17 C 422/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Křivancem v právní věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, se sídlem Adresa žalobkyně, právně zastoupena Jméno Zástupce, Anonymizováno se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, proti žalované:Jméno žalované A, narozena Datum narození žalované A, trvale bytem Adresa žalované A, o zaplacení částky 33 584 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 050 Kč v pravidelných po sobě jdoucích splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s první splátkou splatnou v měsíci, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení.

II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 534 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 28 564 Kč jdoucím od 28. 8. 2024 do 26. 11. 2024, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 28 564 Kč jdoucím od 27. 11. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 564 Kč jdoucím od 28. 8. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalované zaplacení částky celkem ve výši 33 584 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že účastníci uzavřeli dne 15. 2. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále i jen „Smlouva o úvěru“), na základě které byl žalované ze strany žalobkyně poskytnout standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla žalobkyně na účet zákazníka uvedený ve Smlouvě a částku 2 500 Kč převedla žalobkyně na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Účastníci se dohodli tak, že žalovaná bude jako celkovou cenu úvěru v částce 46 000 Kč splácet v pravidelných 40měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce s první splátkou splatnou dne 20. 3. 2024. K uzavření Smlouvy o úvěru došlo mezi stranami v elektronické formě prostřednictvím tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč, tedy okamžikem, kdy žalovaná Smlouvu podepsala, přičemž za okamžik podpisu Smlouvy se považuje okamžik, kdy tzv. verifikační platba byla připsána na účet žalobkyně. Žalovaná v dohodnutých měsíčních splátkách žalobkyni nesplácela úvěr řádně a včas a došlo proto k zesplatnění úvěru, o čemž bylo žalované zasláno oznámení dne 27. 8. 2024. Žalobkyně odeslala žalované celkem tři upomínky, kdy za každou upomínku je účtována částka 100 Kč. Žalovaná je v prodlení s úhradou částky ve výši 30 477 Kč, která se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 450 Kč a z nesplacené části jistiny ve výši 27 027 Kč. Kromě dlužné jistiny se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 913 Kč na dlužných úrocích, částky 300 Kč za odeslané upomínky, částky 1 497 Kč na smluvní pokutě za tři splátky v prodlení a dále pak částky 1 310 Kč přestavující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek za dobu od 28. 8. 2024 do 9. 10. 2024.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.

3. Žalobkyně k výzvě soudu, aby doplnila svá skutková tvrzení a doložila, jakým konkrétním způsobem byla prověřována úvěruschopnost žalované, z jakých konkrétních skutečností žalobkyně dospěla k závěru o schopnosti žalované úvěr splatit, jaké jsou současné poměry žalované ke splácení dlužné jistiny, uvedla, že údaje uvedené žalovanou žalobkyně zkoumala a telefonicky ověřovala, kdy žalobkyně si vyžádala výplatní pásky za kalendářní měsíce 11/2023 a 12/2023 z pracovního poměru k zaměstnavateli Jméno žalované B, dále byla žalovaná prověřena v databázi centrální evidence exekucí, databázi insolvenčního rejstříku, databázi registru CRIF – registr platebních informací, kdy o posouzení úvěruschopnosti byl učiněn zápis. Průměrná mzda žalované u zaměstnavatele byla zjištěna ve výši 27 110 Kč, což koresponduje s doloženými výplatními páskami, kdy za kalendářní měsíc 11/2023 činila dobírka příjmu žalované na její účet částku ve výši 26 873 Kč, a za kalendářní měsíc 12/2023 činila dobírka příjmu žalované na její účet částku 27 347 Kč. Závěr o schopnosti žalované úvěr splácet učinila žalobkyně z toho, že měla k dispozici dvě výplatní pásky žalované, negativní výpis žalované z centrální evidence exekucí, negativní výpis žalované z insolvenčního rejstříku, čestné prohlášení žalované ohledně jejích závazků, čestné prohlášení žalované ohledně jejích příjmů a výdajů, informace o žalované z registru právnická osoba, smlouva o převodu družstevního podílu v družstvu ze dne 21. 6. 2018, žalovaná neměla ke dni uzavření Smlouvy žádnou vyživovací povinnost, posouzení nákladů na bydlení žalobkyně dovodila z normativních nákladů pro bydlení a výši existenčního a životního minima pro jednotlivce žalobkyně dovodila ze zákona č. 110/2006 Sb. Žalobkyně po posouzení dostupných informací dospěla k závěru, že žalovaná je schopna splácet spotřebitelský úvěr ve výši 1 150 Kč měsíčně, kdy žalované poté zbyde částka 16 100 Kč měsíčně.

