25 C 133/2020

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Toufarové a přísedících Mgr. Jiřího Böhma a Vladimíry Lieblové v právní věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobkyně se sídlem adresa, obec, zastoupené údaje o zástupci proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození, bytem adresa, obec, zastoupenému anonymizováno jméno příjmení, advokátem se sídlem adresa, o zaplacení částky 36 725,01 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 725,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně jdoucím z částky 36 725,01 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně jdoucího z částky 36 725,01 Kč od datum do datum, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 91 613,04 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum ve znění pozdějších podání se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 36 725,01 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny za odtah vozidla s odůvodněním, že dne datum provedla žalobkyně sjednaný odtah vozidla značka automobilu, registrační značka na trase obec – anonymizováno – obec a toto vozidlo následně uskladnila ve svém areálu. Náklady spojené s tímto odtahem, a to včetně všech souvisejících nákladů, činí celkem právě žalovanou částku 36 725,01 Kč, když žalobkyně odkázala (jako na součást svých žalobních tvrzení) na obsah zálohové faktury č. anonymizováno číslo, v níž je uvedena specifikace těchto nákladů. Dle žalobkyně byly ceny stanoveny dle tehdy platného ceníku účinného od 1. 2. 2017. Žalovaný jako majitel vozidla byl povinen žalobkyni výše uvedenou částku uhradit, tuto však dosud nezaplatil, ačkoliv o to byl opakovaně upomínán a to naposledy písemnou upomínkou právní zástupkyně žalobkyně ze dne datum. Žalobkyně současně požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení od datum (po uplynutí přiměřené lhůty po provedeném odtahu).

2. Proti ve věci vydanému platebnímu rozkazu podal žalovaný včasný odpor doručený soudu dne datum. V podaném odporu (ve znění pozdějších podání) žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu s odůvodněním, že sice skutečně požádal žalobkyni, s níž měl uzavřenu dohodu o provedení práce jako řidič speciálního odtahového vozidla, o provedení odtahu, nicméně jednu polovinu ujetých km řídil odtahové vozidlo sám, přičemž cena dohodnutá za odtah činila 19 000 Kč. Současně žalovaný v rámci procesní obrany namítal, že žalobkyně žalovanému dosud nezaplatila práce prováděné dle dohody o provedení práce za období od 1. 9. do datum v celkové částce 38 100 Kč, přičemž žalovaný tímto uplatnil zápočet proti částce 19 000 Kč (výše zmíněné) požadované žalobkyní. Žalovaný doplnil, že dne datum došlo v Chorvatsku u vozidla žalovaného značka automobilu k poruše, žalovaný telefonicky požádal dispečink žalobkyně o poskytnutí odtahového vozidla, přičemž však žádná dohoda o ceně, ani o dalších podmínkách nebyla uzavřena, neboť žalovaný v podstatě požádal o zapůjčení vozidla a to jako zaměstnanec. Dne datum přijel s odtahovým vozidlem řidič žalobkyně jméno příjmení, porouchané vozidlo bylo naloženo, na zpáteční cestě řídil odtahový vůz žalovaný a to bez nároku na mzdu, rovněž řidič příjmení mzdu nenárokoval. Po návratu bylo vozidlo řádně vráceno. Až do dne datum žalobkyně nedala žádným způsobem najevo, že by měla být zaplacena běžná zákaznická cena. Poté, co žalovaný ukončil dne datum práci u žalobkyně, přišel za ním dne datum jméno příjmení se vzkazem, že žalovaný má za odtah výše zaplatit částku 19 000 Kč, na což žalovaný odpověděl, že tak učiní, pokud mu bude zaplacena práce vykonaná od 1. 9. do datum. Do této doby žalovaný neobdržel žádnou fakturu, ani nebyl vyzván k zaplacení odtahu. Vyúčtování přišlo až s výzvou od právní zástupkyně žalobkyně. Statutární orgán žalobkyně se žalovaným ve věci vůbec dle žalovaného osobně nejednal. Žalovaný doplnil, že byl u žalobkyně zaměstnán na základě dohody o provedení práce v období od datum do datum a následně od datum do datum. Za práce odvedené s vozidlem jméno registrační značka v období od 1. 9. do datum, které byly realizovány ve dnech 2., 3., 4., 5., 6., 9., 10., 11., 12., 16. až 21. 9., 24. až datum a ve dnech 1. až 5. 10. a datum neobdržel žalovaný od žalobkyně žádnou sjednanou odměnu, když tato odměna činila částku 38 100 Kč.

3. Žalobkyně nesouhlasila s procesní obranou žalovaného s odůvodněním, že veškeré mzdové nároky žalovaného byly vždy vyplaceny, žalovaný ve sporném období od 1. 9. do datum pro žalobkyni žádnou práci nevykonal. Žalobkyně odmítla žalovaným tvrzenou dohodu mezi účastníky řízení o sjednané ceně za odtah ve výši 19 000 Kč, když však zdůraznila, že ani tuto částku žalovaný nezaplatil.

4. Žalovaný ani k výzvě soudu udělené mu při jednání dne datum podle § 43 odst. 1 o.s.ř. nedoplnil, jaké konkrétní dílčí nároky spojuje a uplatňuje vůči žalobkyni v tomto řízení s (v úvodu řízení uváděným) tvrzením, že hradil mýtné, popřípadě, že řídil sám vozidlo, které bylo použito k odtahu jeho vozidla anonymizováno, soud proto k tomuto dílčímu tvrzení žalovaného dále ve smyslu ust. § 43 odst. 2 o.s.ř. nepřihlížel. Žalovaný pak ani přes výzvu soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. taktéž udělenou žalovanému při jednání dne datum (a opakovaně při jednání soudu dne datum) nedoplnil, jaké konkrétní práce, s nimiž spojuje své dosud neuspokojené mzdové nároky vůči žalobkyni, ve sporném období od datum do datum pro žalobkyni vykonal. Za dané situace tak soud vycházel pouze ze znění kompenzační námitky vznesené žalovaným v podaném odporu doručeném soudu dne datum tj., že žalovaný tímto činí projev, jímž proti žalobkyni uplatňuje svou pohledávku z titulu tvrzených mzdových nároků v částce 38 100 Kč výhradně jako procesní obranu ve smyslu ust. § 98 věty druhé o.s.ř. proti části žalobního nároku – do výše částky 19 000 Kč.

5. V průběhu řízení účastníci učinili nesporným, že žalovaný telefonicky požádal žalobkyni o odtah svého vozidla značka automobilu z Chorvatska. Jízdu odtahovým speciálem realizoval do Chorvatska zaměstnanec žalobkyně – řidič jméno příjmení. Odtah byl řádně proveden, byla vykonána trasa obec – anonymizováno – obec, v rámci odtahu byla provedena manipulace (položka„ Manipulace do 3.5T“) označená v zálohové faktuře spisová značka a bylo hrazeno firemní kartou žalobkyně též mýtné. Při jednání soudu dne datum pak žalovaný výslovně vyjádřil, že již nadále nerozporuje ani skutkové tvrzení žalobkyně co do platby pojišťovny - právnická osoba a.s. ve výši 2 915 Kč. Mezi účastníky řízení dále nebylo sporu o tom, že v době provedení předmětného odtahu vozidla byl žalovaný zaměstnancem žalobkyně na základě dohody o provedení práce.

6. Naproti tomu až do skončení řízení zůstala mezi stranami spornou otázka ujednání stran o sjednané ceně za odtah vozidla žalovaného a otázka, zdali žalovaný v období od 1. 9. do datum vykonal pro žalobkyni v rámci pracovněprávního vztahu účastníků tohoto řízení nějakou práci, popřípadě zda mezi žalobkyní a žalovanou zůstaly nějaké nevypořádané mzdové nároky žalovaného. Pokud ano, pak zdali tyto zanikly započtením oproti pohledávce žalobkyně vůči žalovanému z titulu nedoplatku ceny za odtah vozidla.

