23 C 219/2019

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Křiváčkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 za níž jedná Anonymizováno o zaplacení částky 297 234 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 40 500 Kč od 1.2.2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 213 674 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 213 674 Kč od 1.2.2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 055 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 39 894 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 297 234 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. V rámci trestního řízení vedeného proti partnerovi žalobkyně , jméno FO, byla při domovní prohlídce dne , datum, zajištěna mj. dvě motorová vozidla ve vlastnictví žalobkyně, a to osobní vůz zn. , jméno FO, , Anonymizováno, a motocykl zn. , Anonymizováno, , jméno FO, byl odsuzujícím rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.10.2015 shledán vinným, soud však oproti svému předchozímu (zrušenému) rozsudku neuložil obžalovanému trest propadnutí majetku v podobě obou zmíněných motorových vozidel. Obě vozidla jsou registrována na žalobkyni, která tvrdila, že je i jejich vlastníkem. Žalobkyně v trestním řízení figurovala jako zúčastněná osoba. K zabrání vozidel však dle žalobkyně soud nesáhl, neboť nebylo prokázáno, že by žalobkyně věděla o původu finančních zdrojů na jejich pořízení a soud nedospěl k závěru, že by bylo možno ukládat trest propadnutí majetku. Žalobkyně opakovaně požadovala předmětná vozidla vydat. K vydání věcí došlo až dne 20.4.2018, vozidla však byla nepojízdná. Žalobkyně proto uplatnila proti žalované náhradu škody ve výši 244 674 Kč představující sníženou hodnotu vozidel za období od 13.6.2013 do 20.4.2018, dále náhradu škody ve výši 9 500 Kč za odtah obou vozidel, náhradu za vyhotovení znaleckých posudků ve výši 4 500 Kč a náklady právního zastoupení žalobkyně před uplatněním nároku u soudu ve výši 38 560 Kč.

2. Žalovaná nárok žalobkyně ani z části neuznala, neboť neshledává ve věci existenci odpovědnostního titulu. Pro založení odpovědnosti podle zákona č. 82/1998 Sb. musí být současně splněny tři podmínky: v řízení musí být vydáno nezákonné rozhodnutí nebo shledán nesprávný úřední postup, musí dojít ke vzniku škody či nemajetkové újmy a tato újma musí být přímým důsledkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu. Dle žalobkyně je třeba za nesprávný úřední postup považovat porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu, přičemž jde zpravidla o postup, který nesouvisí s rozhodovací činností. Úkony úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud k případným nesprávnostem či vadám v postupu dojde a tyto se projeví v obsahu rozhodnutí, mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí. Žalovaná tvrdí, že ohledně tvrzeného neoprávněného zadržení osobního automobilu a motocyklu žalobkyně je nutno ve věci postupovat v souvislosti s ustanoveními o nezákonném rozhodnutí dle § 7 a násl. zákona č. 82/1998 Sb., neboť postup policejního orgánu se promítl do vydání rozhodnutí, a proto může být tato věc zvažována pouze z hlediska odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí. V této věci však nedošlo ke zrušení rozhodnutí policejního orgánu ze dne 12.6.2013 o zajištění osobního automobilu a motocyklu žalobkyně pro nezákonnost. Pouze zde odpadly důvody pro zajištění předmětných vozidel, neboť již bylo pravomocně rozhodnuto v trestním řízení a bylo rozhodnuto o vydání věci. Pokud by i přesto byl přezkoumáván postup policejního orgánu, nelze tento postup považovat za nesprávný. Zajištění předmětů a finančních prostředků je běžnou činností, která je součástí postupu orgánů činných v trestním řízení, pokud je zde důvodné podezření, že uvedené věci jsou buď předmětem trestné činnosti, jsou výnosem trestné činnosti nebo jsou určeny či byly užity k jejímu spáchání. Zájmy veřejnosti převažují nad zájmy jednotlivce, který je nucen strpět zásah do své sféry. Žalovaná rovněž odkázala na rozhodnutí Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 4.11.2016, č.j. , spisová značka, , v obdobné věci, kdy soud neshledal existenci odpovědnostního titulu. Ve vztahu k tvrzené škodě spočívající ve znehodnocení vozidel odkázala žalovaná na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.1.2016, sp. zn. , spisová značka, , o neexistenci příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a snížením obvyklé ceny vozidla v důsledku plynutí času. V závěru žalovaná namítla, že případný nárok na úrok z prodlení náleží žalobkyni až ode dne 1.2.2019.

3. Soud ve věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 13.1.2020, č.j. , spisová značka, , jímž žalobkyni vyhověl co do nároku na náhradu škody v celkové výši 254 174 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1.2.2019 do zaplacení (výrok I.). Žalobu naopak zamítl v části týkající se úroku z prodlení z výše uvedené částky od 28.1.2019 do 31.1.2019 a náhrady nákladů spojených s uplatněním náhrady škody u příslušného úřadu a se žalobkyní zadanými znaleckými posudky v celkové výši 43 060 Kč s příslušenstvím (výrok II.). Právní moci však nabyl pouze výrok II. uvedeného rozhodnutí, neboť Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 6.5.2020, č.j. , spisová značka, , k odvolání žalované prvostupňové rozhodnutí ve výroku I zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně. Soudu prvního stupně přitom vytkl, že plně nerespektoval zásady vyplývající z § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a § 153 odst. 2 o.s.ř., když důsledně nerozlišil mezi dílčími nároky uplatněnými v žalobě a netrval na doplnění skutkových tvrzení žalobkyně o skutečnostech rozhodných pro aplikaci příslušného ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. u každého nároku samostatně. Dále se odvolací soud vymezil proti závěru soudu prvního stupně o aktivní věcné legitimaci žalobkyně odvozené od jejího vlastnického práva k předmětným vozidlům. Tento závěr byl založen toliko na odůvodnění rozhodnutí soudu v , podezřelý výraz, řízení pana , jméno FO, , které však neobsahuje autoritativní posouzení otázky vlastnictví k předmětným vozidlům.

