17 C 4/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Křivancem v právní věci žalobkyně:Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0, Adresa zainteresované osoby 0/0, právně zastoupena Anonymizováno. Anonymizováno. Jméno zainteresované osoby 0/0, Anonymizováno.Anonymizováno., advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0, proti žalované:Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Datum narození zainteresované osoby 0/0, Adresa zainteresované osoby 0/1, o zaplacení částky 284 264,97 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 237 888,77 Kč ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s první splátkou splatnou v měsíci, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 46 376,20 Kč s úrokem ve výši 24 356,29 Kč, s úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 281 114,97 Kč jdoucím od 13. 5. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 834,57 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 284 264,97 Kč jdoucím od 13. 5. 2023, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 39 854 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalované zaplacení částky 284 264,97 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba., dříve Anonymizováno Anonymizováno a.s. (dále jen „Banka“) uzavřela se žalovanou dne 11. 10. 2021 Smlouvu o půjčce č. hodnota (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě Banka poskytla žalované zápůjčku ve výši 300 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na základě návrhu na uzavření smlouvy učiněného ze strany žalované, který Banka bez výhrad akceptovala. Žalovaná byla povinna splácet poskytnutou zápůjčku v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 5 645 Kč. Úroková sazba byla stanovena jako neměnná ve výši 13,9 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaná půjčku nesplácela řádně a včas, Banka pohledávku ke dni 12. 5. 2023 zesplatnila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2023. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 281 114,97 Kč na jistině, částku 3 150 Kč na poplatcích, smluvní úrok z úvěru ve výši 24 356,29 Kč a úrok z prodlení ve výši 834,57 Kč.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.

3. Žalobkyně byla vyzvána, aby soudu doplnila skutková tvrzení a doložila, zda a jakým způsobem bylo postupováno při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalované. právnická osoba podání ze dne 26. 2. 2024 žalobkyně sdělila, že schopnost žalované úvěr splácet posoudil právní předchůdce žalobkyně na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů. Dále žalobkyně sdělila, že žalovaná celkem uhradila částku 62 111,23 Kč.

5. Soud ve věci provedl důkazy listinami, ze kterých zjistil následující skutečnosti.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil existenci žalobkyně, jakožto právnické osoby a předmět jejího podnikání.

7. Z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne 11. 10. 2021 (č.l. 19 spisu) soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností Anonymizováno Anonymizováno a.s. smlouvu, na základě se Banka zavázala pro žalovanou poskytovat bankovní služby podle aktuální nabídky.

8. Z Návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce ze dne 11. 10. 2021 (č.l. 20 spisu) soud zjistil, že žalovaná požádala Banku o poskytnutí úvěru ve výši 300 000 Kč s dobou trvání 96 měsíců a výší měsíční splátky 5 645 Kč. Výše zápůjční úrokové sazby měla být ve výši 13,9 % ročně.

9. Z Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce dne 11. 10. 2021 (č.l. 23 spisu) soud zjistil, že Banka návrh na uzavření Smlouvy o půjčce akceptovala.

10. Z dopisu ze dne 12. 5. 2023 (č.l. Anonymizováno spisu) soud zjistil, že Banka zaslala žalované oznámení o prohlášení o okamžité splatnosti dluhu a výzvu k uhrazení dluhu v celkové výši 309 455,83 Kč.

11. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2023 soud zjistil, že banka postoupila své pohledávky za dlužníky žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo Bankou žalované oznamováno dopisem ze dne 11. 7. 2023.

12. Z výzvy ze dne 27. 9. 2023 (č.l. 47 spisu), soud z zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky celkem ve výši 340 779,80 Kč.

13. Z listiny založené ve spisu na č.l. 61 (bez bližšího označení) vyplývá, jaké údaje žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně nahlásila. Mimo jiné uvedla, že je vdaná, bydlí ve vlastním bytě/domě, příjem uvádí 32 300 Kč, výdaje uvádí ve výši 6 000 Kč. V kolonce splátkové zatížení je uvedeno, že celkové započtené splátkové zatížení činí 11 116 Kč, výše splátek započítaných za revolvingové produkty činí 18 526 Kč.

14. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta (č.l. 54 spisu) se uvádí, že Banka vycházela z údajů uvedených spotřebitelem, z jejich nezávislého hodnocení a ověření a Banka posuzovala aktuální dluhy interní i externí, negativní záznamy na Black listech, neplatné doklady, existující exekuce, informace z externích úvěrových registrů, příjmy žadatele o úvěr ověřené statistickým modelem, pravidelné výdaje žadatele na základě aktuálních statistických dat, dále se posuzuje vyhodnocení rizikových kontrol a celkový skóring klienta. Kontrola insolvenčního rejstříku byla bez záznamu, kontrola databáze neplatných dokladů bez záznamu, kontrola interního Black listu byla bez záznamu, BRKI/NRKI bez negativního záznamu (jen pozitivní úvěrová historie), Solus – nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti. Deklarovaný příjem 32 300 Kč Banka ověřila s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů a deklarované výdaje oproti údajům o uvedeným v žádosti navýšily. Zohlednili výdaje ve výši 18 166 Kč, z toho výdaje na splátky půjček 11 116 Kč, výdaje na bydlení včetně hypotéky a stavebního úvěru ve výši 3 500 Kč, výdaje na živobytí ve výši 3 500 Kč.

15. Z přehledu úvěrové historie žalované (č.l. 56 spisu) soud zjistil, že žalovaná má na své jméno evidovaných celkem hodnota kontraktů, z toho u splátkových podezřelý výraz dvě ve stavu žádosti, tři žádosti odmítnuté, dvě žádosti odvolané, u nesplátkových podezřelý výraz dva úvěry existující, u kreditních karet tři úvěry existující, jedna žádost odvolaná. Celkový úvěrový rámec, respektive zbývající částky k zaplacení, činil 245 713 Kč a 338 355 Kč. Dne 9. 9. 2021 podala žalovaná žádost o úvěr ve výši 190 000 Kč, dne 21. 8. 2021 podala žalovaná žádost o úvěr ve výši 565 000 Kč, dne 18. 8. 2021 byla odmítnuta žádost na úvěr 200 000 Kč, dne 3. 8. 2021 byla odmítnuta žádost na úvěr ve výši 850 000 Kč, dne 30. 7. 2021 byla odmítnuta žádost na částku 490 000 Kč, dne 27. 7. 2021 byla odvolána žádost na úvěr ve výši 840 000 Kč, dne 13. 5. 2021 byla odvolána žádost na úvěr ve výši 570 000 Kč, dne 18. 5. 2021 byla odmítnuta žádost na úvěr ve výši 250 000 Kč.

16. Z výpisů z účtu (č.l. 62 a následující spisu) soud zjistil, že žalované byla dne 11. 10. 2021 poskytnuta částka ve výši 300 000 Kč. Žalovaná postupně uhradila částku 62 111,23 Kč. Uhrazeno bylo celkem hodnota splátek.

17. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná podepsala dne 11. 10. 2021 Smlouvu o úvěru, na základě které jí právní předchůdce žalobkyně poskytl částku ve výši 300 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s navýšením v 96 splátkách po 5 645 Kč. adresa 000 Kč byla žalované vyplacena, ta uhradila ve splátkách částku celkem ve výši 62 111,23 Kč. Žalovaná měla v době žádosti o úvěr již předchozí úvěrové závazky, jejichž výše v době podání žádosti se pohybovala okolo částky 600 000 Kč. Kromě úvěrových závazků, které byly žalované již předtím poskytnuty, celá řada žádostí o poskytnutí úvěru byla žalované buďto odmítnuta nebo žalovaná vzala žádost zpět.

18. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

22. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. spisová značka, kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako takové, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Je proto na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

23. Problematikou úvěrových smluv ve spotřebitelských vztazích, schopností dlužníka úvěr splácet a povinností věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, se zabýval též Ústavní soud v nálezu vydaném III. ÚS 4129/18. V něm Ústavní soud učinil závěr, že poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková.

24. Z výše citovaných rozhodnutí vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka, tak není závislé na námitce dlužníka a soud tedy porušení této povinnosti zkoumá z úřední povinnosti.

