16 C 205/2020

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Traxlerové a přísedících Marie Smolíkové a Mgr. Jiřího Böhma v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČO , se sídlem adresa žalobkyně , právně zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátem, se sídlem adresa proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa žalovaného , právně zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem, se sídlem adresa o zaplacení částky 231 947 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 231 947 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů [anonymizováno] částku 90 183,87 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení částky 231 947 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli pracovní smlouvu, na základě které pracoval žalovaný pro žalobce na pozici řidič, skladník s nástupem do zaměstnání ke dni [datum]. Současně s pracovní smlouvou byla uzavřena také dohoda o hmotné odpovědnosti, na základě které převzal žalovaný hmotnou odpovědnost za svěřené hodnoty. Žalovaná částka představuje neodevzdané tržby z rozvozů [číslo] ze dne [datum] ve výši 34 361 Kč, [číslo] ze dne [datum] ve výši 75 070 Kč, [číslo] ze dne [datum] ve výši 25 706 Kč, [číslo] ze dne [datum] ve výši 74 332 Kč a [číslo] ze dne [datum] ve výši 22 478 Kč. Žalobce specifikoval jednotlivé rozvozy, kdy zejména uvedl, jakým zákazníkům žalovaný zboží vezl a přebíral od nich peníze. Žalovaný, jako každý řidič, měl ráno nachystané doklady k rozváženému zboží na daný den, když tyto doklady byly elektronicky vloženy do EET terminálu, kam následně žalovaný zapisuje vrácené obaly a tržbu od zákazníků, vše ukončí tiskem účtenky s EET kódy, kterou dá zákazníkovi. Po rozvezení zboží se vrací na sklad, tiskne výčetku vrácených obalů, kterou zkontroluje skladník a odesílá data na server. Následně předá doklady z rozvozu a tržbu hlavní pokladní, která rovněž natahuje data, která řidič poslal a kontroluje vrácené obaly a tržby. Žalovaný svůj dluh vůči žalobci uznal uznávacím prohlášením ze dne [datum] a zavázal se žalobci dluh uhradit do [datum]. Do dnešního dne tak však neučinil ani přes výzvu žalobce.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a odkázal na rozsudek zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], kterým byl žalovaný zproštěn obžaloby pro [anonymizováno] čin [anonymizováno], neboť se neprokázalo, že [anonymizováno] čin spáchal žalovaný. [anonymizováno] oznámení pro zpronevěru podal na žalovaného žalobce pro finanční částku, kterou nyní požaduje v tomto [anonymizováno]. Z odůvodnění rozsudku v [anonymizováno] věci vyplývá, že se žalovaný žádné [anonymizováno] nedopustil. Listiny o uznání dluhu nebo směnky byly vynuceny k podpisu bývalým vedoucím [jméno] [příjmení] a nikdy nebyly podloženy faktickými důkazy. O tom svědčí i skutečnost, že stejnou částku měla dlužit také jiná zaměstnankyně žalobce, která byla donucena podepsat stejné listiny. Oba podepsali listiny pod pohrůžkou ztráty zaměstnání. Proto žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby a k důkazu navrhl předmětný [anonymizováno] spis.

3. Žalovaný při jednání soudu požádal soud o poskytnutí koncentrační lhůty k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazních návrhů. Ta mu byla poskytnuta v délce 30 dnů od jednání soudu, které se konalo dne [datum]. Koncentrační lhůta tak uplynula dne [datum], vyjádření žalovaného však soudu bylo doručeno dne [datum]. Soud proto k těmto tvrzením nepřihlížel, vyšel pouze z tvrzení žalovaného uvedených v žalobě o tom, že k uznání dluhu došlo pod pohrůžkou ztráty zaměstnání. V souvislosti s tím soud žalovaného vyzval, aby doplnil skutková tvrzení ohledně okolností, za kterých došlo k takovému uznání, a k tomu označil důkazy. Žalovaný však svá skutková tvrzení již nedoplnil, ačkoliv byl poučen o následcích nesplnění výzvy soudu.

4. Dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě žalované částky s odkazem na uzavřenou dohodu o uznání dluhu a jeho splátkách ze dne [datum]. Z pracovní smlouvy [číslo] 2018 ze dne [datum] je zjištěno, že žalovaný pracoval u žalobce od [datum] na pozici řidič, skladník, když pracovní poměr byl sjednán do [datum]. Současně účastníci podepsali téhož dne dohodu o hmotné odpovědnosti, dle které žalovaný přebral odpovědnost za zboží na skladě při příjmu, výdeji a manipulaci a zavázal se udělat vše, aby nevznikaly škody na svěřeném majetku. V dohodě je dále výslovně zmíněna odpovědnost za zboží převzaté k rozvozu zákazníkům i za zásoby na skladě při nakládce, vykládce i ostatní manipulaci. Z dohody dále vyplývá i odpovědnost za jejich řádné a průběžné vyúčtování. Taktéž žalovaný dohodou převzal hmotnou odpovědnost za finanční prostředky převzaté od jednotlivých odběratelů a za veškerý majetek žalobce, se kterým přijde do styku při výkonu své funkce.

5. Dne [datum] účastníci sepsali listinu nazvanou Dohoda o uznání dluhu a jeho splátkách. Z obsahu této smlouvy vyplývá prohlášení žalovaného, jako dlužníka, že jako zaměstnanec způsobil žalobci, jako zaměstnavateli na pozici skladník, řidič, škodu jednáním, kdy neodevzdal tržby z rozvozů ve výši žalované částky, kdy rozvozy specifikované v dohodě odpovídají rozvozům dle žaloby. Dále z dohody vyplývá závazek žalovaného uhradit tuto částku do pokladny nejpozději do [datum]. Dále je v dohodě uvedeno, že v případě, že nebude dodržena splátková povinnost, dochází ke ztrátě výhody splátek a žalovanému, jako dlužníkovi, budou předepsány úroky z dluhu ve výši 0,05 % za každý den prodlení. Účastníci dohody prohlásili, že smlouvu neuzavřeli v tísni, ani za nápadně nevýhodných podmínek a že se na jejím obsahu dohodli.

6. Žalovaný při svém účastnickém výslechu vypověděl, že dohodu o uznání dluhu podepisoval pod nátlakem, čímž myslí, že mu hrozila ztráta zaměstnání a že se to bude řešit s policií. V den, kdy dohodu podepsal, vracel se zpátky na firmu, zavolal mu vedoucí a sešli se na parkovišti před obchodním domem. Vedoucí na něj naléhal, aby listinu podepsal se zdůvodněním, že chce být chráněn před majitelem společnosti v tom směru, že se věc s mankem řeší. Žalovaný to tedy podepsal, zdůraznil, že byl opravdu pod velkou výhružkou. Žalovaný pak předpokládal, že se to bude řešit dál. Co se dělo po podpisu dohody, na to už si žalovaný přesně nevzpomínal. Nějakou dobu ještě u žalobce pracoval, myslí si, že tak 14 dní, a pak dostal výpověď. Výpověď mu oznámil pan [příjmení], pávě na základě toho, co vzniklo. Už si nevzpomínal na detaily předání výpovědi. Bylo mu sděleno, že je konec, že má odevzdat klíče, peníze, apod. Žalovaný pak všechno podepsal a skončil s tím, že za normálních okolností už by tam dál nepokračoval, a to právě proto, co tam všechno vzniklo. Dále vypověděl, že pro žalobce pracoval 4 roky, možná 4 a půl, přesně už nevěděl. I v minulosti už byly nějaké problémy, ale nebyly to tak velké částky. Žalovaný nebyl schopen konkretizovat, jakých neodevzdaných tržeb se manko týkalo s tím, že popsal, že vybral nějaké částky a na konci týdne, když měl celý balíček u sebe, a když zjistil, že mu nic nechybí, tak zaplatil první tři dny např. a další dva se potom nechaly. Pak se vybraly další peníze a vlastně se to pořád hrnulo před sebou. Připustil, že peníze odevzdával někdy i jednou za týden, obvykle však za 3, 4 dny. Poukázal na to, že to bylo v období, kdy byly na [anonymizováno] jenom dva řidiči, to období trvalo půl roku. Pokud by měl žalovaný časově zasadit, od kdy si řekl, že nechce u žalobce pracovat, takto bylo od uznání dluhu. Ohledně obsahu té listiny žalovaný vypověděl, že si ji přečetl, ale nepodepisoval ji s tím, že někomu bude platit 230 000 Kč, ale podepsal to proto, že pan [příjmení] mu to vylíčil tak, že potřebuje mít něco v ruce kvůli majiteli, který na něj tlačí, že tam vidí někde nějaké manko. Ohledně vztahu s panem [příjmení] žalovaný vypověděl, že s ním nikdy neměl problém, nebyl to ale jeho kamarád, byl to jeho nadřízený. K dotazu svého právního zástupce pak žalovaný vypověděl, že peníze nechyběly fyzicky, ale v systému s tím, že on jel k zákazníkovi, vezl mu zboží, ale vybíral úhradu za minulý týden, a takto se tedy platilo zpětně s tím, že ale takto neplatili všichni, ale na sedmi zastávkách to tak, bylo.

7. Soud zamítl důkazní návrhy strany žalované na zadání vypracování znaleckého posudku na účetnictví žalobce za rok 2018 a důkaz dohodou o uznání dluhu, kterou podepsala jiná zaměstnankyně žalobce, a to jak pro nepřípustnost (navrženy po koncentrační lhůtě), tak i pro nadbytečnost, jak uvedeno níže.

8. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], byl žalovaný zproštěn obžaloby, kterou mu bylo kladeno za vinu, že v době nejméně od [datum] do [datum] jako zaměstnanec žalobce vykonávající činnost řidiče a skladníka, se zištným záměrem v rozporu se svými povinnostmi dle pracovní smlouvy a dohody o hmotné odpovědnosti za svěřené hodnoty, při vědomí toho, že jako řidič, který při rozvozu zásilek převzal finanční hotovost, je povinen tuto na konci pracovního dne řádně vyúčtovat a odevzdat svému zaměstnavateli bez vědomí a svolení svého zaměstnavatele, opakovaně převzal zboží k doručení stanoveným odběratelům, toto předal, současně převzal od odběratelů platby za dodání zboží, avšak finanční prostředky takto získané si ponechal pro svou potřebu, přičemž konkrétně se jednalo o zboží dodané odběratelům tak, jak byly specifikovány v tomto [anonymizováno], a takto získané finanční prostředky si v rozporu se svými povinnostmi ponechal pro svou potřebu a použil dosud blíže nezjištěným způsobem, čímž svému zaměstnavateli způsobil škodu ve výši 231 947 Kč, v čemž byl spatřován [anonymizována dvě slova], neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Žalobce, jako poškozená společnost, pak byl odkázán s uplatněným nárokem na náhradu škody ve věcech občanskoprávních. Soud postavil svůj zprošťující rozsudek na závěru, že se nepodařilo prokázat, že by žalovaný skutek spáchal obžalovaný [celé jméno žalovaného]. Bylo sice zjištěno, že finanční hotovost ve výši 231 947 Kč [právnická osoba] s.r.o. chybí, nebylo však prokázáno nade vší pochybnost, že by tyto finanční prostředky zpronevěřil obžalovaný [celé jméno žalovaného]. Dále z odůvodnění [anonymizováno] rozsudku vyplývá, že u žalobce nebyl dobře nastavený systém kontroly finančních prostředků a účetních dokladů, řidiči neměli žádnou kontrolu, že tato finanční hotovost, kterou předávali, souhlasí s předloženými doklady, o předání finanční hotovosti nebyl vyhotoven žádný doklad, který by jim byl předán. Řidič tak neměl žádnou kontrolu nad dalším zpracováním a uložením finanční hotovosti. V takovém případě však nemůže být sankcionován za chybně nastavená pravidla zaměstnavatele a není možné rozhodnout, zda finanční prostředky řádné předal a k jejich ztrátě došlo až následně, nebo je opravdu řádně nepředal a mohl by být postižen za jejich zpronevěru.

9. Svědkyně [příjmení] v [anonymizována dvě slova] vypověděla, že měla na starosti pokladnu pobočky s tím, že se snažila s vedoucím [příjmení] domluvit, aby peníze z rozvozů byly předávány řidiči pravidelně, což po domluvě opravdu fungovalo, ale pouze krátkou dobu. Následně řidiči odevzdávali finanční prostředky, jak je napadlo. Každý z řidičů měl přidělený telefon, finanční evidenci a po ukončení určité jízdy byly odesílány z telefonu data o prodeji, které po odevzdání faktur a dodacích listů importovala do systému, kde se objevilo, kolik má být odevzdáno v hotovosti. Současně při odevzdání finančních prostředků, prováděla kontrolu dokladů. V září 2018 měla jet na dovolenou, byla domluvena s novou kolegyní, že v průběhu její dovolené nebude na pokladnu převádět peníze, bude pouze archivovat doklady a peníze v uzamykatelném trezoru s tím, že až se vrátí z dovolené, všechno řádně zaúčtuje a peníze odvede do banky. Po návratu z dovolené však zjistila, že peníze byly zaúčtované a odvedené do banky. Rozvozy a peníze evidoval vedoucí [příjmení]. V uzávěrce ze dne [datum] zjistila, že je evidováno manko řidiče [celé jméno žalovaného] a došlo k problémům z účetním stavem, neboť špatně prováděla kontrolu, když po zaevidování manka [celé jméno žalovaného] měla být pokladní kniha ponížena o tuto částku. V souvislosti se zjištěnými nedostatky došlo k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem.