7. Z provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

8. Ze zálohové faktury č. ZV20/0020 vystavené dne 22. 4. 2020 soud zjistil, že žalobkyně touto vyfakturovala žalovanému za odtah jeho vozidla tovární značky Chrysler, registrační značka ze dne datum (trasa obec (Chorvatsko) – obec) celkovou částku 36 725,01 Kč se splatností dne datum. V této zálohové faktuře žalobkyně specifikovala veškeré související náklady spojené s odtahem tohoto vozidla, když odtah byl realizován odtahovým speciálem jméno příjmení, účtováno bylo celkem 1 211 km při ceně 21 Kč/km bez DPH, tj. celkem 30 771,51 Kč včetně DPH, dále byla účtována manipulace do 3,5 t v ceně 1 hodina/ 550 Kč bez DPH, tj. celkem 665,50 Kč včetně DPH. Dále bylo účtováno mýtné za dálnice a další komunikace EU v částce 6 224,37 Kč včetně DPH a mýtné za dálnice a jiné komunikace v Chorvatsku – celkem 1 978,52 Kč včetně DPH, když žalobkyní vyúčtované náklady byly poníženy o částku označenou jako„ Sleva Assistance“ ve výši 2 914,89 Kč, která byla, jak vyplynulo též z účastnické výpovědi žalovaného zaplacena jeho asistenční službou. Posledně uvedené žalobkyně doložila též fakturou vystavenou žalobkyní právnická osoba a.s., č. 2018 číslo ze dne datum znějící na částku 2 915 Kč se splatností dne datum ve spojení s dokladem o bankovním převodu této částky na účet žalobkyně – platbě této faktury ze strany pojišťovny právnická osoba Ohledně položek zahrnutých do zálohové faktury výše soud dodává, že celkový počet ujetých kilometrů odpovídá též údaji v záznamu o provozu vozidla nákladní dopravy, evidenční číslo záznamu číslo, žalobkyní byla tato položka účtována v souladu s č. položky 2.2 dle Ceníku služeb účtovaného zákazníkovi platného od datum. Ohledně označení dodávky – manipulace do 3,5 t v zálohové faktuře pak byla účtována položka číslo uvedeného ceníku.

9. Z upomínky právní zástupkyně žalobkyně adresované žalovanému ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl touto vyzván, aby nejpozději do datum zaplatil žalobkyni dlužnou částku v této upomínce vyčíslenou spojenou s vynaložením nákladů spojených s odtahem vozidla žalovaného na trase obec – anonymizováno - obec ze dne datum s tím, že přílohou této upomínky byla podrobná specifikace jednotlivých nákladů (shodného znění, jak tato vymezená v již citované zálohové faktuře). Žalobkyně doložila poštovní podací arch ze dne datum, z něhož soud zjistil odeslání této zásilky žalovanému právě uvedeného dne. Doručení této výzvy včetně zmíněné přílohy potvrdil žalovaný ve své účastnické výpovědi.

10. Okolnosti uzavření dohody mezi žalobkyní a žalovaným o odtahu vozidla žalovaného včetně ujednání stran o sjednané ceně za odtah vozidla a způsobu a okolností realizace sjednaného odtahu vzal soud za prokázaný ze záznamu o provozu nákladní dopravy, z výpovědi svědka příjmení a výpovědi jednatele žalobkyně.

11. Ze Záznamu o provozu vozidla nákladní dopravy evidenční číslo soud zjistil, že žalobkyně pro žalovaného provedla odtah vozidla za užití odtahového speciál anonymizována dvě slova, registrační značka s místem nakládky vozidla žalovaného značka automobilu v anonymizováno (Chorvatsko) a místem vykládky v obec u obec. Řidičem odtahového speciálu byl zaměstnanec žalobkyně jméno příjmení, celkem bylo odtahovým speciálem ujeto 1 211 km. V citovaném záznamu je též uveden údaj o čerpání pohonných hmot a to„ kartou“. U jména řidiče je uvedena poznámka„ nepsat do hodin, jízda pro jméno“ a dále označení pojišťovny„ Global“. Citovaný záznam o provozu vozidla je opatřen podpisem řidiče.

12. Z výpovědi svědka jméno příjmení vzal soud za prokázané, že tento zaměstnanec žalobkyně (na pozici technik odtahového speciálu) byl účasten jednání mezi žalovaným a žalobkyní, přičemž to byl právě tento svědek, který byl první telegonicky informován ze strany žalovaného, že by posledně jmenovaný potřeboval odtáhnout auto z Chorvatska, které se mu porouchalo, zpět do obec. Svědek příjmení právě v rozhodné době působil na dispečinku žalobkyně, neboť jednatel žalobkyně byl tehdy na dovolené (obvykle tedy zastává dispečink žalobkyně některý ze zaměstnanců). Na výše uvedený telefonický požadavek žalovaného svědek příjmení standardně reagoval jako v obdobných případech, kdy je potřeba provést odtah ze zahraničí, tedy použil druhý telefon na jednatele žalobkyně. příjmení jméno příjmení domluvili, že se má svědek příjmení hned spojit se žalovaným a s tímto dohodnout, že se odtah ze zahraničí pro žalovaného provede, nahlásí se na pojišťovnu, přičemž zbývající část ceny (nad rámec úhrady pojišťovny) si již domluví přímo jednatel žalobkyně a žalovaný. Svědek příjmení více neřešil, jaké bude konkrétní ujednání mezi žalovaným a panem příjmení ohledně ceny za odtah v části nepokryté platbou pojišťovny. Poté, co se na výše uvedeném svědek příjmení krátce telefonicky domluvil s jednatelem žalobkyně, volal zpět žalovanému a sdělil mu, že za účelem odtahu pro žalovaného pojede řidič příjmení. V rámci telefonátů se žalovaným neproběhlo mezi svědkem příjmení a žalovaným žádné jednání ani vyrozumění o ceně za požadovaný odtah. Dle svědka v tuto chvíli nastoupily standardní postupy, které žalobkyně v obdobných případech zastává, když tento se nikterak nevymykal obvyklé praxi, kdy je nahlášen požadavek na odtah. I v případě dalších odtahů se postupuje dle svědka příjmení tak, že„ se to nahlásí přes asistenci, přes pojišťovnu, vyrazí se a zbytek se potom doplatí“. Pro žalovaného skutečně vyrazil řidič příjmení, svědek příjmení posléze zaznamenal, že vůz, který řídil řidič příjmení, se z cesty vrátil, nikdo mu z cesty pro žalovaného nevolal, že by byl nějaký problém, žádné námitky proti způsobu realizace odtahu vznášeny nebyly. Svědek příjmení tedy neměl potřebu nikterak zjišťovat, zdali bylo vše v souvislosti s odtahem řádně provedeno, popřípadě hrazeno. Svědek potvrdil, že nepochybně dle zavedené praxe byla vypracována tzv. stazka včetně vyúčtování jízdy. Z výpovědi svědka příjmení soud dále zjistil, že žalovaný byl vzhledem k době, po kterou byl zaměstnán u žalobkyně, seznámen s ceníkem za odtahy platným u žalobkyně, když ceníky jsou umístěny v každém automobilu a současně jsou vyvěšeny na nástěnce firmy. Svědek potvrdil, že žalovaný se několika odtahů zúčastnil, měl tedy možnost i v odtahových speciálech se s ceníky žalobkyně seznámit. Svědek upřesnil, že v rámci telefonického rozhovoru se žalovaným při dojednávání odtahu vyrozuměl žalovaného, nechť si odtah nahlásí na pojišťovnu a zbytek si vyřeší s jednatelem žalobkyně. Tomu žalovaný porozuměl, protože ve stejném duchu i svědku příjmení odpovídal. Uvedeným„ zbytkem“ bylo mezi svědkem příjmení a žalovaným rozuměna zbývající cena za odtah, tedy to, co je nad rámec zmíněné asistence, platby pojišťovny. Byť svědek příjmení výpočty cen za odtah nedělá, byl by v dané chvíli za pomoci ceníku schopen alespoň orientačně odhadnout cenu, zbývající část nad rámec platby pojišťovnou. Z uvedeného je zřejmé, že i vzhledem k délce zaměstnání žalovaného u žalobkyně musel tento mít alespoň hrubou představu o výši ceny, za kterou bude odtah jeho vozidla žalobkyní realizován. Svědek dodal, že však žádná konkrétní částka výše ceny za odtah v rámci telefonického hovoru mezi ním a žalovaným za zbývající část ceny odtahu nepadla. Z výpovědi svědka příjmení vzal soud dále za prokázané, že i v obdobných případech, kdy vyvstala potřeba odtahu některého ze zaměstnanců žalobkyně či jim blízkých osob byla žalobkyní obdobně jako v případě žalovaného vystavena faktura na doplatek ceny služeb spojených s odtahem (právě nad rámec úhrady pojišťovny), přičemž vyfakturovaná částka vycházela z ceníku žalobkyně. Svědek zdůraznil, že jednání o ceně za předmětný odtah vozidla žalovaného probíhalo výhradně mezi jednatelem žalobkyně a žalovaným, svědek se těchto jednání nikterak neúčastnil. Svědek si pouze vybavil, že později se o tomto odtahu mluvilo v tom směru, že žalovaný cenu za odtah nezaplatil, zejména se o nedoplatku ze strany žalovaného začalo mluvit poté, co žalovaný ze dne na den z firmy odešel.

