18 C 376/2013

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném s předsedkyní senátu celé jméno řešitele a přísedících přísedící v právní věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozený dne 10. 12. 1964, bytem adresa žalobkyně , právně zastoupené JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , proti; žalované: ; nemocnice , a.s., IČO , se sídlem adresa žalované , právně zastoupené Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , o zaplacení 117 602 s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 117 602 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně jdoucím z této částky od 1. 11. 2013 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 51 304 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích, náklady řízení v částce 10 748 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích, na soudním poplatku částku 7 881 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala žalobou došlou k Okresnímu soudu v Českých Budějovicích dne 1. 11. 2013 jednak určení, že výpověď daná jí listinou žalované ze dne 29. 7. 2013 je neplatná, a jednak zaplacení dlužné mzdy za období od 8. 6. 2013 do 30. 9. 2013 ve výši 117 602 Kč (původně ve výši 118 248 Kč, ale řízení ohledně částky 646 Kč s příslušenstvím bylo usnesením soudu ze dne 19.5.2015 č.j. 18 C 376/2013-158 zastaveno pro částečné zpětvzetí žaloby) s příslušenstvím s tím, že pracovala pro žalovanou na základě pracovní smlouvy jako dětská sestra na neonatologickém oddělení a 2. 9. 2011 utrpěla pracovní úraz, při kterém si zranila pravé koleno, a v důsledku toho byla v pracovní neschopnosti do 31. 12. 2011. Po nástupu do zaměstnání a s tím spojenou zátěží koleno bolelo, ošetřující lékaři jí doporučili operaci. Dne 19. 1. 2012 jí byla vystavena další pracovní neschopnost, která trvala až do 7. 6. 2013. Za prvou pracovní neschopnost (do 31. 12. 2011) jí žalovaná vyplatila ušlý výdělek ve výši 56 449 Kč se zpožděním až v říjnu 2012, ale za druhou pracovní neschopnost, která byla rovněž v souvislosti s pracovním úrazem, jí žalovaná ničeho nevyplatila. Žalobkyně je vdovou se 4 dětmi a pro tento postup zaměstnavatele zůstala zcela závislá na nemocenských dávkách a pomoci přátel. Po skončení druhé pracovní neschopnosti měla nastoupit do práce dne 8. 6. 2013, ještě předtím ale kontaktovala žalovanou a upozornila jí, že pravé koleno nemá stále v pořádku, předala jí mimořádný lékařský posudek závodního lékaře ze dne 3. 6. 2013, podle kterého nebyla zdravotně způsobilá k práci na plný pracovní úvazek na dosavadní pozici a žádala žalovanou o přeřazení na jinou pracovní pozici nebo o zkrácenou pracovní dobu. Žalovaná to ale odmítla. Dne 7. 6. 2013 žalovaná žalobkyni sdělila, že vzhledem k její pracovní nezpůsobilosti nemá docházet do zaměstnání a zároveň jí uložila, aby si vyzvedla 10. 6. 2013 harmonogram směn pro rok 2013 na pracoviště, na kterém byla zařazena před pracovní neschopností, což učinila. Oddělení pracovního lékařství [nemocnice] lékařský posudek ze dne 3. 6. 2013 přezkoumalo posudkem ze dne 19. 6. 2013, ve kterém uvedlo, že pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu povolání na plný pracovní úvazek. V tomto posudku nebyla zmínka o pracovním úrazu, proti čemuž žalobkyně protestovala a na základě jejího podnětu, po posouzení Státního zdravotního ústavu, rozhodl Krajský úřad Jihočeského kraje dne 16. 10. 2013 tak, že posudek ze dne 19. 6. 2013 zrušil. S odkazem na posudek ze dne 19. 6. 2013 dala žalovaná žalobkyni listinou ze dne 29. 7. 2013 výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce a výpovědní doba měla uplynout dne 30. 9. 2013 bez nároku žalobkyně na odstupné. Žalobkyně poukázala na to, že prokazatelně došlo k pracovnímu úrazu a pak není tvrzený výpovědní důvod pravdivý. Žalovaná i potvrdila, že u žalobkyně došlo k pracovnímu úrazu, v potvrzení o době čerpání nemocenských dávek, podle kterého čerpala od 19. 1. 2012 do 7. 6. 2013 nemocenské dávky pro pracovní úraz. Po obdržení výpovědi žalobkyně sdělila žalované, že trvá na dalším zaměstnávání a že má nadále zájem pracovat u žalované, a to na jakékoliv pozici v souladu se svým zdravotním stavem. S ohledem na to, že od 8. 6. 2013 do 30. 9. 2013 (doba od data nástupu do práce po pracovní neschopnosti do doby, kdy dle podané výpovědi měla skončit výpovědní doba) žalovaná žalobkyni neuhradila žádnou mzdu, a proto se domáhá jejího zaplacení. Pro nedostatek podkladů vyčíslila částku za předmětné období pouze odhadem.

2. Žalovaná se bránila tím, že výpověď byla dána žalobkyni v souladu s ustanovením § 52 písm. e) zákoníku práce, neboť dlouhodobě ztratila zdravotní způsobilost k výkonu práce s tím, že právní účinky lékařského posudku se závěrem o dlouhodobém pozbytí zdravotní způsobilosti nastávají pro osobu, které byl předán, dnem jeho předání. Pro platnost výpovědi je tak rozhodný stav v době, kdy výpověď byla řádně doručena žalobkyni a jakékoliv další změny nemají na její platnost vliv. Pokud tedy původně lékařský posudek, který byl podkladem podané výpovědi, uváděl, že jde o dlouhodobou ztrátu zdravotní způsobilosti, byl důvod k výpovědi dán. Také tvrdil, že v pořadí druhá pracovní neschopnost žalobkyně trvající od 9. 1. 2012 do 7. 6. 2013 nebyla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne 2. 9. 2011. Ve vztahu k nároku žalobkyně na úhradu ušlé mzdy žalovaná argumentovala tím, že dlouhodobá ztráta zdravotní způsobilosti, která neumožňuje zaměstnanci vykonávat práci, je okolností ležící na straně zaměstnance, nikoliv zaměstnavatel a zákoník práce pro tyto případy nestanoví nárok zaměstnance na náhradu mzdy. Poukazovala na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 3. 2012 sp. zn. 23 Co 619/2011 podporující její názor, že po dobu výpovědní lhůty nenáleží žalobkyni nárok na náhradu mzdy, neboť nevykonávala pro žalovanou práci z důvodu spočívající na její straně a navrhla zamítnutí žaloby.