4. Soud ve věci nařídil jednání na 9. 4. 2025, toto jednání proběhlo v přítomnosti účastníků, kdy žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, přestože jí předvolání k jednání bylo doručeno uložením na poště. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní.

5. Z Výpisu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně má povolení k poskytování spotřebitelských úvěrů.

6. Z listiny označené jako Posouzení úvěruschopnosti zákazníka (č.l. 19 spisu) soud zjistil, že v této tabulce je uveden příjem žalované 27 110 Kč, bydlení ve vlastním družstevním bytě, úvěry 0 Kč, výdaj spotřebitel - jméno FO, počet vyživovaných osob 0, normativní náklady na bydlení 14 197 Kč, životní minimum zákazníka 4 860 Kč, nezabavitelná částka 12 705 Kč.

7. Ze Smlouvy o převodu družstevního podílu v bytovém družstvu ze dne 21. 6. 2018 soud zjistil, že žalovaná nabyla od manželů Zemanových podíl v bytovém družstvu, včetně práva nájmu k bytu.

8. Z výplatních pásek soud zjistil, že příjem žalované za období listopad 2023 je zde uveden částkou 26 873 Kč a za měsíc prosinec 2023 částkou 27 347 Kč.

9. Z Výsledku prověření (č.l. 22 spisu druhá strana) soud zjistil, že u žalované je v registru centrální evidence exekucí a v insolvenčním registru uveden počet záznamů 0.

10. Ve výpisu z registru jméno FO (č.l. 23 spisu) soud zjistil, že registr jméno FO neeviduje k datu vytvoření reportu žádné záznamy.

11. V čestném prohlášení (č.l. 24 spisu) žalovaná uvedla, že není v úpadku ani v hrozícím úpadku, že nemá více věřitelů, nemá peněžité závazky po dobu delší než 30 dnů, je schopna své závazky plnit. V dalším čestném prohlášení k výdajům žalovaná uvedla, že její měsíční výdaje spojené s bydlením činí 5 000 Kč, měsíční příjem činí 27 110 Kč.

12. Z Potvrzení provedení transakce (č.l. 26 spisu) soud zjistil, že žalovaná zaplatila na účet č. č. účtu částku 1 Kč.

13. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 15. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet ve 40měsíčních splátkách po 1 150 Kč. Z částky 30 000 Kč částku 2 500 Kč činila výše provize zprostředkovatele.

14. Z Potvrzení o provedení transakce (č.l. 40 spisu) soud zjistil, že na účet č. č. účtu byla žalobkyní poukázána dne 19. 2. 2024 částka 27 500 Kč. Z Potvrzení o provedení transakce (č.l. 41 spisu) soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla na účet č. č. účtu poukázána dne 19. 2. 2024 částka 2 500 Kč.

15. Z Upomínky ze dne 26. 6. 2024 a z Upomínky z dne 27. 8. 2024 soud zjistil, až žalovaná byla upomínána o úhradu dlužných splátek.

16. Z listiny označené jako Bonita smlouvy (č.l. 45 spisu) soud zjistil, že žalovaná uhradila dne 24. 3. 2024 částku 551 Kč, dne 19. 4. 2024 částku 1 150 Kč, dne 8. 5. 2024 částku 598 Kč, dne 18. 5. 2024 částku 1 150 Kč.

17. Z Předžalobní výzvy ze dne 27. 8. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla vyrozuměna o zesplatnění úvěrové smlouvy a vyzvána k úhradě dlužné částky.

18. Z kopie občanského průkazu žalované soud zjistil, že žalovaná poskytla žalobkyni kopii svého občanského průkazu.

19. Žalovaná soudu nenabídla žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy, ze kterých by vyplývalo, že by na vymáhanou pohledávku bylo byť jen částečně cokoliv zaplaceno.

20. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela se žalovanou pomocí prostředků komunikace na dálku úvěrovou Smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně poskytla žalované částku 27 500 Kč převodem na její účet, částka 2 500 Kč byla zaslána jako provize na účet zprostředkovatele. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti měla k dispozici dvě výplatní pásky žalované, ze kterých vyplýval příjem žalované ve výši 26 583 Kč a 27 347 Kč, smlouvu o převodu družstevního podílu, kterým žalovaná nabyla podíl v bytovém družstvu, výsledek dotazů na centrální evidenci exekucí a na insolvenční rejstřík, dále pak výsledek dotazu na registr jméno FO, při zkoumání výdajů žalované žalobkyně vycházela z čestného prohlášení žalované.

21. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.

22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

25. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. spisová značka, kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako takové, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Je proto na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

26. Problematikou úvěrových smluv ve spotřebitelských vztazích, schopností dlužníka úvěr splácet a povinností věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, se zabýval též Ústavní soud v nálezu vydaném III. ÚS 4129/18. V něm Ústavní soud učinil závěr, že poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková.

