23 C 5/2023

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Křiváčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 28 928,79 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 28 800 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 128,79 Kč s příslušenstvím, představující neuhrazenou cenu elektřiny za jediný den poskytování elektrické energie a smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy ve výši 28 800 Kč, to vše na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 26.11.2021. V případě uplatněné smluvní pokuty žalobkyně v žalobě argumentovala tím, že pro smlouvy na dobu určitou je se zákazníkem vždy sjednán produkt, který na rozdíl od ceníku Standard garantuje určitou cenu elektřiny po celou dobu trvání smlouvy a představuje nižší jednotkovou cenu elektřiny. Na rozdíl od smlouvy na dobu neurčitou tak zákazník získá jistotu sjednané neměnné ceny po celou dobu trvání smlouvy, čímž je účinně chráněn proti růstu cen elektřiny, a dále též získává nižší cenu elektřiny. U smluv na dobu určitou žalobkyně proti těmto benefitům utvrzuje smluvní pokutou, že závazek zákazníka spočívající v řádném plnění smlouvy po sjednanou dobu bude dodržen. Ustanovení o smluvních pokutách, jež je obsaženo v oddíle smlouvy označené „Ostatní ujednání“, pokrývá širokou řadu skutkových podstat. U smluvní pokuty, která je určena násobkem stanovené částky a počtem měsíců následujících po měsíci, kdy došlo k naplnění konkrétní hypotézy vzniku smluvní pokuty do konce sjednané délky trvání smlouvy současně platí, že tato současně představuje paušalizovanou náhradu škody žalobce, která mu může vzniknout neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny, neboť žalobce u smluv na dobu určitou elektřinu pro zákazníka nakupuje předem pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy na volatilních velkoobchodních trzích, a to na základě tzv. důvodně předpokládané spotřeby podle energetické legislativy. Jen tak může žalobce zaručit pevnou cenu po sjednanou dobu. Žalobce se v případě uhrazení smluvní pokuty vzdává nároku na náhradu škody v důsledku porušení závazku, která by výši smluvní pokuty převyšovala.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci rozhodl nejprve rozsudkem ze dne 30.3.2023, č.j. 23C 5/2023-15, jímž žalobě vyhověl pokud jde o částku 128,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení a v části o zaplacení smluvní pokuty 28 800 Kč žalobu zamítl. Proti zamítavé části výroku (výrok II) a výroku o nákladech řízení (výrok III) podala žalobkyně odvolání, kterému odvolací soud vyhověl a v napadeném rozsahu rozsudek zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve výroku I o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 128,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení proto rozsudek ze dne 30.3.2023 nabyl právní moci. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že ve věci rozhodl bez jednání, neboť k takovému postupu nebyly splněny podmínky. Jestliže soud prvního stupně založil své rozhodnutí na tom, že ujednání o smluvní pokutě je ve smyslu § 1813 až 1815 o.z. nepřiměřeným ujednáním, ke kterému se nepřihlíží, uplatněnou smluvní pokutu posoudil jako nemravnou ve smyslu § 588 o.z., nemají dle odvolacího soudu takové závěry oporu v předložených listinných důkazech. Rozhodnutí soudu bylo proto ve smyslu § 6 o.s.ř. překvapivé, přičemž soud prvního stupně neupozornil žalovanou dle § 118a odst. 2 o.s.ř. na to, že dle jeho názoru má ujednání o smluvní pokutě ve spotřebitelské smlouvě zneužívající charakter a neumožnil žalobkyni, aby se k tomu vyjádřila a v potřebném rozsahu doplnila svá tvrzení a důkazy.