3. V provedeném řízení bylo zjištěno z pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 20. 2. 2017, že na jejím základě vznikl žalobkyni u žalované pracovní poměr ke dni 1. 3. 2007 s druhem vykonávané práce dětská sestra a s místem výkonu práce [nemocnice], a.s., a to na dobu určitou do 31. 12. 2007 Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 18. 2. 2009 byl pracovní poměr změněn na dobu neurčitou. Tento pracovní poměr žalovaná se žalobkyní zrušila výpovědí z 29. 7. 2013 adresované žalobkyni, která ji převzala 30. 7. 2013. Ve výpovědi je výpovědní důvod uveden odkazem na § 52 písm. e) zákoníku práce, že pracovní poměr skončí ke dni 30. 9. 2013 uplynutím dvouměsíční výpovědní lhůty. Výpověď byla dána žalobkyni z důvodu, že pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost na základě lékařského posudku ze dne 19. 6. 2013 vypracovaného [nemocnice], a.s., oddělením pracovního lékařství za účelem posouzení její zdravotní způsobilosti k práci. Tento lékařský posudek byl žalobkyni doručen dne 25. 6. 2013.

4. Z lékařského posudku – zdravotní způsobilost k práci vyhotoveného [nemocnice], a.s. oddělením pracovního lékařství dne 19. 6. 2013 bylo zjištěno, že byla provedena mimořádná prohlídka žalobkyně po dlouhodobé pracovní neschopnosti s tím závěrem, že dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost pro práci sestry ve směnném provozu na plnou pracovní dobu. Žalobkyně však byla zkoumána z hlediska její zdravotní způsobilosti k práci sestry ve směnném provozu na plnou pracovní dobu již předtím dne 3. 6. 2013 oddělením pracovního lékařské [nemocnice], a.s. s tím závěrem, že není zdravotně způsobilá k výkonu této práce. Tento lékařský posudek jí byl předán do vlastních rukou 3. 6. 2013. Z dopisu žalované z 19. 6. 2013 adresovaném žalobkyni pak vyplývá, že na základě žádosti žalobkyně o přezkoumání lékařského posudku ze 3. 6. 2013 vydalo oddělení pracovního lékařství [nemocnice], a.s. posudek nový z 19. 6. 2013 s tím, že konsilium lékařů tohoto oddělení prostudovalo komplexně dostupnou zdravotní dokumentaci žalobkyně uloženou u MUDr. [jméno] [příjmení] a vzhledem k jejímu dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu, nárokům práce zdravotní sestry neonatologického oddělení nemocnice ve směnném provozu uzavřeli, že pro toto pracovní zařízení žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost. Tento posudek byl zrušen Krajským úřadem Jihočeského kraje rozhodnutím ze dne 16. 10. 2013 č.j. KUJCK 56427/2013/OSBZ s odůvodněním, že z doložené zdravotní dokumentace není zřejmé, že posuzovaná byla v době vydání lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k práci ze dne 19. 6. 2013 vyšetřena posuzujícím lékařem, který zřejmě vycházel z posledního záznamu ve zdravotnické dokumentaci ze dne 3. 6. 2013, když však v té době byla posuzovaná v dočasné pracovní neschopnosti. Při vydání lékařského posudku je však nutné vycházet z aktuálního posouzení zdravotního stavu posuzujícím lékařem, nelze vycházet ze zdravotního stavu v době dočasné pracovní neschopnosti, když zdravotní stav posuzované nebylo možné považovat za stabilizovaný. Ve zrušujícím rozhodnutí je poukazováno i na tu skutečnost, že lékařský posudek trpí dalšími, formálními a obsahovými vadami, chybí údaje o pracovních podmínkách, posudek neobsahuje údaje o pracovním zařazení posuzované, o režimu práce, uvedení rizikových faktorů a žádost zaměstnavatele o vydání lékařského posudku neobsahuje všechny náležitosti dané příslušnými právními předpisy, a to ani v případě vydání prvého lékařského posudku ze 3. 6. 2013 a ani v případě vydání druhého lékařského posudku z 19. 6. 2013, kterým byl prvý lékařský posudek zrušen. Napadený lékařský posudek byl tedy zrušen a věc byla vrácena k vydání nového posudku.

5. Z dopisu žalobkyně adresovaného generálnímu řediteli [nemocnice], a.s. ze 4. 6. 2013 bylo zjištěno, že žalované oznámila, že ke dni 7. 6. 2013 dojde k ukončení pracovní neschopnosti po pracovním úrazu z důvodu uplynutí podpůrčí doby, nicméně její nepříznivý zdravotní stav trvá a necítí se zdravotně způsobilá konat stávající práci. Zároveň přiložila i lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci z 3. 6. 2013 vypracovaný závodním lékařem MUDr. [příjmení], z něhož vyplývá, že pracovní způsobilost k práci zdravotní sestry ve směnném provozu s prací na plnou pracovní dobu po pracovním úrazu pozbyla. Požádala o převedení na jinou pozici v souladu s jejím zdravotním stavem. Dále sdělila, že při jednání s Ing. [příjmení] dne 3. 6. 2013 byla vyzvána, ať si podá výpověď, že již nezaměstná. Žalobkyně má však zájem v nemocnici pracovat i nadále, a to i na jiné pracovní pozici než dosud v souladu s jejím zdravotním stavem a ze zdravotním omezením po pracovním úrazu. Výpověď z pracovního poměru podávat nebude. Dále žalobkyně uvedla, že je připravena nastoupit v sobotu 8. 6. 2013 do práce, což jí při ústním hovoru sdělil Ing. [příjmení], že má učinit za situace, nepodá-li výpověď. Nemá však plán směn na rok 2013. Také sdělila, že její koleno není vždy stabilní a měla by ho odlehčovat francouzskými holemi, a tak jí její současný zdravotní stav nedovoluje pracovat na oddělení a žádala tedy o eventuální pokyny, kam a kdy má po ukončení pracovní neschopnosti ráno nastoupit. Žalovaná reagovala na požadavky žalobkyně dopisem ze 7. 6. 2013 adresovaným žalobkyni, ve kterém ji sděluje, že vzhledem k tomu, že není zdravotně způsobilá vykonávat dosavadní práci, nebude od 8. 6. 2013 dále docházet do zaměstnání, a to do doby vyřešení vzniklé situace. Zároveň žalovaná žalobkyni uložila vyzvednout si 10. 6. 2013 u vrchní sestry neonatologického oddělení její harmonogram směn pro rok 2013, dále zdržovat se v pro ní stanovené pracovní době (podle rozpisu směn uvedených v harmonogramu) v místě svého trvalého bydliště tak, aby byla v případě potřeby schopna se na zavolání dostavit v přiměřené době do místa výkonu práce sjednaného v pracovní smlouvě.