27. Z výše citovaných rozhodnutí vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka, tak není závislé na námitce dlužníka a soud tedy porušení této povinnosti zkoumá z úřední povinnosti.

28. Soud je toho názoru, že žalobkyně nedostatečným způsobem splnila svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované jakožto osoby žádající o spotřebitelský úvěr. Povinností věřitele je nejenom se podívat do veřejně dostupných registrů a dotázat se spotřebitele na údaje důležité pro posouzení jeho úvěruschopnosti, tedy na údaje, z nichž je možné zjistit informace o výši měsíčních příjmů a výdajů spotřebitele, povinností věřitele je také tyto informace ověřit a správně vyhodnotit.

29. Žalobkyně uzavřela se žalovanou Smlouvu distančním způsobem. Zřejmě z tohoto důvodu ze strany žalobkyně nedošlo k dostatečnému prověření zejména finanční situace na straně žalované. Žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výdaje žalované a spolehla se na její čestné prohlášení. Žalovaná zcela evidentně měla finanční potíže, když z celkem hodnota splátek uhradila pouze dvě plné splátky a dvě splátky částečné. Soud proto hodnotil uzavřenou Smlouvu jako neplatnou.

30. Vzhledem k tomu, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka – spotřebitele (k tomu viz Nejvyšší soud ČR, sp. zn. spisová značka).

31. Z tvrzení uvedených v žalobě a z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaná uhradila žalobkyni částku celkem 3 450 Kč. Byla-li ze strany žalobkyně poskytnuta žalované částka 27 500 Kč, pak podle názoru soudu na vrácení této částky žalovaná dluží částku 24 050 Kč. V této části soud žalobu považuje za důvodnou a žalobě vyhověl.

32. Nedůvodná pak je žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky převyšující částku 24 050 Kč, proto v této části soud žalobu zamítl včetně požadovaného příslušenství v podobě úroku a úroku z prodlení. Pro úplnost soud dodává, že částku 2 500 Kč, která měla představovat provizi zprostředkovatele za uzavření úvěrové Smlouvy, nelze podle názoru soudu výše poskytnuté částky z neplatné úvěrové Smlouvy zahrnout.

33. Ze strany žalobkyně soud neobdržel žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy ke zjištění možnosti spotřebitele poskytnutou jistinu vrátit. Soud proto uvážil, že je v možnostech žalované nesplacenou částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, když vychází z toho, že je-li spotřebitel chráněn před důsledky neplatně sjednaného úvěrového závazku (vzniklého porušením povinností věřitele), jenž nebyl sjednán v souladu s právní ochranou přijatou právě k ochraně spotřebitele, měl by být chráněn i před neúměrným zatížením vrátit nesplacenou jistinu najednou ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Podle názoru soudu nejsou splněny podmínky ani pro to, aby navázal úhradou nesplacené jistiny ve splátkách na ztrátu výhody splátek, neboť tím by podle názoru soudu byl popřen účel ustanovení zákona na ochranu spotřebitele a došlo by k obejití zákonné úpravy, podle které nová doba splatnosti dluhu spotřebitele se odvozuje od možností dlužníka dlužnou jistinu uhradit.

34. Při rozhodování o nákladech řízení soud vycházel z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Je nutné přihlížet ke specifickým okolnostem vyplývajícím ze zvláštní (specifické) právní úpravy, kdy až soudem je hmotněprávní splatnost poskytnuté jistiny, resp. jejího nesplaceného zůstatku, určována, v důsledku čehož nelze na žalovaného spotřebitele nahlížet jako na dlužníka, který je se svým plněním ke dni podání žaloby v prodlení. Dále je nutné přihlížet i k tomu, že žalobkyně, která vycházela z chybného závěru o platnosti Smlouvy, v řízení uplatnila vedle nesplatného nároku na úhradu zůstatku jistiny i další smluvní nároky, včetně úroku z prodlení. Nebylo rovněž vyhověno ani požadavku žalobkyně na úhradu žalované částky, respektive její části, v třídenní lhůtě. Vzhledem k tomu, že soud stanovil splatnost jistiny podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci pouhým matematickým poměrem žalobou požadované rozsudkem přiznané částky, ale je nutno přihlédnout k okolnostem věci. Ty podle názoru znamenají, že pro specifika řízení nelze o poměru úspěchu a neúspěchu toho kterého účastníka uvažovat. Rozhodnuto proto bylo tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného. Nebudou-li povinnosti tímto rozsudkem uložené řádně, včas a dobrovolně splněny, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.