4. Soud v intencích odůvodnění usnesení odvolacího soudu na jednání dne 23.11.2023 poučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o.s.ř. o tom, že uplatněnou smluvní pokutu považuje za rozpornou s dobrými mravy ve smyslu § 588 o.z., dále sdělil, že má za to, že předmětné ustanovení o smluvní pokutě ve spotřebitelské smlouvě má ve smyslu § 1813 až 1815 o.z. zneužívající charakter a jedná se o zakázané ujednání, neboť sankce ve formě smluvní pokuty je dle názoru soudu nepřiměřená a dále soud sdělil, že je přesvědčen, že je v dané věci třeba přímo aplikovat i čl. 12 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 (dále jen „směrnice“). Dle uvedeného článku směrnice Musí být sankce související s předčasnou změnou dodavatele na dodávky elektřiny za pevnou cenu přiměřené a nesmějí přesáhnout přímou hospodářskou ztrátu, kterou dodavatel nebo účastník služby agregace utrpěl v důsledku vypovězení smlouvy zákazníkem. Důkazní břemeno týkající se výše přímé hospodářské ztráty přitom nese žalobkyně. Soud přitom upozornil, že dotčené ustanovení hovoří o „přímé“ hospodářské ztrátě.

5. Z hlediska ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. akceptoval soud obsah odvolání žalobkyně, které obsahuje určitá tvrzení vztahující se k danému poučení podle § 118a odst. 2 o.s.ř., avšak dal žalobkyni možnost tato tvrzení dále doplnit. Soud ovšem poučil žalobkyni především podle § 118a odst. 3 o.s.ř., že tato tvrzení je třeba i prokázat s tím, že předmětné ustanovení čl. 12 odst. 3 směrnice na žalobkyni přenáší břemeno důkazní. Žalobkyně přitom v tomto ohledu dosud nic neprokazuje a omezuje se na tvrzení a právní argumentaci.

6. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že uplatněná smluvní pokuta je pokutou za porušení smlouvy. Žalovaná svým jednáním způsobila nemožnost dodávky elektřiny žalobkyní dle smlouvy, když v důsledku změny dodavatele došlo k zániku rezervace distribuční kapacity pro žalobkyni. V důsledku toho žalobkyně od smlouvy odstoupila (v souladu s čl. 8.4 písm. e) obchodních podmínek). Tato smluvní pokuta není dle žalobkyně sankcí za změnu dodavatele provedenou žalovanou. Takový závěr nelze učinit, nemá to oporu ve smlouvě ani v jednání stran. Právo zákazníka na bezplatnou volbu a změnu dodavatele elektřiny je zakotveno v § 28 odst. 1 písm. e) energetického zákona. Ustanovení § 11 odst. 4 energetického zákona ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy ukládá účastníkům trhu s elektřinou jednat tak, aby volbě a změně dodavatele nebylo bráněno (Držitel licence na přenos elektřiny, distribuci elektřiny, přepravu plynu nebo distribuci plynu a držitel licence na činnosti operátora trhu je povinen provést úkony nezbytné k uskutečnění volby nebo změny dodavatele elektřiny nebo plynu, pokud zákazník takové právo uplatní. Uplatněním práva na změnu dodavatele elektřiny nebo plynu v rozporu se sjednanými podmínkami ukončení smlouvy se stávajícím dodavatelem elektřiny nebo plynu není dotčena odpovědnost zákazníka za způsobenou škodu.). Dle žalobkyně zákazník, bez ohledu na