23 C 98/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Křiváčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o zaplacení částky 21 463 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 21 463 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 863,93 Kč, s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 13 394,36 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 617,14 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 394,36 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši 215 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v , adresa, .

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 21 463 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, , právnická osoba, , a žalovaným dne 20.1.2020.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a přes řádné předvolání se k jednání nedostavil. Soud proto ve věci rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Po provedeném dokazování zjisti soud tento skutkový stav:

4. Dne 20.1.2020 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, , se žalovaným smlouvu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 24 263 Kč, a to v 65 týdenních splátkách po 774 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 727 Kč měla být zaplacena dne 19.4.2021. Součástí poplatku byl také úrok za dobu trvání smlouvy ve výši 24,57 % ročně. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že mu byla částka 26 000 Kč předána při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a smluvních podmínek.)

5. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy řádně a včas. Na svůj dluh uhradil celkem částku 28 800 Kč.

6. Pohledávka původní věřitelky přešla ke dni 29.1.2024 na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.1.2024 na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.1.2024 včetně výňatku ze seznamu postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.1.2024 včetně dokladu o odeslání). Žalovaný na pohledávku žalobkyně ničeho dalšího neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 30.4.2024 (zjištěno z předžalobní upomínky z 30.4.2024 včetně dokladu o odeslání).

7. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli shora uvedenou smlouvu, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 84 až 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Uvedený zákon se na předmětnou smlouvu vztahuje, neboť smlouva byla uzavřena v době účinnosti zákona se žalovaným jakožto spotřebitelem.

8. Žalobkyně pouze obecně tvrdila, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného ze strany její právní předchůdkyně ověřena s tím, že jediným předloženým důkazem ve věci úvěruschopnosti žalovaného byla karta zákazníka, do níž byly vypsány zjištěné údaje o příjmech a výdajích žalovaného. Soud proto usnesením ze dne 23.8.2024 vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů k otázce, jakým konkrétním způsobem původní věřitelka postupovala při ověřování údajů poskytnutých žalovaným, uvedených v zákaznické kartě, jaké konkrétní dokumenty posuzovala, a to jak pokud jde o tvrzené příjmy žalovaného, tak i jeho výdaje. Žalobkyně k výzvě soudu, kromě tvrzení obecného charakteru nebo svého právního hodnocení, pouze zrekapitulovala skutečnosti vyplývající z karty zákazníka, avšak jiné důkazy nenabídla.

9. S ohledem na nedostatečně tvrzené a prokázané ověření úvěruschopnosti žalovaného soud při jednání dne 10.2.2025 znovu vyzval žalobkyni v souladu s § 118a o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů k tomu, zda a jakým konkrétním způsobem a na základě jakých konkrétních listin byly ověřovány příjmy a především výdaje žalovaného, přičemž odhadované měsíční výdaje žalovaného působí jako nevěrohodně nízké. Soud zároveň poučil žalobkyni o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně však jiná tvrzení ani důkazy nedoplnila.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31.12.2023: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28.5.2022: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Přestože znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru koncipuje s účinností do 28.5.2022 neplatnost uzavřené smlouvy jen jako relativní (k námitce spotřebitele ve tříleté promlčecí lhůtě), je třeba dané ustanovení vykládat eurokonformně, v souladu s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci sp. zn. , Anonymizováno, V něm Soudní dvůr EU dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

13. S ohledem na výše uvedené skutkové i právní závěry proto soud posoudil uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou. Žalovaný by byl povinen zaplatit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 26 000 Kč, avšak vzhledem k tomu, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem částku 28 800 Kč, žalobkyni již ničeho nedluží. Z toho důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

15. O povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek do částky 1 074 Kč (žalobkyně dosud uhradila 859 Kč) bylo rozhodnuto podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) sazebníku poplatku, která je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť platební rozkaz nebyl vydán. Soudní poplatek lze doplatit na účet soudu č. , Anonymizováno, , VS: , var. symbol, .