6. Z písemného oznámení o trvání na dalším zaměstnávání žalobkyně z 30. 7. 2013 bylo zjištěno, že ho adresovala žalované a oznámila jí, že nesouhlasí s podanou výpovědí a trvá na pokračování pracovního poměru. Dále sdělila žalované, že pokud výpověď nepřekvalifikuje na pozbytí zdravotní způsobilosti na následky pracovního úrazu, neboť nastala v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne 2. 9. 2011, považuje ji za neplatnou a nesouhlasí s ukončením pracovního poměru. Dále žalobkyně žalované sdělila, že již v minulých upozorněních zdůrazňovala, že má nadále zájem pracovat v [nemocnice] na jakékoliv pozici v souladu se svým zdravotním stavem, který nastal po pracovním úrazu dne 20. 9. 2011. Toto oznámení došlo [nemocnice], a.s. dne 5. 8. 2013.

7. Z dopisu žalované ze dne 17. 9. 2013 adresovaného žalobkyni soud zjistil, že žalovaná upozornila žalobkyni na potřebu její kontaktnosti dle předchozí výzvy ze dne 7. 6. 2013 s tím, že pokud by žalovaná měla jinou práci, na kterou by ji mohla převést dle § 41 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, je třeba, aby ji měla možnost kontaktovat a vyrozumět ji o takové jiné práci a je tedy nutné, aby pro tento případ poskytovala žalované součinnost. Žalovaná zároveň žalobkyni odpovídala v dopise i na další dotazy vznesené jí 13. 8. 2013 v dopise zaslaném inženýrce [příjmení]. Pokud jde o výpočet průměrného výdělku, sdělila žalovaná žalobkyni, že se řídí ustanoveními § 351 – 356 zákoníku práce, ale vzhledem k tomu, že žalobkyně v rozhodném období, to je 4. čtvrtletí roku 2011 neodpracovala alespoň 21 dnů, nelze průměrný výdělek vypočítat a pak se použije výdělek pravděpodobný. Ten se zjišťuje z důvodu stanovených zejména zákoníkem práce.

8. Z potvrzení o době čerpání nemocenských dávek, které vystavila žalovaná žalobkyni dne 30. 9. 2013 bylo zjištěno, že žalobkyně byla v pracovní neschopnosti od 19. 1. 2012 – 7. 6. 2013, když jako důvod čerpání nemocenských dávek je uveden pracovní úraz.

9. Ze záznamu o úrazu, sepsaném žalovanou se žalobkyni dne 7. 9. 2011 soud zjistil, že dne 2. 9. 2011 v 16:30 hodin došlo k pracovnímu úrazu žalobkyně při chůzi, kdy přicházela z pokoje pacientů na inspekční pokoj. [příjmení] ve večerních hodinách pociťovala bolest pod kolenem s následným otokem a pro vzrůstající potíže byla 3. 9. 2011 ošetřena na úrazové ambulanci a nahlásila úraz staniční sestře na neonatologii. Úrazu nebyl přítomen žádný svědek.

10. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], ředitele personálního úseku žalované bylo zjištěno, že žalobkyni ukončili pracovní poměr na základě lékařského posudku z 19. 6. 2013, podle kterého byla dlouhodobě zdravotně nezpůsobilá konat dosavadní práci. Nemohla tedy pracovat na neonatologickém oddělení, a když se žalobkyní jednali, věděli, že nemá stabilní koleno. Ústně jí nabízeli jiné místo, nabízeli jí místo uklízečky, i když dle jeho názoru vzhledem k jejím zdravotnímu stavu (fixace kolene pomocí francouzských holí) by těžko mohla i toto místo vykonávat. Práci zdravotní sestry např. na jiném oddělení žalobkyni nenabídli. Žalobkyni písemně informovali o tom, že se musí zdržovat v místě bydliště v době, kdy měla vykonávat směny na svém původním pracovišti – neonatologii, aby jí mohli kontaktovat, kdyby se naskytla práce. Ta se však pro ni v tomto období nenaskytla. Po obdržení rozhodnutí Krajského úřadu, kterým byl zrušen posudek z 19. 6. 2013, již nový zdravotní posudek ohledně žalobkyně nezpracovávali. Se žalobkyní jednala i účetní paní [příjmení] a i paní [příjmení] [příjmení], ale žádný písemný zápis z jednání vyhotovován nebyl. Má za to, že i v rámci jednání žalobkyni sdělili, že jí nebudou vyplácet po dobu výpovědní doby mzdu. Zařazení na pozici zdravotní sestry svědek nabízel žalobkyni pouze na neonatologii, vycházel z toho, že tuto práci mají a jsou ji schopni nabídnout a že žalobkyně není způsobilá tuto práci vykonávat. Na jiném oddělení žalobkyni práci nenabízel. Pokud by ji nabízel, musela by být opět zkoumána zdravotní způsobilost žalobkyně pro tuto práci. O možnosti zkrácení pracovní doby žalobkyně svědek neuvažoval.

11. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], vrchní sestry na oddělení neonatologie žalované bylo zjištěno, že žalobkyně byla dlouhodobě v pracovní neschopnosti a před jejím ukončením si u ní vyzvedla formulář pro posouzení zdravotní způsobilosti. Výsledek posouzení byl takový, že je zdravotně nezpůsobilá, nic dalšího se žalobkyní o jejím pracovním zařazení neprojednávala. Dlouhodobý plán směn vypracovává staniční sestra na kalendářní rok dopředu a konkrétní plán směn byl vypracován i pro žalobkyni, za kterou pak, když nebyla přítomna, ostatní zaskakovali. Z neonatologického oddělení nikdo nikdy žalobkyni nevyzval, aby nastoupila na směnu. Se žalobkyní svědkyně v kontaktu nebyla, pouze v září jí na její žádost vydávala potvrzení, že nemá ve vztahu k oddělení žádné závazky. Svědkyně má za to, že na obě jednání přišla žalobkyně s hůlkou.

12. Z výpovědi [jméno] [příjmení], vedoucí zaměstnaneckého oddělení žalované bylo zjištěno, že žalobkyně byla v pracovní neschopnosti od září 2011 do konce roku 2011 v důsledku pracovního úrazu. 1. 1. 2012 nastoupila na místo, které zastávala před pracovním úrazem, následně asi 19. 1. 2012 přinesla pracovní neschopnost, ve které sice bylo uvedeno, že se jedná o pracovní úraz, ale žalovaná to neuznala. Pracovní neschopnost žalobkyně trvala až do 7. 6. 2013, byla jí prodlužována i posudkovou komisí, neboť přečerpala podpůrčí dobu. Po ukončení pracovní neschopnosti jí poslali k závodnímu lékaři s výsledkem, že není způsobilá k výkonu práce. Nebylo jí možné zaměstnat jako dětskou sestru podle pracovní smlouvy, žalobkyně používala při chůzi francouzskou hůl. Svědkyně telefonicky kontaktovala primáře MUDr. [příjmení] z pracovního lékařství, zda by žalobkyni nemohli nabídnout jinou práci, například sanitárky nebo uklízečky. Ten jí telefonicky odpověděl, že ani taková práce pro ni není vhodná. Na základě toho dali žalobkyni výpověď. Svědkyně potvrdila, že dětská sestra může být zařazena a vykonávat i práci všeobecné sestry, potvrdila i tu skutečnost, že jí žalobkyně informovala o tom, že se bude vracet do práce. V době výpovědi předali žalobkyni dopis, že pro ni nemají vhodnou práci, ale ať zůstane doma a uvede kontakt a v době, kdy by měla být podle rozpisu směn v práci, musela být kontaktní, pokud by pro ni nějakou práci našli. Nedá se vyloučit, že volné místo zdravotní sestry by v předmětném období žalovaná měla, ale zřejmě by u žalobkyně nastal stejný problém, jako u výkonu práce dětské sestry. Práce na neonatologii má určitá specifika, je náročnější, jedná se o práci s novorozenci a za situace, kdy by ošetřující sestra (žalobkyně) používala francouzskou hůl, je nereálná. Svědkyně uvedla, že v rámci jednání žalobkyni nabízeli práci všeobecné sestry na jiném oddělení, ale to pro svůj zdravotní stav odmítla, stejně i nabídku v oddělení úklidu a prádelně. Písemný záznam o těchto nabídkách neexituje. Nabídky na práci všeobecné sestry na jiných odděleních nebyly nikterak konkrétní. Pokyn, že se má žalobkyně zdržovat v době směn doma, jí předali písemně, ústně jí informovali o tom, že jí nebudou vyplácet mzdu. Za červenec a srpen 2013 neodvedli za žalobkyni žádnou platbu na zdravotním ani sociálním pojištění. Na základě posudku ze dne 19. 6. 2013 dali žalobkyni výpověď, na zrušení tohoto posudku nereagovali. Svědkyně potvrdila, že v době, kdy žalobkyně byla doma a měla plán směn, jí žalovaná nevyzvala, aby nastoupila na jiné pracoviště.

13. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], přítele žalobkyně, bylo zjištěno, že po pracovním úrazu žalobkyni pomáhal stejně jako po operaci kolene, vozil jí k lékaři, protože nebyl schopna cestovat veřejnou dopravou. Pokud žalobkyně používala francouzské hole i po ukončení pracovní neschopnosti, bylo to spíše jako pojistka. Svědek byl přítomen i 2 jednáním žalobkyně se žalovanou, při prvém jednání v administrativní budově byl přítomen pan [příjmení], žalobkyně a ještě další zaměstnankyně žalované a Ing. [příjmení] jednoznačně odmítl žalobkyni zaměstnat třeba i na zkrácený úvazek s tím, že potřebuje mít zdravou sestru. [příjmení] přitom žádost žalobkyně vnímal tak, že žádala o jakoukoliv práci, třeba i administrativní práci, kde by mohla střídat polohy, kde by mohla chvíli stát, ale i chvíli sedět, nemohla stát na nohou 12 hodin. K ukončení jednání došlo tak, že pan [příjmení] žalobkyni vyhodil. Druhé jednání v přijímací místnosti ani nebylo jednání, pouze Ing. [příjmení] žalobkyni oznámil, že s ní jednat nebude, že potřebuje zdravou sestru.

14. Ke mzdovému nároku žalobkyně byl proveden důkaz mzdovým výměrem žalobkyně, který byl vystaven a převzat žalobkyní 30. 9. 2013. Z něho bylo zjištěno, že s účinností od 1. 4. 2012 byla žalobkyni přiznána na plný pracovní úvazek profesní mzda ve výši 25 000 Kč. Z potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti ze 30. 9. 2013 se podává, že průměrný hrubý hodinový výdělek činil 191,34 Kč a čistý výdělek 27 766 Kč, když v obou případech se jedná o pravděpodobný průměrný výdělek. V tomto potvrzení je doba trvání zaměstnání uvedena od 1. 3. 2007 do 30. 9. 2013 s dobou pro důchodové pojištění od 1. 3. 2007 do 7. 6. 2013. Z rozpisu předpokládaného hodinového výdělku žalobkyně, zpracovaného a potvrzeného vedoucím zaměstnaneckého oddělení žalované za předmětné období spolu s rozpisem směn na předmětné období, který byl předán žalovanou žalobkyni, soud zjistil, že za období od 8. 6. 2013 do 30. 9. 2013 by náhrada mzdy žalobkyně činila celkem částku 117 602 Kč a mzda 117 110 Kč hrubého. Tento důkaz obsahuje podrobné zdůvodnění výpočtu průměrného pravděpodobného hodinového výdělku pro druhé i třetí čtvrtletí roku 2013, výpočet i konečnou výši učinili účastníci nespornou.