25. Soud je toho názoru, že právní předchůdce žalobkyně nedostatečným způsobem splnil svoji povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost žalované jakožto osoby žádající o spotřebitelský úvěr. Povinností věřitele je nejenom se podívat do veřejně dostupných registrů a dotázat se spotřebitele na údaje důležité pro posouzení jeho úvěruschopnosti, tedy na údaje, z nichž je možné zjistit informace o výši měsíčních příjmů a výdajů spotřebitele a osob žijících s ním ve společné domácnosti. Povinností věřitele je také tyto informace ověřit a správně vyhodnotit. Není zřejmé, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně ověřoval příjmy a výdaje žalované. Bez tohoto ověření není možné kvalifikovaně a zodpovědně posoudit, zda finanční situace umožňovala dlužníkovi úvěr řádně splácet. Kusé údaje, které právní předchůdce žalobkyně měl, totiž neposkytují dostatečné informace o tom, zda a případně jakou finanční rezervu dlužník měl. Pokud se spolehl pouze na obecné statistické údaje, je třeba hodnotit takový postup za zcela nedostatečný. Povinností věřitele je údaje uváděné spotřebitelem žádosti o poskytnutí úvěru ověřit. Je zřejmé, že tuto povinnost právní předchůdce žalobkyně zanedbal. Není také zřejmé, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně pracoval s úvěrovou historií žalované, ze které vyplývá, že měla více úvěrů, které měla splácet, dokonce několik žádostí o poskytnutí úvěrového produktu bylo žalované odmítnuto. S ohledem na nedostatečné splnění povinností věřitele při zkoumání úvěruschopnosti žalované posoudil úvěrovou smlouvu jako neplatnou.

26. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v době nové splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka - spotřebitele (k tomu viz Nejvyšší soud ČR sp. zn. spisová značka).

27. Ze strany žalobkyně soud neobdržel žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy ke zjištění možnosti spotřebitele poskytnutou jistinu vrátit. Soud proto uvážil, s ohledem na vzdělání žalované, že je v jejích možnostech vrátit dosud nesplacenou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč.

28. Vyjde-li tedy soud z toho, že žalovaná uhradila částku celkem 62 111,23 Kč, a odečte-li tuto částku od částky 300 000 Kč, zbývá uhradit částka 237 888,77 Kč. V této části tedy soud považuje žalobu za důvodnou a uložil žalované uhradit ji ve splátkách. Nedůvodná pak je žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky převyšující částku, která zbývá k zaplacení, a proto v této části soud žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že žalovaná doposud není v prodlení s vrácením části nesplacené poskytnuté jistiny, byla zamítnuta žaloba i v části, v níž se žalobkyně domáhala všech navazujících úroků a úroků z prodlení.

29. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla úspěšná žalobkyně co do částky 237 888,77 Kč (v procentuálním vyjádření 84 %) a neúspěšná byla co do částky 46 376,20 Kč (v procentuálním vyjádření 16 %). Čistý procesní úspěch žalobkyně činí 68 % a tímto koeficientem byly vynásobeny náklady řízení ve výši 39 854 Kč, kterou představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 11 371 Kč, odměna advokáta ve výši 37 840 Kč, podle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. za čtyři úkony právní služby po 9 460 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast u jednání soudu), čtyři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč, podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, dále pak navýšení odměny a paušálních náhrad o 21 % DPH. S ohledem na vypočtený koeficient úspěchu byla žalobkyni přiznána na náhradě nákladů řízení částka 39 854 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni účtované náklady řízení za úkon právní služby za podání ve věci ze dne 26. 2. 2024, neboť tímto podáním žalobkyně doplňovala svá skutková tvrzení, která již měla být obsažena v žalobě samotné a za účtovaný úkon vyjádření ze dne 15. 12. 2023, neboť se nejedná o vyjádření ve věci samé a k jeho zaslání nebylo třeba žádných zvláštních odborných znalostí. Proti tomuto rozsudku lze do odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného. Nebudou-li povinnosti tímto rozsudkem uložené řádně, včas a dobrovolně splněny, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.