23 C 68/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Křiváčkem ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Anonymizováno - Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného se sídlem Adresa žalovaného o vydání náhradního pozemku

I. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít se žalobci tuto smlouvu o převodu pozemků:Převodce:, Anonymizováno, – , Jméno žalovanéhoIČ , IČO žalovanéhose sídlem , adresa, ,aNabyvatelé:1) , Jméno žalobce A, , narozený , Datum narození žalobce Abytem , Adresa žalobce A2) , Jméno žalobce B, , narozená , Datum narození žalobce B, bytem , Adresa žalobce Buzavírají podle §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku („zákon o půdě“), tuto:Smlouvu o převodu pozemků:

I. Převodce spravuje mimo jiné tyto nemovitosti:- parc. č. , hodnota, a- parc. č. , Anonymizovánooba v katastrálním území , adresa, , zapsané na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , právnická osoba, (dále jen „pozemky“).

II. Nabyvatelům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě, plynoucí z rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkového úřadu, zn. , datum, .

III. K uspokojení nároku nabyvatelů dle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatelů pozemky uvedené v čl. I. této smlouvy, včetně součástí a příslušenství a Nabyvatelé je přijímají do svého spoluvlastnictví, a to Nabyvatel č. , tel. číslo, v podílu id. 2/3 a Nabyvatelka č. , hodnota, v podílu id. 1/3 k celku obou pozemků.Pozemky uvedené v čl. I této smlouvy jsou pro účely bezplatného převodu dle § 11a zákona o půdě oceněny částkou 35 792,10 Kč.

IV. Vlastnické právo k převáděným pozemkům přechází na nabyvatele vkladem do katastru nemovitostí na základě této smlouvy.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení, žalobci a) ve výši 86 866,98 Kč a žalobkyni b) ve výši 43 433,49 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců. Argumentace žalobců1. Žalobou doručenou soudu dne 10.5.2024 se žalobci jakožto oprávněné osoby dle § 4 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), domáhají vydání náhradních pozemků za pozemky (popř. jejich části), které jim nebylo možné vydat z důvodu zákonných překážek. Žalobci uplatnili nárok na pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, . Nárok žalobců byl přiznán rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkový úřad, zn. , datum, . Žalobci tvrdí, že žalovaný jim neposkytl náhradu ve správné výši, a to ani po opakovaných výzvách k přecenění nevydaných pozemků.

2. Žalobci nesouhlasí s oceněním nevydaných pozemků částkou 474 827,10 Kč, kterou žalovaný určil jako hodnotu jejich restitučního nároku. Podle znaleckého posudku č. 274/1660/2023 ze dne 26.8.2023, vyhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, , mají být pozemky oceněny jako stavební na území hlavního města Prahy částkou 100 Kč/m², což odpovídá celkové hodnotě 2 293 110 Kč. Žalobci tvrdí, že žalovaný pochybil, když nevydané pozemky ocenil jako zemědělské, ačkoliv byly v době jejich odnětí určeny k zastavění nebo již byly zastavěny.

3. Žalobci poukazují na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je stát povinen evidovat restituční nároky oprávněných osob ve správné výši a aktivně shromažďovat podklady pro jejich ocenění. V této souvislosti žalobci odkazují mimo jiné na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2023, sp. zn. , spisová značka, , podle něhož stát nemůže pasivně čekat na žádosti oprávněných osob, ale musí sám využít dostupné poznatky ke správnému ocenění nároku.

4. Žalobci dále uvádějí, že žalovaný odmítá přecenění nároku s odkazem na údajné promlčení, což žalobci považují za nepřípustné. Podle jejich názoru požadavek na přecenění nevydaných pozemků nepředstavuje samostatné majetkové právo, které by podléhalo promlčení, jak vyplývá z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

5. Žalobci rovněž tvrdí, že žalovaný postupuje liknavě a svévolně, čímž jim znemožňuje plnohodnotné uplatnění jejich nároku ve veřejných nabídkách. V důsledku nesprávného ocenění nemohou žalobci žádat o náhradní pozemky odpovídající hodnotě nevydaných pozemků. Žalobci se proto domáhají, aby soud nahradil projev vůle žalovaného a rozhodl o uzavření smlouvy o převodu konkrétních náhradních pozemků, uvedených ve výroku tohoto rozsudku, s tím, že z hlediska kritéria vhodnosti pozemků, se jedná o pozemky nabídnuté žalovaným ve veřejné nabídce.Argumentace žalovaného6. Žalovaný s nárokem žalobců nesouhlasí a navrhuje žalobu zamítnout. Tvrdí, že restituční nároky žalobců byly již v minulosti vypořádány převodem náhradních pozemků v letech 2001, 2002 a 2015, a že aktuální zůstatky nároků činí 1,13 Kč v případě žalobce a) a 0 Kč v případě žalobkyně b). Žalovaný odmítá tvrzení žalobců o své liknavosti, svévoli či diskriminaci, a uvádí, že žalobci až do roku 2023 výši svého nároku nijak nezpochybňovali. Podle žalovaného nelze přecenění nároku provést, neboť zákon o půdě neumožňuje znovu otevírat jednání o již poskytnutých náhradách. Žalovaný se dovolává judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu, podle níž je výjimečný postup podle § 11a zákona o půdě možný jen tehdy, pokud je prokázána dlouhodobá nemožnost oprávněné osoby domoci se svých práv navzdory aktivnímu přístupu. Takový případ podle žalovaného nenastal.

