15 C 111/2022

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Moravcovou v právní věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO , se sídlem adresa žalobkyně , zastoupené anonymizováno jméno příjmení , anonymizována tři slova adresa žalobkyně , proti; žalované: ; celé jméno žalované , datum narození , trvale bytem adresa žalované , zastoupena matkou jméno příjmení , anonymizováno datum , anonymizována dvě slova adresa , anonymizována dvě slova anonymizováno , o zaplacení částky 1 516 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 516 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se coby právní nástupce provozovatele veřejné přepravy osob ([anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]) domáhala proti žalované zaplacení částky 1 516 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje žalovanou neuhrazené jízdné ve výši 16 Kč a neuhrazenou přirážku k tomuto jízdnému ve výši 1 500 Kč, když žalovaná dne 10. 2. 2021 ke své přepravě použila vozidlo veřejné osobní dopravy na právním předchůdcem žalobce provozované lince městské hromadné dopravy a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázala platným jízdním dokladem.

2. Žalovaná, popř. její zákonný zástupce se ve věci nevyjádřili, nerozporovali vylíčení skutkových okolností ze strany žalobkyně.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná v den tvrzený žalobcem použila ke své přepravě vozidlo na právním předchůdcem žalobce provozované lince veřejné osobní dopravy, přičemž se na výzvu dopravcem pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem. Totožnost žalované byla při kontrole jízdních dokladů ověřena. Žalovaná dosud žalobci dlužné jízdné ani přirážku k tomuto jízdnému v celkové částce 1 516Kč nezaplatila. S ohledem na dosažený věk žalované v posuzované době je soud přesvědčen, že žalovaná byla v době započetí přepravy a v průběhu jízdy vzhledem ke své dostatečné rozumové a volní vyspělosti způsobilá k platnému uzavření přepravní smlouvy s právním předchůdcem žalobkyně (dopravce) a schopna v dostatečném rozsahu vyhodnotit právní následky z tohoto pro něj plynoucí.

4. Nárok žalobkyně se opírá o ust. § 2550 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 za užití ust. § 1879 OZ a § 1970 OZ, dále pak (v případě použití autobusu) o ust. § 18a odst. 2, písm. a), c) zákona číslo 111/1994 Sb. o silniční dopravě v platném znění, popř. (při použití trolejbusu) o ust. § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona číslo 266/1994 Sb. o drahách v platném znění a to vždy ve spojení s ust. § 15, písm. b) vyhl. č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a jednotlivými ustanoveními Smluvních přepravních podmínek a Tarifu jízdného právního předchůdce žalobkyně. O příslušenství žalované pohledávky bylo rozhodnuto v souladu ust. § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Postoupení pohledávky soud hodnotí jako platné, v souladu s ust. § 1879 a násl. OZ.

5. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Návrh splňuje podmínky předpokládané ust. § 14b písm. a), b), c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Jednotlivé žaloby podávané stejnou žalobkyní, jak je soudu z úřední činnosti známo, se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce, tyto mají podobu vzoru, který se v jednotlivých dílčích případech odlišuje jen v minimální míře, a to pouze takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, avšak základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření zůstává totožný, pouze případně jen s drobnými odchylkami. Předmětem řízení je peněžité plnění, přičemž tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady právního zastoupení tak tvoří odměna za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé) a to ve výši 200 Kč/úkon dle § 14b odst.1, bod.1. vyhl. č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po 100 Kč.

6. Soud zpracoval toliko zkrácené odůvodnění tohoto rozsudku ve smyslu ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.