4. Předmětem řízení v projednávané věci tedy zůstávají tři níže popsané nároky. V prvé řádě se jedná o nárok žalobkyně na zaplacení částky odpovídající časovému znehodnocení motorových vozidel v souhrnné výši 213 674 Kč s příslušenstvím. Dále se jedná o nárok na náhradu škody v celkové výši 31 000 Kč s příslušenstvím, spočívající v předpokládaných nákladech na zprovoznění motorových vozidel (17 500 Kč za osobní automobil , jméno FO, a 13 500 Kč za motocykl KTM), a o nárok na náhradu nákladů za odtah nepojízdných motorových vozidel po jejich vydání v , podezřelý výraz, řízení partnera žalobkyně v částce 9 500 Kč s příslušenstvím.

5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

6. Police ČR dne 12.6.2013 při domovní prohlídce na adrese , adresa, , , adresa, , v rámci trestního řízení vedeného proti příteli žalobkyně, , jméno FO, , zajistila dvě motorová vozidla, a to osobní vůz zn. , jméno FO, , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , r.v. , Anonymizováno, a motocykl zn. , SPZ, (Zjištěno z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.1.2018, č.j. , spisová značka, , na č.l. 26.) Domovní prohlídka byla provedena na základě 3 příkazů k domovní prohlídce Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11.6.2013, č.j. , spisová značka, , 21 a 25 pro důvodné podezření, že se v předmětných prostorách nachází věci důležité pro , podezřelý výraz, řízení (zjištěno z uvedených příkazů na č.l. 84-88). Na základě příkazu k prohlídce ze dne 11.6.2013, č.j. , spisová značka, (na č.l. 93 verte – 94) byla nařízena i prohlídka pozemků a jiných prostor, a to v osobním vozidle , jméno FO, , Anonymizováno, , SPZ, , majitelky , Jméno zainteresované osoby 0/0, , které užívá podezřelý , jméno FO, . O provedení domovní prohlídky i vozidla byl sepsán protokol, č.j. , Anonymizováno, (na č.l. 88 verte – 93 a č.l. 95 - 96). Téhož dne 12.6.2013 v 15:15 h byl pořízen protokol o vydání věci, č.j. , Anonymizováno, (na č.l. 97), dle něhož byla žalobkyně Policií ČR, UOOZ, podle § 78 tr. ř. vyzvána k vydání věcí důležitých pro , podezřelý výraz, řízení, a to právě osobního vozidla , jméno FO, , Anonymizováno, včetně příslušenství (dokladů k vozidlům), jež jsou předmětem tohoto řízení. K této výzvě po poučení podle § 78 odst.1 a § 66 tr. ř. žalobkyně uvedené věci dobrovolně vydala.

7. Odsuzujícím rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.10.2015, sp. zn. , spisová značka, (na č.l. 7) byl mj. , jméno FO, shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného , podezřelý výraz, loupeže a , podezřelý výraz, nedovoleného ozbrojování a byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trávní 10 let a k trestu propadnutí věci. Propadlé věci byly dále rozsudkem konkrétně specifikovány. Mezi těmito věcmi však nebyla předmětná motorová vozidla. Z odůvodnění rozsudku na straně 34 vyplývá, že oproti svému původnímu rozsudku (který byl odvolacím soudem zrušen) soud nyní obžalovanému , jméno FO, neukládal propadnutí , jméno FO, 4 a , Anonymizováno, . V odůvodnění se uvádí, že obě tato vozidla jsou registrována na , jméno FO, družku , jméno FO, . Registrace sice automaticky neznamená vlastnictví, ovšem , jméno FO, své vlastnictví k , jméno FO, tvrdí od samého počátku a následně se domáhá i vrácení motocyklu (12.12.2013). Jakkoliv mohou přetrvávat o vlastnictví , jméno FO, pochybnosti, je třeba tyto pochybnosti vyřešit ve prospěch tvrzeného vlastníka. Pro úplnost soud dodal, že soud k , jméno FO, procesně přistoupil jako ke zúčastněné osobě tak, aby jí v řízení umožnil tvrdit a prokazovat svá stanoviska. K zabrání obou vozidel soud nesáhl, neboť nebylo prokázáno, že by , jméno FO, spolehlivě věděla o původu finančních zdrojů na jejich pořízení. Soud nedospěl k závěru, že by bylo možno uložit trest propadnutí majetku. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 19.1.2016.

