16 C 41/2020

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Traxlerové a přísedících JUDr. Ivany Rygálové a Mgr. Jiřího Böhma v právní věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , bytem adresa žalobkyně , proti; žalovanému: ; právnická osoba , IČO , bytem adresa žalované , zastoupený anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno , se sídlem ulice a číslo , PSČ obec a číslo , o zaplacení částky 26 761 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 761 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 300 Kč od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 461 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 461 Kč od [datum] do [datum], se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 16 666,07 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 26 761 Kč s příslušenstvím s tím, že u žalovaného byla zaměstnána od [datum] do [datum] jako řidička mezinárodní kamionové dopravy v EU. Dne [datum] žalobkyně naložila v [obec] elektroniku, která směřovala do [anonymizováno] a po cestě měla parkovat jen na předem určených parkovištích, které žalovaný akceptuje z důvodu zabezpečení nákladu. První zastávka byla žalobkyni určena na parkovišti [anonymizováno] [obec]. Když tam žalobkyně dojela, bylo parkoviště plné a místo, které pro ni měl žalobce rezervací zajistit, tam nebylo. Žalobkyně konzultovala situaci se svým nadřízeným dispečerem a ten jí řekl, že má popojet na jiné parkoviště. Nic jiného se dle žalobkyně ani dělat nedalo, žalobkyně popojela na blízké parkoviště u [anonymizováno], kde si zajistila místa pod kamerami. Totéž se opakovalo i na dalším parkovišti v Německu. Při výplatě diet za období březen 2019 žalobkyně zjistila, že jí bylo vyplaceno méně o částku vystavené faktury na pokutu za špatné parkování ve výši 1000 EUR v přepočtu tedy 26 761 Kč. Žalobkyně toto konzultovala v zaměstnání se mzdovou účetní a s dispečerem, kteří tyto skutečnosti potvrdili, na její námitku, že zaměstnavatel měl zarezervovat místo na určených parkovištích a že tudíž, co se stalo, není její vina, jí bylo sděleno, že majitel takto rozhodl. U něj se pak žalobkyně potázala pouze s arogancí. Vedle dlužné jistiny požaduje žalobkyně také úrok z prodlení, který nejprve vyčíslila částkou 7,75 % ročně, následně k výzvě soudu návrh opravila a potvrdila, že požaduje úrok z prodlení v zákonné výši, a to od [datum].