13. Výpověď svědka příjmení potvrdil též jednatel žalobkyně jméno příjmení, který vypověděl, že v souvislosti s odtahem vozidla žalovaného ze zahraničí jako první obdržel telefonát od svědka příjmení na své druhé užívané telefonní číslo, když hlavní telefonní linka byla přesměrována na svědka příjmení, jako tomu obvykle u žalobkyně bývá v případě, kdy je jednatel žalobkyně v zahraničí či mimo firmu. Celou službu v daném případě tedy řídil jméno příjmení, který jednatele žalobkyně informoval, že žalovaný potřebuje odtah vozidla z Chorvatska. Jednatel žalobkyně splnění tohoto požadavku žalovaného schválil a v tomto smyslu sdělil svědku příjmení, aby takový výjezd zařídil a vybral určitého řidiče. Následně sám jednatel žalobkyně kontaktoval žalovaného ze svého druhého telefonního čísla, vysvětlil žalovanému následující postup s tím, že každá pojišťovna má jiné podmínky. Ze strany žalovaného byl jednatel žalobkyně informován, že má vozidlo pojištěné u asistenční služby GLOBAL ASSISTANCE, proto mu jednatel žalobkyně nadiktoval číslo, na které má volat, tj. po příjezdu odtahového vozidla zavolat na asistenční službu GLOBAL ASSISTANCE a nechat zaregistrovat nový zásah. S tímto žalovaný souhlasil, jednatel žalobkyně jej současně informoval, že dle ceníku asistenční služby bude případný doplatek naúčtován přímo žalovanému. I jednatel žalobkyně ve své výpovědi potvrdil, že žalovaný znal ceníky veškerých asistenčních služeb, když tyto ceníku byly vyvěšeny ve všech odtahových vozech a žalovaný se s nimi za 2 roky zaměstnání u firmy nepochybně seznámil. I dle jednatele žalobkyně bylo možné na základě těchto ceníků alespoň přibližně vypočítat„ kilometrovné“, když účtovaná cena jako v daném případě je cena nejběžnější. Jednatel žalobkyně posléze upřesnil, že ceník mohl znít na 21 Kč/km. Jednatel žalobkyně žalovanému sdělil, že mu bude provedena úhrada pojišťovnou do výše jím sjednaného limitu, přičemž předpokládal, že má předplacený produkt u GLOBAL ASSISTANCE, kde je limit 70 000 Kč a že mu tedy uvedené na odtah vystačí. Přesto informoval žalovaného, že do výše jím sjednaného limitu bude cena odtahu hrazena pojišťovnou, přičemž nad rámec úhrady asistenční službou si provede žalovaný doplatek sám a to v ceně dle ceníku GLOBAL ASSISTANCE. Jednatel žalobkyně zdůraznil, že pro žalovaného bylo dokonce výhodnější postupovat podle ceníku asistenční služby GLOBAL ASSISTANCE, než podle ceníku žalobkyně. Žádná konkrétní částka, žádné ujednání o konkrétní výši ceny doplatku za odtah v rámci tohoto telefonického rozhovoru mezi jednatelem žalobkyně a žalovaným nezazněla. Na základě tehdy platného ceníku pak žalobkyně zahrnula i jednotlivé položky do faktury vystavené žalovanému. Ještě v rámci telegonického hovoru výše žalovaný reagoval na sdělené informace ze strany jednatele žalobkyně tak, že potřebuje odtah co nejrychleji, že mu nejede vozidlo, že je tam s rodinou a že případný doplatek uhradí. Dle výpovědi jednatele žalobkyně však žádné konkrétní ujednání o způsobu či době, v níž má žalovaný doplatek ceny uhradit, nepadlo, jméno příjmení zmínil, že v dané době věděl, v jaké finanční situaci se žalovaný nachází, byly na něho vedeny exekuce, předestřel tedy, že nemohl očekávat, že mu částku doplatku ceny za odtah žalovaný zaplatí hned po příjezdu, nicméně očekával, že tato částka ze strany žalovaného bude hrazena třeba v nějakých přiměřených splátkách. Ze strany žalovaného však neproběhla ani částečná úhrada. Skutečnost, že žalovaný na cenu za provedený odtah ničeho žalobkyni neuhradil, potvrdil i sám žalovaný ve své účastnické výpovědi. Jednatel žalobkyně podrobně popsal, jak dospěl k výpočtu výsledné částky doplatku za odtah a to na základě údajů z příslušné stazky, s doplněním plateb mýtného a dalších. Po určité době, která uplynula po návratu žalovaného z předmětného odtahu, jednatel žalobkyně dle své výpovědi sdělil žalovanému požadovanou částku, která mu byla následně fakturou vyúčtována. Po odchodu žalovaného z firmy žalobkyně, když žalovaný nezvedal telefony jednateli žalobkyně, tento mu přes svědka příjmení (o němž jednatel žalobkyně věděl, že jsou se žalovaným dlouholetí kamarádi) vzkázal, aby jej navštívil a dořešili záležitost s předmětným nedoplatkem ceny za odtah, žalovaný na to nereagoval. Poté byl žalovaný ze strany žalobkyně opakovaně písemně vyzýván, k úhradě ceny za odtah dosud nedošlo. Jednatel žalobkyně doplnil, že ani v rámci následného řešení záležitosti odtahu a doplatku za cenu odtahu, neměl žalovaný žádné výhrady proti výši částky, kterou mu následně jednatel žalobkyně vyúčtoval, žalovaný nevznášel ani v rámci následných jednání mezi jednatelem žalobkyně a žalovaným žádné požadavky na dovysvětlení toho, jakým způsobem jednatel žalobkyně dospěl ke konečné výši toho doplatku ceny za odtah. Pokud jednatel žalobkyně se žalovaným hovořil o celé záležitosti, žalovaný vždy říkal, že zaplatí, neměl s tím žádný problém, pouze platbu oddaloval a to přesto, že jednateli žalobkyně bylo známo, že v téže době dost finančních prostředků investoval do opravy karavanu, který měl právě za účelem rekonstrukce, na které pracoval, umístěný v areálu firmy žalobkyně. Jednatel žalobkyně upřesnil, že nejpozději třetí den po návratu žalovaného z Chorvatska jasně tomuto sdělil částku, kterou po něm bude požadovat, ke sdělení přesné výše ceny došlo dle výpovědi jednatele žalobkyně nejpozději v den, kdy jednatel žalobkyně z dokladu asistenční služby zjistil částku úhrady za odtah proplácené pojišťovnou GLOBAL ASSISTANCE. Jednatel žalobkyně potvrdil, že část jízdy sám žalovaný odřídil, mzda žalovanému proplacena nebyla. Vysvětlil to tím, že kdyby žalovaný neodřídil část cesty, musel by celou cestu odřídit řidič příjmení, tím by se doba realizace odtahu zdržela, náklady by se zvýšily, protože řidič by musel se podrobit čekací době na oddych a celkově by se v neprospěch žalovaného zvýšila i cena za doplatek za odtah. K poznámce na tzv. stazce„ jízda pro jméno“ jednatel žalobkyně poznamenal, že se jedná čistě o poznámku vepsanou do záznamu o provozu vozidla řidičem příjmení, nicméně tato poznámka nebyla nikterak promítnuta do výše ceny za odtah účtované žalovanému.

