17 C 39/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Křivancem v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , právně zastoupena Jméno Zástupce , advokátem, se sídlem Adresa žalobkyně , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného , trvale bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 35 625,15 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 582,48 Kč v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně splatných do každého 25. dne v měsíci s první splátkou splatnou v měsíci, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek, kdy nezaplacením byť jediné splátky se stává splatnou celá zbývající dlužná částka.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 042,67 Kč s úrokem ve výši 5 476,54 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 32 989,48 Kč jdoucí od 16. 12. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 926,06 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 35 625,15 Kč jdoucím od 16. 12. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 35 625,15 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že účastníci uzavřeli dne 23. 3. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo , hodnota, (dále jen do uvozovek „Smlouva“ či „ÚS“). Nedílnou součástí ÚS se staly úvěrové podmínky (dále jen „ÚP“). Věřitel naplňuje svou zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zejména kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, výpočtem takzvané MLS, tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Úvěrový rámec činil 33 490 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 176 405,17 Kč a celkem uhradil částku 167 822,69 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 9. 9. 2025. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 32 989,48 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, poplatků za pojištění ve výši 379,67 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč.

2. Žalobkyně k výzvě, aby doplnila skutková tvrzení a důkazy k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve svém vyjádření dne 31. 3. 2026 uvedla, že ke zjištění skutečnosti, zda žalovaný bude schopen předmětný úvěr splácet, užil nejprve výpočtu maximálního limitu měsíční splátky (zkráceně MLS). Ve výpočtu MLS se zohledňují jak příjmy, tak výdaje žalovaného, včetně jeho případných výdajů na již existující závazky. K ověření příjmové a výdajové stránky si žalobkyně vyžádala od žalovaného výpis z účtu od 28. 2. 2023 do 20. 3. 2023 a výplatní pásku za období 2/2023. Žalovaný při kontraktačním procesu uvedl, že jeho zaměstnavatelem je společnost , právnická osoba, ., přičemž od této společnosti žalovanému v předmětné době výpisu přišla platba ve výši 17 657 Kč. Do výpočtu MLS (co do výdajové stránky) užila žalobkyně částku životního minima a normativních nákladů. Z výpisu sice nevyplývají náklady na bydlení, je třeba však vzít v potaz, že dlužník při žádosti uvedl jako dluh bydlení „u rodičů“. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný má předchozí závazky a měsíční splátky na ně byly zjištěny ve výši 5 209 Kč. Podle zprávy NRKI za dobu trvání závazků se žalovaný nedostal do prodlení se splácením svých závazků. Žalovaný následně hradil žalobkyni na smlouvu, než došlo k zesplatnění úvěru, od 4/2023 do 5/2025, tedy po dobu přesahující dva roky. Žalobkyně při uzavírání smlouvy provedla lustrace žalovaného v registrech SOLUS, NRKI a CEE, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní hodnocení, dotaz do registru CEE byl proveden s výsledkem v registru nenalezen.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci nařídil jednání na 26. 5. 2026, toto jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

5. Soud ve věci provedl důkaz listinami, ze kterých zjistil následující skutečnosti.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že má jako předmět podnikání zapsáno mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

7. Z Úvěrové smlouvy ze dne 23. 3. 2023 (č.l. 22 spisu) soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše limitu 33 490 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % ročně. K údajům žalovaného je ve Smlouvě uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, bydliště, číslo občanského průkazu, číslo mobilního telefonu, email, typ bydlení u rodičů, výše čistého měsíčního příjmu 23 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč, zaměstnavatel , právnická osoba, ., zaměstnán od 12/2022.

8. Z listiny označené jako Karta klienta ze dne 15. 12. 2025 (č.l. 31 spisu) vyplývá, že je zde uvedeno jméno a příjmení žalovaného, datum narození, bydliště, zdroj příjmů zaměstnanec, výše příjmu 23 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč, měsíční výdaje na domácnost 4 000 Kč. Dále z této karty klienta vyplývá, že dne 22. 3. 2023 byl učiněn dotaz na Japonskou půjčku s kódem odpovědi registru OK, dále na registr SOLUS s kódem odpovědi OK, dále na registr NRKI s kódem odpovědi OK, dále na MVCR s kódem odpovědi ověřeno, dále na registr CEE s kódem odpovědi OK.

9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č.l. 32 spisu) soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 167 822,69 Kč.

10. Z úvěrové zprávy (č.l. 44 spisu) soud zjistil, že žalovaný měl od 12. 2. 2023 sjednán úvěr s výší nesplaceného zůstatku 15 627 Kč.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 10. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 40 516,45 Kč.

12. Z kopie občanského průkazu (č.l. 67 spisu) soud zjistil, že žalobkyně má k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného.

13. Z otisku obrazovky mobilního bankovnictví soud zjistil, že dne 10. 3. 2023 přišla žalovanému na účet mzda ve výši 17 657 Kč. Stejná částka pak vyplývá z výplatní pásky za období 02/2023 (č. listu 66 spisu).