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Předně poukázal na vady žalobního návrhu, kdy dle jeho názoru žalobkyně zmatečně vylíčila rozhodné skutečnosti a neoznačila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalovaný považuje za neurčitý také petit žaloby, když žalobkyně žádá zaplacení určité částky s úrokem z prodlení v nesprávné výši. Žalovaný rovněž poukázal na to, že mu nebyla zaslána minimálně 7 dní před podáním návrhu předžalobní výzva, proto žalobkyni nenáleží náhrada nákladů řízení. Pokud jde o skutkový stav, pak žalovaný učinil nesporným, že žalobkyně u něj byla zaměstnána od [datum] do [datum] na pozici řidiče mezinárodní a vnitrostátní dopravy. Ke dni [datum] byl její pracovní poměr ukončen ve zkušební době. Během pracovně právního poměru však žalobkyně způsobila žalovanému škodu. Protože žalobkyně ji odmítla uhradit z vlastního pojištění řidiče, nezbyla žalovanému jiná možnost, než přistoupit k započtení náhrady škody na měsíční stravné, což také žalovaný učinil v rámci mzdy za duben a květen 2019. Škoda, kterou žalobkyně žalovanému způsobila, spočívala v nesprávném parkování při přepravě zboží do [příjmení] [jméno]. V případě převozu jakéhokoli zboží v rámci kamionové dopravy platí, že řidič má vždy předem stanovená parkovací místa, na kterých má zaparkovat a využít povinné přestávky k odpočinku. První zastávka na předmětné trase měla být na parkovišti [anonymizováno] [obec], kam však žalobkyně ani nedojela, když toto prokazuje mimo jiné záznam z jízdy od [datum], 18:00 hodin – [datum], 8:30 hodin. Tím, že žalobkyně zaparkovala na jiném parkovacím místě, než bylo ujednáno, vzbudila pozornost hlídací služby [anonymizováno], oddělení [příjmení] [příjmení], která ji přijela zkontrolovat. Za tento kontrolní výjezd naúčtovala [právnická osoba], oddělení [příjmení] [příjmení] žalovanému částku ve výši 1 037,64 EUR, která odpovídá při přepočtu eura na české koruny při směnném kurzu 25,79 Kč za euro, platném k dubnu 2019 částce 26 761 Kč. Tuto částku poté žalovaný přefakturoval žalobkyni, neboť to byla právě ona, kdo způsobil škodu při výkonu pracovní činnosti. V souvislosti s tím odkázal žalovaný na vnitřní předpis, tzv. Metodický pokyn řidiče, jehož převzetí žalobkyně stvrdila svým podpisem. Z tohoto pokynu mimo jiné vyplývá povinnost řidiče, pokud veze jako náklad drahé zboží, jet trasou, která je mu stanovena včetně předepsaných zastávek. Výslovně je zde uvedeno, že řidič je povinen používat výhradně zajištěná, hlídaná a osvětlená parkoviště dle seznamu parkovišť doporučených [jméno], který má zaměstnanec k dispozici. Žalobkyně v posuzovaném případě vezla drahé zboží a z její strany bylo zcela nepřípustné zaparkovat vozidlo na jiném než dohodnutém místě. Žalovaný předal všechny podklady k náhradě škody žalobkyni a poskytl jí možnost se k výše uvedenému vyjádřit. Dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k úhradě výše uvedeného dluhu se splatností do [datum], žalobkyně nicméně ničeho nezaplatila. Dne [datum] odeslal žalovaný žalobkyni oznámení o zápočtu pohledávky na částku 1 154 Kč z titulu daňového dokladu [číslo] (pokuta za nedodržení jízdní trasy, není předmětem tohoto řízení) a částky 13 300 Kč jakožto částečného zápočtu z daňového dokladu [číslo]. Žalovaný se snažil s žalobkyní domluvit, nicméně dne [datum] byla provedena v sídle žalovaného kontrola [anonymizována čtyři slova] [územní celek] a [anonymizováno] s cílem přezkoumat zaměstnávání určitých osob ve společnosti žalovaného, dále povinnost na úseku náhrad odměňování zaměstnanců a povinnosti na úseku pracovního poměru a dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. V rámci kontroly se přezkoumalo i započtení náhrady škody vůči cestovním náhradám, z kontrolního zjištění vyplývá, že nebyla nalezena žádná pochybení. Zbylý dluh z daňového dokladu [číslo] tedy částka 13 461 Kč byl započten na čistý příjem žalobkyně za mzdu duben 2019. Žalovaný dále poukázal na to, že dne [datum] uzavřel s žalobkyní spolu s pracovní smlouvou ještě tzv. dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování, kdy v bodě 6 je řešena náhrada škody způsobena zaměstnancem, která se realizuje zápočtem ze mzdy, resp. cestovních náhrad. Žalovaný tedy celou situaci vyřešil v souladu s platnými a účinnými předpisy, naopak žalobkyně neměla žádnou snahu se jakkoli na vyřešení záležitosti dohodnout a z vlastní iniciativy podala podnět ke kontrole na [anonymizována tři slova]. V neposlední řadě pak žalovaný poukázal na to, že v obdobné věci již bylo vedeno před zdejším soudem řízení pod sp. zn. 25 C 278/2019, kdy žalovaná částka 40 058 Kč zahrnovala také částku 26 761 Kč uplatňovanou v tomto řízení v souvislosti se špatným parkováním. Toto řízení bylo zastaveno, protože žalobkyně vzala svou žalobu v celém rozsahu zpět. Protože tento spor žalovanému způsobuje velké komplikace zejména s ohledem na poškození dobrého jména a také mimo jiné s ohledem na čas, který tento opakovaný soudní proces vyžaduje, má žalovaný za to, že jde o tzv. šikanózního výkon práva, který v sobě zahrnuje případy oprávněného výkonu práva, který záměrně poškozuje jiného. Ze všech těchto důvodů navrhl žalovaný žalobu zamítnout.

3. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána na pozici řidič mezinárodní a vnitrostátní přepravy, v době od [datum] do [datum], kdy byl pracovní poměr zrušen ve zkušební době. Tyto skutečnosti rovněž vyplývají z uzavřené pracovní smlouvy ze dne [datum] a z listiny ze dne [datum] – zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Mezi účastníky bylo rovněž nesporným, že rozhodným dnem, kdy mělo k dané události, k problematickému parkování dojít, byl den [datum].