14. I svědek jméno příjmení ve své výpovědi potvrdil, že jako tehdejší zaměstnanec žalobkyně byl vyslán jednatelem žalobkyně, popřípadě svědkem příjmení, který tehdy jednatele žalobkyně v jeho nepřítomnosti zastupoval, pro kolegu – žalovaného z důvodu, že žalovaný má porouchané vozidlo. Svědek příjmení obdržel GPS souřadnice pro lokalizaci místa, kde se žalovaný s nepojízdným autem nachází, mělo to být někde v Chorvatsku na parkovišti u dálnice. Svědku příjmení nebylo řečeno nikým z vedení žalobkyně, jaká jednání předcházela jeho vyslání pro žalovaného, jaký byl obsah telefonátů mezi žalovaným a žalobkyní, týkajících se požadavků žalovaného na odtah. Svědek potvrdil, že to byl právě on, kdo osobně realizoval odtah vozidla žalovaného s tím, že cestou platil dálniční poplatky, byly hrazeny firemní kartou pohonné hmoty, byla provedena nakládka nepojízdného osobního vozidla žalované, na zpáteční cestě řídil žalovaný. V návaznosti na provedenou jízdu byla vystavena standardní stazka. Z výpovědi příjmení se dále podává, že tento nechtěl, aby mu cesta za odtah byla zaplacena jako odměna za práci, když jel tzv. pro kolegu, nicméně ani svědek příjmení si nebyl jist, zda mu odměna za vykonanou práci byla proplacena či nikoli. Přestože svědek příjmení uváděl, že obvyklá praxe u žalobkyně byla taková (v případě potřeby některého ze zaměstnanců, aby bylo odtaženo jeho vozidlo), že bylo vše nahlášeno, nafoceno a řešeno s pojišťovnou a nikoho z jeho kolegů„ to tedy nic nestálo, protože ta cena byla daná pojišťovnou“, sám připustil, že s takovou vzdáleností, jaká musela být u tohoto odtahu pro žalovaného jízdou odtahovým speciálem překonána, však nemá zkušenosti. Uvedená část výpovědi svědka příjmení v podstatě koresponduje s výpovědí svědka příjmení a účastnickou výpovědí jednatele žalobkyně v tom směru, že podniknutá cesta pro žalovaného se vymykala do té doby zaznamenaným případům realizovaných odtahů požadovaných zaměstnanci žalobkyně či jim blízkými osobami, když v předchozích případech se jednalo vesměs o odtahy na kratší vzdálenosti v rámci České republiky, přičemž vzhledem k těmto nižším vzdálenostem byly náklady na odtah zpravidla pokryty platbou příslušné pojišťovny. Jak však soud vzal za prokázané z výpovědi svědka příjmení (ve spojení s výpovědí jednatele žalobkyně), nad rámec částky proplacené asistenční službou byla i v obdobných případech žalobkyní vystavena faktura a zaměstnanec žalobkyně, popřípadě osoba tomuto blízká provedla úhradu ceny doplatku nad rámec platby hrazené pojišťovnou. Svědek příjmení potvrdil, že ceny za odtahy v obdobných případech zaměstnanců žalobkyně byly účtovány podle ceníku jednotlivých pojišťoven. I z výpovědi svědka příjmení vyplynulo, že se od žalovaného dozvěděl, když se spolu bavili na dílně,„ že si to vyřeší, tu cenu, sami osobně, soukromě s panem příjmení“, tj. úhradu nákladů spojených s odtahem.

15. I svědkyně jméno příjmení, zaměstnankyně žalobkyně na pozici asistentka, administrativní pracovník, popsala obvyklou praxi u žalobkyně v situaci, kdy některý ze zaměstnanců potřeboval odtahové služby poskytované žalobkyní pro odtah svého soukromého vozidla tak, že„ většinou se to řešilo před pojišťovnu a pokud tam byl nějaký doplatek, takto už nevím, jestli si to pak řešil pan příjmení sám“. Svědkyně si vybavila v hrubých rysech záležitost daného odtahu žalovaného v tom směru, že žalovaný měl dovolenou, byl„ asi v Itálii nebo v Chorvatsku“, asi měl nepojízdné vozidlo a z tohoto důvodu pro něj jel s odtahem pan příjmení. Svědkyně si na tento případ vzpomněla právě proto, že musela přijet otevřít vrata pro odtahovku. Svědkyni tak v paměti zůstalo, že záležitost se řešila přes pojišťovnu, přičemž„ to nezaplacení odtahu pak ve firmě viselo po celou dobu ještě, než odešla na mateřskou“ - v květnu 2019. Obvyklou praxi v daných případech svědkyně popsala tak, že se odtahy řeší přes pojišťovnu, hlásí se odtah, pojišťovna část uhradí a zbytek si hradí dotyčný sám. V daném konkrétním případě byla zčásti předmětná jízda uhrazena prostřednictvím pojišťovny GLOBAL ASSISTANCE. Dle výpovědi svědkyně příjmení vzal soud za prokázané, že řidič příjmení za vykonanou jízdu (odtah pro žalovaného) dostal jako zaměstnanec od žalobkyně (za vykonanou práci) odměnu. Ve vztahu k předmětnému odtahu svědkyně příjmení potvrdila, že část nákladů byla hrazena pojišťovnou„ a zůstala tam nějaká nedořešená záležitost, nějaký dluh“. Svědkyně dále vypověděla, že na odtahy mají na firmě knihu, kam se píší všechny odtahy a právě v této knize bylo zvýrazněno, zakroužkováno, s pomlčkou„ jméno“, výše uvedené. Ještě v novém sešitě na odtahy pro rok 2019 byla uvedena částka v rozmezí 20 000 až 30 000 Kč, zvýrazněná růžovým zvýrazňovačem, což svědkyni utkvělo v paměti. Jednalo se právě o zmíněný nedoplatek ze strany žalovaného, u něhož byly napsány„ km, manipulace, mýto“.

16. I sám žalovaný ve své účastnické výpovědi potvrdil, že v roce 2018, kdy byl s přítelkyní a dcerou na dovolené v Chorvatsku, se mu rozbilo auto, proto žalovaný volal do firmy žalobkyně. Jednatel žalobkyně byl tehdy též na dovolené, žalovaný se dovolal panu příjmení, který jednatele žalobkyně ve firmě zastupoval. Žalovaný svědku příjmení sdělil, že potřebuje pomoc, když s rodinou zůstali s rozbitým autem na dovolené v Chorvatsku, pro žalovaného přijel řidič příjmení a odtáhl vozidlo žalovaného do České republiky. Svědek příjmení sepisoval tzv. stazku, do této uvedl již zmíněnou poznámku„ nepsat do hodin, jízda pro jméno“. Ze strany řidiče příjmení bylo žalovanému řečeno, že za tuto jízdu nepožadoval od žalobkyně žádnou odměnu. Do stazky společně žalovaný s řidičem příjmení vepsali údaje o pojišťovně GLOBAL CZ, u níž měl žalovaný své vozidlo pojištěné, když uvedené údaje zjistili s tzv. zelené karty. Žalovaný potvrdil, že v rámci předmětného odtahu bylo firemní kartou placeno mýto. Byly hrazeny i pohonné hmoty. Odtah realizoval řidič příjmení, zpáteční cestu pak řídil žalovaný.