15. Soud 1. stupně o nároku žalobkyně rozhodl poprvé rozsudkem z 26. 8. 2014, č.j. 18 C 376/2013 – 101, kdy uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 117 602 Kč hrubého s příslušným úrokem z prodlení jdoucím od 1. 11. 2013 z této částky do zaplacení. Zároveň určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyně listinou žalované ze dne 29. 7. 2013, je neplatná. Krajský soud v Českých Budějovicích tento rozsudek ve výroku I. o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru potvrdil, ale výrocích II., III. a IV. rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení s tím, že nesouhlasí se závěrem prvostupňového soudu o tom, že žalobkyni náleží náhrada mzdy za období od 8. 6. 2013 do 30. 9. 2013 dle § 139 zákoníku práce s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2956/2011 Odvolací soud dále v odůvodnění zrušovacího rozsudku uvedl, že zákoník práce vychází z principu, že v případě nezpůsobilosti zaměstnance vykonat sjednaný druh práce pro zaměstnavatele, a to nikoliv z důvodu nemoci z povolání či pracovního úrazu, si nese zaměstnanec pokles mzdy z důvodu jeho zdravotního omezení ze svého. Dále uvedl, že za období od 30. 7. do 30. 9. 2013 by mohl být dán nárok žalobkyně na náhradu mzdy dle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce, avšak o takovémto nároku může soud rozhodnout až tehdy, kdy je pravomocným soudním rozhodnutím určeno, že právní úkon, jímž měl být pracovní poměr ukončen, je neplatný, což nebyl tento případ. Náhrada přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, avšak muselo by být prokázáno, že žalovaná žalobkyni nepřidělovala práci podle pracovní smlouvy, nepřevedla ji ani dle § 41 odst. 1 písm. a) zákoníku práce na jinou práci, ačkoliv by bylo prokázáno, že tuto jinou práci měla žalovaná k dispozici, když nárok žalobkyně na náhradu mzdy by vznikl jen tehdy, jestliže by byla zároveň schopna zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu konat buď práci podle pracovní smlouvy nebo onu jinou práci, na kterou jí mohla žalovaná převést, ale nepřevedla.

16. Soud 1. stupně znovu ve věci rozhodl částečným rozsudkem ze dne 14. 5. 2019 č.j. 18 C 376/2013 – 489 tak, že určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni listinou žalované ze dne 29. 7. 2013, je neplatná. Tento rozsudek nabyl právní moci 7. 2. 2020, když byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 1. 2020 č.j. 19 Co 1565/2019 – 523 Odvolací soud dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobkyně ke dni 30. 7. 2013 dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost konat dosavadní práci, avšak příčinou nebylo obecné onemocnění, ale pracovní úraz ze dne 2. 9. 2011. Pak nelze uplatnit výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce, ale výpovědní důvod podle § 52 písm. d) zákoníku práce. Jestliže žalovaná postupovala v rozporu s výše uvedeným, je její výpověď neplatná. Žalovaná si podala do rozsudku odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud České republiky svým usnesením ze dne 8. 12. 2020 č.j. 21 Cdo 1741/2020 – 550 odmítl. V odůvodnění tento soud zdůraznil, že pro rozhodnutí o určení neplatnosti výpovědi dané žalobkyni dne 29.7.2013 bylo podstatné určit příčinu dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti žalobkyně k dosavadní práci a tou příčinou nebylo obecné onemocnění žalobkyně, ale následky jejího pracovního úrazu ze dne 2. 9. 2012.

17. Žalovaná si proti tomuto usnesení Nejvyššího soudu podala ústavní stížnost, kterou Ústavní soud svým usnesením ze 6. 4. 2021 sp. zn. IV.ÚS670/21 odmítl.

18. Okresní soud tedy musel znovu rozhodnout o oprávněnosti nároku žalobkyně na úhradu částky 117 602 Kč s příslušenstvím představujícím mzdu či její náhradu po dobu od 8. 6. 2013, tedy prvý den po skončení její pracovní neschopnosti, do 30. 9. 2013, tedy do dne uplynutí výpovědní doby. Soud se shoduje s účastníky v závěru, že posouzení oprávněnosti tohoto nároku je do určité míry závislé na otázce posouzení platnosti výpovědi. Ta byla vyřešena tak, že výpověď z pracovního poměru, kterou dala žalovaná žalobkyni z důvodu uvedeného v § 52 písm. e) zákoníku práce, je neplatná. Podstatný je také právní závěr vyslovený odvolacím soudem v rozsudku z 21. 1. 2020, že žalobkyně ke dni 30. 7. 2013 dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost konat dosavadní práci, ovšem příčinou tohoto pozbytí nebylo obecné onemocnění, ale pracovní úraz žalobkyně, který se jí stal 2. 9. 2011. Pak měla žalovaná uplatnit jiný výpovědní důvod uvedený § 52 písm. d) zákoníku práce. Soudy všech stupňů vydaly v tomto řízení několik rozhodnutí a právní závěry v nich uvedené jsou závazné pro soud 1. stupně při rozhodování o předmětném nároku žalobkyně. Pokud žalovaná tyto závěry zpochybňovala a zejména skutková zjištění učiněná ze znaleckého posudku znalce [příjmení] [celé jméno znalce] ohledně krátkodobosti či dlouhodobosti ztráty zdravotní způsobilosti žalobkyně k dosavadní práci, pak je takové zpochybňování neúčelné, nepodstatné a nedůvodné. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost k dosavadní práci v důsledku pracovního úrazu ze dne 2.9.2012, a to rozhodně po celé období od 8. 6. 2013 do 30. 9. 2013. Pak žalovanou navrhované důkazy v podobě vypracování revizního znaleckého posudku ve vztahu ke znaleckému posudku MUDr. [celé jméno znalce], dále v podobě písemného vyjádření (dodatku) MUDr. [celé jméno znalce] nebo jeho osobního výslechu k podanému znaleckému posudku a zejména jeho doplnění z 11. 2. 2019, dále v podobě konfrontace znalců [příjmení] [celé jméno znalce] a prim. MUDr. [jméno] [příjmení], v podobě výslechu primáře MUDr. [jméno] [příjmení] k otázce posouzení a existence či neexistence zdravotní způsobilosti žalobkyně k práci, v podobě výslechu lékaře, který dočasnou pracovní neschopnost žalobkyně posuzoval, a v podobě vyžádání si lékařských zpráv a hlášení vůči OSSZ, které se dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně týkaly, soud neprovedl pro jejich nadbytečnost. Žalovaná za stávající důkazní situace považovala oprávněnost nároku žalobkyně za neprokázanou a navrhla jeho zamítnutí.

