21 C 342/2023

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Janem Kočerem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem a s adresou pro doručování: adresa žalovaného o zaplacení částky 10 468 Kč s příslušenstvím

I. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka], s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a [částka] od [datum] do zaplacení, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka], se řízení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 900 Kč od [datum] do zaplacení a 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka], to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník a provozovatel nezaplatil příspěvek za období, kdy nebyla pojištěna vozidla: reg. zn. [anonymizováno] [číslo] („ vozidlo 1“, v období od [datum] do [datum]), reg. zn. [anonymizováno] [číslo] („ vozidlo 2“, v období od [datum] do [datum]), reg. zn. [anonymizováno] [číslo] („ vozidlo 3“, v období od [datum] do [datum]) a reg. zn. 7C1 [číslo] („ vozidlo 4“, v období od [datum] do [datum]).

2. Žalovaný ve vztahu k vozidlům 1 a 2 uvedl, že jej žalobkyně nevyzvala k úhradě dlužné částky na všech známých adresách (jak uvedla v žalobě): upomínky (výzvy) mu nezaslala na adresu [adresa žalovaného] (kam mu zasílá poštu mimo jiné Okresní soud v Kolíně), ani do datové schránky. Ani z adresy trvalého pobytu ([obec a číslo]) mu úřadem nebyla pošta přeposlána, byť tak má sjednáno. Odmítá proto zaplatit příslušenství (úroky z prodlení). Vozidlo 3 vlastnil do [datum] a vozidlo 4 do [datum]. <i>K výroku I.</i> 3. Podáním z [datum] vzala žalobkyně žalobu zčásti zpět, a to pokud jde o žalobní nárok, který se týká vozidel 3 a 4. Uvedla, že z žalovaným předložených kupních smluv plyne, že v období, kdy nebyla tato vozidla pojištěna, nebyl jejich vlastníkem ani provozovatelem.

4. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby postupoval soud podle § 96 odst. 1 až 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. Žalovaný se zpětvzetím žaloby souhlasil. <i>K výroku II.</i> 5. Soud zjistil, že žalobce byl podle registru silničních vozidel vlastníkem a provozovatelem vozidla 1 (reg. zn. 1M5 [číslo] (v období od [datum] do [datum]), [VIN kód]) od [datum] do [datum] (viz karta vozidla (výpis z registru silničních vozidel)). Současně zjistil, že žalovaný vozidlo koupil již [datum] (viz kupní smlouva ojetého nákladního automobilu z [datum]), přičemž téhož dne se stal jejím vlastníkem (viz článek V. zmíněné kupní smlouvy a § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; viz též dokument zjištěné údaje o vozidle a povinných osobách). Jde o nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností od 3 500 kg do 12 000 kg. Podle tvrzení žalobkyně nebylo pro uvedené vozidlo v období od [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Proti tomu žalovaný nic nenamítal.

6. Dlužnou částku žalovaný ani přes opakované výzvy neuhradil (viz výzva ze [datum], upomínky z [datum], [datum], [datum] a [datum]). Výzvy byly žalovanému odeslány na adresu [obec a číslo] (viz doklady o odeslání zásilek). Ani proti tomu žalovaný nic nenamítal.

7. Soud dále zjistil, že žalobce byl vlastníkem a provozovatelem vozidla 2 (reg. zn. 3Z5 [číslo], [VIN kód]) od [datum] do [datum] (viz karta vozidla (výpis z registru silničních vozidel); viz též dokument zjištěné údaje o vozidle a povinných osobách). Jde o nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg. Podle tvrzení žalobkyně nebylo pro uvedené vozidlo v období od [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Proti tomu žalovaný nic nenamítal.

8. Dlužnou částku žalovaný ani přes opakované výzvy neuhradil (viz výzva ze [datum], upomínky z [datum], [datum], [datum] a [datum]). Výzvy byly žalovanému odeslány na adresu [obec a číslo] (viz doklady o odeslání zásilek). Ani proti tomu žalovaný nic nenamítal.

9. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), a § 2 odst. 1 písm. o) a p) vyhlášky č. 205/1999 Sb.

10. Dospěl k závěru, že žalovaný jako vlastník a provozovatel vozidla 1, které nebylo v období od [datum] do [datum] pojištěno, je povinen zaplatit příspěvek ve výši 2 900 Kč (za 20 dní po 145 Kč).

11. Dále dospěl k závěru, že žalovaný jako vlastník a provozovatel vozidla 2, které nebylo v období od [datum] do [datum] pojištěno, je povinen zaplatit příspěvek ve výši 860 Kč (za 10 dní po 86 Kč).