17. Soud neuvěřil té části výpovědi žalovaného, v níž žalovaný uvádí, že ohledně ceny za odtah v souvislosti s požadavkem na tento odtah (ani později) s jednatelem žalobkyně, ani žádným jeho pověřeným zástupcem nejednal s tím, že teprve posléze byl kontaktován svědkem příjmení s tím, že jednatel žalobkyně žalovanému vzkazuje, že za odtah po něm žádá 19 000 Kč. Žalovaný dle své výpovědi údajně jednateli žalobkyně přes svědka příjmení zase vzkazoval, že mu žalobkyně dluží výplatu, ať si případně strhne požadovanou částku z této výplaty. Žalovaný shrnul, že se pouze přes svědka příjmení od jednatele příjmení dozvěděl o požadované ceně odtahu ve výši 19 000 Kč, nicméně nic dalšího se neřešilo, žalovaný nevyjádřil souhlas s takovým požadavkem, nad takto uvedenou cenou odtahu žalovaný dle své výpovědi s jednatelem příjmení dále nejednal.

18. Výše uvedená část výpovědi je v rozporu s výpovědí svědka příjmení, podepřenou výpovědí jednatele žalobkyně i svědkyně příjmení, jejichž výpovědi jsou ve vzájemném souladu. Tyto soud považuje za věrohodné, když z těchto nejsou patrny žádné náznaky nápomoci jedné nebo druhé procesní straně k úspěchu v tomto řízení. Svědek příjmení je sice zaměstnancem žalobkyně, současně, jak potvrzuje i žalovaný, byli se žalovaným dlouholetí přátelé, není tak důvodu se domnívat, že by svědek příjmení úmyslně vypovídal nepravdivě proti žalovanému. Navíc z výpovědi svědkyně příjmení je zřejmé, že ve firmě žalobkyně byl i v roce 2019 evidován nedoplatek žalovaného za předmětný odtah. Lze tak stěží uvěřit žalovanému, že ani v souvislosti s požadavkem na odtah z Chorvatska, ani později, nevstoupil do jednání s jednatelem žalobkyně ohledně ceny tohoto odtahu a byla mu pouze vzkázána částka 19 000 Kč. Výpověď žalovaného v dané části soud považuje za nevěrohodnou i z hlediska toho, že žalovaný připouští, že ani částku do výše 19 000 Kč nákladů spojených s odtahem jeho vozidla žalobkyni neuhradil, když nepodává žádné rozumné vysvětlení toho, proč tak neučinil či z jakého důvodu případně nevstoupil do jednání se žalobkyní o sjednání např. splátkového kalendáře. Žalovaný si musel být vědom, jak vyplynulo z výpovědi svědka příjmení, jednatele žalobkyně či svědkyně příjmení, z obvyklé praxe zastávané u žalobkyně, že v případě, kdy žalobkyni požádal o provedení odtahu, bude se muset na žalobkyní vynaložených nákladech spojených s tímto odtahem podílet a to ve výši nákladů nad rámec úhrady pojišťovnou.

19. K závěru o nevěrohodnosti výpovědi žalovaného v otázce sjednání ceny za předmětný odtah vede soud i nepravdivost dalších tvrzení žalovaného v tomto řízení, zejména o počtu a obsahu dohod, zakládajících jeho pracovněprávní vztah k žalobkyni, výši mzdy dosahované u žalobkyně i jeho tvrzení o nedoplatcích na mzdě.

20. Z dohody o provedení práce uzavřené mezi žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem dne datum soud zjistil, že žalovaný se touto dohodou zavázal provést pro žalobkyni práci spočívající v práci řidiče odtahového speciálu s tím, že rozsah výkonu práce podle této dohody nepřekročí 300 hodin za kalendářní rok. Žalobkyně potvrdila, že tato dohoda sice byla se žalovaným uzavřena, nebyla však naplněna, když na základě této dohody žalovaný pro žalobkyni práce neodvedl. Sám žalovaný potvrdil, že u žalobkyně byl zaměstnán v rozmezí let 2018 až 2019. Z Dohody o provedení práce uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne datum soud zjistil, že se žalovaný pro žalobkyni touto dohodou zavázal provést práce spočívající v sekání trávy, hrabání listí, hrabání sněhu, údržba chodníků a komunikace, odstranění náletů dřevin, nařezání dříví, úklid areálu a to v areálu provozovny žalobkyně v obec u obec s tím, že vykoná tuto práci v nepravidelné pracovní době, provede ji do datum s tím, že rozsah výkonu práce podle této dohody nepřekročí 300 hodin za kalendářní rok. I svědkyně příjmení potvrdila, že žalovaný pracoval u žalobkyně na dohodu o provedení práce od jara 2018 až do léta roku 2019. Z výpovědi svědkyně vzal soud za prokázané, že žalovaný na základě uzavřených dohod o provedení práce vykonával pro žalobkyni práci spočívající v úklidu areálu, pracoval na dílně, uklízel s ostatními zaměstnanci, když výjimečně pracoval též jako řidič. Svědkyně si vybavila, že se žalovaným byla sjednána mzda do výše 10 000 Kč měsíčně, v této výši odměnu za vykonanou práci žalovaný skutečně pobíral a tato se objevila i na výplatních páskách. Svědek příjmení i svědek příjmení potvrdili, že žalovaný pobíral invalidní důchod, jak uvádí i sám žalovaný ve své účastnické výpovědi, je tak zřejmé, že coby poživatel invalidního důchodu neměl žalovaný zájem být zaměstnán u žalobkyně v hlavním pracovním poměru, popřípadě ve větším rozsahu. Žalovaný skutečně vykonal pro žalobkyni práci v období měsíců únor 2018 až prosinec 2018 (včetně), přičemž soud vzal z výplatních pásek ve spojení s výdajovými doklady podepsanými žalovaným za prokázané, že v měsíci březnu roku 2018 až prosinci 2018 byly žalovanému vyplaceny částky v rozmezí 7 650 až 8 075 Kč, tj. částky korespondující s výpovědí již jmenované svědkyně příjmení. Z Dohody o provedení práce uzavřené mezi žalobkyní jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem dne datum vzal soud za prokázané, že mezi účastníky tohoto řízení byla uzavřena ještě další dohoda o provedení práce, na základě které se žalovaný zavázal pro žalobkyni provést práce spočívající obdobně v sekání trávy, hrabání listí, údržbě komunikace a chodníků, odstranění náletů dřevin, nařezání dříví, úklidu areálu s tím, že žalovaný (zaměstnanec) může být vyslán pracovně mimo areál výkonu práce služebním vozidlem a provést veškeré práce v souvislosti s odtahem a vyproštěním vozidel. Za vykonanou práci dle citované dohody náleží zaměstnanci odměna ve výši 100 Kč/hod dle počtu hodin, množství a kvality odvedené práce je odměna splatná po provedení práce do 20., následujícího měsíce. I tato dohoda je opatřena otiskem razítka žalobkyně, podpisem osoby oprávněné za žalobkyni jednat i podpisem žalovaného. V roce 2019 žalovaný vykonával pro žalobkyni práce dle této dohody. Soud vzal za prokázané z předložených výplatních pásek a žalovaným podepsaných dokladů o výplatě ze dne datum, datum, datum, datum, datum datum datum a datum, že veškeré práce, které žalovaný pro žalobkyni v období od měsíce ledna 2019 do měsíce srpna 2019 pro žalobkyni vykonal, tomuto byly řádně proplaceny, když v roce 2019 v měsíci lednu obdržel částku 7 650 Kč, v měsíci únoru částku 7 650 Kč, měsíci březnu částku 7 650 Kč, v měsíci dubnu částku 7 650 Kč, v měsíci květnu částku 5 525 Kč, v měsíci červnu částku 4 250 Kč, v měsíci červenci částku 4 250 Kč a v měsíci srpnu částku 2 550 Kč.