to, zda a v jaké podobě má sjednaný závazek v podobě dodávky elektřiny, může kdykoliv uplatnit své právo na volbu a změnu dodavatele a přejít k jinému dodavateli. Obecně se tak děje způsobem, kdy zákazník řádně ukončí stávající smluvní vztah a návazně na to zahájí odběr od nového dodavatele. Takový postup žalované by byl v souladu se smlouvou a žalobkyni by nárok na smluvní pokutu nevznikl. Naopak v případě, kdy zákazník nevypořádá své smluvní závazky, jedná nepoctivě. Původní dodavatel nemá žádnou možnost změně dodavatele bránit a vzniká mu škoda způsobená jednáním zákazníka. Stejnětak jednání zákazníka zakládá sekundární závazky, v tomto případě nárok na smluvní pokutu. Jak uvádí § 11 odst. 4 energetického zákona, uplatnění práva na bezplatnou volbu a změnu dodavatele nezbavuje zákazníka odpovědnosti za škodu, kterou svým jednáním dodavateli způsobil. Ujednání o smluvní pokutě má mj. explicitně také náhradoškodovou funkci, přičemž náhrada škody je sjednána paušálním způsobem. Zákazník je takto chráněn i před případnou vyšší škodou, jejíž reparace by mu mohla za porušení smlouvy hrozit. Žalobkyně zdůraznila, že otázka výše škody není mezi stranami sporná, a proto není důvod nákladně prokazovat její výši. Smluvní pokuta plní mj. i funkci sankční a preventivní, má utvrzovat závazek žalované, coby zákaznice, setrvat po sjednanou dobu ve smluvním vztahu. Jak je legitimní sjednat smlouvu na dobu určitou, je legitimní na dodržení takového závazku trvat, stejně jako sjednat si jeho utvrzení např. i ve formě smluvní pokuty. Jak energetický zákon, tak občanský zákoník navíc upravují celou řadu případů, kdy zákazník může smlouvu řádně ukončit před uplynutím sjednané doby trvání smlouvy. Vedle toho je pak možné smlouvu předčasně ukončit dle čl. 8.3 obchodních podmínek ze strany zákazníka nebo dle čl. 8.5 obchodních podmínek na základě dohody stran. Podle § 11a odst. 2 a 3 energetického zákona mohla žalovaná od smlouvy odstoupit nebo smlouvu bez sankce vypovědět. V daném případě měla žalovaná 15denní lhůtu k výpovědi zachovanou a mohla ji tak řádně ukončit, což ovšem neučinila. Z toho vyplývá, že změna dodavatele byla ze strany žalované možná a ze strany žalobkyně jí nebylo nijak bráněno, současně ale žalovaná nepostupovala dle smlouvy, ani nevyužila zákonné nástroje pro řádné ukončení smlouvy. Žalobkyně se zároveň podivila praxi nového dodavatele, který bez skrupulí uzavřel se žalovanou novou smlouvu, aniž řešil její dosavadní situaci a tím ji vystavil sankci ze strany žalobkyně. U seriózních obchodníků je přitom běžné, že při uzavření nové smlouvy zjišťuje stávající podmínky zákazníka tak, aby jej při změně dodavatele nevystavil riziku sankcí od dodavatele stávajícího. Dle žalobkyně není v této věci vyloučen případný regresní postih ze strany žalované vůči tomuto novému obchodníkovi, který měl realizovat i řádné ukončení dosavadního právního vztahu. Tuto dobrou praxi obsahuje v čl. III. odst. 9 písm. a) také Etický kodex obchodníků s elektřinou /plynem. Tento etický kodex také žalobkyně předložila (viz č.l.90-92).