8. Přestože byl rozsudek ke dni 19.1.2016 pravomocný, na výzvy žalobkyně k vrácení věci Krajský soud v Českých Budějovicích reagoval odmítavě. V přípisu ze dne 11.8.2016 (na č.l. 28) odpověděl soud, že o vrácení věci bude rozhodnuto ihned po navrácení spisu Krajským soudem v , adresa, a přípisem ze dne 27.3.2017 (na č.l. 27) odpověděl, že o vrácení věci bude rozhodnuto po vrácení spisu, který byl s dovoláním zaslán Nejvyššímu soudu v Brně.

9. Až usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.1.2018, č.j. , spisová značka, (na č.l. 26), bylo rozhodnuto, že se předmětná motorová vozidla spolu s dalšími věcmi vrací žalobkyni. V odůvodnění usnesení se uvádí, že předmětná motorová vozidla byla vydána žalobkyní orgánům PČR dle protokolu o vydání věci ze dne 12.6.2013. Ze spisového materiálu bylo ověřeno, že vlastníkem těchto věcí je žalobkyně, která opakovaně prostřednictvím zmocněnce , tituly před jménem, , jméno FO, žádala o vrácení těchto věcí. Vzhledem k tomu, že ze spisového materiálu bylo ověřeno vlastnictví uvedených věcí, bylo rozhodnuto o jejich vrácení oprávněným vlastníkům. Uvedené usnesení nabylo právní moci dne 2.2.2018.

10. K vlastnímu vrácení motorových vozidel s jejich příslušenstvím žalobkyni pak došlo dne 20.4.2018, o čemž byl policejním orgánem sepsán protokol. Dle tohoto protokolu nebylo ani jedno z uvedených vozidel možné nastartovat a zjistit jejich pojízdnost a stav tachometru. (Zjištěno z protokolu o vrácení věci ze dne 20.4.2018 na č.l. 29).

11. Ve znaleckých posudcích , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 30.4.2018 (na č.l. 30 a 42) se podává, že průměrná prodejní cena předmětné , jméno FO, 4 činila ke dni 13.6.2013 362 475 Kč a ke dni 20.4.2018 184 450 Kč. Průměrný pokles ceny automobilu za rozhodné období je 178 025 Kč. Náklady na zprovoznění vozu vyčíslil znalec na částku 17 500 Kč. V případě motocyklu , Anonymizováno, pak znalec průměrnou prodejní cenu stanovil ke dni 13.6.2013 na 130 599 Kč a ke dni 20.4.2018 na 94 950 Kč. Průměrný pokles ceny za rozhodné období vychází na 35 649 Kč. Náklady na zprovoznění motocyklu vyčíslil znalec na částku 13 500 Kč.

12. Na vyhotovení obou shora uvedených znaleckých posudků vynaložila žalobkyně částku 4 500 Kč (zjištěno z faktur , tituly před jménem, , jméno FO, na č.l. 48 a 49).

13. Na odtah nepojízdných vozidel vynaložila žalobkyně částku 9 500 Kč, jak vyplývá z daňového dokladu a účtenky Pneuservis, pneubazar , jméno FO, ze dne 5.5.52018 (na č.l. 50).

14. S nárokem na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem se žalobkyně obrátila na žalovanou podáním ze dne 27.7.2018. Jak vyplývá z poznámky žalobce na tomto podání i ze samotného tvrzení žalované a jejího podání ze dne 31.7.2018, byla tato výzva doručena žalované dne 31.7.2018 do datové schránky. Nejde tedy o spornou skutečnost. Kromě nároku na náhradu škody na obou vozidlech včetně nákladů na odtah a na znalecké posudky zde žalobkyně specifikuje i uplatněný nárok na náhradu škody v podobě vzniklých nákladů na právní zastoupení při uplatnění nároku.

15. V reakci ze dne 31.7.2018 (na č.l. 54) potvrdila žalovaná žalobkyni doručení podání týkající se jí uplatněných nároků a poučila ji o specifikách tohoto řízení.

16. Protože žalovaná žalobkyni ve lhůtě 6 měsíců ničeho neuhradila ani se nijak nevyjádřila, vyzvala ji žalobkyně prostřednictvím svého zástupce podáním ze dne 8.4.2019 (na č.l. 55) k vyjádření, jak byla věc vyřízena. Stanovisko žalované bylo žalobkyni sděleno až v průběhu soudního řízení podáním ze dne 5.9.2019 (na č.l. 70), a to ve shodném obsahu s vyjádřením k žalobě.

17. Po zrušení prvního prvostupňového rozsudku žalobkyně na výzvu soudu (na č.l. 134) dále doplnila svá žalobní tvrzení. Žalobkyně byla jednak vyzvána ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., aby prokázala vlastnictví předmětných vozidel. K tomu zopakovala, že již od zahájení , podezřelý výraz, řízení vůči panu , jméno FO, tvrdí vlastnictví těchto vozidel a odkázala na usnesení , podezřelý výraz, soudu v dané věci ze dne 8.1.2018, č.j. , spisová značka, . Dále doložila osvědčení o registraci obou vozidel, v nichž je uvedena jako vlastník vozidel (na č.l. 144-149) a e-mailovou korespondenci s dopravním inspektorátem Krajského úřadu v , adresa, (na č.l. 151–154), u nějž byla vozidla registrována, s vysvětlením, že kupní smlouvy se nedohledaly, a to ani zde, neboť příslušný zákon č. 56/2001 Sb. povinnost předkládat způsob nabytí vozidla při registraci nevyžaduje a úřad je ani při předložení nezakládá.