4. Dokazováním bylo dále zjištěno, že fakturou ze dne [datum] [číslo] vyúčtoval žalovaný žalobkyni částku 26 761 Kč jako náhradu škody za špatné parkování ze dne [datum]. Výzvou ze dne [datum] vyzval žalovaný žalobkyni k náhradě škody za špatné parkování ze dne [datum] pod značkou [číslo], tedy číslem faktury vystavené na částku 26 761 Kč. Dopisem ze dne [datum] oznámil žalovaný žalobkyni, že dne [datum] započetl závazek žalobkyně vůči žalovanému ve výši 13 461 Kč vztahující se k faktuře [číslo]. Dopisem ze dne [datum] oznámil žalovaný žalobkyni započtení jejího závazku z faktury [číslo] ve výši 13 300 Kč, s tím, že pohledávku považuje žalovaný v této chvíli za uhrazenou. Z pracovní smlouvy konkrétně z čl. V. vyplývá nárok zaměstnance na poskytnutí cestovních náhrad v souladu s ust. § 156 a násl. zákoníku práce, a to v souladu s § 170 zákoníku práce ve výši 75 % základní sazby zahraničního stravného stanovené pro příslušný stát prováděcím právním předpisem dle § 189 zákoníku práce. Z výplatnice žalobkyně za měsíc březen 2019 vyplývá, že za tento měsíc vznikl žalobkyni nárok na hrubou mzdu ve výši 21 100 Kč, čistou mzdu 10 798 Kč a stravné ve výši 21 505 Kč. Z tohoto celkového příjmu ji byla sražena částka 1 154 Kč s odkazem na fakturu [číslo] částka 13 300 Kč s odkazem na fakturu [číslo]. Dále jí bylo vyplaceno stravné ve výši 7 051 Kč, zbývající částka 10 798 Kč jí pak byla převedena na účet. Z výplatnice za měsíc duben 2019 pak vyplývá, že za tento měsíc vznikl žalobkyní nárok na čistou mzdu 18 879 Kč, stravné ve výši 15 480 Kč, čistý příjem za tento měsíc tedy činil 33 563 Kč. Z tohoto příjmu jí byla sražena částka 13 461 Kč s odkazem na fakturu [číslo] částka 1 223 Kč s odkazem na fakturu [číslo] záloha na mzdu ve výši 5 676 Kč. Zbývající částka ve výši 13 203 Kč pak byla zaslána na její účet. Z předávacího protokolu ze dne [datum] pak vyplývá, že žalobkyně při zahájení pracovního poměru převzala od žalovaného mimo jiné vozidlo [registrační značka] a také telefonní kartu s telefonním číslem [tel. číslo]. Z předávacího protokolu ze dne [datum] se pak zjišťuje, že [jméno] [příjmení] převzal od žalovaného mobilní telefon s telefonním číslem [tel. číslo]. Z výpisu z telefonních hovorů vyplývá komunikace mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] ze dne [datum].

5. Ze záznamu o době řízení a bezpečnostních přestávkách vyplývá mimo jiné i jízda žalobkyně dne 27. 3. z [obec] do [obec] a následující den dále do Německa. Z mapky záznamu historie pohybu vozidla [registrační značka] dne 27. 3. se zjišťuje pohyb vozidla žalobkyně na dotčeném místě se zákresem parkoviště [anonymizováno] [obec]. Z předloženého rozpisu aktivit řidiče se zjišťují časy denního odpočinku v době řízení, přestávek a jiných prací v souvislosti s jízdou žalobkyně vozidlem [registrační značka] v období od [datum] do [datum]. Z rozpisu vyplývá, že dne [datum] byla jízda žalobkyně ukončena v 19:03 hodin a započala následující den v 7:33 hodin.

6. Z předložených fotografií a videozáznamu se zjišťuje stav parkoviště v [obec] včetně příjezdové komunikace a kruhového objezdu. Celková situace v projednávaném místě pak vyplývá z připojené satelitní mapy. Z předložené mapky pak soud zjišťuje trasu žalobkyně v inkriminovaný den v době od 27. 3., 18:00 hodin do 28. 3., 8:30 hodin. Z mapky vyplývá, že trasa vede na kruhový objezd před parkovištěm a následně pokračuje na parkoviště [anonymizováno] [obec].

7. Z Metodického pokynu pro řidiče se zjišťuje, že jde o vnitřní směrnici žalovaného o povinnostech vyplývajících z pracovní smlouvy pro funkci řidiče silniční nákladní dopravy, kde mimo jiné v čl. 5 odst. 5.1 je stanoveno, že při přepravě zboží vysoké hodnoty je zaměstnanec povinen používat výhradně zajištěná, hlídaná a osvětlená parkoviště, dle seznamu parkovišť doporučených [jméno], který má zaměstnanec k dispozici. Převzetí tohoto seznamu potvrzuje zaměstnanec podpisem tohoto provozního řádu. Dále v odst. 5.2 je stanoveno, že svěřené nákladní vozidlo je zaměstnanec povinen parkovat tak, aby nebylo možné otevřít zadní dveře návěsu, je povinen po každé přestávce zkontrolovat, je-li zámek zamčený apod. Listinou nazvanou Sdělení – doplnění vyjádření ze dne [datum] (dle strany žalující vyjádření právního oddělení žalovaného ke škodní události) je sdělováno, jakým způsobem je s řidičem sjednáván rozvrh pracovní doby a dále postup při zjištění, že zaměstnanec způsobil škodu. V takovém případě je zaměstnanec kontaktován zaměstnancem odpovědným za daný úsek, ústně nebo telefonicky. Všechny doklady prokazující škodu jsou zaměstnanci předány, aby se s nimi seznámil a sdělil své výhrady. Písemný protokol o projednání škody se nepořizuje, škody se řeší buď z pojištění odpovědnosti zaměstnance, pokud zaměstnanec ukončil pracovní poměr, posílají se doklady o škodě na adresu zaměstnance, kterou uvedl při nástupu do zaměstnání. Na všechny způsobené škody jsou zaměstnancům vystaveny škodní faktury s výzvou k úhradě.