7. Dále žalobkyně doplnila, že směrnice do českého právního řádu implementována byla. Z povahy věci je v horizontálních vztazích vyloučen tzv. přímý účinek směrnice. V případě neimplementace směrnice státem by mohly povinnosti ze směrnice vznikat toliko státu, jedincům by přímo ze směrnice mohla plynout pouze práva. Mezi soukromými osobami (jako jsou účastníci) proto není přípustné, aby směrnice sama o sobě zakládala vzájemná práva a povinnosti. Obsah směrnice je v daném případě vykládat toliko nepřímo (tzv. nepřímý účinek směrnice), kdy se jedná o eurokonformní výklad normy národního práva, který má vlastní pravidla. Ze znění směrnice je patrné, že směruje k tomu, aby byl energetický trh co nejvíce otevřený a propustný. V případě rozhodnutí zákazníka změnit dodavatele má být taková změna rychlá a bezplatná. Při využití práva zákazníka na změnu dodavatele není dodavatel oprávněn požadovat jakékoliv poplatky. Tento stav dle žalobkyně platí v České republice bez výjimky, přičemž tento princip není porušen ani v daném případě. Smluvní pokuta totiž není platbou, kterou by žalobkyně spojovala s právem zákazníka na změnu dodavatele. Dle žalobkyně směrnice neaprobuje vědomé porušování smluv uzavřených mezi zákazníky a dodavateli. Právo na bezplatnou volbu a změnu dodavatele nelze vykládat jako „vyšší právo zákazníky, kterým lze kdykoliv a beztrestně jednostranně vystoupit z existujícího právního vztahu. Již z článku 12 odst. 1 směrnice vyplývá, že deklarovaný zájem na rychlém procesu změny dodavatele se vztahuje na takové jednání, které nebude porušovat smluvní ujednání (Členské státy zajistí, aby zákazník, která si přeje změnit dodavatele nebo účastníka trhu vykonávajícího služby agregace a dodrží přitom smluvní podmínky, měl na tuto změnu nárok ve lhůtě nejvýše tří týdnů ode dne, kdy o to požádá.) Realizaci práva na změnu dodavatele je tak nutné vykládat (a to i eurokonformě) jako postup, kterým zákazník neporušuje platné závazky. Čl. 12 odst. 3 směrnice připouští, aby zákazníci, kteří ze své vůle prostřednictvím změny dodavatele ukončí smlouvu před uplynutím sjednané doby, hradili poplatky za takové předčasné ukončení smlouvy. Podmínkou je jejich smluvní sjednání a přiměřenost. Přípustnost takových poplatků za ukončení smlouvy sleduje ERÚ. Ze strany tohoto dozorového orgánu není ve věci smluvní pokuty uplatňované žalobkyní jakákoliv zpráva či informace, která by mohla vést k závěru o nepřiměřenosti. Naopak ERÚ konstantně informuje spotřebitele o jejich právech a upozorňuje je na rizika spojená s porušením smluv (rizika sankcí). K tomu žalobkyně předložila jako důkaz informační brožury ERÚ (na č.l. 88-89 a , právnická osoba, ). Z řízení je dle žalobkyně patrné, že to nebyla žalovaná, kdo ukončil smlouvu, jak předpokládá směrnice. Smlouvu ukončila žalobkyně odstoupením ze dne 10.1.2022. Žalovaná toliko smlouvu porušila a způsobila nemožnost plnění. Smluvní pokuta není poplatek (ani v přeneseném smyslu), který by souvisel se změnou dodavatele. Pokud by žalovaná využila některého svého práva k předčasnému ukončení smlouvy, pak by došlo k úplně stejné změně dodavatele. Ani v jednom případě není změna dodavatele ze strany žalobkyně podrobena žádnému poplatku či sankci. Smluvní pokuta směřuje k tomu, aby utvrdila závazky zákazníka. Žalovaná přitom realizovala změnu dodavatele bez ohledu na ujednání o smluvní pokutě, nelze proto dovozovat, že by byla smluvní pokutou od změny dodavatele nějak odrazována. Dále žalobkyně odkázala na komentářovou literaturu, v níž se mj. uvádí: Změně dodavatele nemůže bránit ani stávající dodavatel, a to ani poukazem na sjednané smluvní podmínky, např. dobu trvání smlouvy, či jiné okolnosti. (...) Uplatněním práva na změnu dodavatele není prolomena obecná zásada pacta sunt servanda, a dojde-li uplatněním zákonného práva na volbu dodavatele k porušení smluvních povinností, nese zákazník s tím spojené následky, a to nejen v komentovaném ustanovení zmiňovanou povinnost k náhradě škody, ale i například povinnost zaplatit smluvní pokutu, byla-li sjednána. Ve své podstatě je dané řešení zvoleno proto, že by bylo velmi nepraktické a zatěžující pro celý systém, aby ostatní účastníci nesli tíži správného právního posouzení vztahu mezi zákazníkem a stávajícím dodavatelem, zda ještě trvá anebo zda již skončil. (...) Pro celý systém je velmi funkční, že rozhodující je vůle zákazníka, a nikoli jiné okolnosti. Je však třeba striktně odlišovat rovinu smluví mezi stávajícím dodavatelem a zákazníkem a rovinu fungování trhu s elektřinou nebo plynem. Pravidlo o bezplatnosti změny dodavatele je třeba vykládat tak, že samotná pravidla trhu s elektřinou nebo plynem nesmí vycházet ze zpoplatnění této změny např. ve vztahu k operátorovi trhu či příslušnému provozovateli distribuční soustavy. Pravidlo o bezplatnosti neznamená, že zákazník nese negativní důsledky, uplatní-li právo na změnu dodavatele v rozporu s uzavřenou smlouvou.

8. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že právní ochrana není a nemůže být poskytována jednání nepoctivému (porušení smlouvy žalovanou) a že smlouvy se mají dodržovat. Žádný výklad nemůže vést k tomu, aby z jednání, které spočívá v porušení smlouvy, nevznikaly případné sekundární sankční náhradoškodové nároky druhé smluvní strany. Určitým korektivem je samozřejmě ochrana slabší strany, resp. spotřebitele, i zde jsou však limity a takovou ochranu nelze uplatňovat zcela bezbřeze.

9. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

10. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 26.11.2021 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž nedílnou součástí byly i obchodní podmínky žalobkyně. Na základě výše uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, a žalovaná se zavázala zaplatit za dodanou elektřinu sjednanou cenu. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 36 měsíců od data 26.11.2021 s možností automatické prolongace smlouvy. Termín zahájení dodávky by sjednán jako orientační, a to dnem 26.12.2021.

11. Strany si dále ve smlouvě v odstavci „Ostatní ujednání“ ujednaly pro případ, kdy zákazník učiní bez souhlasu obchodníka jakýkoliv právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo dodávky od obchodníka probíhající na základě takové smlouvy a/nebo zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, smluvní pokutu zahrnující případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii Domácnost a 2 000 Kč pro kategorii Podnikatel za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od innogy do konce doby trvání smlouvy (vč. případné prolongace). (Zjištěno ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 26.11.2021, obchodních podmínek a informace pro zákazníka - spotřebitele.)

12. Téhož dne, 26.11.2021 však účastníci uzavřeli ještě dodatek smlouvy, jímž došlo k navýšení shora uvedené smluvní pokuty ze 400 Kč na 800 Kč pro kategorii Domácnost a z 2 000 Kč na 4 000 Kč pro kategorii Podnikatel. (Zjištěno z dodatku ke smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 26.11.2021.)

13. K provedení mj. veškerých právních jednání souvisejících se změnou dodavatele, včetně ukončení stávajícího smluvního vztahu apod. udělila žalovaná žalobkyni dne 26.11.2021 plnou moc (zjištěno z uvedené plné moci).

14. Dne 22.12.2021 došlo k ukončení dodávky elektřiny změnou dodavatele elektřiny. Dopisem ze dne 10.1.2022 oznámila žalobkyně žalované, že došlo k ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, neboť pro její odběrné místo zanikla rezervace distribuční kapacity z důvodu účinnosti změny dodavatele ve prospěch jiného obchodníka, a proto žalobkyně odstoupila od uzavřené smlouvy pro objektivní nemožnost plnění. (Zjištěno z oznámení o ukončení smlouvy ze dne 10.1.2022 a komunikace žalobkyně s OTE.)

15. Fakturou VS , RČ, ze dne 10.01.2022 vyúčtovala žalobkyně žalované cenu za dodanou energii ve výši 128,79 Kč za období od 21.12.2021 do 22.12.2021 se splatností 31.1.2022 (zjištěno z faktury VS , RČ, ). Z toho vyplývá, že termín zahájení dodávky nastal dne 21.12.2021, a tak žalobkyně dodávala žalované elektrickou energii pouhý jediný den.

16. V souvislosti s předčasným ukončením smlouvy vyúčtovala žalobkyně žalované i smluvní pokutu ve výši 28 800 Kč, a to fakturou VS , var. symbol, ze dne 26.12.2021, splatnou dne 5.1.2022. Smluvní pokuta byla vyúčtována za každý měsíc od 22.12.2021 do 26.11.2024, tedy za plných 36 měsíců po 800 Kč. (Zjištěno z vyúčtování smluvní pokuty VS , var. symbol, .)

17. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila ani přes zaslané předžalobní upomínky ze dne 4.2.2022 a 31.3.2022 (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 4.2.2022 včetně dokladů o odeslání).

18. Soud tedy vzal za prokázané, že žalovaná na základě uzavřené smlouvy odebrala od žalobkyně elektřinu ve shora uvedené ceně, avšak nezaplatila. Zároveň na základě jejího právního jednání došlo k předčasnému ukončení smlouvy. Předložené listinné důkazy plně prokazují skutkový stav tak, jak je tvrzen v žalobě.

19. Jak již bylo uvedeno, výrokem I rozsudku ze dne 30.3.2023, č.j. , spisová značka, , soud žalobě pokud jde o nárok na neuhrazenou cenu elektrické energie vyhověl a v této části je rozhodnutí pravomocné.

