezjišťovala skutečné výdaje žalované, objektivně tedy nemohla dospět ke konkrétnímu závěru o úvěruschopnosti či neúvěruschopnosti žalované, neboť nezohlednila skutečné výdaje žalované a ani neměla povědomí o konkrétních výdajových poměrech žalované, neboť se vůbec nezabývala výší skutečných měsíčních nákladů žalované. Nedostatečnost ověřování úvěruschopnosti žalované se následně projevila v její neschopnosti poskytnutý úvěr řádně a včas splácet, když žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku ve výši 1 500 Kč představující cca 5 % poskytnutých finančních prostředků. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2025 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy na žalobkyni. Soud proto žalobkyni přiznal vůči žalované právo na úhradu dosud neuhrazené jistiny ve výši 31 500 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. V souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru soud uložil žalované povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem, když žalovaná, která se bez omluvy nedostavila k nařízenému jednání soudu a k žalobě se nijak nevyjádřila, v tomto směru neuvedla žádná tvrzení ani nenavrhla žádné důkazy k prokázání své současné majetkové a finanční situace a vzhledem ke své nepřítomnosti na nařízeném jednání soudu nemohla být o tomto ani soudem poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. Soud proto při stanovení výše splátek vycházel z předpokladu, že původně sjednaná výše splátky ve výši 3 317 Kč měsíčně přesahovala možnosti žalované, když tyto splátky nedokázala žalovaná ani v jednom případě řádně a včas uhradit, a proto stanovil splátku v nižší výši, a to 2 000 Kč měsíčně při zohlednění výše poskytnuté částky a doby jejího splácení. Soud uložil žalované povinnost k plnění pod sankcí ztráty výhody plnění formou splátek, tedy při prodlení žalované s úhradou jakékoli ze splátek či její části, je žalobkyně oprávněna domáhat se úhrady celého dluhu. Důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná zaplatila na dlužnou jistinu více, přechází na žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby soudu prokázala, že jistinu zaplatila řádně a včas či že na pohledávku uhradila více než žalobkyně uvedla. Žalovaná, která se k podané žalobě nijak nevyjádřila, netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni či její právní předchůdkyni cokoli více plnila.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl na základě § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu stran v řízení. V řízení byla úspěšnější žalovaná, když žaloba byla v nadpoloviční většině žalobou uplatněného nároku zamítnuta. Žalovaná však byla po celou dobu řízení zcela pasivní, žádné náklady jí v souvislosti s vedeným řízením nevznikly, a proto soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

12. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat splnění této povinnosti cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.