18. Dále byla žalobkyně soudem vyzvána ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby upřesnila skutkový základ jednotlivých uplatňovaných nároků, především aby vymezila, v čem škoda spočívá, zda byla způsobena nezákonným rozhodnutím a jakým, či nesprávným úředním postupem, v čem měl spočívat a jaký subjekt se ho dopustil, dále aby mezi škodou a příslušným úkonem úřadu vymezila příčinnou souvislost a aby uvedená tvrzení prokázala, zejména pokud jde o výši nákladů na zprovoznění vozidel. K prvnímu nároku ve výši 213 674 Kč žalobkyně specifikovala, že se jedná o škodu založenou na tom, že uvedená vozidla nemohla v době jejich zajištění užívat, přičemž výše škody odpovídá ztrátě ceny věcí v čase. Za tuto škodu podle ní odpovídá Policie ČR nesprávným úředním postupem, kdy vozidla byla protokolárně zajištěna, aniž by v , podezřelý výraz, řízení bylo rozhodnuto o jejich vydání, dále správce jmenovaný soudem (Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových), který měl dle § 8a a § 10 zákona č. 86/2015 Sb. udržovat zajištěná vozidla v provozuschopném stavu, a také Krajský soud v Českých Budějovicích nesprávným úředním postupem, jelikož vydal předmětná vozidla s časovou prodlevou. K nároku na náhradu nákladů za zprovoznění vozidel uvedla, že je vyčíslena v jí předloženém znaleckém posudku , tituly před jménem, , jméno FO, (na č.l. 30-47) a současně předložila písemné vyčíslení nákladů s vysvětlením, že opravy byly provedeny jejím otcem a bratrem. K nároku na náhradu nákladů na odtah vozidel po jejich vydání Policií ČR odkázala na doklad o úhradě založený ve spise (na č.l. 50) a uvedla, že škoda vznikla z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícího v tom, že správce se o věci dostatečně nestaral a neudržoval je provozuschopné.

19. Z výslechu svědka , jméno FO, (kamaráda žalobkyně, na č.l. 169-171) bylo soudem zjištěno, že žalobkyně si chtěla pořídit automobil a po vyhledávání na internetu a konzultaci nabídek se svědkem si vyhlédla předmětné vozidlo , jméno FO, . Vozidlo bylo následně dovezeno z Rakouska lehce havarované. Automobil opravoval její otec. Motocykl byl dle svědka taktéž ve vlastnictví žalobkyně. Svědek se domnívá, že byl přivezen z Německa, přičemž byl srozuměn s tím, že byl přivezen pro žalobkyni. Podle svědka by vlastnictví automobilu žalobkyní potvrdil celý okruh jejích přátel. I v případě motocyklu mu vlastnictví „přijde jasné“. Kupovala si jej, aby se motocykl naučila řídit. Dle svědka pak obě vozidla využíval také pan , jméno FO, .

20. Prostřednictvím videokonference z věznice byl proveden také výslech svědka , jméno FO, (na č.l. 217-221). Svědek potvrdil vlastnické právo žalobkyně k předmětným vozidlům. Vzhledem k časovému odstupu si nevzpomíná, zda k vozidlům byly uzavřeny písemné kupní smlouvy. Předpokládá, že ano, když byla žalobkyně vozidla zaregistrovat u Policie ČR. Osobní automobil žalobkyně využívala k podnikání a motocykl si zakoupila, protože se jej chtěla naučit řídit. Obě vozidla užíval příležitostně rovněž on. Finanční prostředky na obě vozidla žalobkyně podle svědka čerpala z darů od rodiny, zejména od babičky, se kterou měla nadstandardní vztah. Automobil dovezl polský obchodník z Rakouska a motocykl svědek vyzvedával v Německu. Žalobkyně tomu přítomna nebyla, platba byla provedena hotově. Vlastnické právo žalobkyně k vozidlům podle jeho názoru vzniklo, když zaplatila peníze, dostala proti tomu technický průkaz a vozidlo a šla jej zaregistrovat na policii.

21. Žalobkyně je rovněž uvedena jako pojistník, provozovatel i vlastník obou motorových vozidel v pojistných smlouvách uzavřených s Českou podnikatelskou pojišťovnou, a.s. (zjištěno z pojistných smluv na č.l. 198-215). Jedná se o dvě pojistné smlouvy k automobilu (č. , hodnota, platná 15.9.2008 – 7.5.2011 a č. , hodnota, platná 9.5.2011 – 7.3.2014 a dvě pojistné smlouvy k motocyklu (č. , hodnota, platná 9.5.2011 -7.3.2014 a č. , hodnota, platná od 20.4.2018 dosud).

