17 C 316/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Křivancem v právní věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, se sídlem Adresa žalobkyně, právně zastoupena Jméno Zástupce, Anonymizováno se sídlem Jméno advokáta/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, proti žalované:Jméno žalované, narozena Datum narození žalované, trvale bytem Adresa žalované, o zaplacení částky 66 101,96 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 374 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 34 374 Kč jdoucím od 3. 9. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 31 727,96 Kč s úrokem ve výši 81 326,55 Kč, s úrokem ve výši 21 % ročně z částky 36 025,05 Kč jdoucím od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 32 694,74 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 36 025,05 Kč jdoucím od 28. 9. 2023 do 2. 9. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 1 651,05 Kč jdoucím do 3. 9. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalované zaplacení částky celkem ve výši 66 101,96 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou došlo dne 29. 12. 2011 k uzavření Smlouvy o půjčce č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Nedílnou součástí této Smlouvy jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce (dále jen „Podmínky“). Právní předchůdce žalobkyně posoudil před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou půjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 38 000 Kč (dále jen „půjčka“ nebo „jistina“) v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 31 768 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4 852 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21 % ročně, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 7 220 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 19 696 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno), se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60týdenních splátkách po 1 163 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 2. 2013. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 5. 3. 2012. Ke dni 28. 10. 2012 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 36 025,05 Kč a dlužný poplatek částku 30 116,95 Kč. Žalovaná od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 3 626 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 žalobkyni jako novému věřiteli. Celková dlužná částka ve výši 66 101,96 Kč se sestává z dlužné jistiny ve výši 36 025,05 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 30 076,91 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 81 326,55 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 32 696,74 Kč, dále pak úroků ve výši 21 % ročně a úroků z prodlení ve výši 7,75 % ročně, a to vždy z částky 36 025,05 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na 7. ledna 2025, k tomuto jednání se dostavila žalobkyně, oproti žalované, která se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud tedy vycházel jen z důkazů předložených žalobkyní.

4. Žalobkyně k výzvě soudu, aby doplnila svá tvrzení a doložila, jakým konkrétním způsobem byla prověřována úvěruschopnost žalované, z jakých konkrétních skutečností žalobkyně dospěla k závěru o schopnosti žalované úvěr splatit, jaké jsou současné poměry žalované ke splácení dlužné jistiny, uvedla, že ze zákaznické karty ze dne 29. 12. 2021 se podává, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením Smlouvy o půjčce majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy, z nájemní/podnájemní smlouvy, z předložených dokladů SIPO o výdajích žalované, z daňového přiznání (2010) a z faktur. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že je zaměstnána jako OSVČ jako obchodní zástupce – podpora prodeje, její měsíční příjem činí 32 000 Kč, žije v podnájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované půjčky dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tuto půjčku je dostatečná.

5. Ze Zákaznické karty ze dne 29. 12. 2011 (č.l. 17 spisu) soud zjistil, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 38 000 Kč z důvodu neočekávaných výdajů. Ke svým poměrům žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že žije v podnájmu, má jedno nezaopatřené dítě rok narození 2000, pracuje jako OSVČ jako obchodní zástupce – podpora prodeje, její příjem činí 30 000 Kč, příjem státní podpory pak uvedla částku 2 000 Kč. Jako běžné měsíční výdaje žalovaná uvedla nájem 1 000 Kč, telefon 300 Kč, splátky půjček 5 208 Kč, výdaje na domácnost 2 500 Kč, celkem tedy 9 008 Kč. Z Ověřených dokumentů je zaškrtnuto, že byl předložen občanský průkaz, pracovní smlouva/živnostenský list, nájemní smlouva, SIPO, daňové přiznání za rok 2010, faktury – bez bližšího určení.

6. Ze Smlouvy o půjčce ze dne 29. 12. 2011 (č.l. 18 spisu) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 38 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně tuto částku spolu s úrokovým navýšením v celkové výši 69 768 Kč v 60 splátkách po 1 163 Kč týdně.

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

8. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 a z výzvy k plnění ze dne 30. 7. 2024 vyplývá, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a následně byla vyzvána k zaplacení dlužné částky.

9. Žalovaná soudu nenabídla žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy, ze kterých by vyplývalo, že by na vymáhanou pohledávku bylo byť jen částečně cokoliv zaplaceno.

10. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 29. 12. 2011 peněžní prostředky ve výši 38 000 Kč. Splácet tyto peněžní prostředky spolu s dalším poplatkovým a úrokovým navýšením měla žalovaná v 60týdenních splátkách po 1 163 Kč. Ze zákaznické karty vyplývá, že žalovaná měla být ekonomicky činná jako OSVČ jako obchodní zástupce s měsíčním příjmem 30 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované jsou v zákaznické kartě uvedené částkou 9 008 Kč. Právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici občanský průkaz žalované, pracovní smlouvu, případně živnostenský list, nájemní smlouvu, SIPO a daňové přiznání za rok 2010 a blíže nespecifikované faktury.

11. Podle článku 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES (dále také jen „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.

12. Podle článku 27 citované Směrnice členské státy do 12. května 2010 přijmou a zveřejní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto Směrnicí. Dále z tohoto článku vyplývá, že členské státy budou tyto předpisy používat od 12. května 2010.