20. Ani napodruhé však soud žalobkyni nevyhověl, pokud jde o uplatněnou smluvní pokutu.

21. Smlouva uzavřená se žalovanou je dle svého obsahu a charakteru účastníků zároveň smlouvou spotřebitelskou.

22. Podle § 1813 o.z. ve znění účinném k datu uzavření smlouvy: Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

23. Ustanovení § 1814 následně obsahuje demonstrativní výčet ujednání, které se zvláště zakazují s tím, že dle § 1815 o.z.: K nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. S účinností od 6.1.2023 přibylo k tomuto demonstrativnímu výčtu zakázaných (nově „zneužívajících“ ujednání i ujednání, která ukládají spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci. S ohledem na to, že ustanovení § 1814 o.z. je demonstrativní, lze výkladem, i s ohledem na novelizované ustanovení § 1814 o.z. dopět k závěru, že za zakázané ujednání ve smyslu § 1814 o.z. ve znění účinném do 5.1.2023 lze považovat právě i ujednání, které spotřebiteli ukládá nepřiměřenou sankci za porušení smluvní povinnosti.

24. Dále podle § 588 o.z.: Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle čl. 12 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019, o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (dále jen „směrnice“): Členské státy zajistí, aby alespoň zákazníkům v domácnostech a malým podnikům nebyly účtovány žádné poplatky související se změnou dodavatele. Podle čl. 12 odst. 3 směrnice: Odchylně od odstavce 2 mohou členské státy dodavatelům nebo účastníkům trhu vykonávajícím služby agregace povolit účtování poplatků za ukončení smlouvy zákazníkům, kteří z vlastní vůle ukončí smlouvu na dodávky elektřiny za pevnou cenu na dobu určitou před uplynutím sjednané doby, pokud jsou tyto poplatky součástí smlouvy, již zákazník z vlastní vůle uzavřel, a zákazník je před uzavřením smlouvy o těchto poplatcích jasně informován. Tyto poplatky musí být přiměřené a nesmějí přesáhnout přímou hospodářskou ztrátu, kterou dodavatel nebo účastník trhu vykonávající služby agregace utrpěl v důsledku vypovězení smlouvy zákazníkem, včetně nákladů na případné investice v rámci balíčku nebo na služby, které již byly zákazníkovi poskytnuty jako součást plnění smlouvy. Důkazní břemeno týkající se výše přímé hospodářské ztráty nese dodavatel nebo účastník trhu vykonávající služby agregace a přípustnost poplatků za ukončení smlouvy sleduje regulační orgán nebo jiný příslušný vnitrostátní orgán.

26. V návaznosti na argumentaci žalobkyně upustil soud od původně vyjádřeného názoru, že ustanovení čl. 12 odst. 3 směrnice nebylo řádně transponováno do českého právního řádu, a tudíž by bylo možné uvažovat o přímé aplikaci směrnice (tzv. horizontální účinek směrnice). Uvedené ustanovení se odrazilo v § 11 odst. 4 energetického zákona ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, dle něhož Držitel licence na přenos elektřiny, distribuci elektřiny, přepravu plynu nebo distribuci plynu a držitel licence na činnosti operátora trhu je povinen provést úkony nezbytné k uskutečnění volby nebo změny dodavatele elektřiny nebo plynu, pokud zákazník takové právo uplatní. Uplatněním práva na změnu dodavatele elektřiny nebo plynu v rozporu se sjednanými podmínkami ukončení smlouvy se stávajícím dodavatelem elektřiny nebo plynu není dotčena odpovědnost zákazníka za způsobenou škodu. Toto ustanovení je však třeba vykládat v souladu se zněním směrnice, tj. eurokonformě.