19. Žalobkyně při jednání dne 13. 4. 2021 doplnila a zopakovala, že se v průběhu její dočasné pracovní neschopnosti opakovaně obracela na svého zaměstnavatele a žádala ho o pokyny ohledně toho, kam má po skončení pracovní neschopnosti nastoupit. Ze strany žalované jí byl pouze zopakován písemný pokyn, že musí být na telefonu a čekat, až jí pozvou k nástupu do práce, což ji znemožňovalo najít si jinou pro ni vhodnou práci. Nikdy žalobkyně svému zaměstnavateli nesdělila, že není ochotna konat dosavadní práci po skončení její pracovní neschopnosti, ale varovala ho, že není natolik v pořádku, aby mohla bez rizika nějaké újmy konat dosavadní práci, tedy pracovat na neonatologickém oddělení ve dvanáctihodinových směnách s novorozenci, protože by mohla zakopnout nebo upadnout. Žalobkyně naopak chtěla dál konat práci a o přidělení jiné práce žádala v souladu s jejím aktuálním zdravotním stavem, třeba na kratší pracovní úvazek, tedy v osmihodinových pracovních směnách nebo konat práci jiného druhu. Zaměstnavatel jí však žádnou jinou práci nenabízel ani práci uklízečky či práci v prádelně, pokud by tak učinil, žalobkyně by jí přijala. Ostatně žalovaná po celou dobu výpovědní lhůty se žalobkyní téměř nekomunikovala, nereagovala na její dotazy a žádosti, stejně jako nereagovala na oslovení jí úřadem práce či odborovým svazem. Žalobkyně opakovaně žádala žalovanou o mzdové podklady k řádnému výpočtu svých nároků, ale bezvýsledně. Žalobkyně doložila dopis z 30. 5. 2019 adresovaný generálnímu řediteli [nemocnice], a.s., na který reagoval ředitel personálního úseku Ing. [příjmení] dopisem ze 17. 6. 2019 s pokynem, aby se žalobkyně obrátila se svým požadavkem na poskytnutí uvedených podkladů na právního zástupce Mgr. [příjmení]. To žalobkyně učinila dopisem z 20. 6. 2019, ale bezvýsledně, Mgr. [příjmení] jí žádné podklady nezaslal.

20. Pokud jde o pracovní úraz žalobkyně, tak jí byl odškodněn v podobě nákladů léčení, kdy jí bylo vyplaceno 15 190,85 Kč, jak vyplývá ze sdělení o vyplacení náhrady škody Evropského centra odškodného spol. s.r.o. z 5. 8. 2013 a dále jí bylo na bolestném a nákladech léčení uhrazeno 8 515,78 Kč, jak vyplývá z dopisu téže společnosti z 28. 6. 2013.

21. Provedené důkazy soud hodnotil podle zásady vyplývající z § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dostala 29.7.2013 od žalované výpověď z pracovního poměru, když předtím po skončení pracovní neschopnosti dne 7.6.2013 měla nastoupit na dosavadní místo, tedy jako dětská sestra na neonatologické oddělení žalované do směnného provozu při práci ve 12hodinových směnách. Žalobkyně již předtím avizovala žalované, že její pravé koleno není dosud v pořádku a pro jistotu užívala při chůzi jako oporu francouzskou hůl. Vzhledem k této okolnosti žádala svého zaměstnavatele o přeřazení na jinou, méně náročnou práci. Žalobkyně výslovně žádala žalovanou o přeřazení na takovou práci, která by byla v souladu s jejím aktuálním zdravotním stavem. Žalovaná ji na žádnou jinou práci nepřevedla, sdělila jí, aby byla doma, do práce nechodila, že pro ní jinou práci nemá a žalobkyně si vyzvedla na pokyn žalované rozpis pracovních směn a zdržovala se v místě svého bydliště pro případ, že by jí žalovaná do práce zavolala, to se však nestalo. Lékařský posudek z 19.6.2013, který byl podkladem pro podání výpovědi žalobkyni, byl následně zrušen rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeského kraje, ale žalovaná žádný další posudek ohledně zdravotní způsobilosti žalobkyně k dosavadní práci neobstarala a přikročila k podání výpovědi z důvodu uvedeného v § 52 písm. e) zákoníku práce. Žalobkyně nebyla před podáním lékařského posudku vyšetřena žádným lékařem, ten byl zpracován na základě dostupné zdravotní dokumentace žalobkyně uložené na oddělení pracovního lékařství žalované. Dne 7.2.2020 bylo pravomocně rozhodnuto, že výpověď daná žalobkyni žalovanou je neplatná s tím, že žalobkyně sice dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost konat dosavadní práci, ale nikoli z důvodu jejího obecného onemocnění, ale v důsledku pracovního úrazu ze dne 2.9.2012. Žalobkyně měla podle pracovní smlouvy pro žalovanou konat práci dětské sestry. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně odmítla převedení na jinou práci, kterou jí ústně nabízela žalovaná prostřednictvím Ing. [příjmení]. Výpovědí svědkyně [příjmení] bylo prokázáno, že dětská sestra může vykonávat i práci všeobecné sestry a v tomto směru je její výpověď věrohodná. Věrohodná je i ohledně tvrzení, že volné místo zdravotní sestry v předmětném období žalovaná měla. V rozporu s výpovědí svědka [příjmení] [příjmení] je však tvrzení svědkyně [příjmení], že žalobkyni nabízeli práci všeobecné sestry na jiném oddělení, přičemž nabídky nebyly nikterak konkrétní, a že žalobkyně to pro svůj zdravotní stav odmítla. Svědek [příjmení] totiž vypověděl, že nabízel žalobkyni práci zdravotní sestry pouze na neonatologii, na jiném oddělení nikoli. Svědci [příjmení] a [příjmení] se shodují v tom, že nabízeli žalobkyni místo uklízečky. Oba ale měli pochybnosti o tom, že by žalobkyně mohla tuto práci vykonávat s ohledem na stav jejího kolene. Od 8.6.2013 tedy žalobkyni nebyla přidělována žádná práce, ta byla ve svém bydlišti a v uvedených pracovních směnách dle rozpisu čekala na výzvu žalované k nástupu do práce. Až do 30.9.2013 nepobírala žádnou mzdu ani její náhradu či jakékoli jiné peněžité plnění ze strany žalované. Žalované bylo dobře známo, že žalobkyně je vdovou se čtyřmi dětmi.

22. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen zákoník práce), neboť se žalobkyně domáhala náhrady mzdy za období od 8. 6. 2013 do 30. 9. 2013. Soud rozhodoval o tomto nároku za situace, kdy již bylo pravomocně rozhodnuto, že výpověď z pracovního poměru, kterou dala žalovaná žalobkyni listinou ze dne 29. 7. 2013, je neplatná. Pak jde o nárok žalobkyně z neplatného rozvázání pracovního poměru dle § 69 zákoníku práce.

23. Podle § 69 odst. 1 zákoníku práce dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Podle odst. 2 tohoto ustanovení přesahuje-li celková doba, za kterou by měla zaměstnanci příslušet náhrada mzdy nebo platu, 6 měsíců, může soud na návrh zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy nebo platu za další dobu přiměřeně snížit; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil.

24. Ustanovení § 69 až 72 zákoníku práce jsou ve vztahu k ostatním pracovněprávním předpisům speciální, což vylučuje, aby zaměstnavatel a zaměstnanec měli v období, v němž jsou jejich právní vztahy sporné v důsledku rozvázání pracovního poměru, jiná práva a povinnosti, než která jim podle těchto ustanovení náleží. Práva a povinnosti z neplatného rozvázání pracovního poměru mají kogentní povahu. Žalobkyně převzala výpověď z pracovního poměru 30. 7. 2013 a dopisem datovaným téhož dne, který došel žalované 5. 8. 2013, jí oznámila, že s výpovědí nesouhlasí a trvá na pokračování pracovního poměru. Již v předchozích oznámeních z prosince 2013, 4. 6. 2013 a 25. 6. 2013 žalované jako svému zaměstnavateli zdůrazňovala, že má nadále zájem pracovat v [nemocnice], a to na jakékoliv pozici v souladu s jejím zdravotním stavem. Náhrada mzdy, která náleží zaměstnanci podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce, nemá charakter sankční, ale reparační, jde o ekvivalent mzdy, kterou si zaměstnanec nemohl vydělat v důsledku toho, že mu zaměstnavatel v rozporu s ustanovením § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce neumožnil konat práci, k níž se zavázal podle pracovní smlouvy. Podle pracovní smlouvy byla žalobkyně zaměstnána u žalované jako dětská sestra s místem výkonu práce [nemocnice], a.s. V pracovní smlouvě není ohledně druhu práce u žalobkyně uvedeno, že má vykonávat práci dětské sestry na neonatologickém oddělení ve dvanáctihodinových směnách. Podle § 5a odst. 2 zákona č. 96/2004 Sb. o nelékařských zdravotnických povoláních se za výkon povolání dětské sestry považuje poskytování ošetřovatelské péče u dětí, včetně novorozenců, a dále se dětská sestra ve spolupráci s lékařem nebo zubním lékařem podílí na preventivní, léčebné, diagnostické, rehabilitační, paliativní, neodkladné nebo dispenzární péči. Z toho je patrné, že dětská sestra má širší uplatnění a práce na neonatologii je specializovaná, náročnější. Žalobkyně mohla, podle názoru soudu, vykonávat v rámci sjednaného druhu práce dětské sestry práci méně náročnou, na jiném oddělení [nemocnice] než na neonatologii a ve zkrácené pracovní době. Mohla dokonce vykonávat i jinou práci pro žalovanou, například administrativní, či práci sanitářky nebo uklízečky, a to i přes nestabilitu pravé dolní končetiny. To ji však žalovaná neumožnila a ani jí neučinila vážně míněné a konkrétní nabídky na jinou, pro ni vhodnou práci. Žalovaná se rozhodla dát žalobkyni výpověd pro dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost k dosavadní práci na základě neúplného a nesprávného lékařského posudku vypracovaného bez osobní prohlídky žalobkyně jejím oddělením pracovního lékařství a to za situace, že věděla, že žalobkyně s posudkem nesouhlasí a že před necelým rokem utrpěla pracovní úraz. Soud si je vědom právního názoru vysloveného Krajským soudem v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 26. 2. 2015 č.j. 19 Co 200/2015 – 142, že zákoník práce vychází z principu, že v případě nezpůsobilosti zaměstnance vykonávat sjednaný druh práce pro zaměstnavatele, a to nikoliv z důvodu nemoci z povolání, či pracovního úrazu, si nese zaměstnanec pokles mzdy z důvodu jeho zdravotního omezení ze svého, což vyplývá i z novelizovaného ustanovení § 139 zákoníku práce s účinností od 1. 1. 2008. Tento případ je však odlišný. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně nebyla způsobilá vykonávat dosavadní práci z důvodu pracovního úrazu a pak si podle názoru soudu nemůže pokles mzdy z důvodu jejího zdravotního omezení nést sama ze svého. Pokud žalobkyně nebyla schopna konat dosavadní práci z důvodu zdravotního omezení v důsledku pracovního úrazu, měla žalovaná povinnost převést ji na jinou práci s poukazem na ustanovení § 41 odst. 1 písm. a), b) zákoníku práce, což žalovaná neučinila. Nebylo věcí žalobkyně, aby se dotazovala a pátrala, zda žalovaná pro ní vhodnou práci má a jakou. To bylo zcela na žalované a nebylo zapotřebí, aby žalobkyně s převedením na jinou práci souhlasila. Žalovaná žalobkyni žádnou práci nepřidělovala, zakázala jí vstup na pracoviště a uložila jí být k dispozici v době výpovědi, aby jí mohla v případě potřeby do práce povolat. Absurdní na počínání žalované je to, že tvrdila, že žalobkyně není schopna konat dosavadní práci, ale zahrnula ji do rozpisu směn a měla v úmyslu jí povolat do dosavadní práce dětské sestry na neonatologickém oddělení. To se však nestalo. Žalovaná tedy žalobkyni nepřidělovala žádnou práci, a to ani poté, co jí žalobkyně dopisem z 30. 