14. Žalobkyně nedoplnila soudu skutková tvrzení a nedoložila důkazy k tomu, zda a jakým způsobem byla ověřována tvrzená výše příjmů ostatních občanů domácnosti, ani zda a jakým způsobem žalobkyně ověřovala pravidelné měsíční výdaje žalovaného.

15. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci , Anonymizováno, , konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Poukázat nutno též na rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024 ve věci , Anonymizováno, z něhož vyplývá, že články 8 a 23 cit. Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.

19. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako takové, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Je proto na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

20. Problematikou úvěrových smluv ve spotřebitelských vztazích, schopností dlužníka úvěr splácet a povinností věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, se zabýval též Ústavní soud v nálezu vydaném , Anonymizováno, V něm Ústavní soud učinil závěr, že poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková.

21. Z výše citovaných rozhodnutí vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka, tak není závislé na námitce dlužníka a soud tedy porušení této povinnosti zkoumá z úřední povinnosti.

22. Posouzení schopnosti dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Soud je toho názoru, že žalobkyně nedostatečným způsobem splnila svoji povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost žalovaného jakožto osoby žádající o spotřebitelský úvěr. Povinností věřitele je nejenom podívat se do veřejně dostupných registrů a dotázat se spotřebitele na údaje důležité pro posouzení jeho věrohodnosti, tedy na údaje, z nichž je možné zjistit informace o výši měsíčních příjmů a výdajů spotřebitele a osob žijících s ním ve společné domácnosti, povinností věřitele je také tyto informace ověřit a správně vyhodnotit. Žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného uvedených v žádosti, neuvedla však, zda a jakým způsobem tvrzený příjem ostatních členů domácnosti ověřovala a neuvedla rovněž, ani nedoložila, zda a jakým způsobem ověřovala pravidelné měsíční výdaje žalovaného. Soud proto uzavřel, že žalobkyně zcela nedostatečným způsobem zjišťovala u žalovaného informace k posouzení úvěruschopnosti, a proto uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatnou.

23. Soud dále vytýká žalobkyni, že se spokojila s ověřením příjmu žalovaného za jeden jediný měsíc a neověřovala, zda zaměstnání žalovaného je sjednáno na dobu určitou či neurčitou. Žalobkyně rovněž žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného. Z přehledu čerpání přitom vyplývá, že žalovaný pravidelně vynakládal část svého příjmu na sázky, což vyvolává podezření, že žalovaný byl gambler. Pokud by se žalobkyně ověřila, zda žalovaný nemá pracovní poměr na dobu určitou, nespokojila se pouze s náhledem na část otisku obrazovky mobilního bankovnictví zobrazující pouze plusové položky, které žalovanému na účet přišly, navíc pouze za jeden měsíc, a nahlédla by i do výdajů žalovaného, je pravděpodobné, že by zjistila okolnosti, pro které by měla být žádost o poskytnutí úvěru zamítnuta.

24. Vzhledem k tomu, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka – spotřebitele (k tomu vit Nejvyšší soud ČR sp. zn. , spisová značka, ).

25. Vyjde-li soud z tvrzení žalobkyně, že žalovaný vyčerpal částku 176 405,17 Kč a že uhradil částku 167 822,69 Kč, zbývá uhradit částku 8 582,47 Kč. V této části soud žalobu považuje za důvodnou a žalobě v této části vyhověl. Nedůvodná pak je žaloba v té části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky přerušující částku 8 582,48 Kč, proto v této části soud žalobu spolu s úrokem z úvěru zamítl. Vzhledem k tomu, že žalovaný není doposud v prodlení s vrácením poskytnuté části (s odvoláním na výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR), byla žaloba zamítnuta i v části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání úroku z prodlení.

26. Soud nemá k dispozici skutková tvrzení ani důkazní návrhy ke zjištění možnosti spotřebitele poskytnutou jistinu vrátit. S ohledem na výši splátek, které v závěru splácení žalovaný uhradil, soud uvážil, že je v možnostech žalovaného poskytnutou částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč. Při stanovení výše splátek soud vychází z toho, že je-li spotřebitel chráněn před důsledky neplatně sjednaného úvěrového závazku (vzniklého porušením povinnosti věřitele), jenž nebyl sjednán v souladu s právní úpravou přijatou právě k ochraně spotřebitele, měl by být chráněn i před neúměrným zatížením vrátit nesplacenou jistinu najednou ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. nebo ve větších splátkách. Soud navázal úhradu dluhu ve splátkách na ztrátu výhody splátek pro případ, že by některá ze splátek nebo žalovaným uhrazena v plné výši nebo včas. Pokud by k takovéto situaci došlo, stala by se nesplacená částka splatnou bez dalšího najednou.

27. Výrok o nákladech řízení vyplývá se stanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. Věci byl v převážné části úspěšný žalovaný, tomu žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo o nákladech rozhodnuto tak, jak je do výroku tohoto rozsudku uvedeno