21. Nutno zdůraznit, že i za situace, kdy žalovaný v průběhu řízení sporoval pravost svého podpisu na výdajových dokladech o výplatě mzdy, kdy současně uváděl, že po dobu trvání jeho zaměstnání u žalobkyně od této nedostával mzdu včas, ve své účastnické výpovědi přesto potvrdil, že veškerá odměna za vykonanou práci pro žalobkyni až do měsíce srpna 2019 (včetně) mu v plné výši zaplacena byla. Uvedené potvrdil ve své výpovědi i jednatel žalobkyně. I svědek příjmení uvedl, že ze strany žalovaného nikdy nezaznamenal žádné stížnosti proti výplatám mezd či, že by snad měl žalovaný mzdu dostat opožděně, popř. v nižší částce, když„ u pana žalovaného to fungovalo tak, že ten by nepřišel druhý den do práce, kdyby mzdu nedostal“. Obdobně i svědkyně příjmení potvrdila, že žalovanému vždy na mzdách bylo vše doplaceno, žádné problémy s pozdními výplatami mzdy u žalovaného nezaznamenala. Dle výpovědi svědka příjmení k jedinému problému s výplatami došlo tehdy, když byla vykradena kancelář firmy a vyloupen trezor před výplatami. Sám svědek příjmení neměl nikdy žádný problém ani v tom směru, že by výše mzdy neodpovídala tomu, co skutečně odpracoval. Bylo na zaměstnancích, zdali chtějí mít mzdu poukazovánu na účet či vyplácenu v hotovosti. Z výpovědi jednatele žalobkyně ve spojení s účastnickou výpovědí žalovaného soud zjistil, že žalovanému byla na jeho žádost vyplácena mzda v hotovosti. Uvedené potvrdila i svědkyně příjmení, která zdůraznila, že žalovaný přebíral tuto hotovost přímo od jednatele žalobkyně. Svědkyně byla tím, kdo vytiskl výdajový pokladní doklad, který nechávala podepsat žalovanému. Současně připravovala podklady pro účetního, tomuto předkládala podklady od zaměstnanců – jimi vykázané odpracované hodiny. Jak vyplynulo z výpovědi jednatele žalobkyně ve spojení s výpovědí svědkyně příjmení, mzda byla žalovanému v celém posuzovaném období vyplácena včas, některé doklady o výplatě však žalovaný podepisoval se zpožděním. Z potvrzení vystaveného Okresní správou sociálního zabezpečení České Budějovice dne datum soud zjistil, že žalovaný měl za leden až prosinec 2018 vyplaceno na dávkách důchodového pojištění celkem 62 556 Kč, za leden až prosinec 2019 pak celkem 70 428 Kč. Uvedené dokládá, že žalovaný byl v letech 2018 a 2019 poživatelem invalidního důchodu.

22. Výše uvedená zjištění o výši dosahovaného příjmu žalovaného u žalobkyně vede soud k závěru o nevěrohodnosti výpovědi žalovaného v tom směru, že si„ vydělal okolo 30 000 Kč měsíčně u žalobkyně“. Tomu, že žalovaný předestírá nepravdivé skutečnosti o výši svých příjmů nasvědčuje i fakt, že ve své účastnické výpovědi v rámci řízení o péči o nezletilé uváděl svůj příjem ve výši okolo 18 000 Kč, jak vyplývá z odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve obec ze dne 11. 1. 2019, č.j. 0P 223/2018-155 ve spojení s protokolem o jednání sepsaným před soudem výše dne datum. V rámci své účastnické výpovědi v řízení před podepsaným soudem pak žalovaný výše zjištěné rozpory nedokázal vysvětlit. Obdobně pak žalovaný vypověděl, že v současné době je proti němu vedena již pouze jediná exekuce ve výši okolo 6 000 až 7 000 Kč zbývající nevymožené pohledávky, nicméně z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že proti žalovanému jsou aktuálně vedena 3 exekuční řízení s nedoplatky vyššími, než jak uváděl žalovaný. Uvedené je osvědčeno mimo jiné sdělením soudního exekutora JUDr. jméno příjmení ze dne datum či soudního exekutora Mgr. jméno příjmení ze dne datum či soudního exekutora Mgr. jméno příjmení ze dne datum.

23. Z protokolu o hlavním líčení konaného ve věci sp. zn. 32T 61/2020, sepsaného u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne datum soud zjistil, že žalovaný coby svědek v dané trestní věci vypověděl, že u žalobkyně pracoval 2 roky, že u jednatele žalobkyně přestal pracovat„ kvůli penězům, přestal mi platit, dluží mi kolem 35 000 Kč“, když uvedený dluh na výplatě je předmětem soudního řízení.

24. Svědkyně příjmení vypovídala v projednávané věci shodně jako v rámci trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 32T 61/2020, když dle její výpovědi zachycené v protokolu o hlavním líčení ze dne datum vyplývá, že žalovaný pracoval u žalobkyně„ na dohodu“, tomuto byla vyplácena mzda v hotovosti. Svědkyně v rámci trestního řízení vypovídala v souvislosti se záležitostí, týkající se odcizení trezoru. Jednatel žalobkyně coby svědek v tomto trestním řízení v rámci své svědecké výpovědi zachycené v protokolu o hlavním líčení ze dne datum uvedl, že v době, kdy k výše uvedené záležitosti došlo,„ měla naše společnost do 10 zaměstnanců, šlo o jméno příjmení, jméno příjmení (nepochybně se jednalo příjmení), jméno příjmení (nepochybně se jednalo o jméno příjmení), jméno příjmení a jméno příjmení (není pochyb o tom, že tímto jednatel žalobkyně mínil žalovaného). Uvedené zjištění pouze potvrzuje mezi účastníky řízení nespornou skutečnost, že v době, kdy došlo k odcizení trezoru žalobkyně v roce 2018, byl žalovaný u žalobkyně zaměstnán na dohodu o provedení práce. Již v rámci trestního řízení se jednatel žalobkyně ohrazoval proti tvrzení žalovaného, že tento vícekrát nedostal výplatu a proto z firmy žalobkyně odešel. Pokud pak jednatel žalobkyně zmiňuje, že žalovaný u žalobkyně pracoval ještě„ minulý rok“ (tj. v roce 2019) ani z uvedeného nelze uzavřít, že žalovaný u žalobkyně vykonával práci po celý rok 2019, když tuto práci nepochybně vykonával pouze, jak již bylo výše zjištěno, v období od měsíce ledna do konce měsíce srpna 2019.

25. Jak již shora uvedeno, žalovaný ani přes výzvu soudu nedoplnil svá skutková tvrzení o popis konkrétní práce (jakého rozsahu), kterou pro žalobkyni vykonal ve sporném období, tj. v měsících září a říjen 2019 a tyto v potřebném rozsahu neprokázal. Soud vzal z výpovědi jednatele žalobkyně za prokázané, že v uvedené době žalovaný pro žalobkyni žádné akce nevykonával, po prázdninách roku 2019 jednatel žalobkyně žalovanému již žádné pracovní úkoly nezadával, ani na měsíce září a říjen 2019 nezůstalo nic, co by žalovaný nevykonal z pracovních úkolů, jimiž byl v předchozí době jednatelem žalobkyně pověřen.