22. Ze všech uvedených důkazů, jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, má soud za dostatečně prokázané, že žalobkyně byla vlastnicí předmětných vozidel. To navíc za situace, kdy kromě samotného zpochybnění jejího vlastnictví nepadlo v řízení konkrétní tvrzení o vlastnictví vozidla jinou osobou. Žalovaná sice navrhovala provedení důkazu kupní smlouvou k motocyklu , Anonymizováno, , která dle informací žalované měla být založena v , podezřelý výraz, spise (navrženo na č.l. 170), nicméně vzhledem k výše uvedeným okolnostem shledal soud provedení tohoto důkazu nadbytečným. I pokud by kupní smlouva k motocyklu byla uzavřena původně s panem , jméno FO, , z prokázaných skutečností je zřejmé, že fakticky byla obě motorová vozidla ve vlastnictví žalobkyně. Z dokazování vyplývá, že pan , jméno FO, motocykl opatřil pro žalobkyni, tudíž takovým důkazem nelze přímo dospět k závěru o vlastnictví motocyklu jinou osobou, která si vlastnické právo ani nenárokuje. S takovým závěrem pak nepracoval ani , podezřelý výraz, rozsudek, jinak by dle názoru soudu musel , podezřelý výraz, soud dospět k rozhodnutí o propadnutí této věci. V této souvislosti soud připomíná ustanovení § 13 o.z., dle něhož každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Vzhledem k tomu, že zde nejsou relevantní tvrzení ani zde neexistuje jiný okruh důkazů (naopak okruh důkazů provedený soudem je širší), neměl soud důvod posoudit otázku vlastnictví vozidel odchylně. Dále žalobkyně k osvědčení vlastnictví vozidel navrhovala také výslech svého otce (na č.l. 189). I tento důkaz soud ze shora uvedených důvodů vyhodnotil jako nadbytečný.

23. K nákladům na uvedení předmětných motorových vozidel do provozu po jejich vydání Policií ČR žalobkyně dále předložila písemné vyhotovení nákladů na zprovoznění vozidel (na č.l. 168) obsahující výčet jednotlivých náhradních dílů a jejich cenu, bez nákladů za práci. Celková částka u automobilu , jméno FO, činí 15 090 Kč a u motocyklu , Anonymizováno, 9 080 Kč. Upřesnila, že opravy prováděl její bratr , jméno FO, a svědek , jméno FO, v opravně jejího otce v , Anonymizováno, . Svědek , jméno FO, k tomu vypověděl, že když se auto žalované vrátilo, bylo v katastrofálním stavu, zničené byly i brzdy a čalounění bylo v hrozném stavu. Obě vozidla opravoval on osobně, díly byly nové. V autě se měnily celé brzdy, gumičky, oleje a všechny filtry, kabinový filtr byl plesnivý a šel těžko vyčistit. U motocyklu se měnily oleje, filtr a další věci. Po předložení seznamu dílů, které doložila žalobkyně svědek , jméno FO, uvedl, že seznam nevyhotovil on, ale že odpovídá skutečnosti a některé díly tam ani uvedeny nejsou.

24. Žalovaná naproti tomu tvrdí, že správa vozidel byla po celou dobu vykonávána ze strany Policie ČR řádně, v souladu s interními předpisy. Konkrétně bylo provedeno jejich uložení do plechového přístřešku, byla prováděna kontrola nemrznoucích směsí, dohušťování pneumatik a pravidelné dobíjení baterie. Tento způsob péče o zajištěná vozidla (obecně) vyplývá i ze zprávy Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, kterou žalovaná spolu s vyjádřením předložila (zjištěno z vyjádření policejního orgánu na č.l. 228). Ze znaleckých posudků , tituly před jménem, , jméno FO, (na č.l. 30-47) se však podává, že během uskladnění ve skladu Policie ČR nebyl osobní automobil startován (z čehož ovšem nelze vycházet) a provozován. Na voze byly zkorodované brzdové disky, bylo nutno vyměnit pneumatiky, veškeré kapaliny, baterii a provést důkladnou kontrolu vozu. Cena zprovoznění byla stanovena na 17 500 Kč. Totéž znalec popsal u motocyklu , Anonymizováno, . Ke zprovoznění bylo dle znalce , tituly před jménem, , jméno FO, nutné vyměnit všechny kapaliny, pneumatiky, baterii, vzduchový filtr a řetěz, překontrolovat korozi v ložiskách a provést kompletní kontrolu. Cenu zprovoznění stanovil na 13 500 Kč, Anonymizováno25. Soudem ustanovený znalec , tituly před jménem, , jméno FO, při výpočtu v cenách k polovině roku 2018 dospěl k závěru, že náklady na zprovoznění osobního automobilu , jméno FO, by činily minimálně 56 200 Kč (viz č.l. 284). U motocyklu KTM dospěl k ceně 23 944 Kč (viz č.l. 296). Vzhledem k tomu, že vozidla nebyla při vrácení žalobkyni pojízdná, znalec , tituly před jménem, , jméno FO, dospěl k závěru, že na vozidlech nebyly prováděny úkony tvrzené Policií ČR na č.l.

228. Náklady na zprovoznění obou vozidel specifikované , tituly před jménem, , jméno FO, v jeho znaleckém posudku shledal znalec , tituly před jménem, , jméno FO, jako podhodnocené.

26. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud dospěl k dílčímu závěru, že shora uvedená zpráva Policie ČR ze dne 4. 4. 2022 (na č.l. 228) zjevně neodpovídá realitě. Oba výše uvedené znalecké posudky obsahují závěr, který je shodný s tvrzením žalobkyně i svědka , jméno FO, , že vozidla byla v době jejich vydání žalobkyni nepojízdná. Naproti tomu zmíněná zpráva Policie ČR, kterou předložila žalovaná pojednává pouze obecně o tom, jakým způsobem je, respektive by měla být, prováděna péče o zajištěná vozidla. Přímo k předmětným vozidlům se Policie ČR nijak konkrétně nevyjadřuje, ani příslušnou péči o ně nijak nedokládá. Z předložené zprávy Policie ČR je tak spíše patrné, že péče o vozidla tak, jak je v ní popsána, prováděna nebyla, neboť v opačném případě by vozidla při předání žalobkyni nemohla být v popsaném stavu. Pokud by byla vozidla žalobkyni odevzdána ve stavu, v jakém byla zabrána, po řádné údržbě, zcela jistě by byla pojízdná a nebylo by třeba je z důvodu odstávky opravovat.