10. Svědek [příjmení] v [anonymizována dvě slova] vypověděl, že pracoval jak IT manažer žalobce a pokud jde o zboží, k tomu se vystavil oficiální daňový doklad na konkrétního zákazníka, doklad se přiřadí na příslušnou rozvozovou trasu konkrétního řidiče. Řidič si zboží naloží a celý rozvoz se mu nahraje do mobilní EET pokladny. Tento mobilní přístroj eviduje všechny přijaté tržby od koncového zákazníka. Obecně je povinností řidiče předat jeden výtisk EET dokladu zákazníkovy a druhý předat s tržbou zaměstnavateli, je však pravdou, že se to vždy neděje a doklad EET pak není dohledatelný jiným způsobem, než od zákazníka. Z přehledu tržeb neodevzdaných obviněným [celé jméno žalovaného], je znát, v jakém čase obviněný realizoval přidělenou trasu včetně přehledu rozvozu. Pokud jde o data EET, tato získal svědek z evidence finanční správy, kdy po přihlášení do portálu elektronické evidence tržeb pod DIČ společnosti požádal o poskytnutí údajů z této evidence od konkrétního data, neboť obviněný [celé jméno žalovaného] všechny doklady EET neodevzdal. Z takto poskytnutých dat sestavil tabulku, ze které je zjevné, kdy obviněný tržbu od zákazníka převzal, v jaké výši. Každý rozvoz má své číslo pro konkrétního řidiče.

11. Svědek [příjmení] v [anonymizována dvě slova] vypověděl, že pracoval jako řidič a skladník u žalobce. K chodu společnosti uvedl, že zde byl strašný zmatek, řidiči předkládaly tržby v šanonech za předchozí den na stůl a rovnou odjížděli za dalším zbožím, aniž by docházelo k přepočítávání a kontrole.

12. Podle ust. § 252 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen„ dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty“), za které se považuje hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách.

13. Podle ust. § 259 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu vzniklou schodkem na svěřených hodnotách nebo způsobenou ztrátou svěřených věcí, je povinen nahradit tuto škodu v plné výši.