7. K otázce vhodnosti pozemků žalovaný uvádí, že parcely č. , hodnota, a , Anonymizováno, jsou předmětem dalších soudních řízení, v nichž se jiné oprávněné osoby domáhají jejich převodu. V jednom z těchto řízení bylo vydáno předběžné opatření, které převod pozemků zakazuje. Žalovaný poukazuje na nutnost posoudit tzv. „lepší právo“ jednotlivých oprávněných osob.

8. K ocenění nevydaných pozemků žalovaný nesouhlasí se znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl předložen žalobci. Tvrdí, že pozemky nebyly v době přechodu na stát určeny k zastavění podle tehdy platných stavebních předpisů, a že znalecký posudek neprokazuje stavební charakter pozemků.

9. Dále žalovaný namítá promlčení nároku na přecenění, přičemž odkazuje na rozsudek Krajského soudu v , adresa, , č.j. , spisová značka, , který námitku promlčení shledal důvodnou. Ústavní soud se přitom otázkou promlčení v nálezu , Anonymizováno, výslovně nezabýval.

10. Na podporu svých argumentací obě strany poukázaly ve svých podáních na rozsáhlou judikaturu vyšších soudů, vztahujících se k dané problematice.Vedlejší účastenství11. Podáním ze dne 31.10.2024 vstoupil do řízení vedlejší účastník na straně žalovaného, , tituly před jménem, , jméno FO, , který v rámci veřejné nabídky žalovaného vysoutěžil oba předmětné pozemky, pozemek parc. č. , hodnota, za nejvyšší nabídku 92 350 Kč a pozemek parc. č. , Anonymizováno, za 62 388 Kč. Uvedl, že cena za pozemky jím vysoutěžená je mnohonásobně vyšší než cena nabízená žalobci a dle jeho názoru není důvod, aby žalobci nabyli pozemky do vlastnictví bez soutěže za nepřiměřeně nízkou cenu, když vedlejší účastník je rovnocennou oprávněnou osobou jako žalobci a žalobcům nesvědčí pro získání pozemků žádné lepší právo, než má vedlejší účastník. Ještě před nařízeným jednáním a bez toho, aby se některý z účastníků k podání vedlejšího účastníka vyjádřil, oznámil vedlejší účastník podáním ze dne 21.3.2025, že z řízení vystupuje. Soud s ním proto nadále jako s vedlejším účastníkem již nejednal. Vzhledem k tomu, že žádná ze stran na podání vedlejšího účastníka ani nereagovala, nezabýval se soud otázkou náhrady nákladů řízení ve vztahu k vedlejšímu účastníku.Provedené dokazování a hodnocení důkazů12. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

13. Žalovaný svým rozhodnutím Pozemkového úřadu hl. m. Prahy ze dne , datum, rozhodl na základě § 9 odst. 4 zákona o půdě tak, že žalobce a) (jakožto právní nástupce , adresa, , nar. , datum, a , adresa, , nar. , datum, a žalobkyně b) jakožto oprávněné osoby podle § 4 odst. 2 zákona o půdě, se nestávají vlastníky pozemků , Anonymizováno, , právnická osoba, částí pozemků , Anonymizováno, vše v k.ú. , adresa, . Dále rozhodl, že za nevydávané nemovitosti přísluší oprávněným osobám náhrada podle zákona o půdě dle jejich ideálních podílů (tj. žalobce a) 1/2, , adresa, , nar. , Anonymizováno, /4 a žalobkyně b) 1/4). Uvedené pozemky nebylo možné vydat ze zákonných důvodů. Na stát přešly rozhodnutím finančního odboru ONV , adresa, -západ ze dne , datum, , přijetím nabídky bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví čs. státu. Pozemkový úřad se ztotožnil s názorem původního vlastníka , adresa, , nar. , Anonymizováno, vyjádřeným v jeho čestném prohlášení, že nemovitosti byly čs. státu darovány v tísni. (Zjištěno z rozhodnutí Pozemkového úřadu hl. m. Prahy ze dne ze dne , datum14. Výše restitučních nároků žalobců přiznaných a uspokojených žalovaným vyplývá z přehledů nároků a plnění nároků oprávněné osoby (na č.l. 42, 101 a 102). Nárok žalobce a) byl oceněn na 237 413,55 Kč a nárok žalobkyně b) na 118 706,78 Kč, což odpovídá rozdělení celkového nároku 474 827,10 Kč oceněného dřívějším , právnická osoba, v podílech žalobců 1/2 a 1/4. Nárok žalobce a) byl v uvedené výši uspokojen se zůstatkem pouhých 1,13 Kč, v případě žalobkyně b) byl nárok uspokojen bez zbytku.

15. Žalobci si však nechali zpracovat znalecký posudek , jméno FO, (viz níže), který přecenil nevydané pozemky a jejich části na částku 2 293 110 Kč. Výzvou ze dne 30.8.2023 proto žalobce a) požádal žalovaného o přecení výše jeho restitučního nároku právě s odkazem na závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, (zjištěno z výzvy ze dne 30.8.2023 na č.l. 49-53).

16. Uvedené výzvě ze strany , právnická osoba, vyhověno nebylo s odůvodněním, že nárok žalobců byl již uspokojen, a tudíž zanikl splněním a nadto je promlčen (zjištěno ze stanoviska SPÚ ze dne 26.10.2023 na č.l. 45-46). Žalobce se na žalovaného obrátil ještě jednou podáním ze dne 7.2.2024, v němž kromě právní argumentace upozornil žalovaného i na uplatnění svého nároku soudní cestou (zjištěno z uvedeného podání na č.l. 47-48).