27. Výslech policistů k dané skutečnosti shledal soud jako nadbytečný, když uvedenou skutečnost považuje za dostatečně prokázanou znaleckými posudky, výpovědí svědka a tvrzením žalobkyně. Stejně tak byl nadbytečný výslech znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť závěry znaleckého posudku jsou vyjádřeny dostatečně jasně a nepochybně. Obě strany navíc souhlasily s tím, že výslech znalce , tituly před jménem, , jméno FO, není potřeba, pouze žalobkyně toto stanovisko při posledním jednání změnila. Vzhledem k tomu, že v této otázce rozhodl soud ve prospěch žalobkyně, nemohlo tím dojít k procesní újmě na straně žalobkyně.

28. Po právní stránce soud věc posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“).

29. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 3 odst. 1 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

30. Podle § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

31. V dané věci se jedná o škodu způsobenou státem při výkonu státní moci v , podezřelý výraz, řízení, přičemž škodu způsobil státní orgán – Krajský soud v Českých Budějovicích, a to nedůvodně opožděným vydáním věcí, a rovněž Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který jakožto správce zanedbal péči o zajištěná motorová vozidla vykonávanou prostřednictvím Policie ČR. V obou případech se jednalo o nesprávný úřední postup. Uvedený závěr bude rozveden níže v odůvodnění rozsudku.

32. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobkyně, vycházel soud jednak z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.10.2015, sp. zn. , spisová značka, , a také z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.1.2018, č.j. , spisová značka, , dle něhož byla předmětná vozidla vydána právě žalobkyni s odůvodněním, že ze spisového materiálu bylo ověřeno vlastnictví ve výrocích uvedených věcí, a proto bylo rozhodnuto o jejich vrácení oprávněným vlastníkům. Podle § 80 odst. 1 tr. ř. totiž platí, že není-li věci, která byla vydána nebo odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Vlastnictví předmětných vozidel žalobkyně tvrdí od počátku řízení (tohoto i , podezřelý výraz, řízení ve věci pana , jméno FO, ) a bylo dále potvrzeno i svědeckými výpověďmi pánů , jméno FO, a , jméno FO, . Soud také vycházel z technických průkazů k předmětným motorovým vozidlům, kde je žalobkyně uvedena jako vlastník vozidel (na č.l. 144-149), a rovněž z pojistných smluv uzavřených s Českou podnikatelskou pojišťovnou, a.s. k vozidlům, v nichž je žalobkyně uvedena jako pojistník i vlastník obou vozidel. Soud má z uvedených dokumentů a tvrzení vlastnické právo žalobkyně k předmětným motorovým vozidlům za dostatečně prokázané a o aktivní legitimaci žalobkyně tak nepochybuje.

33. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (tj. v tomto případě u Ministerstva spravedlnosti). Podle odst. 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

34. Žalobkyně v souladu se zákonem uplatnila nárok nejprve u příslušného úřadu, Ministerstva spravedlnosti, a to dne 31.7.2018. K podání žaloby přitom došlo až poté, kdy uplynula zákonem stanovená šestiměsíční lhůta ke splnění nároku. Tato lhůta uplynula dnem 31.1.2019. Žaloba byla podána dne 24.7.2019. Formální podmínky k uplatnění nároku tak byly splněny. Žalovaná však byla v prodlení se splněním nároku až po marném uplynutí šestiměsíční lhůty, tzn. od 1.2.2019 (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011, Cpjn 206/2010 (R 58/2011), dle něhož má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona). Úrok z prodlení byl proto žalobkyni přiznán až od 1.2.2019. Žalobu v části týkající se nároku na uhrazení úroku z prodlení z částky 297 234 Kč od 28.1.2019 do 31.1.2019 soud již pravomocně zamítl výrokem II. prvního rozsudku ve věci (na č.l. 100-104) ze dne 13. 1. 2020, č.j. , spisová značka, . Tímto výrokem byla pravomocně rozhodnuta věc v části žalobkyní požadované náhrady nákladů spojené s uplatněním náhrady škody u příslušného úřadu ve výši 38 560 Kč s příslušenstvím. S ohledem na znění § 31 odst. 4 OdpŠK soud žalobkyni požadovanou náhradu uvedených nákladů nepřiznal.

35. Pro založení odpovědnosti státu dle zákona č. 82/1998 Sb. musí být vydáno nezákonné rozhodnutí nebo shledán nezákonný úřední postup, musí dojít ke vzniku škody a vzniklá škoda musí být přímým důsledkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu.