7. 2013 oznámila, že trvá na pokračování pracovního poměru s tím, že má zájem dále pracovat u žalované na jakékoliv pozici v souladu s jejím zdravotním stavem. Ačkoliv žalobkyně si při chůzi pomáhala francouzskou holí, byla jí lékařem ukončena dočasná pracovní neschopnost, tedy od 7. 6. 2013 byla uznána práce schopnou. [jméno] žalobkyně však tvrdila, že není schopna vykonávat práci podle pracovní smlouvy, tedy jako dětská sestra v dvanáctihodinových směnách na neonatologickém oddělení. V řízení bylo prokázáno, že žádala alespoň o zkrácení směn 8 hodin, nebo na přidělení jiné práce, což však žalovaná neučinila. Žalobkyně se výpovědi bránila podáním žaloby o určení její neplatnosti a až víc jak po 7 letech bylo pravomocně určeno, že výpověď žalované daná žalobkyni listinou z 29. 7. 2013 je neplatná. Z toho vyplývá, že žalovaná přistoupila k rozvázání pracovního poměru se žalobkyní z důvodu, který v době podání výpovědi nebyl naplněn, žalobkyni nepřidělovala žádnou práci v období od 7. 6. 2013 do 30. 9. 2013 a tímto jednáním porušila zákonem stanovenou povinnost. Pokud žalovaná žalobkyni nepřidělovala práci podle jejího aktuálního zdravotního stavu, který vznikl v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, porušila tím povinnost uloženou jí v § 41 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Pak má podle názoru soudu žalobkyně právo na náhradu mzdy ve smyslu § 69 odst. 1 zákoníku práce po celé toto období. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nebyla v období od 8.6.2013 do 30.9.2013 v pracovní neschopnosti, přes její avizovaný zájem o práci byla žalovanou vyzvána, aby od 8.6.2013 nedocházela do zaměstnání a čekala na výzvu k nástupu do práce v době jejích směn. Žalobkyně žila po dlouhou dobu v nejistotě ohledně svých příjmů, když nevěděla, zda její pracovní poměr u žalované platně skončil, či nikoliv, žalovaná jí nepřidělovala práci a žalobkyně nedostávala žádnou mzdu. Popsaný postup žalované není v souladu se zásadou zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, která má svůj výraz právě v ustanoveních § 41 a § 52 písm. d) zákoníku práce. Výše náhrady mzdy nebyla mezi účastníky sporná a představuje předpokládaný průměrný výdělek. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni i požadovaný zákonný úrok z prodlení, do kterého se žalovaná dostala dne 1.11.2013.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na jejich náhradu vůči neúspěšné žalované. Náklady představují odměnu za právní zastoupení žalobkyně ustanoveným advokátem za 20 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení dne 18. a 21. 10. 2013, sepis a podání žaloby, porada s klientkou přesahující 1 hodinu dne 27. 1. 2014, písemné stanovisko k vyjádření žalované ze dne 4. 2. 2014, účast na soudních jednáních před Okresním a Krajským soudem ve dnech 27. 5. 2014, 2. 7. 2014, 26. 8. 2014, 26. 2. 2015, 28. 7. 2015, 21. 9. 2016, 2. 11. 2016, 10. 7. 2018, kdy šlo o jednání přesahující 2 hodiny, 21. 8. 2018, 8. 4. 2019, 30. 4. 2019, 21. 1. 2020 a 13. 4. 2021, písemné vyjádření k odvolání ze 16. 12. 2014, písemné podání spolu s otázkami pro znalce ze 16. 11. 2016) a to ve výši 2 000 Kč za 1 úkon právní služby dle § 7, § 9 odst. 3 a § 11 odst. 1 písm. b), d), g), k ) a § 12a odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen a.t.) a za 1 úkon právní služby ze dne 28. 7. 2015 ve výši 1/2, to je 1 000 Kč dle § 11 odst. 2 písm. f) a.t., tedy na odměně 41 000 Kč a na náhradě hotových výdajů dle § 13 odst. 1 a 3 a.t. 21 režijních paušálů po 300 Kč za 1 úkon, tj. 6 300 Kč, celkem s 21 % DPH ve výši 9 933 Kč, jde o částku 57 233 Kč. To je žalovaná povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku, neboť žalobkyni byl JUDr. [jméno] [příjmení] ustanoven zástupcem a pak jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování platí stát s poukazem na ustanovení § 140 odst. 2 o.s.ř.

26. O náhradě nákladů státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku řízení. Žalovaná byla v řízení zcela neúspěšná, proto je povinna nahradit státu náklady, které vynaložil na znalečném ve výši 15 748 Kč. Po odečtení zálohy složené žalovanou ve výši 5 000 Kč je povinna zaplatit státu na nákladech řízení 10 748 Kč v zákonné třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku.

27. Žalobkyně byla v řízení osvobozena od placení od soudního poplatku a byla ve věci úspěšná, a proto poplatková povinnost s poukazem na ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném znění přechází na žalovanou.