17. Dle znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, č. , datum, (na č.l. 23-41), předloženého žalobci, kterým bylo zpracováno znalecké ocenění pozemků nevydaných rozhodnutím , Anonymizováno, ke dni jejich přechodu na stát v cenách stanovených vyhláškou č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., byla cena nevydaných pozemků a tím i výše restitučního nároku původních oprávněných osob stanovena na 2 293 110 Kčs. V případě pozemků či jejich částí , Anonymizováno, byla cena stanovena v sazbě 100 Kčs/m2 namísto řádově nižší částky odpovídající ceně zemědělských pozemků. Ve všech uvedených případech se totiž prokazatelně jednalo o pozemky, které byly k rozhodnému datu 18.6.1963, kdy přešly na stát, již buď zastavěny nebo byly určeny k zastavění. Kromě samotného znaleckého posudku podporují tyto závěry i další předložené listiny (ve vztahu k PK 56/1 je to rozhodnutí o přípustnosti stavby , adresa, ze dne 1.6.1961 včetně příloh na č.l. 43-44, ve vztahu k pozemkům , Anonymizováno, letecké snímky z roku 1953 na č.l. 55, dále regulační plán severo-západní části obce , Anonymizováno, z roku 1926 na č.l. 59, odpověď Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy ze dne 16.12.2024 na č.l. 126 a dále i mapové, ortofoto mapové a letecké snímky na č.l. 127-140 a 220-233, které jsou i podkladem závěrů znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ).

18. Na podporu své argumentace předložila žalovaná znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, č. , č. účtu, . Znalec pozemky ocenil jakožto zemědělské v jednotkových cenách v rozmezí 3,9 – 10,75 Kč/m2 a dospěl k cenám, které v souhrnu činí 474 567,39 Kč, tj. o necelých 300 Kč méně než činil původně vyčíslený restituční nárok. Znalecký posudek je velmi stručný, výpočet je proveden na jedné straně v tabulce, v níž není nijak slovně vysvětlen jeho postup a nezabývá se podrobnou charakteristikou pozemků ani otázkou jejich případné zastavěnosti v době přechodu na stát. Součástí příloh byla také objednávka žalovaného, v níž žalovaný po znalci mj. požadoval: „ocenění bude provedeno podle vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., v druhu pozemku dle rozhodnutí pozemkového úřadu MZe, resp. KPÚ, případně evidovaného ke dni přechodu pozemku do vlastnictví státu“. V podkladu pro ocenění pozemků zpracovaných Magistrátem hl. města Prahy, odbor pozemkový úřad jsou předmětné nevydané pozemky charakterizovány jako role a pastviny a toto členění převzal i znalec , jméno FO, . (Zjištěno z posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, č. , č. účtu, na č.l. 93-100.) Soud se ztotožňuje s hodnocením tohoto posudku se žalobci. Znalec , jméno FO, narozdíl od znalce , jméno FO, nepracoval se žádnými dobovými podklady, územně plánovací dokumentací ani leteckými snímky. Jako stavební navíc nemohl , tituly před jménem, , jméno FO, pozemky ocenit již z důvodu znění zadání znaleckého úkolu.

19. V kontrastu s tímto posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, přitom žalovaný namítal, že se znalec , tituly před jménem, , jméno FO, nedostatečně zabýval možným uplatněním srážek dle přílohy č. , hodnota, k oceňovací vyhlášce. Žalovaný přitom sám k dané otázce žádné relevantní doklady nepředložil a omezil se jen na zpochybnění závěrů znalce.

20. Totožný restituční nárok žalobců je aktuálně současně projednáván u Okresního soudu v , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, , u Okresního soudu , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, a u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Důkazní návrhy jsou v daných řízení, nejde-li důkazy vztahující se k nárokovaným pozemkům, v podstatě stejné, přičemž u Okresního soudu v , adresa, již došlo k výslechu znalce , tituly před jménem, , jméno FO, (zjištěno z protokolu o jednání Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, na č.l. 141-143). Bylo by nadbytečné znalce , jméno FO, vyslýchat v každém řízení o restitučním nároku žalobců zvlášť, a proto soud namísto výslechu znalce provedl důkaz poslechem zvukového záznamu z výslechu znalce u Okresního soudu v , adresa, (na č.l. 279) a současně přepisem tohoto záznamu (na č.l. 252-258). Závěry znalce považuje soud za srozumitelné, přesvědčivé a přezkoumatelné. Bylo by nadbytečné se v odůvodnění tohoto rozsudku zabývat do podrobností veškerou argumentací obou stran k jednotlivým nevydaným pozemkům. Soud v dané problematice plně odkazuje na závěry znalce , jméno FO, i argumentaci žalobců. Naopak argumentace žalovaného je spíše formálního charakteru a neodpovídá recentní judikatuře vyšších soudů (viz níže).

21. Znalec , jméno FO, byl pak vyslýchán před Okresním soudem v Domažlicích vedeném pod sp. zn. , spisová značka, . Znalec , jméno FO, při svém výslechu výslovně připustil, že v případě, že by vzal v potaz relevantní dobové podklady, z nichž by vyplývalo, že se na odňatých pozemcích nacházel např. dům nebo cesta, jeho závěry by byly odlišné, neboť takový pozemek by považoval za stavební (zjištěno z protokolu Okresního soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, na č.l. 296). Závěry znalce , jméno FO, považuje soud za povrchní, vycházející pouze z formální charakteristiky pozemků, ovšem s tím, že zadání znaleckého úkolu žalovaným znalec splnil. Vzhledem k tomu, že se však znalec vůbec nezabýval reálným stavem pozemků v rozhodném období a svůj posudek dále ani nedoplňoval, nepovažoval soud za přínosné vyslechnout oba znalce formou konfrontace.

