21 C 372/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Janem Kočerem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A trvale bytem Adresa žalované A bytem Adresa žalované B o zaplacení částky 23 043 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyni se vrací přeplatek soudního poplatku ve výši 538 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Okresního soudu v Českých Budějovicích ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám jejího zástupce.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou datum po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že ve dnech datum a datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (společnost právnická osoba) s žalovanou smlouvy o (spotřebitelském) úvěru č. hodnota a č. hodnota, na jejichž základě jí poskytla peněžní prostředky v celkové výši částka. Žalovaná peněžní prostředky čerpala, sjednané splátky však neuhradila včas, a to do datum, resp. datum. Pohledávky byly postoupeny žalobkyni. Žalobkyně požaduje dlužnou jistinu, úrok (poplatek) a úrok z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K projednání věci samé soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), nenařizoval jednání. Dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě tvrzení žalobkyně a jí předložených listinných důkazů, a účastnice s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasily (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Soud předem dalšího posouzení uvádí, že předmětem řízení je pohledávka (jistina) v celkové výši částka. Ve zbytku se jedná o jeho příslušenství (viz § 121 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). To platí i pro „poplatek“ v celkové výši částka. Protiplnění za poskytnuté peněžní prostředky totiž není ničím jiným než úrokem [viz § 497 ve spojení s § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku].

5. Soud dále úvodem zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek z datum, včetně příloh). Žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávek z datum, včetně podacího lístku).

6. Následně soud věc posoudil. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Proto ji zamítl.

7. Již z žalobních tvrzení je na první pohled zcela zřejmé, že je žalobní nárok promlčen: promlčecí lhůta (doba) počala běžet 31. 10. 2013, resp. 25. 4. 2014 (viz bod 1 výše) a uplynula 31. 10. 2016, resp. 25. 4. 2017 (§ 101 občanského zákoníku ve spojení s § 262 odst. 4 obchodního zákoníku). K promlčení soud zcela výjimečně přihlédl nikoliv k námitce strany žalované (dlužníka; § 100 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku), nýbrž z moci úřední (ex offo).

8. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně zneužila právo na poskytnutí ochrany zjevně promlčené pohledávce, proti níž žalovaná strana nevznese námitku promlčení. Proto ji tuto ochranu neposkytl: k promlčení přihlédl z úřední povinnosti a žalobě nevyhověl (§ 100 odst. 1 věta první občanského zákoníku).

9. Již jen s ohledem na dobu, která uplynula od skončení promlčecí lhůty (viz body 1 a 7 výše), a na výši žalobou uplatněného příslušenství (úroků a úroků z prodlení), které násobně převyšují poskytnutou jistinu (viz žaloba), odporuje uplatnění žalobního nároku pravidlům slušnosti a poctivosti. Je vyloučeno, že žalobkyně při podání žaloby počítala s vedením sporu mezi uvážlivě jednajícími osobami. Naopak musela předpokládat, že žalovaná strana z důvodu slabého postavení – nezkušenosti, rozumové slabosti či lehkomyslnosti – buď zůstane zcela pasivní, nebo se její aktivita bude míjet s účelným bráněním práva (třebas proto, že je mylně přesvědčena o tom, že jí nezbývá nic jiného než dluh splnit). Jinak řečeno: věděla-li by žalobkyně, že se postaví uvážlivě jednající osobě, nikdy by spor nevyvolala.

10. Současně soud nepochybuje, že jednání žalobkyně bylo úmyslné. Pohledávku nabyla v době, kdy již byla promlčena, čehož si musela být jako profesionálka (podnikatelka) vědoma. Zároveň je soudu z úřední činnosti známo, že takto žalobkyně postupuje systematicky: jen před senátem 21 C Okresního soudu v Českých Budějovicích vede několik obdobných řízení (např. pod sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka nebo sp. zn. spisová značka).

11. Žalobkyně tedy zneužila slabosti žalované, která je slabší smluvní stranou (spotřebitelem). Významné je též to, že se v projednávané věci jednalo o spor ze spotřebitelského úvěru. V této oblasti je totiž principu ochrany spotřebitele přikládán obzvláštní význam. Soudní dvůr Evropské Unie zdůrazňuje, že zde nelze vázat ochranu spotřebitele na jeho znalosti a aktivitu, neboť existuje „nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně“ (viz rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance s.r.o., C-679/18); byť byl tento závěr formulován na půdorysu směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, lze jej vnímat jako (obecně uplatnitelný) projev principu ochrany spotřebitele v oblasti spotřebitelského úvěrování.

12. V podrobnostech soud dále odkazuje na argumentaci in TICHÝ, J. Soudní vymáhání promlčených pohledávek ze spotřebitelských smluv, Právní rozhledy, č. 6, ročník 2024, str. 193 a násl. S argumentací uvedenou v tomto textu se ztotožňuje.

13. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 1 460 Kč (viz čl. 16). Správně mělo být zaplaceno 922 Kč. Základ poplatku v projednávané věci totiž netvoří (ani) úrok („poplatek“) v celkové výši 13 427,89 Kč (viz též bod 4 výše), neboť jde o příslušenství, které není samostatným předmětem řízení (§ 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Přeplatek tedy činí 538 Kč. Tato částka bude žalobkyni vrácena ve lhůtě 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku (§ 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích) k rukám jejího zástupce.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalované, která měla ve věci plný úspěch, žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích.