23 C 228/2019

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. jméno příjmení a soudkyň JUDr. Marie Vazačové a JUDr. Marie Korbelové v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného Mgr. jméno příjmení, advokátkou se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupené Mgr. jméno příjmení, advokátem sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14.9.2020, č. j. 23 C 228/2019-102

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně ve výroku v odstavci I., že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni (právnická osoba, IČO, se sídlem adresa žalobkyně) částku částka se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky částka od datum do datum, z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V odstavci II. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. V odstavci III. pak rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích.

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobkyně se žalobou podanou datum domáhala po žalované zaplacení částka s příslušenstvím představující neuhrazenou částku kupní ceny za zboží dodané žalované. Celková cena zboží (cukrovinek apod.) činila podle faktury částka a faktura přijatá a podepsaná jednatele žalované obsahovala i další ujednání o splatnosti (datum) a výši úroku z prodlení (0,05 % denně). Žalovaná na fakturu uhradila datum pouze částka a předmětem řízení byla proto zpočátku částka částka. Žalovaná v odporu proti vydanému platebnímu rozkazu uvedla, že nárok na úhradu faktury nezpochybňuje a povinnosti uhradit ji se nevyhýbá. S ohledem na částečnou úhradu dlužné částky vzala žalobkyně žalobu o částka s odpovídajícím příslušenstvím zpět. Proti usnesení o částečném zastavení řízení podala žalovaná odvolání, v němž připomněla, že se závazkům nevyhýbá a doplnila, že zboží dodávané žalobkyní je pochybné a nekvalitní a pak příjmení neseriózní člověk, který lže i jiným odběratelům. Až ve svém třetím podání poté, co se nechala zastoupit žalovaná uvedla, že nárok žalobkyně v žádném případě neuznává a že dopisem ze datum odstoupila od smlouvy z důvodu nevyřízené reklamace, kterou u žalobkyně v minulosti uplatnila. V souvislosti s reklamací měla žalovaná upozornit žalobkyni, že uplatňuje pozastávku z kupní ceny ve smyslu § 2108 o.z. a nebude jí tak hradit část kupní ceny odpovídající jejímu právu na slevu. Žalobkyně popírala, že by dodala nekvalitní zboží nebo že by žalovaná cokoliv reklamovala. Uvedla, že námitky žalované jsou jen účelové. Až v průběhu jednání žalovaná své tvrzení doplnila tak, že objednávku reklamovala telefonicky prostřednictvím svého jednatele a upřesnila, že k reklamaci došlo 3 dny po dodání zboží jednatele žalované telefonicky. Doplnila, že právo z vadného plnění uplatnila formou požadavku na odstranění vad. Soud prvního stupně uvedl, že zamítl pro nadbytečnost důkaz znaleckým posudkem k tvrzení žalované, že zboží bylo vadné, neboť žalovaná přes poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. dostatečně neprokázala samotné tvrzení, že práva z vadného plnění uplatnila řádně a včas, když tento důkaz byl rovněž neurčitý. Po právní stránce byla soudem věc posouzena především podle § 2079 o.z. a dále podle § číslo, § číslo odst. 1, § číslo, § 2111 a § 1992 odst. 1 o.z. Po provedeném dokazování soud prvního stupně uzavřel, že má za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě prodala žalobkyně žalované zboží specifikované na faktuře z datum za kupní cenu částka a žalovaný uhradil pouze částka ve dvou splátkách po částka. Žalovaná zpočátku dlužnou částku nezpochybňovala a prodlení s úhradou přičítala tomu, že jí včas neplatí její další obchodní partneři. Až v odvolání proti usnesení o částečném zastavení řízení začala namítat nekvalitu žalobkyní dodaných výrobků, ovšem v obecné rovině. Poté, co se nechala žalovaná právně zastoupit, přišlo odstoupení od smlouvy a tvrzení, že předmětné zboží bylo ze strany žalované včas reklamováno, žalobkyně reklamaci nevyřídila a neuhrazení kupní ceny bylo pozastávkou ve smyslu § 2108 o.z. Ani přes poučení podle § 118a o.s.ř. žalovaná spolehlivě neprokázala, že předmětné zboží vykazovalo vady, zejména pokud jde o rozsah a množství těchto vad a především řádně neprokázala ani to, že z její strany došlo k řádnému uplatnění práv z vadného plnění. Odstoupení od smlouvy žalované navozuje podle soudu dojem, že vadná byla kompletní dodávka zboží, i zde jsou vady postaveny v obecné rovině a nelze učinit závěr o rozsahu uplatněných nedostatků. Z výpovědi jednatele žalované přitom vyplývá, že část dodávky prodal, část rozdal a něco má stále skladem, ale je to již prošlé. Pokud jde o tvrzený způsob uplatněných vad, tvrdila žalovaná, že k reklamaci došlo třetí den od převzetí telefonicky a bylo požadováno odstranění vad. Jednatel žalované ve své výpovědi ale uvedl, že to bylo druhý den od převzetí a jen kvůli vylitým džusům a také doplnil, že požadoval od žalované dobropis a slevu. I v tom je podle soudu rozpor mezi žalobním tvrzením a účastnickou výpovědí jednatele žalované. Další problémy se přitom měly vyskytnout až později po připomínkách ze školní jídelny, ale následné uplatnění nároku z takových vad žalovaná netvrdila. Dále soud uvedl, že sice věří jednateli žalované, že zboží nebylo zcela v pořádku, avšak jeho tvrzení i důkazy ke skutečnostem o vadnosti výrobků, rozsahu vad a uplatnění práv z vadného plnění jsou značně neurčité, obecné a v některých ohledech rozporné. Z takových tvrzení a důkazů nelze činit konkrétní závěry. Z hlediska vývoje obrany žalované navíc soud nepovažuje její tvrzení o způsobu uplatnění práv z vadného plnění za ne zcela věrohodné a účelové. Rovněž faktura číslo obsahuje ujednání účastníků, že veškeré reklamace je žalovaná povinna provést buď přímo při převzetí (k čemuž nedošlo) či nejpozději do 14 dnů od převzetí zboží, a to písemně. Pokud měl jednatel žalované již delší dobu výhrady k jednání žalobkyně a jejímu zboží jak popisoval, tím spíše je nepochopitelné, proč práva z vadného plnění neuplatnil písemnou formou a stále čekal na splnění telefonických příslibů. V tomto ohledu nepřinesl nic zásadního ani výslech svědka příjmení ani výpověď jednatele žalované. Z těchto důvodů nelze odstoupení žalované od smlouvy považovat za důvodné a platné, čímž nevzniká povinnost vrátit si vzájemné plnění. Protože žalovaná neunesla břemeno důkazní k tvrzení o vadnosti převzatých výrobků ani k tvrzení o uplatnění práv z vadného plnění, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Nárok na smluvní úrok přiznal podle § 1970 o.z., § 513 o.z. ve spojení s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a náklady řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci.

3. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Namítala zejména, že soud se k posouzení věci stavěl naprosto nepřiměřeně formalisticky a znemožnil jí tak jakoukoliv procesní obranu, když po ní ve své podstatě požadoval předložený„ neprůstřelných“ důkazů, na základě kterých by prokázala, že uplatnila práva z vadného plnění. Je nutné si podle jejího názoru uvědomit, že v rámci obchodního styku i obchodní praxe, kterou mezi sebou účastníci praktikovali, neexistovala fakticky jakákoliv písemná komunikace a žalovaná tak nemá objektivní možnost prokázat, že proběhl předmětný telefonát, kterým uplatnila práva z vadného plnění s výjimkou svého účastnického výslechu. Podle přesvědčení žalované musí soud vycházet zejména z věrohodnosti jednotlivých tvrzení, tedy ve vztahu žalovaného a žalobce. Je logické, že žalovaná nebude mít objektivní možnost doložit, že telefonát skutečně proběhl a může dokládat pouze např. výpovědi zaměstnanců nebo znalecký posudek o tom, že zboží bylo skutečně poškozené a existoval důvod jej reklamovat. Pro posouzení věrohodnosti tvrzení obou účastníků je zásadní jednoduchá skutečnost, a to, zda bylo zboží skutečně v pořádku či nikoliv. Jelikož však soud žalované neumožnil prokázat, zda zboží poškozené bylo anebo nikoliv, když zamítl pro nadbytečnost provedení znaleckého posudku, žalovaná logicky nemohla soud přesvědčit, že uplatnění práv z vadného plnění bylo řádné a včasné. Dále žalovaná namítala, že soud na jednu stranu uvádí, že věrohodnost jejího tvrzení byla určitými tvrzeními snížena, na druhou stranu však uvádí, že žalované věří, že zboží nebylo v pořádku. Žalovaná připomněla, že formální požadavky uplatnění práv z vadného plnění zákon nezakotvuje, nevyžaduje se tedy písemná forma a žalovaná tak nijak nepochybila, když zboží reklamovala telefonicky. Právo z vadného plnění bylo uplatněno řádně a v souladu s obchodní praxí mezi žalobkyní a žalovanou. Je nepodstatné, zda došlo k uplatnění práva z vadného plnění (reklamace) druhý nebo třetí den po převzetí zboží. Žalovaná nijak nezpochybňuje, že s ohledem na časový odstup věci si již nevzpomíná, který konkrétní den reklamaci provedla, avšak tato skutečnost není podle jejího názoru nijak podstatná a zejména není důvodem pro to, aby soud vyhodnocoval její tvrzení jako nevěrohodné. Žalovaná rovněž nesouhlasí s názorem soudu, že formulace ohledně reklamace uvedená na faktuře pro ni měla jakoukoliv závaznost, natož aby tato představovala„ ujednání účastníků“. Žalovaná na faktuře uvádí pouze, že zboží a fakturu převzala, v žádném případě už neuvádí, že by přistupovala na podmínky, které jsou ve faktuře uvedené. Žalovaná navrhovala, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, případně aby byl rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.