12. Rovněž je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva ve výši [částka] (§ 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., § 513 občanského zákoníku). Pro úplnost soud dodává, že částka [částka] představuje náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva a je příslušenstvím pohledávky (jistiny) (k rozdílu mezi náklady spojenými s uplatněním pohledávky a náklady vynaloženými v příčinné souvislosti s porušením povinnosti srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 28. 2. 2013, č. j. 15 Co 1292/2012-80, přičemž v projednávané věci se jedná o první případ: viz výslovná výše zmíněná právní úprava). K tomu soud dodává, že toto posouzení se promítlo i do rozhodnutí o žalobním nároku, který se týkal vozidel 3 a 4 (viz výrok I.).

13. Jelikož žalovaný nezaplatil dluh včas, má žalobkyně též právo na úhradu úroků z prodlení (§ 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 1958 odst. 1 a § 1970 občanského zákoníku). Podle § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Pokud jde o částku [částka], nastalo prodlení [datum]. Výzva ze [datum] byla žalovanému odeslána [datum] (viz podací arch z téhož dne) a má se za to, že byla doručena [datum] (viz § 573 občanského zákoníku, přičemž žalobkyně (pro žalovaného výhodněji) počítá s patnáctým dnem po odeslání). Ke splnění dluhu byla stanovena lhůta 60 dnů od doručení výzvy. Tato lhůta uplynula [datum]. Výše úroku z prodlení tedy činí 8,5 % ročně.

15. Pokud jde o částku 860 Kč, nastalo prodlení [datum]. Výzva ze [datum] byla žalovanému odeslána [datum] (viz podací arch z téhož dne) a má se za to, že byla doručena [datum] (viz § 573 občanského zákoníku, přičemž žalobkyně (pro žalovaného výhodněji) počítá s patnáctým dnem po odeslání). Ke splnění dluhu byla stanovena lhůta 60 dnů od doručení výzvy. Tato lhůta uplynula [datum]. Výše úroku z prodlení tedy činí 11,75 % ročně.

16. Žalovaný nesouhlasil s úhradou příslušenství (úroků z prodlení). Namítal, že mu výzvy (upomínky) nebyly doručeny na adresu pro doručování ([adresa žalovaného]), kterou využívá od října 2020, ani do datové schránky. Tato námitka není důvodná.

17. Žalovaný nevysvětlil, na základě čeho by žalobkyně měla adresu pro doručování ([adresa žalovaného]) znát. V registru silničních vozidel je u žalovaného uvedena pouze adresa jeho trvalého pobytu ([obec a číslo]); nadto pouze tuto adresu ([obec a číslo]) žalovaný uváděl na všech kupních smlouvách, které byly provedeny k důkazu (včetně těch, které měla žalobkyně před podáním žaloby k dispozici). Žalobkyně tak nelze klást k tíži, že výzvy (upomínky) zaslala pouze na adresu trvalého pobytu žalovaného ([obec a číslo]).

18. V této souvislosti není relevantní, byla-li adresa pro doručování ([adresa žalovaného]) známa Okresnímu soudu v Kolíně, který elektronický platební rozkaz z [datum rozhodnutí], [číslo jednací], žalovanému zaslal i na tuto adresu. Jen z toho nelze usuzovat na to, že tuto adresu znala (či měla znát) i žalobkyně (popř. kdokoli jiný). To platí tím spíše, že z výpisu z centrální evidence obyvatel neplyne, že by žalovaný požádal o zápis údaje o adrese pro doručování. S žalovaným lze souhlasit, že žalobkyně v žalobě uvedla, že mu upomínky byly zasílány„ na všechny známé adresy“. Této zmínce však přisuzuje význam, který nemá. Zaslala-li žalobkyně upomínky na jedinou jí známou adresu ([obec a číslo]), zmíněnému tvrzení to jakkoli neodporuje. Nadto vykládá-li žalovaný žalobu takto doslovně, lze mu oponovat i tím, že zmíněné tvrzení žalobkyně se netýkalo (přinejmenším) výzvy ze [datum] a upomínky z [datum] (ve vztahu k vozidlu 1) a výzvy ze [datum] a upomínky z [datum] (ve vztahu k vozidlu 2).

19. Pokud žalovaný uvádí, že mu je pošta z adresy [obec a číslo] (která je adresou úřadu), přeposílána, a i přesto mu nedorazila, svědčí toto tvrzení ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně prokázala, že výzvu a upomínky zaslala na adresu [adresa žalovaného], 14 a 15 výše), což ostatně žalovaný ani nerozporoval. Pokud tvrdí, že je mu pošta z této adresy přeposílána, stěží může jít k tíži žalobkyně, že se s ní neseznámil.