36. Soud shledal ve věci nesprávný úřední postup Krajského soudu v Českých Budějovicích, spočívající v tom, že žalobkyni byla obě vozidla zadržována déle, než bylo nutné, což mělo vliv na stav řádně neudržovaných vozidel. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.10.2015, č.j. , spisová značka, , z něhož bylo zřejmé, že obě vozidla mají být žalobkyni vydána, a není proto důvod je nadále zadržovat, nabyl právní moci již dne 19.1.2016. Žalobkyni však byla obě vozidla vydána až dne 20.4.2018, a to přesto, že se v mezidobí vydání obou vozidel aktivně domáhala. Skutečnost, že soud neměl v danou dobu spis fyzicky ve své dispozici, nemůže být ospravedlnitelným důvodem, aby k vydání došlo po více než dvou letech. K vydání usnesení o vrácení vozidel mělo dojít bez zbytečného odkladu po nabytí právní moci rozsudku, dříve, než byl , podezřelý výraz, spis zaslán Krajskému soudu v , adresa, a Nejvyššímu soudu ČR s dovoláním, které obecně nemá odkladný účinek. Za přiměřenou lhůtu pak soud považuje lhůtu 3 měsíců od právní moci shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, z něhož vyplynulo, že předmětná vozidla nepropadnou státu, tj. do dne 19.4.2016. Rozhodnutí o vydání věci bylo přitom vydáno až dne 8.1.2018.

37. Druhý nesprávný úřední postup shledal soud v zanedbání péče o obě zajištěná motorová vozidla ze strany Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových jakožto pověřeného správce dle § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v , podezřelý výraz, řízení. Péče o vozidla měla být vykonávána prostřednictvím Policie ČR. Z výše popsaných skutečností, které vyšly najevo v tomto řízení, však soud vzal za prokázané, že vozidla fakticky nebyla řádně udržovaná. Samotné prohlášení Policie ČR, které soudu předložila žalovaná, jako důkaz k tvrzení o řádné údržbě není dostačující. Nadto je toto prohlášení značně obecné, když pouze popisuje, jakým způsobem je, respektive by mělo být, o všechna zajištěná vozidla pečováno, a nijak se nevyjadřuje a nevztahuje konkrétně k předmětným motorovým vozidlům zajištěným žalobkyni. Z protokolu o vrácení věci je pak zřejmé, že vozidla byla při vrácení žalobkyni nepojízdná, což je ve shodě s tvrzením žalobkyně i svědka , jméno FO, . Tato skutečnost tvrzení žalované o řádné údržbě vozidel odporuje. Nadto soud dodává, že činnosti, které jsou popsány v prohlášení Policie ČR, samy o sobě nemohou po tak dlouhé době zajistit vrácení vozidel ve stavu, v jakém byly zajištěny. Tento způsob „údržby“ může být dostatečný jen krátkodobě. V horizontu několika let ovšem nemůže zajistit vydání vozidel alespoň v provozuschopném stavu.

38. V souladu s § 10 odst. 1 zákona č. 279/2003 Sb. je správce povinen právně jednat za účelem zabránění snížení hodnoty nebo zmenšení zajištěného majetku. Dle odst. 2 téhož ustanovení Movité věci, jež byly obviněným vydány nebo mu byly odňaty, je správce povinen rovněž řádně zabezpečit a chránit před znehodnocením, zejména před jejich poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím, a provést potřebné úkony směřující k uchování hodnoty věci.

39. Podle § 8a odst. 3 zákona č. 279/2003 Sb. Nestanoví-li zvláštní právní předpisy jinak, odpovídá správce za škodu způsobenou při výkonu správy jím nebo osobami, které použil k plnění svých úkolů, tomu, komu byla způsobena v souvislosti s výkonem této činnosti; této odpovědnosti se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.

40. Vzhledem k výše uvedenému tak soud žalobkyni přiznal nárok na náhradu škody vůči žalované spočívající v nákladech na znovuzprovoznění obou zajištěných motorových vozidel (což je i podstatně nižší standard než na uvedení věcí do původního stavu, tj. před zabráním věcí) a na jejich odtah z místa zajištění. Pokud jde o výši nákladů, ta byla v průběhu řízení před soudem dostatečně prokázána. Náklady na odtah vozidel byly ze strany žalobkyně doloženy dokladem o zaplacení (na č.l. 50) a jejich výše činila 9 500 Kč. Náklady na zprovoznění vozidel byly prvotně vyčísleny v žalobkyní předloženém znaleckém posudku (na č.l. 30-47), kde znalec , tituly před jménem, , jméno FO, dospěl k celkové částce 31 000 Kč (17 500 Kč za osobní vozidlo , jméno FO, a 13 500 za motocykl , Anonymizováno, ). Tuto částku žalobkyně požadovala v žalobě a doložila ji dále písemně vyhotoveným seznamem jednotlivých použitých dílů a jejich ceny, jehož správnost potvrdil i svědek , jméno FO, (který dokonce vypověděl, že seznam ani neobsahuje všechny použité díly). Cenu za práci žalobkyně nepožadovala, neboť oprava byla provedena jejím bratrem a svědkem , jméno FO, , který tuto skutečnost soudu při výslechu potvrdil. Soudem ustanovený znalec , tituly před jménem, , jméno FO, ve svém znaleckém posudku (na č.l. 245-303) dokonce uváděl náklady na zprovoznění vozidel podstatně vyšší. Ke změně žaloby však nedošlo, proto soud vyšel z původně uplatněného nároku.

41. Skutečnost, že žalobkyně nemá přesnou výši nákladů na znovuzprovoznění vozidel zdokumentovanou a částečně se tak dělo svépomocí, nemůže jít k tíži žalobkyně. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu 1 Cz 82/88 (R 25/1990 civ.), dle něhož jestliže opravu v potřebné míře a kvalitě zajistil poškozený, nelze činit rozsah peněžité náhrady a tedy povinnosti škůdce závislý na tom, do jaké míry poškozený potřebné práce platí a do jaké míry je provádí sám, popřípadě za pomoci známých. V žádném případě pak nelze práce, které nebyly placeny, nebrat vůbec v úvahu s tím, že "výši jejich hodnoty nelze prokázat". I tak totiž spoluurčují náklady na opravu její cenu a znalec by mohl hodnotu prací v rámci určité opravy vyčíslit. Rozhodující jsou ovšem celkové náklady (cena) opravy.

42. Pokud jde o žalobkyní tvrzenou vzniklou škodu odpovídající časovému znehodnocení vozidel v celkové výši 213 674 Kč, ta byla prvním rozsudkem soudu žalobkyni přiznána. Přes předchozí náhled na věc však při respektu k judikatuře Nejvyššího soudu musel soud tento nárok žalobkyně zamítnout. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu (viz například rozsudky ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. , spisová značka, , ze dne 14. 8. 2008, , spisová značka, , nebo usnesení ze dne 4.10.2023, sp. zn. , spisová značka, ) totiž samotnou ztrátu užívání a pokles hodnoty ceny v čase nepovažuje za skutečnou škodu, která by se v řízení před obecnými soudu měla nahrazovat. K obdobnému závěru pak dospěl Nejvyšší soud i v rozhodnutí ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. , spisová značka, (R 35/2017 civ.), na které odkazovala žalovaná. Časové znehodnocení věci je objektivní skutečností, která nastává již jen tím, že vlivem běhu času ztrácí věc na hodnotě bez ohledu na subjektivní vlivy. Skutečnou škodou může být pouze újma, představující zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí, tedy například vynaložené náklady za vypůjčení či nájem srovnatelné věci, snížení ceny věci způsobené tím, že právě v důsledku nemožnosti ji užívat klesla její hodnota oproti té, kterou by věc měla, pokud by byla provozovaná a řádně udržovaná, nebo že věc zakoupená za účelem prodeje se stala neprodejnou a nepoužitelnou a poškozený má tedy ušlý zisk. Ke stejnému závěru pak dospívá i odborná literatura (viz J. Hrádek a F. Melzer, 2017), podle které se prostá ztráta užívání věci nijak neprojevuje v majetkové sféře poškozeného, k tomu, aby se jednalo o majetkovou škodu, muselo by dojít k vynaložení prostředků na zajištění náhrady věci anebo k ušlému zisku. Žádnou z uvedených či obdobných okolností však žalobkyně netvrdila. Ze shora uvedených důvodů tak soud nemohl žalobkyni náhradu škody odpovídající časovému znehodnocení zajištěných vozidel přiznat. Jakkoliv má soud k takovému pojetí skutečné škody výhrady, respektuje rozhodovací ustálenou praxi vyšších soudů.

43. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení, neodpovídá žalobkyní uplatněný nárok zákonné výši. Jestliže žalovaná je v prodlení se splněním své povinnosti od 1.2.2019, činí zákonná sazba úroku z prodlení 9,75 % ročně, a to podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že však žalobkyně požadovala méně, než na co měla nárok, přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 8,05 % ročně.

44. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., za situace, kdy převážně úspěšná byla žalovaná. Úspěch žalované ve věci činil 86,37 %, neúspěch 13,63 %. Po odečtení neúspěchu ve věci tak žalované náleží náhrada v rozsahu 72,74 % účelně vynaložených nákladů z částky 4 200 Kč, tj. 3 055 Kč. Náklady žalované sestávají ze čtrnácti paušálních náhrad (pětkrát písemné podání ve věci samé, pětkrát účast na jednání před soudem - za každé započaté dvě hodiny, čtyřikrát příprava účasti na jednání – nahlížení do spisu) po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení vyhláškou č. 254/2015 Sb. Paušální náhradu za sdělení žalované ze dne 9. 3. 2021 (na č.l. 184) soud nepřiznal, neboť obsahem je pouze sdělení o tom, že žalovaná nebude navrhovat další důkazy ve věci.

45. Náklady řízení vynaložené státem činily 46 190 Kč, a to za vyhotovení znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, (vyúčtování na č.l. 304). Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. tyto náklady řízení hradí účastníci, a to podle výsledku řízení, přičemž zde již nedochází k odečtu neúspěchu. Proto by poměr účastníků na nákladech státu měl činit 86,37 % ku 13,63 %. Žalobkyni tak bylo uloženo uhradit poměrnou část nákladů řízení státu ve výši 86,37 % z částky 46 190 Kč, což je 39 894 Kč. Stát je mj. osvobozen od poplatkové povinnosti a nelze mu uložit povinnost zaplatit stejnému subjektu (tj. sám sobě), neboť takové rozhodnutí není materiálně vykonatelné (viz usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. , spisová značka, ). V daném případě by navíc docházelo k uložení platební povinnosti vůči stejné organizační složce. O povinnosti státu k náhradě nákladů řízení vzniklých státu proto rozhodováno nebylo.