4. Ve svém vyjádření k odvolání žalované žalobkyně uvedla, že soud žalované poskytl opakovaná poučení a opakované možnosti jak doplnit svá skutková tvrzení i důkazy. Soud správně a řádně vyhodnotil, že ani přes opakovaná poučení žalovaná neprokázala, že by zboží vykazovalo vady, a to zejména pokud jde o rozsah a množství těchto vad a především řádně neprokázala ani to, že z její strany došlo k řádnému uplatnění práv z vadného plnění. Tvrzení žalované byla původně jen zcela neurčitá a ani následně je žalované nijak výrazně nezpřesnila. Z žádných důkazů navrhovaných žalovanou pak její tvrzení nebyla prokázána a jiné důkazy (např. navrhovaný znalecký posudek apod.) by ve věci nic nového a podstatného nepřinesly. Z veškerého jednání a chování žalované je patrné, že činí vše pro to, aby oddálila nutnost plnění, a to pod jakýmikoliv záminkami. Žalovaná nejen před podáním žaloby, ale ani na počátku řízení vůbec nezpochybňovala svoji povinnost k úhradě, pouze sdělovala, že nemá finanční prostředky na zaplacení. Právě proto jí žalobkyně opakovaně vycházela původně vstříc a snažila se s ní věc vyřešit mimosoudně, například možnými přiměřenými splátkami. Žalovaná však vstřícného přístupu žalobkyně jen zneužívala a teprve až následně začala účelově a zcela neurčitě vytýkat údajné vady zboží a až s odstupem delší doby od smlouvy odstoupila. Následné účelové tvrzení žalované o údajných vadách zboží je také v rozporu s tím, že žalovaná původně úhradu svého dluhu nejen slibovala, ale dokonce po zahájení řízení svůj dluh částečně uhradila. Žalobkyně navrhovala potvrzení napadeného rozsudku.

5. V průběhu odvolacího řízení rozhodl odvolací soud k návrhu žalobkyně usnesením z 1.3.2021, č. j. 22 Co 1509/2020-145 tak, že připustil, aby namísto žalobkyně vstoupil do řízení nabyvatel práva příjmení jméno příjmení, datum narození, bytem adresa žalobkyně.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné podle ust. § 201 o.s.ř. v návaznosti na ust. § 202 o.s.ř., bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. Dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

7. Podle § 2079 odst. 1 o.z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

8. Podle § 1922 odst. 1 o.z. jakmile nabyvatel zjistí vadu, oznámí to bez zbytečného odkladu zciziteli a předmět plnění zciziteli předá, nebo jej podle jeho pokynů uschová nebo s ním jinak vhodně naloží tak, aby vada mohla být přezkoumána. Jedná-li se o předmět podléhající rychlé zkáze, může jej nabyvatel po upozornění zcizitele bez prodlení prodat.