22. K námitce žalovaného ve vztahu k nevydaným pozemkům , Anonymizováno, , právnická osoba, /, Anonymizováno, , že v rozhodné době byly evidovány jako louka, reagoval znalec , jméno FO, tak, že v jejich případě by uplatnil srážku 25 %. Po uplatnění této srážky je pozemek , Anonymizováno, oceněn na částku 551,44 Kč a pozemek , právnická osoba, /, Anonymizováno, na částku 460,61 Kč, tzn. znalcem oceněná cena pozemků se snižuje o částku 337,35 Kč na částku 2 292 773,70 Kč.

23. Po přepočtu tohoto souhrnného nároku na jednotlivé podíly žalobců činí restituční nárok žalobce a) 1 146 386,85 Kč (1/2) a nárok žalobkyně b) 573 193,425 Kč (1/4). Po odečtení již uspokojeného nároku žalobce a) ve výši 237 412,22 Kč a žalobkyně b) ve výši 118 706,78 Kč, činí aktuální výše neuspokojeného restitučního nároku žalobce a) 908 974,63 Kč a žalobkyně b) 454 486,645 Kč, tj. celkem 1 363 461,275 Kč.

24. V řízení byly žalobci k bezúplatnému převodu navrženy náhradní pozemky, a to pozemek parc. č. , hodnota, (trvalý travní porost o výměře 1 715 m2) a parc. č. , Anonymizováno, (zahrada o výměře 1 428 m2), oba v k.ú. , adresa, . Podrobnosti o pozemcích jsou zachyceny na výpisu z katastru nemovitostí ke dni 22.4.2025 (na č.l. 259).

25. Oba předmětné pozemky byly žalovaným zařazeny do veřejné nabídky v souladu s § 11a zákona o půdě. V případě obou pozemků podal nejvyšší nabídku , tituly před jménem, , jméno FO, , a to 92 350 Kč za pozemek parc. č. , hodnota, a 62 388 Kč za pozemek parc. č. , Anonymizováno, (Zjištěno z protokolu z vyhodnocení výzvy ze dne 15.2.2024 na č.l. 80-81.) Dne 14.5.2024 přitom soud vydal ve věci předběžné opatření, jímž k návrhu žalobců zakázal dispozici s těmito pozemky (viz usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne 14.5.2024, č.j. , spisová značka, a potvrzující usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ). Z vyjádření žalovaného vyplývá, že k uzavření kupní smlouvy s , tituly před jménem, , jméno FO, před vydáním předběžného opatření (ani později) nedošlo. , tituly před jménem, , jméno FO, jako krátkodobý vedlejší účastník řízení ani takovou skutečnost netvrdil. Vyčkává na výsledek tohoto řízení.

26. Znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 31.10.2023 č. , hodnota, -, Anonymizováno, byla cena pozemků dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. stanovena v případě pozemku parc. č. , hodnota, na 18 007,50 Kč a v případě pozemku parc. č. 457/1 na 17 784,60 Kč, celkem tedy na 35 792,10 Kč (zjištěno z uvedeného posudku na č.l. 177-185). Ocenění těchto pozemků žádný z účastníků nezpochybňoval.

27. Žalovaný tvrdil, že pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, byly předmětem předběžného opatření v usnesení Okresního soudu , adresa, -venkov ze dne 13.2.2024, č.j. , spisová značka, a dále, že jsou předmětem řízení u Okresního soudu v , adresa, , sp. zn. , spisová značka, (žaloba podána 15.10.2024).

28. Okresní soud , adresa, -venkov skutečně vydal dne 13.2.2024 uváděné předběžné opatření, jehož předmětem byly mj. i pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, , nicméně stalo se tak na základě návrhu na rozšíření žaloby, který nakonec nebyl připuštěn (zjištěno z usnesení Okresního soudu , adresa, -venkov ze dne 13.2.2024, č.j. , spisová značka, na č.l. 158-160 a z usnesení Krajského soudu , Anonymizováno, ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, na č.l. 260-261) a současně Krajský soud , Anonymizováno, svým usnesením ze dne , datum, č.j. , spisová značka, předběžné opatření Okresního soudu , adresa, -, Anonymizováno, změnil tak, že návrh na jeho nařízení zamítl (zjištěno z rozsudku Okresního soudu , adresa, -, Anonymizováno, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, na č.l. 189-205, z rozsudku Krajského soudu , Anonymizováno, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, na č.l. 206-213 ve spojení s opravným usnesením Krajského soudu , Anonymizováno, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, na č.l. 214-215 a z usnesení Krajského soudu v , Anonymizováno, ze dne , spisová značka29. Pokud jde o řízení u Okresního soudu v , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , dne , datum, byla skutečně podána žaloba jiné oprávněné, jíž se žalobkyně mezi dalšími pozemky domáhala převodu i pozemků parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, , nicméně žalobkyně vzala žalobu v této části zpět a soud k jejímu návrhu usnesením ze dne , datum, č.j. , spisová značka, řízení v části, týkající se těchto pozemků, zastavil (zjištěno ze žaloby ze dne 15.10.2024 na č.l. 161-176 a z usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, na č.l. 333).Právní hodnocení30. Po právní stránce soud posoudil věc dle příslušných ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., o půdě a v souladu se související judikaturou vyšších soudů.