20. Pokud žalobkyně výzvy (upomínky) nezasílala do datové schránky žalovaného jako podnikající fyzické osoby, postupovala správně. Žalovaný totiž byl vlastníkem (provozovatelem) vozidel jako fyzická osoba, nikoli fyzická osoba podnikající, což ostatně sám potvrdil (viz protokol z [datum]).

21. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). <i>K výroku III.</i> 22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1, 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala částku [částka] s příslušenstvím.

23. V částce [částka] bylo žalobě vyhověno, v tomto rozsahu tak byla žalobkyně procesně úspěšná.

24. V částce [částka] bylo řízení zastaveno. Z procesního hlediska bylo částečné zastavení řízení zaviněno žalobkyní. Vzala totiž žalobu zpět proto, že dospěla k závěru, že v období, kdy nebyla vozidla 3 a 4 pojištěna, nebyl žalovaný jejich vlastníkem ani provozovatelem. V tomto rozsahu tak byl procesně„ úspěšný“ žalovaný.

25. Soud v této souvislosti nepřehlédl, že se žalobkyně domáhala plné náhrady nákladů řízení. Měla totiž za to, že částečné zastavení řízení zavinil žalovaný. Argumentovala tím, že v souladu s § 15 odst. 1 až 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vyšla z toho, že žalovaný byl zapsán jako vlastník a provozovatel vozidel 3 a 4 v registru silničních vozidel (odkázala též na § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Soud však z výpisů z registru silničních vozidel (karet vozidel) – jichž se žalobkyně sama dovolávala – zjistil, že žalovaný nikdy nebyl v registru silničních vozidel jako vlastník či provozovatel zapsán. Její argumentace tak není důvodná. Ze stejného důvodu na projednávaný případ nedopadá ani judikatura krajských soudů (viz usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 25. 9. 2019, č. j. 14 Co 173/2019-52, usnesení Městského soudu v Praze z 24. 10. 2019, č. j. 91 Co 339/2019-34, a usnesení Krajského soudu v Brně z 20. 1. 2020, č. j. 15 Co 243/2019-59), jíž se dovolávala. Tato judikatura totiž vychází z toho, že žalovaná strana byla v registru silničních vozidel zapsána.

26. Pro úplnost soud dodává, že z žalobkyní předložených důkazů – v rozporu s jejím tvrzením – ani neplyne, že by ze zápisu žalovaného v registru silničních vozidel při podání žaloby vycházela. Pokud jde o vozidlo 3, z dokumentu zjištěné údaje o vozidle a povinných osobách plyne, že závěr o tom, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem vozidla učinila na základě„ šetření“, k čemuž přiložila kupní smlouvu z [datum] (uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným). Pokud jde o vozidlo 4 učinila závěr o tom, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem vozidla (patrně) na základě kupní smlouvy z [datum] (uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným). Odvíjela-li tedy žalobkyně svůj nárok z jí známého skutečného stavu (nikoli z domněnky plynoucí ze zápisu v registru silničních vozidel) – tj. z kupních smluv z [datum] a [datum], nemůže jít k tíži žalovaného, že neznala skutečný stav v období, kdy nebyla vozidla (podle jejího tvrzení) pojištěna – tj. kupní smlouvy ze [datum] a [datum]. Z uvedeného je totiž jednak zjevné, že je schopna skutečný stav zjistit, jednak musela být varována tím, že zápis v registru silničních vozidel neodpovídá skutečnému stavu, který zjistila.

27. Soud tedy přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení v míře jeho„ úspěchu“, tj. z 28 % (64 % - 36 %).

28. Náklady žalovaného sestávají z paušální náhrady za tři úkony, kterými jsou podání ve věci samé (odpor včetně vyjádření k žalobě z [datum]), příprava účasti na jednání a účast na jednání před soudem ([datum]) (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Za každý z těchto úkonů náleží paušální náhrada ve výši [částka] (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).

29. Celková částka náhrady nákladů řízení tedy činí 252 Kč (28 % z částky 900 Kč). Lhůta k plnění byla stanovena třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

30. Pro úplnost soud dodává, že přeplatek poplatku se žalobkyni nevrací (§ 10 odst. 3 věty první a druhá zákona č. 549/1991, o soudních poplatcích).

31. Nakonec soud dodává, že provedl i další (výše nezmíněné důkazy), neučinil z nich však žádná skutková zjištění (viz protokol z [datum]). Současně neprovedl některé důkazy týkající se žalobních nároků ve vztahu k vozidlům 3 a 4, neboť v důsledku zpětvzetí žaloby nebyly již pro projednávanou věc jakkoli relevantní (viz protokol z [datum]).