9. V projednávané věci se odvolací soud ztotožňuje se skutkovými zjištěními i s právním posouzením soudu prvního stupně. Na odůvodnění napadeného rozsudku lze zcela odkázat. K odvolacím námitkám žalované je třeba uvést následující. Podle názoru odvolacího soudu v řízení prokázaná skutečnost, že žalovaná fakturu číslo vystavenou na částku částka opatřila svým razítkem a podpisem svědčí o tom, že souhlasila s textem na ní uvedeným, tedy se zde uvedenými podmínkami případné reklamace zboží (písemná reklamace při převzetí či nejpozději do 14 dnů od převzetí zboží) a byla tedy tímto ujednáním nepochybně vázána. Navíc je na faktuře uvedeno, že převzetím faktury vyjadřuje odběratel s tímto ujednáním svůj výslovný souhlas. Žalovaná v řízení ani neuváděla, že by s tímto textem vyjádřila při dodávce předmětného zboží ani jindy v minulosti nesouhlas. Správné je hodnocení okresního soudu o žalovanou tvrzeném uplatnění práva z vadného plnění. I odvolací soud nepovažuje za věrohodné tvrzení žalované o tom, že u právní předchůdkyně žalobce (právnická osoba) vadné plnění uplatnila (vadu zboží ve smyslu ust. § 1922 odst. 1 o.z. oznámila bez zbytečného odkladu zciziteli). Na nevěrohodnost takového tvrzení žalované lze usuzovat porovnáním obsahu vyjádření žalované ke kvalitě zboží před a po převzetí zastoupení žalované advokátem, jak na to poukázal v napadeném rozhodnutí i soud prvního stupně. Odvolací soud se ztotožňuje zcela s názorem okresního soudu, že konkrétní rozsah tvrzených vad zboží dodaného žalované neprokazuje ani odstoupení od smlouvy žalovanou ze datum. Pokud jednatel žalované jméno příjmení ve své výpovědi uvedl, že část dodávky předmětného zboží prodal a část rozdal, byl návrh žalované na provedení důkazu znaleckým posudkem k tvrzení, že zboží bylo vadné, správně soudem prvního stupně pro nadbytečnost zamítnut. Nadbytečný byl tento důkaz i za situace, kdy žalovaná neprokázala, že vady zboží reklamovala. Z tohoto důvodu nelze tvrdit, že žalované nebylo možno její tvrzenou vadnost zboží prokázat. Nedůvodná je rovněž námitka žalované, že soud prvního stupně jí znemožnil jakoukoliv procesní obranu, když naopak ze spisu vyplývá, že ke svým tvrzením byla žalovaná ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. soudem řádně poučena. Na nevěrohodnost tvrzení žalované v projednávané věci lze usuzovat i z toho, jak hodnotila obchodní vztahy s právní předchůdkyní žalobce, když v odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze 14.8.2019, č. j. 23 C 228/2019-17 uvádí mimo jiné, že„ pan příjmení je neseriózní člověk a lže i jiným odběratelům v rámci České republiky“. V odvolání napadenému rozhodnutí uvádí„ žalovaný měl v tehdejší době se žalobcem dobrý obchodní vztah a neměl důvod se domnívat, že by žalobce následně účelově uváděl, že k reklamaci nedošlo s úmyslem se obohatit“. Za situace, kdy žalovaná neunesla břemeno důkazní k tvrzení o vadnosti převzatého zboží a k uplatnění práv z vadného plnění, je správný závěr soudu prvního stupně o oprávněnosti žalovaného nároku z uzavřené kupní smlouvy podle ust. § 2079 a násl. o.z. když je nepochybné, že žalovaná svoji povinnost zaplatit prodávajícímu zbytek kupní ceny v žalované výši nesplnila. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

10. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle výsledku tohoto řízení podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci samé v odvolacím řízení zcela úspěšný a náleží mu proto náhrada nákladů řízení v celkové výši částka Tyto náklady představují mimosmluvní odměnu advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši částka (§ 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. d/, g/, § 7 bod 5., § 11 odst. 2, 3) za dva úkony právní pomoci po částka (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání) a za jeden poloviční úkon právní pomoci po částka (návrh na postup podle § 107a odst. 1 o.s.ř.), náhradu hotových výdajů advokáta dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši částka (§ 13 odst. 3) za 3 shora uvedené úkony právní služby po částka, jízdné ve výši částka za cestu z obec do obec a zpět (jedna cesta 137 km) osobním automobilem tovární značky BMW M1, registrační značka při průměrné spotřebě vozidla 7,5 l číslo km a ceně benzínu 98 okt. částka l, náhradu za promeškaný čas na cestě dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši částka (§ 14 odst. 3) za 10 půlhodin po částka a 21 % DPH ve výši částka dle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek ust. § 237 o.s.ř., a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v obec u Okresního soudu v Českých Budějovicích.