31. Podle § 14 odst. 1 zákona o půdě, oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

32. Podle § 17 odst. 3 písm. b) zákona o půdě, nemovitosti ve vlastnictví státu, na které nebylo ve lhůtě uvedené v § 13 uplatněno právo na vydání, může pozemkový úřad převést do vlastnictví oprávněných osob k uspokojení jejich nároků na náhradu podle § 14 až 16 nebo § 20.

33. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě, oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

34. V daném případě se žalobci domáhají žalobou nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s nimi smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, které si žalobci sami vybrali, a to jako náhradu za pozemky nevydané v restituci dle zákona o půdě.

35. Dle rozhodnutí , datum, , jsou žalobci oprávněnými osobami podle § 4 odst. 2 písm. c) a § 4 odst. 4 zákona o půdě. Rozhodnutím bylo také stanoveno, že nejsou vlastníky pozemků , Anonymizováno, , právnická osoba, /, Anonymizováno, a částí pozemků , Anonymizováno, vše v k.ú. , adresa, , a že za nevydávané nemovitosti jim přísluší náhrada podle zákona o půdě dle jejich ideálních podílů v případě žalobce a) 1/2, v případě žalobkyně b) 1/4. Restituční nárok žalobců a jejich právních předchůdců byl žalovaným oceněn na částku 474 827,10 Kč, z níž připadá na žalobce a) 237 413,55 Kč a na žalobkyni b) na 118 706,78 Kč. Nároky žalobců v této výši byly žalovaným uspokojeny zákonem předpokládaným způsobem téměř beze zbytku. Následně však žalobci projevili nesouhlas s oceněním restitučního nároku a prostřednictvím žalobce a) vyzvali žalovaného k jeho přecenění. Protože žalovaný s přeceněním nároku nesouhlasil, obrátili se žalobci na soud touto žalobou a označili pozemky ve vlastnictví žalovaného, které jim mají být převedeny.

36. Podle § 28a zákona o půdě, pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990. Žalovaný (resp. jeho právní předchůdce, jde-li o jeho organizační složku) ocenil všechny nevydané pozemky či jejich části jako zemědělské, aniž by se zabýval, zda v rozhodné době nebyly již zastavěny či určeny k zastavění. Ze závěrů znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, má přitom soud za prokázané, že některé nevydané pozemky či jejich části zastavěné či určené k zastavění byly a výše původního restitučního nároku oprávněných osob měla činit 2 292 773,70 Kč. Na žalobce a) tudíž připadá 1 146 386,85 Kč a na žalobkyni b) 573 193,425 Kč. Jejich nároky však byly uspokojeny jen z části a nad rámec původně oceněného nároku odmítá žalovaný nárok žalobců uznat.

37. Zastavěnost příslušných částí nevydaných pozemků dokládají v daném případě i dobové letecké snímky. Nejvyšší soud se přitom již dlouhodobě kloní k názoru, že i v případě, byly-li odnímané pozemky, byť formálně, vedeny jako pozemky zemědělské, je na místě oprávněnému subjektu poskytnout náhradu jako za pozemky stavební, jestliže byly takto využívány (viz např. , spisová značka, , , spisová značka, či , spisová značka, ).

38. Nejvyšší soud také v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, mj. uvádí: V usnesení ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , , Anonymizováno, v souladu s jeho ustálenou rozhodovací praxí konstatoval, že pro výši náhrady za nevydaný pozemek podle zákona o půdě je rozhodný charakter pozemku v době přechodu na stát, i když se při samotném výpočtu náhrady postupuje v souladu s cenovým předpisem platným ke dni účinnosti zákona o půdě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. , spisová značka, ). Pokud byly dané pozemky ke dni odnětí vlastnického práva oprávněným osobám (respektive jejich právním předchůdcům) pozemky stavebními, popřípadě byly za tímto účelem vykupovány či odebírány, je za ně třeba poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu podle ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. , spisová značka, , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. , spisová značka, ).

39. Pokud jde o argumentaci žalovaného, že žalobci nedoložili relevantní podklady, zejména územní rozhodnutí, prokazující stavební charakter předmětných pozemků nebo jejich částí, nelze s tím souhlasit. Kromě znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který se charakterem předmětných částí pozemku náležitě zabýval, žalobci doložili zejména dobovou územně plánovací dokumentaci, dobové letecké snímky a další podklady bezpochybně potvrzující fakt, že předmětné pozemky (nebo jejich části) byly v době jejich odnětí stavebními. Závěr žalovaného o tom, že tyto podklady nejsou dostatečným podkladem k prokázání stavebního charakteru daného pozemku, nemá oporu ani v ustálené rozhodovací praxi Ústavního a Nejvyššího soudu, které opakovaně uvádějí, že penzum podkladů osvědčující charakter není taxativní povahy, jak vyplývá např. z recentního usnesení Nejvyššího soudu z , datum, č. j. , spisová značka, : Dovolací soud ve své judikatorní praxi rovněž aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , a dále judikaturu v nich uváděnou), v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební, přičemž kritéria uváděná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků nejsou taxativními hledisky, jež musí být naplněna současně, nýbrž jde toliko o příkladmo uváděné konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést. Obdobný závěr obsahuje také rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, .