14. Podle ust. § 4 zákoníku práce pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.

15. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

16. Podle ust. § 587 odst. 1 o. z. kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.

17. V daném případě se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 231 947 Kč s příslušenstvím představující dluh žalovaného, který vznikl v souvislosti s výkonem jeho pracovní činnosti pro žalobce. Pojmově se jedná o schodek na svěřených hodnotách podle ust. § 252 zákoníku práce, neboť dle žalobních tvrzení žalovaný neodevzdal žalobci jako svému zaměstnavateli finanční prostředky (tržby), které obdržel od zákazníků za zboží dodané jim při rozvozech. Účastníci v rámci pracovního poměru uzavřeli dne [datum] dohodu o hmotné odpovědnosti. Žalobce opírá svůj nárok vedle této dohody především o písemné uznání dluhu žalovaným. Žalovaný se brání tím, že pro stejnou věc bylo vedeno [anonymizována dvě slova] pro zpronevěru, ve kterém byl žalovaný zproštěn obžaloby. Uznání dluhu pak bylo podepsáno pod pohrůžkou ztráty zaměstnání. Soud věc posoudil podle shora citovaného ustanovení § 2053 o.z. ve spojení s § 4 zákoníku práce, neboť zákoník práce úpravu uznání dluhu neobsahuje. Toto ustanovení zakládá vyvratitelnou domněnku, že dluh (uznaný písemně co do důvodu a výše) v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaný však tuto skutečnost nerozporoval, pouze tvrdil, že ohledně daného dluhu byla podána obžaloba v [anonymizována dvě slova] a žalovaný byl zproštěn obžaloby [anonymizováno]. Že dluh jako takový neexistoval, začal tvrdit až ve svém vyjádření, které však bylo soudu zasláno dne [datum], tedy po koncentrační lhůtě. Pokud žalovaný poukazoval na to, že byl zproštěn obžaloby pro [anonymizována dvě slova], pak jednak soud není v zásadě vázán zprošťujícím rozsudkem, navíc skutečnost, že se žalovaný nedopustil [anonymizována dvě slova], resp. nebylo prokázáno, že se jej dopustil, samo o sobě nevypovídá nic o jeho odpovědnosti v rovině občanskoprávní. Ostatně žalobce jako poškozený v [anonymizována dvě slova] byl odkázán se svým nárokem na občanskoprávní [anonymizováno]. Pouhé odvolávání se na zprošťující rozsudek pak není tvrzením, že dluh žalovaného v době uznání neexistoval. Dle názoru soudu tak nebyla žalovaným zpochybněna domněnka dle § 2053 o. z. o existenci dluhu v době jeho uznání. Jediným relevantním tvrzením žalobce, kterým rozporoval žalobou uplatněný nárok, tak bylo tvrzení, že uznání dluhu podepsal pod pohrůžkou ztráty zaměstnání. V takovém případě by totiž šlo o bezprávnou výhrůžku, za niž se považuje i situace, kdy účastník právního jednání hrozí provedením něčeho, co je oprávněn provést (podání [anonymizováno] oznámení, ukončení pracovního poměru), není však oprávněn hrozbou použití takového prostředku nutit jiného k provedení právního jednání, v daném případě podepsání uznání dluhu V takovém případě by šlo o relativně neplatné právní jednání, jak vyplývá z ust. § 587 odst. 1 o.z. Z tohoto ustanovení současně vyplývá, že výhrůžka musí dosahovat takové intenzity, že je způsobilá vyvolat u jednajícího důvodnou obavu. Ta se posuzuje podle osobních vlastností jednajícího, významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí a dalších okolností konkrétního případu. Dle názoru soudu však taková intenzita v [anonymizováno] prokázána nebyla. Sám žalovaný ve svém účastnickém výslechu sice tvrdil, že byl pod pohrůžkou, pokud však byl dotazován na detaily, zopakoval pouze, že mu hrozila ztráta zaměstnání a že se zavolá policie. Také vypověděl, že jeho vedoucí pan [příjmení], který mu k podpisu listinu o uznání předložil, toto zdůvodňoval tím, že chce mít kvůli majiteli něco v ruce. Na druhou stranu uvedl, že pan [příjmení] sice nebyl jeho kamarád, ale v zaměstnání spolu vycházeli. Při výslechu žalovaný potvrdil, že příslušnou uznávací listinu četl, ale nepodepsal ji s tím, že bude v budoucnu dlužnou částku hradit, spíš počítal s tím, že se to bude dál řešit. Tato vyjádření nesvědčí o enormním psychickém tlaku na žalovaného ze strany jeho nadřízeného, svědčí spíše o lehkovážném přístupu žalovaného k celé věci. Pokud žalovaný poukazoval na to, že stejnou dohodu podepsala i jiná zaměstnankyně žalobce a žaloba vůči ní podaná byla vzata zpět, pak tato skutečnost nemá pro posouzení projednávaného nároku zásadní význam. S ohledem na shora uvedené považuje soud žalobou uplatněný nárok za oprávněný v plné výši podle ust. § 259 zákoníku práce, když žalobce prokázal existenci pracovního poměru mezi účastníky, v jehož rámci uzavřeli také dohodu o hmotné odpovědnosti. Předmětný nárok žalobce prokázal písemným uznáním dluhu žalovaným co do důvodu a výše, jehož platnost nebyla žalovaným zpochybněna. Proto soud žalobě jako důvodné vyhověl. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. s ohledem na prodlení žalovaného dle uznání dluhu a lhůty k plnění.

18. O náhradě nákladů [anonymizováno] bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když soud přiznal plně procesně úspěšnému žalobci jejich náhradu. Náklady [anonymizováno] tvoří odměna právního zástupce žalobce za 6 úkonů právní služby po 9 260 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva – poloviční úkon, podání žaloby, vyjádření k odporu – poloviční úkon, účast na jednání dne [datum], [datum] a [datum]) a náhrada hotových výdajů ve výši 7 režijních paušálů po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., obojí navýšené o 21 % DPH, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem této daně. Žalobci rovněž přísluší cestovní náhrada za cestu z [obec] do [obec] a zpět na jednání soudu. Při ujeté vzdálenosti za 1 cestu tam a zpět 284 km osobním automobilem Škoda Superb, [registrační značka] a průměrné spotřebě 4,1 l na 100 km motorové nafty činí základní náhrada a náhrada za spotřebované pohonné hmoty 2x 1 566 Kč k jednání soudu v roce 2021 a 1 755,15 Kč na jednání v roce 2022. Právnímu zástupci žalobce rovněž přísluší náhrada za promeškaný čas za 21 půlhodin po 100 Kč. Promeškaný čas a cestovní náhrady budou rovněž navýšeny o 21 % DPH. Žalobci dále přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 11 598 Kč. Celkové náklady [anonymizováno] jsou pak vyčísleny částkou 90 183,87 Kč.