26. I jednatel žalobkyně nezaznamenal žádné problémy s vyplácením mezd, kromě případu, kdy byla vykradena kancelář žalobkyně a v trezoru měl jednatel žalobkyně finanční obnos připravený i na výplatu mezd. I v tomto případě však mzda žalovanému byla vyplacena. Na žádné stížnosti ze strany žalovaného na pozdní výplatu mezd nebo na nedostatečnou výši vyplácené mzdy si jednatel žalobkyně nevzpomněl, když potvrdil výpověď svědka příjmení, že žalovaný byl specifický tím, že kdyby nedostal výplatu, druhý den by do práce nepřišel. K nezaplacení mzdy ze strany žalobkyně žalovanému nedošlo. Jednatel žalobkyně dále popsal zavedený postup u žalobkyně potvrzený též svědkyní příjmení v tom směru, že asistentka jednatele žalobkyně připravila podklady pro účetního, který následně stanovil mzdy jednotlivým zaměstnancům. Ani z výpovědi jednatele žalobkyně nevyplynulo, jak tvrdí žalovaný, že by zaměstnanci podepisovali nějakou hromadnou výplatnici. Dle výpovědi jednatele žalobkyně potvrzené výpovědí svědkyně příjmení zaměstnanci podepisovali jednotlivé výplatnice – výplatní pásky, ať již v kanceláři nebo na dílně. Ti zaměstnanci, kteří dostávali mzdu v hotovosti, pak tuto po podpisu výplatnic dostali do ruky. Hotovost byla vyplácena přímo jednatelem žalobkyně. Svědek potvrdil, že přímo před ním žalovaný jednotlivé výplatní pásky podepisoval.

27. Žalovaný na podporu svých tvrzení o výkonu práce pro žalobkyni v měsíci září a říjnu 2019 předložil pouze fotodokumentaci a vlastnoručně psaný přehled odpracovaných hodin. Z posledně uvedeného je zřejmé, že žalovaný takto sepsal jemu údajně nezaplacené odpracované hodiny až dne datum, tedy v době krátce před zahájením tohoto řízení. Nejedná se tak o žalovaným v rozhodné době vedenou evidenci pracovní doby. Z citované listiny nelze ani ve spojení s účastnickou výpovědí žalovaného (jejíž věrohodnost hodnocena výše) vzít za prokázané, že takto vykázané hodiny žalovaný pro žalobkyni ve sporném období reálně odpracoval.

28. Pokud pak žalovaný předložil soudu již zmíněnou fotodokumentaci, dle připojeného přehledu pořízení této fotodokumentace se ke spornému období vztahují pouze zde žalovaným zanesené údaje o výkonu práce žalovaného pro žalobkyni ve dnech datum a datum. Sám žalovaný spojil s předloženou fotodokumentací pouze jediný případ, kdy se v měsíci září 2019 zúčastnil akce – odtahu pro žalobkyni, kdy vykonal pracovní činnost pro žalobkyni a to„ překlad zásob kafe“. Obdobně i žalobkyně z předmětné fotodokumentace časově zařadila do měsíce září 2019 jediný zásah, který je v předmětné fotodokumentaci zachycen a to překládku kafe ze dne datum – obec (v řízení více stranami užíváno označení obec). Soud však vzal z výpovědi jednatele žalobkyně za prokázané, že v době, kdy byla realizována uvedená akce, již žalovaný pracovně vypomáhal též v řízení slyšenému svědkovi jméno příjmení. Jednatel žalobkyně tuto znalost nabyl, když vídal žalovaného i s vozidlem svědka příjmení, když toto vozidlo svědku příjmení sám prodal. Akce obec představovala překlad rozsáhlého nákladu několika tun kafe, jednatel žalobkyně proto požádal o součinnost (pomoc) svědka příjmení, přičemž sám jednatel žalobkyně pak žalovaného na samotném zásahu viděl, když žalovaný přijel se zaměstnanci svědka příjmení. Od počátku tohoto zásahu, od rána uvedeného dne, se na uvedené akci pracovně podílel zejména svědek příjmení. Když se odpoledne na místo dostavil jednatel žalobkyně, volal svědka příjmení o výpomoc. Svědek příjmení přijel i spolu se žalovaným a některými svými zaměstnanci. Výpověď jednatele žalobkyně v daném směru potvrdil i svědek příjmení, když vypověděl, že firma pana příjmení byla žádána o výpomoc s překládkou zboží, nicméně samotný odtah vozidla firma svědka příjmení neprováděla. Odtah vozidla z místa nehody prováděla sama žalobkyně, za žalobkyni se na odtahu ve obec podílel právě svědek příjmení. Jak z výpovědi jednatele žalobkyně, tak z výpovědi svědka příjmení i výpovědi svědka příjmení vyplynulo, že kdo používal firemní telefon, mohl se dostat do úložiště fotodokumentace z realizovaných odtahů. Firemní telefon užíval též žalovaný, měl tedy přístupová hesla a možnost dostat se do fotodokumentace jednotlivých odtahů. Uvedené vysvětluje, že žalovaný disponuje příslušnou fotodokumentací zachycující akci ze září 2019, přestože v rámci této akce neprováděl žádnou pracovní činnost pro žalobkyni, pouze na místě vypomáhal svědku příjmení.

29. Z výpovědi svědka jméno příjmení se podává, že žalovaný u žalobkyně skončil kvůli penězům, jako ostatní řidiči, kteří tam takto končili, nedostali za práci zaplaceno. Svědek příjmení uvedl, že žalovanému nebyly doplaceny poslední 2 až 3 měsíce, přičemž však dříve si žalovaný na problémy s výplatou mezd nestěžoval. Svědek vypověděl, že mzdový nedoplatek žalovaného činil částku v rozmezí 30 000 až 40 000 Kč. Dle výpovědi svědka příjmení žalovaný realizoval práce s odtahovým vozidlem pro žalobkyni na akcích v obec, obec, anonymizováno, obec a obec. I svědek příjmení časově zařadil do doby po skončení měsíce srpna 2019, tj. do (mezi účastníky řízení) sporného období pouze akci – překládku kafe ve obec.

30. Soud výpověď svědka příjmení, zejména pokud hovoří o výkonu práce žalovaného pro žalobkyni v září 2019 či o nedoplatku mezd žalovanému ze strany žalobkyně za poslední měsíce, považuje za nevěrohodnou, zcela nepochybně vedenou snahou žalovanému napomoci v úspěšném završení tohoto řízení, když sám svědek potvrdil, že jsou se žalovaným blízcí přátelé, žalovaný byl svědku příjmení i na svatbě za svědka. Nadto jmenovaný svědek žalobkyni dluží finanční prostředky, jak žalobkyně doložila výzvou adresovanou svědku příjmení i vyrozuměním o zahájení exekuce vedené ze strany oprávněného – žalobkyně proti povinnému – jméno příjmení (vyrozumění o zahájení exekuce vedené pod sp. zn. číslo ze dne datum k vymožení nároku žalobkyně ve výši 48 400 Kč s příslušenstvím na základě elektronického platebního rozkazu vydaného dne datum rozhodnutí pod č.j. spisová značka Okresním soudem v Prachaticích).

31. Z výpovědi jednatele žalobkyně ve spojení s výpovědí svědka příjmení, svědka příjmení i samotné účastnické výpovědi žalovaného vzal soud za prokázané, že jednatel žalobkyně umožnil žalovanému mít v areálu žalobkyně uskladněný karavan a motorky a provádět na těchto opravy a rekonstrukce. Uvedené podporuje tu část výpovědi jednatele žalobkyně, kdy tento uvádí, že žalovaný měl u žalobkyně tzv. otevřené dveře, přičemž jednatel žalobkyně neměl žádný důvod jej„ tlačit do nějaké okamžité úhrady toho nedoplatku ceny za odtah“. Jednatel žalobkyně nepožadoval po žalovaném ani žádnou úhradu za odebrané energie apod. Za takto nastaveného, pro žalovaného„ přátelského“, pracovního prostředí lze stěží uvěřit tvrzení žalovaného o problémech s výplatou mezd ze strany žalobkyně a zejména konkrétnímu tvrzení, že žalovaný pro žalobkyni v období od 1. 9. do datum vykonal pracovní činnost, za niž mu nebyla vyplacena žádná odměna. Soud uzavírá, že v posuzovaném období žalovaný již pro žalobkyni žádnou práci nevykonal, nevznikl mu proto nárok na odměnu za odvedenou práci.