40. Zákonem o půdě nepředpokládanou možnost domáhat se u soudu nároku na nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu žalobcem označeného pozemku připustil Ústavní soud rozhodnutím sp. zn. , Anonymizováno, Tato judikatura je respektována i Nejvyšším soudem a je nadále rozvíjena v závislosti na individuální okolnosti jednotlivých případů. Obecně je pro uplatnění takového nároku vyžadován liknavý či svévolný přístup , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, ČR) při uspokojování nároků oprávněných osob. Za liknavý a svévolný postup žalovaného pak ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu považuje právě i situaci, kdy žalovaný nesprávně ocenil oprávněné osobě nevydané pozemky, čímž fakticky znemožnil plné uspokojení nároku oprávněné osoby (např. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, či , spisová značka, ).

41. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, v této souvislosti uvedl, že povinnost uspokojovat restituční nároky oprávněných osob má prostřednictvím svých orgánů stát, jenž je také povinen sám správnou výši nároku té které oprávněné osoby před jeho uspokojením zjistit. Takovému přístupu státu by nepochybně odpovídal stav, kdy žalovaná nebude pasivně u každé oprávněné osoby čekat na její žádost o přecenění, ale sama využije poznatků ke správnému ocenění restitučního nároku podávajících se mimo jiné i z postupně se vyvíjející judikatury vrcholných soudů (datované již od nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , resp. v poměrech rozhodovací praxe Nejvyššího soudu od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. , spisová značka, ) čítající v současné době při posuzování problematiky odpovídajícího ocenění odňatého zemědělského pozemku, byl-li určen k zastavění, v případě Nejvyššího soudu již několik desítek rozhodnutí.

42. Přiléhavé je i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , dle něhož hodnotící závěry odvolacího soudu o liknavém a svévolném postupu žalované při uspokojování restitučního nároku žalobkyň nejsou v souzené věci zjištěným okolnostem nikterak nepřiměřené, rezultují-li ze zjištění, že právní předchůdce žalované ocenil odňaté pozemky v nesprávné výši (jako zemědělské), ač byly státem určeny k výstavbě (a tato výstavba byla částečně realizována), čímž znemožnil žalobkyním se s takto vyčísleným nárokem účastnit - s příznivým výsledkem - veřejných nabídek.

43. Neobstojí ani argumentace žalovaného, že restituční nárok žalobců zanikl splněním závazku ze strany žalovaného ve smyslu § 559 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. , Anonymizováno, uvedl, že oprávněným osobám nadaným restitučním nárokem je třeba poskytnout odpovídající náhradu, a nikoliv hledat způsoby, jak jim v tom zabránit. Přijme-li oprávněná osoba od státu na vypořádání svého restitučního nároku nižší peněžitou náhradu, než jaká jí skutečně náleží, zbytek jejího restitučního nároku nezaniká, nebyl-li ovšem zjištěn její jednoznačný projev vůle se ho vzdát. A bude-li taková vůle zjištěna, s ohledem na okolnosti věci je třeba posoudit, zda jí lze přiznat příslušné právní účinky. Takový jednoznačný projev vůle žalobců se zbytku nároku vzdát ovšem v řízení zjištěn nebyl. Ústavní soud sice pojednává o případu, v němž si restituent zvolil peněžitou náhradu, nicméně ve svém nálezu také uvádí: Podle NS existují dvě kategorie oprávněných osob. Do první spadají restituenti, jejichž restituční nárok byl částečně vypořádán převodem náhradních pozemků (§ 11a odst. 1 VlVzP); do té druhé potom restituenti, jejichž restituční nárok byl částečně vypořádán formou peněžité náhrady (§ 16 odst. 1 VlVzP). S ohledem na to se ÚS zabýval tím, zda je ústavně konformní tyto dvě kategorie oprávněných osob rozlišovat. Ani z napadeného rozsudku NS, ani ze zákonné úpravy nevyplývá, jaký cíl takové rozlišení sleduje a zda je vůbec legitimní. V obou případech jde totiž o osoby ve srovnatelném právním postavení – restituenty domáhající se uspokojení svého restitučního nároku v zákonné výši. Proto ÚS uzavřel, že neshledal žádný legitimní důvod, proč by jedné skupině restituentů měla být oproti jiné upřena soudní ochrana (čl. 36 odst. 1 LPS). Důvodem je to, že restituční nárok přísluší všem oprávněným osobám podle zákona o půdě. Právo na jeho uspokojení vyplývá přímo ze zákona, který stanoví jednotlivé formy náhrad. Ocenění restitučního nároku Státním pozemkovým úřadem (SPÚ) je pouze administrativním úkonem; ohledně jeho výše neprobíhá žádné správní řízení, a není tedy vydáváno ani žádné správní rozhodnutí. Pro určení hodnoty restitučního nároku je rozhodující pouze charakter a cena původního nevydaného pozemku, a nikoliv nesprávná interní evidence SPÚ. V projednávané věci je přitom nesporné, že odňatý pozemek měl být oceněn na vyšší částku, než kterou SPÚ původně prosazoval , Anonymizováno, .

44. Na uvedený nález pak navazuje Ústavní soud dalšími nálezy sp. zn. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , jejichž závěry jsou v této otázce jednoznačné. V posledně uvedeném nálezu Ústavní soud dokonce výslovně uvádí, že nemravné je jednání státu, který v rozporu se svou zákonnou povinností poskytne oprávněné osobě náhradu v nesprávné výši, a následně hodlá těžit z toho, že tato náhrada byla přijata.

45. Pokud jde o tvrzené promlčení nároku, odkazuje soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , v němž Nejvyšší soud konstatoval, že samotný požadavek na přecenění hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem č. 229/1991 Sb., za účelem určení výše restitučního nároku nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení. Obdobně lze odkázat i na rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, .