8. Fakturou [číslo] ze dne [datum] vyúčtovala [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] [právnická osoba] [příjmení] [jméno], částku 969,75 EUR za poskytnutí ochrany včetně nákladů na cestu tam a zpět ve dnech 27. – [datum] do [obec] u [obec] s poukazem na vozidlo [registrační značka] [číslo], a to v čase 22:45 – 9:15 hodin a při ujeté vzdálenosti 180 km. Fakturou č. [bankovní účet] ze dne [datum] pak vyúčtovala [právnická osoba] [příjmení] [jméno] žalovanému částku celkem 2 255,84 EUR za tzv. pohotovostní zátěž, mimo jiné dne 27. 3. v částce 1 037,64 EUR, s poznámkou na faktuře v češtině, že jde o špatné parkování - přefakturace řidiči. Obsahem listiny s názvem Vyjádření dispečera pana [jméno] [příjmení] ke škodě žalobkyně ze dne [datum] (listina datována dnem [datum]) je popis projednávané věci, dle kterého tento den žalobkyně naložila počítače v [obec], dispečer jí zaslal informace o nutnosti parkovat pouze na hlídaných parkovištích a žalobkyně zaparkovala místo na parkovišti [anonymizováno] [obec], na parkovišti [anonymizováno] v [obec]. Z prohlášení vyplývá, že žalobkyně nezvedala telefon a proto [právnická osoba] - [příjmení] [příjmení] zaslala hlídací službu. Za výjezd přišla škodní faktura, která byla přeúčtována na žalobkyni. Listina obsahuje také SMS zprávu s dispozicemi k přepravě. Z ní vyplývá trasa a také povinnost parkovat jen na hlídaných parkovištích.

9. Dopisem ze dne [datum] oznamuje žalobkyně žalovanému, že podala podnět na [anonymizována tři slova], proti neoprávněně udělené pokutě za špatné parkování ze dne [datum], dále vyslovila svůj nesouhlas s pokutou a vyzvala žalovaného k vyplacení diet nezákonně zadržovaných. K důvodům uvedla, že na předepsaném parkovišti nemohla zaparkovat proto, že místo nebylo zajištěno a vyjadřuje přesvědčení, že z její strany nedošlo k žádné chybě, za kterou by měla být finančně postižena. Průběh provedené kontroly [anonymizována tři slova] pro [územní celek] a [anonymizováno] pak vyplývá z protokolu o kontrole ze dne [datum], z něhož se zjišťuje, že kontrola byla zahájena dne [datum], kdy předmětem kontroly bylo dodržování povinnosti žalovaného jako zaměstnavatele na úseku náhrad odměňování zaměstnanců a povinnosti na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Mezi zaměstnanci, kterých se kontrola týkala, byla zahrnuta také žalobkyně, z hlediska projednávané věci se [anonymizována dvě slova] také zabýval výplatou cestovních náhrad a provedenými srážkami za způsobenou škodu v měsíci březnu a dubnu 2019 u žalobkyně a také ostatních zaměstnanců s tím, že v tomto směru nebyly zjištěny žádné nedostatky.

10. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že asi rok pracoval ve společnosti žalovaného jako dispečer, byl jedním ze šesti dispečerů, měl na starosti zhruba 10 řidičů. Konkrétní parkoviště zajišťoval posíláním do SMS řidičům. Také žalobkyni zaslal adresu parkoviště, kde měla stát a udělat přestávku. Šlo o předem určená parkoviště od společnosti, která chtěla odvézt náklad, a to v případě, že šlo o drahý náklad, který musel být pod kamerami. Svědek dále vypověděl ohledně projednávaného případu, že žalobkyně vezla drahý náklad, svědek ale nevěděl, z jakého důvodu vlastně nedojela na určené parkoviště a stála jinde. Svědek měl za to, že žalobkyně stála sice na hlídaném parkovišti, ale následně přijela jiná společnost, pravděpodobně společnost, pro kterou vezli náklad, a ten náklad si hlídala. Ta hlídací služba si asi něco účtuje, zřejmě šlo o částku uvedenou v předvolání. Následně se dle svědka věc u žalovaného řešila druhý den, avšak už nikoliv se svědkem. Pokud jde o konkrétní řešení problému s žalobkyní v předmětný večer, vypověděl svědek, že s ní byl v kontaktu určitě přes den, už ale nevěděl, o čem spolu mluvili. Svědek dále připustil, že obecně se stávalo, že místo na parkovišti řidič neměl a k dotazu na způsob řešení takové situace vypověděl, že řidič zaparkoval jinde s tím, že u těch nákladů to bylo složitější. Zaparkovalo se tedy jinde, případně se stihlo zaparkovat na dalším nebo předešlém parkovišti. Svědek věděl, že s ním žalobkyně nějak řešila, že nemůže zaparkovat, už si ale nevzpomínal, proč tomu tak bylo. Vypověděl, že žalobkyně tu záležitost tedy vyřešila tak, že zaparkovala jinde. Připustil, že nemohla už nikam jet, protože by nestihla dojet na další parkoviště. Pokud jde o listinu s názvem Vyjádření dispečera pana [jméno] [příjmení] ke škodě paní [celé jméno žalobkyně] ze dne [datum], svědek vypověděl, že si vzpomíná, že se něco takového psalo, už to ale nemá v paměti. Uvedenou SMS na listině svědek psal žalobkyni, avšak na listině samotné není jeho podpis. Z dané SMS dle svědka nevyplývalo, kde je určené parkoviště, psal tedy žalobkyni jinou SMS. Připustil, že informace v listině asi odpovídají skutečnosti, případně tomu, co sdělil svému zaměstnavateli, avšak už to nevěděl. Pokud jde o zajišťování volného místa na parkovišti, svědek nevěděl, zda někdo volné místo na určeném parkovišti zamlouval, zajišťoval. Pokud jde o to, jak měl řidič případně parkování řešit, pokud na určeném parkovišti nebylo místo, vyjádřil se svědek tak, že to„ řidič vyřešil, jak to vyřešil, někde zaparkoval“. A pokud nemohl jet dál, tak mu vlastně nic jiného nezbývalo. Dále vypověděl, že když mu žalobkyně volala, už spal, bylo to v noci. Svědek už si nevzpomínal na to, jak reagoval, když se od žalobkyně dozvěděl, že stojí na jiném parkovišti, uvedl, že„ reagoval asi ospale, protože už spal“.

11. Podle ust. § 144a zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce započtení proti pohledávce na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu smí být provedeno jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu.

12. Podle ust. § 248 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnavatel je povinen zajišťovat svým zaměstnancům takové pracovní podmínky, aby mohli řádně plnit své pracovní úkoly bez ohrožení zdraví a majetku; zjistí-li závady, je povinen učinit opatření k jejich odstranění.

13. Podle ust. § 249 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen škoda), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance.

14. Podle ust. § 249 odst. 3 zákoníku práce zjistí-li zaměstnanec, že nemá vytvořeny potřebné pracovní podmínky, je povinen oznámit tuto skutečnost nadřazenému vedoucímu zaměstnanci.

15. Podle ust. § 250 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkonů nebo v přímé souvislosti s ním.

16. Podle ust. § 250 odst. 2 zákoníku práce byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí.

17. Podle ust. § 250 odst. 3 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.

18. V daném případě se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 26 761 Kč s příslušenstvím, která je představována stravným dle § 163 zákoníku práce, popř. zahraničním stravným dle § 170 zákoníku práce, na které žalobkyni vznikl nárok v měsících březnu a dubnu 2019. Z výplatnic žalobkyně vyplývá, že za měsíc březen 2019 ji vznikl nárok na stravné ve výši 21 505 Kč a za měsíc duben 2019 stravné ve výši 15 480 Kč. Výše stravného byla mezi účastníky nesporná. Jak vyplývá z výplatnic, žalovaná toto stravné nevyplatila žalobkyni v plném rozsahu, když z výplaty za měsíc březen 2019 jí byla stržena částka 13 300 Kč s odkazem na fakturu [číslo] v z výplaty za měsíc duben pak s poukazem na stejnou fakturu částka 13 461 Kč. Žalovaná tuto srážku odůvodnila tím, že jednostranným započtením započetla pohledávku žalobkyně na tuto část stravného oproti pohledávce žalobkyně na náhradu škody, kterou jí žalobkyně způsobila tím, že dne [datum] nezaparkovala vozidlo [registrační značka] na předem určeném parkovišti EUROVAK [obec], ale na blízkém parkovišti [právnická osoba]. Tím, že žalobkyně zaparkovala na jiném parkovišti, než bylo ujednáno, vzbudila pozornost hlídací služby [anonymizováno] – oddělení [příjmení] [příjmení] [jméno], která ji přijela zkontrolovat. Za tento kontrolní výjezd byla žalovanému naúčtována částka ve výši 1 037,64 EUR, tedy při kurzu 25,79 Kč za EURO částka 26 761 Kč.

19. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda je podle zákoníku [anonymizováno] přípustné započtení pohledávky žalovaného vůči pohledávce žalobkyně na stravné a zahraniční stravné, a to za situace, kdy čistá mzda za měsíc březen 2019 ve výši 10 798 Kč a za měsíc duben 2019 ve výši 18 879 Kč byla žalobkyni vyplacena v plné výši, jak vyplývá z výplatnic a jak popsáno shora. Ze znění shora citovaného ust. § 144a odst. 4 zákoníku práce vyplývá, že započtení v režimu pracovně právních vztahů je možné, avšak zákon stanoví dva limity, a to ten, že započtení proti pohledávce na mzdu, plat, odměnu z dohody a náhradu mzdy nebo platu, smí být provedeno jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v občanském soudním řádu, jinými slovy jednostranné započtení ze strany zaměstnavatele není přípustné v případě těchto zde uvedených příjmů v té části, která odpovídá tzv. základní nezabavitelné částce a jedné třetině zbytku čisté mzdy, platu, odměny z dohody o pracovní činnosti nebo náhrady mzdy nebo platu. Druhé omezení pak vyplývá z ust. § 1988 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého lze pohledávky kompenzovat započtením do výše jedné poloviny mzdy, platu, odměny z dohody náhrady mzdy nebo platu. Žádné z těchto omezení se však nevztahuje na případy započtení proti dalším plněním poskytovaným zaměstnavatelem zaměstnanci, dle názoru soudu se tedy nevztahuje ani na případy započtení vůči stravnému, které nespadá pod příjmy vymezené v ust. § 144a odst. 4 potažmo § 109 zákoníku práce a je upraveno v části sedmé zákoníku práce, jako jeden z druhů cestovních náhrad. Proto je soud toho názoru, že v posuzovaném případě mohl žalovaný započíst svou tvrzenou pohledávku vůči pohledávce žalobkyně na stravné. Tento názor soudu podporuje i skutečnost, že na rozdíl od úpravy platné do konce roku 2013 již občanský zákoník č. 89/2012 Sb. nestanoví, že započtení není přípustné proti pohledávkách, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí, mezi něž stravné patří (viz ust. § 581 zák. č. 40/1964 Sb. a § 1982 – 1991 zák. č. 89/2012 Sb., a také ust. § 299 odst. 1 o. s. ř.). K započtení dojde, jestliže některá ze stran, které si vzájemně dluží, učiní projev k započtení s tím, že formální náležitosti tohoto projevu občanský zákoník, který se subsidiárně použije s ohledem na ust. § 4 zákoníku práce, nestanoví. V daném případě žalovaný provedl vzájemné započtení pohledávek účastníků dvěma dopisy, oznámeními, a to oznámením o zápočtu pohledávky ze dne [datum] a ze dne [datum], jak popsáno shora.