27. I přes doplnění tvrzení a některých důkazů na základě poučení dle § 118a o.s.ř. setrval soud na svém předchozím závěru. Určitá fluktuace zákazníků žalobkyně je zcela běžná a v případě spotřebitelských smluv uzavřených distančně lze i ve 14denní lhůtě bez sankce od smlouvy odstoupit. K takovým případům dochází naprosto běžně, a žalobkyně s tím proto musí při nakupování elektrické energie na volatilních velkoobchodních trzích počítat. Žalovaná je pro žalobkyni naprosto nevýznamným odběratelem, a proto předem nakoupená elektrická energie pro potřeby žalované je snadno převoditelná k jinému zákazníkovi, a případně vzniklá škoda je proto zcela nevýznamná a teoretická. Soud nezpochybňuje právo na smluvní pokutu za porušení smlouvy, nicméně smluvní pokuta musí být přiměřená a ve smyslu eurokonformního výkladu čl. 11 odst. 4 energetického zákona by smluvní pokuta spojená s porušením smluvních podmínek tím, že žalovaná přešla k jinému dodavateli, neměla významně převyšovat škodu v podobě přímé hospodářské ztráty. Jestliže žalobkyně jednáním žalované utrpěla nějakou škodu, mohlo se jednat v podstatě pouze o ušlý zisk, který není škodou přímou. Přes poučení soudu však žalobkyně výši vzniklé škody neprokázala. Nelze souhlasit s právním názorem vyjádřeným žalobkyní, že v této projednávané věci není výše škody mezi stranami sporná. To, že se žalovaná řízení neúčastní, neznamená, že by učinila výši škody nespornou, obzvlášť tíží-li důkazní břemeno žalobkyni.

28. Soud samozřejmě chápe problém žalobkyně výši škody přesvědčivě vymezit, neupírá jí ani možnost reparovat svou škodu paušálně ve formě smluvní pokuty, avšak jestliže výše sjednané a především uplatněné smluvní pokuty zcela zjevně přesahuje míru, kterou lze považovat za mravnou, spravedlivou a v rámci zásady slušnosti, je třeba vážit proporcionalitu práv a povinností vznikajících z uzavřené smlouvy a z důsledků jejího porušení.

29. Nepřiměřenost výše smluvní pokuty soud dovozuje především ve vztahu k diametrálně odlišné ekonomické síle obou stran. To navíc za situace, která panovala v tehdejším období v době pádu významného dodavatele energií , právnická osoba, , kdy se značné množství osob ocitlo bez dodavatele a nové smlouvy byly uzavírány za velmi nevýhodných podmínek. V té době se i silní dodavatelé zdráhali uzavírat smlouvy s novými zákazníky a zákazníci uzavírali smlouvy s vysokými zálohami. Problém pro dodavatele nepředstavovali noví zákazníci, ale zákazníci stávající s fixovanými nízkými cenami energií. Pokud žalobkyně přišla o zákazníka v podobě žalované, nemohlo to pro ni představovat přímou hospodářskou ztrátu a navíc, jak již bylo uvedeno, mohla rezervovanou elektrickou energii převést na jiného zákazníka, kterých byl v té době přebytek na straně poptávky. Za tak krátkou dobu nemohlo ani dojít k významné změně cen, tudíž rezervovaná elektrická energie mohla bez problémů sloužit jinému novému zákazníkovi za v podstatě stejných podmínek. V tomto ohledu se přitom jedná o skutečnosti obecně známé, v danou dobu se jednalo o široce diskutované téma.

30. Nepřiměřenost smluvní pokuty je o to zjevnější, vezmeme-li v úvahu množství odebrané a vyfakturované elektřiny za pouhý den trvání odběru, a dále skutečnost, že žalovaná měla v té době ještě i právo od smlouvy odstoupit, aniž by po ní měla žalobkyně právo cokoliv požadovat s tím, že tento úkon měl za žalobkyni standardně učinit nový dodavatel na základě plné moci, jak i žalobkyně přiznává.

31. I přes doplnění podrobné argumentace a důkazů, které dle názoru soudu nemají pro posouzení věci v podstatě žádný význam (brožury ERÚ a etický kodex), soud nadále vnímá ujednanou a uplatněnou smluvní pokutu s ohledem na všechny okolnosti případu jako nemravnou ve smyslu § 588 o.z. s tím, že vzhledem ke spotřebitelskému charakteru smlouvy je třeba aplikovat i shora uvedená ustanovení § 1813-1815 o.z.

32. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu na zaplacení smluvní pokuty ve výši 28 800 Kč zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy neúspěch žalované spočíval pouze v poměrně nepatrné části (128,79 Kč s přísl. přiznaných v rámci prvního rozsudku ve věci), avšak žalované současně žádné náklady řízení nevznikly.

34. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.