46. To, že nárok žalobců nemůže být v daném případě promlčen lze dovodit např. i ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, či , spisová značka, , a to s ohledem na to, že žalovaný nesplnil povinnost evidovat restituční nárok žalobců ve správné výši. I v případě právního závěru o promlčitelnosti nároku žalobců (který soud ovšem nečiní), by bylo s ohledem na výše citovanou judikaturu nutné posoudit námitku promlčení za v rozporu s dobrými mravy.

47. Vytýká-li žalovaný žalobcům nedostatečnou aktivitu při uplatnění jejich restitučního nároku, je třeba především připomenout závěr o povinnosti žalovaného řádně ocenit nároky oprávněných osob (, Anonymizováno, ). Lpění na předkládání žádostí o přecenění a další aktivity žalobců je projevem přepjatého formalismu žalovaného, neboť z jednání žalovaného je patrné, že i kdyby žalobci byli jakkoliv aktivní v jakékoliv době, žalovaný by k řádnému ocenění jejich nároku nepřistoupil. Za situace, kdy žalovaný nehodlá žalobcům vyhovět, není na místě argumentovat tím, že žádost o přecenění restitučního nároku učinil pouze žalobce a) a nikoliv i žalobkyně b). Žalobci navíc aktivní byli, své nároky uspokojili alespoň do výše, kterou žalovaný uznává a ve zbytku je zřejmé, že žalovaný nárok žalobců neuznává. K tomuto závěru lze poukázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , v němž se uvádí: Ostatně, jestliže žalovaná na nové ocenění původních pozemků nepřistoupila ani v průběhu řízení (a zpochybňuje je i v dovolání), ačkoliv byl jejich stavební charakter (jde-li o spornou část původních pozemků) prokázán, bylo by výrazem formalismu přistoupit na její argumentaci, že ji žalobci měli před podáním žaloby vyzvat k přecenění restitučního nároku na základě toho znaleckého posudku, který jimi byl následně předložen v řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu pak není v rozporu ani s dovolatelkou odkazovaným rozhodnutím dovolacího soudu (usnesením Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ), jež bylo vydáno ve věci, v níž nebyla prokázána dostatečná aktivita oprávněné osoby a liknavost či svévole žalované, kdy dovolací soud rovněž akcentoval skutkovou povahu námitek zpochybňujících uvedené závěry (stran liknavosti žalované) a individuální povahu věci.

48. Soud tedy dospěl k závěru, že restituční nárok žalobců je dán a nebyl zcela vypořádán. Dále proto bylo nutné zabývat se zákonnými překážkami, které by případně bránily vydání žalobci označených pozemků ve smyslu § 6 zákona o Státním pozemkovém úřadu. Takové překážky soud v řízení neshledal, ani nebyly žalovaným tvrzeny.

49. Z hlediska kritéria vhodnosti nejsou pozemky, které žalobci uplatňují přiznat, v tomto řízení problematické. Žalovaný totiž sám předmětné pozemky zařadil do veřejné nabídky, jak předpokládá § 11a zákona o půdě a z toho důvodu v řízení ani nezpochybňoval, že by tyto pozemky nebyly k převodu vhodné. Zpochybněno nebylo ani jejich ocenění. Žalovaný však namítl, že by se soud měl zabývat otázkou konkurence práv více oprávněných osob, tj. kterému restitučnímu nároku náleží lepší právo. Dle žalovaného může být významný zejména okamžik zahájení soudního řízení, hospodářský význam požadovaného pozemku pro oprávněnou osobu, výše jejich dosud neuspokojených restitučních nároků, doba, po niž tyto nároky zůstávají neuspokojeny, míra jejich aktivity ve veřejných nabídkách apod. a odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu (, spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, ).

50. Z provedeného dokazování vyplývá, že nároky na tytéž pozemky uplatněné v řízení u Okresního soudu , adresa, -venkov pod sp. zn. , spisová značka, a u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, jsou již bezpředmětné a jedinou oprávněnou osobou, vůči níž je třeba se otázkou konkurence nároku na předmětné pozemky zabývat, je osoba , tituly před jménem, , jméno FO, .

51. Při posouzení této otázky vzal soud do úvahy, že žalobci se narozdíl od , tituly před jménem, , jméno FO, již nemohou aktivně veřejné soutěže účastnit a dále, že tato veřejná soutěž ještě nedospěla, i s ohledem na vydané předběžné opatření, do fáze uzavření smlouvy o převodu pozemků. Zvolením pozemků z veřejné nabídky dochází ke zjednodušení řízení, neboť nevzniká problém s převoditelností pozemků ani s jejich oceněním. Takový výběr proto nelze žalobcům vyčítat. Jelikož žalobci jsou, vzhledem k odmítavému postoji žalovaného jejich restituční nárok přecenit, oproti subjektům, které se mohou veřejné soutěže účastnit, v nevýhodě, dospěl soud k závěru, že žalobcům svědčí v daném případě lepší právo na předmětné pozemky. , jméno FO, se může zákonem předepsaným způsobem ucházet i o další pozemky v dalších nabídkách, přičemž tento způsob není natolik náročný jako žalobci vyvolané soudní řízení.

52. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě jako zcela důvodné vyhověl. Soud pouze v rámci výroku, jímž nahradil projev vůle žalovaného, nevtělil výši restitučního nároku do znění smlouvy a ponechal ji jen předmětem odůvodnění tohoto rozsudku, tj. zabýval se jí jen jako otázkou předběžnou. Uvedení výše restitučního nároku ve výroku rozsudku považuje soud za nadbytečné. V případě jeho dalšího přepočtení či korekce v budoucnu či v dalších potenciálních rozhodnutí soudů by uvedení konkrétní výše mohlo působit problémy. Restituční nárok žalobců je prozatím naplněn jen v menší části, tudíž ani případné drobnější korekce v jeho vyčíslení, nemohou působit nesprávnost rozhodnutí soudu z hlediska jeho výroku.

53. Pokud by se snad soud některou z právních otázek nezabýval dostatečně podrobně, podotýká soud, že se ztotožňuje s veškerou argumentací žalobců, která je skutečně podrobná, propracovaná a plně reflektuje judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu týkající se této problematiky.Náklady řízení54. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobcům, kteří měli ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů. Tarifní hodnota sporu je tvořena stanovenou cenou předmětných pozemků v souhrnné výši 35 792,10 Kč. Odměna za jeden úkon právní služby v čisté podobě tak činí dle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) 2 540 Kč.

55. Zástupce žalobců zastupoval dva žalobce, přičemž zákonná úprava stanovení odměny za zastoupení dvou a více účastníků za úkony provedené do 31.12.2024 a po 1.1.2025 se liší. V případě úkonů učiněných do 31.12.2024 se odměna za jeden úkon pro každého účastníka snižuje o 20 %, tj. na částku 2 032 Kč a paušální náhrada za jeden úkon činí 300 Kč. Oproti tomu za úkony učiněné po 1.1.2025 činí odměna za jeden úkon pro jednoho účastníka 2 540 Kč a o 20 % se snižuje až za druhého, tj. na 2 032 Kč; paušální náhrada za 1 úkon pak činí 450 Kč. (§ 12 odst. 4 a § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31.12.2025 a ve znění účinném od 1.1.2025.)

56. Zástupce žalobců provedl pro oba žalobce tyto úkony za uvedené sazby:1) převzetí a příprava zastoupení obou žalobců: 4 064 Kč + 600 Kč (v daném případě šlo reálně o dva úkony, proto soud přiznává dvě paušální náhrady),2) sepis žaloby ze dne 21.12.2023: 4 064 Kč + 300 Kč (v tomto a v ostatních dalších případech se jedná vždy jen o jeden společný úkon učiněný pro oba žalobce zároveň, proto soud přiznává vždy jen jednu paušální náhradu),3) písemné vyjádření ve věci samé ze dne 17.3.2025: 4 572 Kč + 450 Kč,4) účast na jednání dne 24.3.2025: 4 572 Kč + 450 Kč,5) písemné vyjádření ve věci samé ze dne 23.4.2025: 4 572 Kč + 450 Kč,6) písemné vyjádření ve věci samé ze dne 28.4.2025: 4 572 Kč + 450 Kč, Anonymizováno7) účast na jednání dne 5.5.2025: 4 572 Kč + 450 Kč,8) písemné vyjádření ve věci samé ze dne 23.5.2025: 4 572 Kč + 450 Kč,celkem tak odměna zástupce žalobců včetně paušálních náhrad činí 39 160 Kč.

57. Dále žalobcům náleží náhrada cestovních výdajů za 2 jízdy zástupce žalobců na jednání do , adresa, a zpět. Při najetí po 310 km osobním vozidlem zn. Infinity s kombinovanou spotřebou benzinu Natural 95 11,4 l/100 km, cenou benzinu 35,80 Kč/l a sazbou základní náhrady 5,80 Kč/km činí cestovné za 2 jízdy na jednání v roce 2025 dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. částku 6 126,34 Kč. Náhrada za promeškaný čas strávený na cestě pak činí 2 400 Kč (16 započatých půlhodin po 150 Kč podle 14 odst. 3 AT).

58. Další nákladovou položkou žalobců je náhrada odpovídající 21% DPH z částky 47 686,34 Kč, tj. 10 014,13 Kč, neboť zástupce žalobců doložil osvědčení o registraci k dani z přidané hodnoty.

59. V souvislosti s uplatněním nároku vynaložili žalobci částku 72 600 Kč na odměnu znalci , tituly před jménem, , jméno FO, za vypracování znaleckého posudku č. 274/1660/2023 (zjištěno z faktury č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne , datum, a z potvrzení o úhradě faktury). Žalobci uvedli, že v jiném řízení nebyla náhrada za tento posudek dosud soudem přiznána. Z veřejně dostupného portálu info soud přitom vyplývá, že v době vyhlášení tohoto rozsudku nebylo ještě v žádném z dalších 3 paralelně vedených řízení o restitučním nároku žalobců po jeho přecenění dosud rozhodnuto ve věci samé. V době od vyhlášení do vyhotovení tohoto rozsudku pak bylo rozhodnuto ve věci samé pouze Okresním soudem , Anonymizováno, dne , datum, . Výsledek sporu, ani zda bylo žalobcům přiznáno právo na náhradu za tento posudek, není soudu známo.

60. Celková výše nákladů řízení žalobců tak činí 130 300,47 Kč. Tuto náhradu soud rozdělil mezi žalobce dle jejich podílů na uplatněném restitučním nároku. Žalobci a) tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 86 866,98 Kč a žalobkyni b) 43 433,49 Kč.

61. Lhůtu k plnění soud prodloužil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. z obvyklých 3 dnů na 15, a to z důvodu organizačně technických na straně žalovaného.