13. Úvěrová smlouva byla uzavřena dne 29. 12. 2011, právní posouzení se proto bude řídit ust. § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření Smlouvy. Podle § 9 odst. 1 citovaného ustanovení věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně pro případ, že by soud neshledal dostatečné splnění zákonné povinnosti podle citovaného ustanovení, argumentovala, že neprokázání splnění této povinnosti nezpůsobuje neplatnost předmětné Smlouvy, a to s ohledem na to, že daná Smlouva byla uzavřena ještě před 24. 2. 2023, kdy teprve až dnem následujícím po tomto dni nabyl na účinnosti zákon č. 43/2013 Sb., kterým byl mimo jiné novelizován i § 9 citovaného zákona tak, že teprve zde byla nově stanovena sankce absolutní neplatnosti smlouvy pro případ, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr, aniž by bylo po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

14. Je skutečně faktem, že vnitrostátní právo, konkrétně pak výše zmiňované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, žádnou sankci za porušení povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost dlužníka v době uzavření Smlouvy neupravovalo, přestože mu to ukládá výše citovaná Směrnice. Absentuje-li ve vnitrostátním právu úprava právního institutu, kterou výslovně předvídají předpisy evropského práva, která měla být do vnitrostátního právního řádu implementována, je soud toho názoru, že je namístě překlenout tuto chybějící úpravu s odkazem na úpravu Směrnice pro spotřebitele příznivým výkladem o neplatnosti smlouvy způsobené nesplněním povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. O tom, že tímto směrem by mělo být porušení povinností věřitele posuzováno, svědčí ostatně následně přijatá změna zákona o spotřebitelském úvěru, která jako sankci upravila právě do podoby absolutní neplatnosti takové smlouvy. Není proto důvodu, aby stejnou optikou nebylo posuzováno porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, když sankce za porušení takové povinnosti měla být do zákona zapracována již před 12. květnem 2010. Předmětná úvěrová Smlouva byla uzavřena až 29. prosince 2011. Soud neshledává žádné opodstatnění pro to, aby spotřebitel, který uzavřel úvěrovou smlouvu před nabytím účinnosti zákona č. 43/2013 Sb., byl chráněn v menším rozsahu než spotřebitel, který uzavřel úvěrovou smlouvu po novelizování citovaného § 9 zákona o ochraně spotřebitele č. 145/2010 Sb.

15. Závěr o správnosti sankce za porušení povinností věřitele v podobě neplatnosti smlouvy podle názoru soudu vyplývá dále z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 a z následného vývoje právní úpravy a judikatury. Z právní věty citovaného rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splní požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. Žalobkyně soudu nedoplnila skutková tvrzení a nedoložila, zda a s jakým výsledkem případně činila dotazy na veřejně dostupné registry, nevysvětlila, jakým způsobem zkoumala měsíční výdaje žalované a jaké údaje zjistila, přičemž bez řádného prověření všech dostupných registrů a rovněž tak měsíčních výdajů žalované nebylo možné kvalifikovaně zodpovědně posoudit, zda finanční situace žalované umožňovala této úvěr řádně splácet. Kusé údaje, které právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici, totiž neposkytují dostatečné informace o tom, zda a případně jakou finanční rezervu dlužník měl. Právní předchůdce žalobkyně s největší pravděpodobností neučinil vůbec žádný dotaz na úvěrové registry, když informace z těchto registrů mohou být významným vodítkem pro učinění závěru, zda je dlužník schopen úvěr splácet.

17. Soud dále vytýká právnímu předchůdci žalobkyně, že nezkoumal příjmy žalované v roce 2011, když se pouze spokojil s daňovým přiznáním za rok 2010, přičemž příjmy žalované v roce 2011 mohly být diametrálně odlišné. O tom, že žalovaná měla finanční potíže, svědčí uzavření samotné Smlouvy o úvěru, když ze zákaznické karty vyplývá, že úvěr byl požadován z důvodu neočekávaných výdajů. Z žádných důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, jaké byly skutečné příjmy žalované v roce 2011, dále vůbec není zřejmé, zda a jaké skutečnosti měl právní předchůdce žalobkyně zjistit z faktur, které nejsou v zákaznické kartě žádným způsobem specifikovány. Dále nebylo soudu sděleno a ani prokázáno, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce žalobkyně zkoumal měsíční výdaje žalované.

18. S ohledem na výše uvedené posoudil soud úvěrovou Smlouvu jako neplatnou, žalobkyně tudíž má nárok pouze na vrácení částky, kterou žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně dosud nezaplatila, tj. částky 34 374 Kč. Tato částka, s ohledem na absenci úpravy, jakou obsahuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., představuje bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 451 a následujících obč. zák. Soud proto uložil žalované, aby tuto částku žalobkyni zaplatila, přičemž současně přiznal k této částce žalobkyni úrok prodlení ode dne, kdy žalobkyně uplatnila svůj nárok u soudu žalobou, neboť teprve tímto dnem bylo zcela jednoznačně prokázáno, kdy žalobkyně uplatnila vůči žalované svůj nárok na zaplacení nesplacené částky. Vzhledem k tomu, že zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. neobsahoval žádné ustanovení, které by vázalo vrácení dlužné částky na posouzení možností dlužníka, uložil soud žalované povinnost zaplatit přiznanou částku do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř..

19. Ve zbývající části, tedy v částce 31 727,96 Kč, jakož i co do požadovaného příslušenství v podobě úroku z úvěru a úroku z prodlení do 2. 9. 2024, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla úspěšná žalobkyně co do částky 34 374 Kč, neúspěšná byla co do částky 31 727,96 Kč a co do převážné části požadovaného příslušenství. Úspěch a neúspěch účastníků řízení tak lze považovat v zásadě za stejný, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného. Nebudou-li povinnosti tímto rozsudkem uložené řádně, včas a dobrovolně splněny, může se oprávněný domáhá výkonu rozhodnutí.