32. Ani ze žalovaným předložené fotodokumentace nelze uzavřít, že žalovaný v září roku 2019 na akci obec – překládka kafe vykonával pracovní činnost pro žalobkyni či, že by ve sporném období provedl případně na jiné odtahové akci nějakou práci pro žalobkyni. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalovaný po ukončení sporného období již další práce pro žalobkyni nevykonával, ukončení činnosti žalovaného pro žalobkyni nebylo završeno žádným písemným jednáním, výstupem v písemné podobě.

33. Na podporu svého tvrzení, že zaměstnanci žalobkyně dostávali výplatu mzdy v plné výši a včas, žalobkyně doložila též výpis z účtu, z něhož vyplývá odchod částek určených k výplatě mzdy těm zaměstnancům, kterým byla mzda poukazována na účet - např. jméno příjmení, který potvrdil, že sám žádné problémy s výplatou mzdy nezaznamenal. Z přehledu GPS soud zjistil, že žalobkyně vedla evidenci jednotlivých zásahů, přičemž však již nedohledala stazky k jednotlivým zásahům, když tyto po uplynutí archivační lhůty již skartovala.

34. Z výpovědi svědka příjmení příjmení soud zjistil, že působí ve firmě, která je externí účetní a mzdovou kanceláří, je zde zaměstnán jako účetní, přičemž tato firma zpracovávala mzdy a účetnictví pro žalobkyni i v posuzovaném období. Svědek potvrdil k již citované zálohové faktuře spisová značka, že se jedná o standardní doklad, který žalobkyně v obvyklých případech vystavovala. Svědek si vybavil, že pokud byl žalovaný zaměstnán na dohodu o provedení práce, jeho odměna se pohybovala okolo částky 8 000 až 9 000 Kč měsíčně. Svědek též popsal způsob zpracování mezd tak, že na základě emailové tabulky od žalobkyně účetní firma zpracovala výplaty a zasílala výplatní pásky a převodní příkazy pro odvody a mzdy. Svědek potvrdil, že zpracovával mzdové listy na jednotlivé pracovníky, svědek doložil podklady pro zpracování mezd za období od datum do datum korespondující s tvrzením žalobkyně shora o úhradách mzdy a její výši za jednotlivé měsíce z tohoto období žalovanému. Pokud svědek nahlédl do výplatních pásek, které byly k důkazu v tomto řízení provedeny, potvrdil, že tyto skutečně jako mzdové podklady v jejich účetní firmě zpracovávali. K zálohové faktuře výše svědek posléze podáním ze dne datum doplnil, že zálohové faktury si žalobkyně vystavuje v účetním systému sama, když má vzdálený přístup, proto předmětnou zálohovou fakturu svědek nedohledal v účetní knize. Ze seznamu vydaných faktur se pouze podává vystavení této faktury dne datum.

35. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že účastníci tohoto řízení uzavřeli ústně dne datum smlouvu o dílo ve smyslu ust. § 2586 odst. 1,2 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014, jíž se žalobkyně coby zhotovitel zavázala provést na svůj náklad a nebezpečí pro žalovaného coby objednatele dílo – odtah vozidla žalovaného z Chorvatska, přičemž žalovaný se coby objednatel zavázal dílo (výsledek poskytnuté služby) převzít a zaplatit cenu, která byla dohodou jednatele žalobkyně a žalovaného dostatečně určitě ujednána, když byl dohodnut způsob jejího dodatečného určení – dle ceníku asistenční služby, v daném případě právnická osoba. Žalobkyně pro žalovaného sjednané dílo řádně a včas provedla, žalovanému vyúčtovala cenu za odtah včetně specifikace souvisejících nákladů zálohovou fakturou č. spisová značka se splatností dne 6. 5. 2020. Žalovaný za vykonané odtahové služby žalobkyni dosud ničeho neuhradil.

36. Podle ust. § 1982 odst. 1,2 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. Podle ust. § 1987 odst. 1,2 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

37. Žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán na základě dohody o provedení práce ve smyslu ust. § 75 zákoníku práce ve znění účinném v době uzavření této dohody.

38. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žádné mzdové nároky z titulu výkonu práce žalovaného pro žalobkyni (naposledy na základě dohody o provedení práce ze dne datum) nezůstaly neuspokojeny, žalovaný tak vůči žalobkyni nemá žádnou k započtení způsobilou pohledávku. K započtení vzájemných pohledávek účastníků tohoto řízení ve smyslu výše a tudíž k zániku pohledávky žalobkyně vůči žalovanému z titulu nedoplatku ceny za odtah nedošlo, účinky započtení nenastaly.

39. Za zjištěného skutkového stavu věci soud pro nadbytečnost zamítl návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem na stanovení obvyklé ceny vykonaných služeb a sjednání způsobu účtováním výkazy o odpracovaných hodinách, originály výdajových pokladních dokladů a výplatních pásek, popř. důkaz tzv. hromadnou výplatnicí, mzdovými výkazy a záznamy o provoz vozidla, tzv. stazkami.

40. Podle ust. § 1958 odst. 1,2 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

41. Z účastnické výpovědi jednatele žalobkyně je zřejmé, že mezi stranami k ujednání o splatnosti předmětného dluhu nedošlo, když jednatel žalobkyně zmiňoval, že ani nečekal, že bude ze strany žalovaného plněno ihned. Požadavek žalobkyně na úhradu přesně stanovené ceny za odtah vozidla byl vznesen vůči žalovanému až v souvislosti se zasláním zálohové faktury vystavené se splatností dne datum. Soud proto uzavírá, že žalovaný byl v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu vůči žalobkyni až ode dne následujícího po uplynutí uvedené doby splatnosti, tj. od datum.

42. Soud proto žalobu v části, jíž se žalobkyně proti žalovanému domáhá zaplacení úroku z prodlení jdoucího ze žalované částky od datum do datum, zamítl. Ve zbývajícím rozsahu soud považuje žalobkyní uplatněný nárok za opodstatněný a žalobě ve zbývajícím rozsahu zcela vyhověl.

43. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého soud převážně procesně úspěšné žalobkyni (procesní neúspěch jen v nepatrné části) přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 470 Kč, náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a to ve výši 2 580 Kč/úkon, za 20 úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 4. vyjádření (toto i následující vyjádření ve věci samé) ze dne datum k podanému odporu, 5. účast na jednání soudu dne datum, 6. další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne datum před sepisem vyjádření – konání této i následujících porad osvědčeno potvrzením, 7. vyjádření ze dne datum k výzvě soudu, 8. účast na jednání soudu dne datum – delší než 2 hodiny – 2 úkony, 9. další porada s klientem přesahující 1 hodinu dne datum, 10. vyjádření ze dne datum, 11. účast na jednání soudu dne datum – 2 úkony, 12. další porada s klientem ze dne datum přesahující 1 hodinu, 13. vyjádření ze dne datum, 14. účast na jednání soudu dne datum – 2 úkony, 15. vyjádření ze dne datum, 16. účast na jednání soudu dne datum, 17. účast na jednání soudu dne datum), náhradu za 20 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu cestovného za jízdu právní zástupkyně k jednáním soudu shora vypočteným a zpět do sídla advokátní kanceláře v částkách 1 897,44 Kč, 3 x 1 854,56 Kč a 2x 1 718,63 Kč dle § 13 odst.4 AT, náhradu za promeškaný čas (vždy 10 půlhodin po 100 Kč) ve výši 6 x 1 000 Kč podle § 14 odst.3 AT a navýšení o 21 % DPH, když právní zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem této daně. Soud nepřiznal žalobkyni pouze náhradu za účtovaný úkon – důkazní návrhy ze dne datum, když tento nelze považovat za účelně vynaložený, podřaditelný pod úkony dle § 11 odst.1,2 AT. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím soudu podepsaného. Pokud by povinnosti uložené v tomto rozsudku nebyly dobrovolně a včas splněny, může se oprávněný domáhat návrhem soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.