20. Dále se tedy soud zabýval tím, zda měl žalovaný skutečně pohledávkou za žalobkyní způsobilou k započtení, tedy zda žalobkyně byla povinna takovou pohledávku žalovanému uhradit. Žalovaný svůj nárok označil jako náhradu škody, která mu vznikla tím, že musel uhradit [právnická osoba] [příjmení] [jméno] náklady na výjezd této hlídací agentury vzniklé proto, že žalobkyně nezaparkovala vozidlo na předem určeném parkovišti, ačkoliv tato její povinnost vyplývala z vnitřních předpisů žalovaného. Po právní stránce tedy soud věc posuzoval podle shora cit. ust. § 250 zákoníku práce. Toto ustanovení upravuje povinnost zaměstnance nahradit škodu za předpokladu zaviněného porušení povinnosti na straně zaměstnance, vzniku škody na straně zaměstnavatele a příčinné souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody. Všechny tyto podmínky musí být splněny kumulativně. V daném případě není pochyb o tom, že povinnost žalobkyně využít k parkování při přepravě cenného zboží jen předem určená parkoviště, vycházela z Metodických pokynů pro řidiče, které žalobkyně převzala při uzavření pracovního poměru s žalovaným, jejich převzetí žalobkyně stvrdila svým podpisem. Žalobkyně tuto svou povinnost nerozporovala, nerozporovala ani to, že v inkriminovaný den [datum] takovým parkovištěm mělo být parkoviště [anonymizováno] [obec]. Žalobkyně se pouze hájila tím, že když na dané parkoviště přijela, nebylo zde pro ni volné místo zajištěné, na světelné tabuli svítil červený nápis OBSAZENO. Naproti tomu žalovaný argumentoval tím, že žalobkyně na určené parkoviště vůbec nedojela a v případě nastalé situace měla věc komunikovat se svým dispečerem, svědkem [příjmení]. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně skutečně nedojela až na předmětné parkoviště, dojela na kruhový objezd ležící na vyvýšeném místě v bezprostřední blízkosti parkoviště [anonymizováno] a pokračovala dále na přilehlé parkoviště [anonymizováno], jak vyplývá z mapky zachycující pohyb vozidla žalobkyně. Z provedených důkazů, zejména z fotografií, satelitních map a videozáznamů dále vyplynulo, že žalobkyně měla rozhled na dané parkoviště z kruhového objezdu, který byl na vyvýšeném místě, projela kolem světelné cedule zobrazující obsazenost parkoviště. Soud souhlasí s tvrzením žalobkyně, že její rozhled po parkovišti ze sedadla nákladního vozidla je nepochybně větší, než z osobního automobilu, z něhož byl pořízen videozáznam předložený stranou žalovanou. Dále soud přihlédl k tomu, že z příslušné satelitní mapky z dotčeného místa vyplývá, že parkoviště není příliš velké, kdy v souhrnu skýtá místo pro zhruba 30 kamionů a v blízkosti hlavního města lze očekávat jeho maximální obsazenost. Rovněž lze přisvědčit žalobkyni, že pokud by zajela až k závoře parkoviště a přesvědčila by se, že parkoviště je skutečně obsazené, jak usoudila pohledem z kruhového objezdu, otočení, popř. couvání s kamionem zpět od závory parkoviště by bylo velmi složité, ne-li nemožné s ohledem na prostor před závorou vyplývající rovněž z fotodokumentace, videozáznamů a map. Logický se soudu jeví i argument žalobkyně, proč by si hledala jiné parkovací místo na jiném parkovišti v situaci, kdy by na určeném parkovišti byla volná místa. Nebylo by přece nic jednoduššího, než na takové parkoviště zajet a zaparkovat. Žalobkyně současně byla pod tlakem okolnosti, že již musela vozidlo odstavit z důvodu bezpečnostní přestávky, což potvrdil i samotný žalovaný. Soud současně zohlednil skutečnost, že žalobkyně nejspíš situaci konzultovala se svým dispečerem. Jakkoliv není znám obsah telefonních hovorů, z výpisu uskutečněných telefonních hovorů žalobkyně a dispečera [příjmení] identifikovaných telefonními čísly přiřazenými k [příjmení] kartám převzatým těmito osobami od žalovaného (plyne z příslušných předávacích protokolů), je nepochybné, že tyto osoby spolu v inkriminovanou dobu telefonovaly. Toto potvrdil ve své svědecké výpovědi i svědek [příjmení]. [příjmení] to soud na základě jeho výpovědi zjistil, že způsob zajištění parkování pro řidiče nebyl žalovaným řádně nastaven, minimálně pokud jde o osobu svědka [příjmení]. Tento svědek, který byl u žalovaného zaměstnán jako dispečer a na kterého se žalobkyně měla obracet v souvislosti s uskutečňovanou přepravou, ani nevěděl, zda jsou místa pro řidiče dopředu rezervována, navíc připustil, že může dojít k tomu, že řidič místo zajištěné nemá a pokud taková situace nastane, stejně ji musí vyřešit sám řidič a„ někde“ zaparkovat,„ neboť mu nic jiného nezbývá“, jak svědek vypověděl. To je však v rozporu s povinností žalovaného jako zaměstnavatele vytvářet vhodné pracovní podmínky svým zaměstnancům pro výkon jejich [anonymizováno]. Pokud tedy zaměstnavatel nevytvořil pracovní podmínky žalobkyni, tedy fakticky jí nezajistil místo k parkování na předem určeném parkovišti, ačkoliv jí uložil povinnost na takovém parkovišti zaparkovat, když si dopředu neověřoval, že místo k parkování zde pro žalobkyni bude zajištěno, popř. by jí alespoň při řešení vzniklé situace podal řádné instrukce, pak nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby beze zbytku splnila svou povinnost zaparkovat na určeném místě. V této souvislosti soud odkazuje na výpověď svědka [příjmení], který mimo jiné také vypověděl, že na žalobkyni reagoval„ ospale, protože ho vzbudila“. Na dotaz, jak vyřešil obvykle řidič situaci, kdy nebylo na parkovišti místo, odpověděl svědek, že„ to vyřešil, jak to vyřešil, někde zaparkoval“. Taková osoba nepochybně nebyla s to žalobkyni při řešení vzniklé situace řádně instruovat, ačkoliv povinností žalobkyně bylo dle tvrzení žalovaného právě osobu dispečera v případě potíží kontaktovat. Naopak postup žalobkyně, která se domnívala už z pohledu na parkoviště z kruhového objezdu a ze svítící červené (což potvrdil i žalovaný, když uvedl, že zelená se rozsvítí až po vložení karty řidičem), že parkoviště je obsazené, a situaci vyřešila tak, že zaparkovala na jiném, také osvětleném parkovišti, s umístěnými kamerami, navíc po dohodě s obsluhou parkoviště (kdy soud opět nemá důvod žalobkyni nevěřit), lze označit za přiměřený okolnostem. Nelze totiž odhlédnout od toho, že žalobkyně z důvodu povinné bezpečnostní přestávky byla povinna vozidlo odstavit, navíc výběrem parkoviště učinila vše pro to, aby nedošlo k poškození či krádeži přepravovaného zboží. Soud v této souvislosti rovněž přihlédl k tomu, že k dané události došlo hned v prvním měsíci trvání pracovního poměru žalobkyně u žalovaného a bylo věcí žalovaného jako zaměstnavatele, aby žalobkyni řádně instruoval a umožnil jí řádné plnění jejích povinností. Konec konců žalovaný ani netvrdil, že v daný den místo pro žalobkyni zajištěno bylo, hájil se pouze tím, že žalobkyně na parkoviště ani nedojela a v případě potíží měla kontaktovat dispečera. Je tedy zřejmé a vyplynulo to i z výpovědi svědka [příjmení], že obsazenost určeného parkoviště nebyla ničím výjimečným.

21. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně v tomto konkrétním případě neporušila svou povinnost, když parkovala na jiném, než předem určeném místě, neboť to byl naopak žalovaný, kdo jí nevytvořil takové podmínky, aby své povinnosti mohla dostát. Je tedy vyloučena jakákoliv odpovědnost žalobkyně za případnou škodu. Na tomto závěru nemohou nic změnit ani výsledky kontroly [anonymizována dvě slova] provedené u žalovaného, který neshledal žádné nedostatky (zjištěno z příslušného protokolu), neboť tyto závěry jednak nejsou pro soud závazné a jednak [anonymizováno] neposuzoval případnou odpovědnost žalobkyně za tvrzenou škodu.

22. Nad rámec shora uvedeného lze s ohledem na provedené dokazování dospět navíc k závěru, že u žalobkyně je vyloučena její odpovědnost za případnou škodu také proto, že žalobkyně vznik škody nezavinila. Pokud totiž žalobkyně tvrdí, že si s obsluhou parkoviště [anonymizováno] předem domluvila místo, kde bude stát, navíc pod kamerami, nepochybně ani nepočítala s tím, (nevěděla), že by na parkoviště mohla přijet jakákoli jiná hlídací služba a vyúčtovat tento výjezd jejímu zaměstnavateli. Soud nemá pochybnosti o tom, že žalobkyně takovou skutečnost ani vědět nemohla, neboť ji nevěděl ani její dispečer, který při výslechu uvedl, že„ zřejmě přijela společnost, pro kterou vezli ten náklad, a ten náklad si hlídala“.

23. Soud tedy uzavírá, že ačkoliv zákoník [anonymizováno] umožňuje započtení pohledávky zaměstnavatele, v posuzovaném případě žalovaného proti pohledávce žalobkyně na stravné, toto započtení nebylo po právu, neboť žalovaným tvrzená pohledávka na náhradu škody, jak popsáno shora, žalovanému vůči žalobkyni nevznikla. Soud proto rozhodl tak, že uložil žalovanému vyplatit částku, jejíž výši účastníci jinak nerozporovali a kterou žalovaný neoprávněně žalobkyni nevyplatil z důvodu provedeného zápočtu. Současně soud přiznal žalobkyni podle ust. § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. úroky z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně požadovala jejich přiznání od [datum] ohledně celé žalované částky, avšak soud zohlednil splatnost stravného za každý měsíc zvlášť. Jak vyplývá z pracovní smlouvy a mzdového výměru, splatnost mzdy byla mezi účastníky sjednána k 25. dni v měsíci. Mzda za měsíc březen, včetně stravného, byla splatná dne [datum], po tomto datu byl žalovaný v prodlení s úhradou nevyplacené částky 13 300 Kč. Protože žalobkyně požadovala úroky z prodlení nejdříve od [datum] a soud je návrhem žalobkyně vázán, přiznal příslušenství z této částky až od tohoto data. Protože však žalobkyně požadovala úroky z prodlení od [datum] i ze stravného za měsíc duben, které však bylo splatné spolu se mzdou za tento měsíc až dne [datum] a až po tomto datu se žalovaný dostal do prodlení s jeho úhradou, mohl soud příslušenství přiznat až od prvního dne prodlení, tedy od [datum] a v období od [datum], jak požadovala žalobkyně, do dne splatnosti přiznaného nároku soud žalobu ohledně příslušenství zamítnul.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když přiznal plně procesně úspěšné žalobkyni (k příslušenství se nepřihlíží) právo na náhradu nákladů řízení. V této souvislosti nesdílí soud námitku žalovaného, že nebyl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, neboť z výzvy ze dne [datum]. Žalobkyně požadovala zaplacení soudního poplatku ve výši 1 339 Kč a dále náhradu cestovních nákladů za cestu z místa jejího bydliště, tedy [obec] u [obec] do [obec] k soudním jednáním a zpět. Při ujeté vzdálenosti 514 km za cestu k soudnímu jednání a zpět dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], tedy celkem při ujeté vzdálenosti 514 km v roce 2020 a 2 056 km v roce 2021, vozidlem [anonymizována dvě slova], [registrační značka] při spotřebě 5,6 l/100km benzínu, činí základní náhrada a náhrada za spotřebované pohonné hmoty za rok 2020 částku 3 079,89 Kč a za rok 2021 částku 12 247,18 Kč dle vyhl. č. 358/ 2019 Sb a vyhl. č. 589/ 2020.