25 C 169/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , sídlem Adresa žalobkyně , proti žalovanému: Jméno žalovaného , trvale bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 92 399,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 78 805 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 13 594,01 Kč s úrokem ve výši 15,49 % ročně jdoucím z částky 91 399,01 Kč od 15. 1. 2025 do 11. 2. 2025, úrokem ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky 91 399,01 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky 91 399,01 Kč od 12. 2. 2025 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 3 575,24 Kč od 13. 10. 2024 do 14. 1. 2025, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyně na náhradu nákladů tohoto řízení částku 2 587 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 2. 2025 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 92 399,01 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24.2.2024 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky žalobkyně, a to ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem ve splátkách ve výši 2 885 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný načerpal celkem 100 000 Kč. Žalovaný na výše označenou smlouvu již uhradil celkovou částku 21 195 Kč. Nesplacený zůstatek poskytnutého úvěru tak činí 78 805 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nenabídl žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporoval skutkový děj vylíčený stranou žalující.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o hotovostním úvěru č. , hodnota, ve spojení se smluvními podmínkami vzal soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 24.2.2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím online platformy na internetových stránkách žalobkyně prostřednictvím elektronických prostředků, k podpisu smlouvy došlo pomocí SMS kódu. Žalovanému byla poskytnuta celková částka 100 000 Kč, jak vyplývá z potvrzení o vyplacení úvěru z téhož dne. Žalovaný dosud na splátkách úvěru žalobkyni uhradil částku 21 195 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 78 805 Kč žalovaný žalobkyni dosud nevrátil.

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaná se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

14. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací deklarovaných žalovaným v úvěrové žádosti, které žalobkyně ověřila za použití nezávisle ověřitelných údajů. Co do výše příjmů žalovaného žalobkyně vycházela ze žalovaným tvrzených údajů, a tyto ověřila na základě podkladů, které jí žalovaný předložil. Co do výše výdajů, dle svého vyjádření vycházela žalobkyně z výdajů uvedených žalovaným a z normativních nákladů na bydlení a životní minimum. Ohledně dalších závazků žalovaného vycházela žalobkyně jednak z tvrzení žalovaného a dále z dostupných bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a registru SOLUS. Ve vyjádření žalobkyně je zmíněno, že žalovaný uvedl, že má čistý příjem ze zaměstnání ve společnosti , právnická osoba, . ve výši 48 000 Kč, má 2 vyživovací povinnosti, další příjem domácnosti ve výši 30 000 Kč. Příjem ze zaměstnání žalovaného žalobkyně ověřila prostřednictvím výpisu z bankovního účtu žalovaného za období od 26. 11. 2023 do 24. 2. 2024. Z úvěrových registrů žalobkyně zjistila další závazky žalovaného a stanovila disponibilní příjem nižší ve výši 33 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 26. 11. 2023 do 24. 2. 2024 vyplývají příchozí platby na účet od zaměstnavatele výše označeného, a to dne 11. 12. 2023 ve výši 66 730 Kč, dne 10. 1. 2024 ve výši 44 760 Kč a dne 9. 2. 2024 ve výši 44 300 Kč. Dále jsou však patrné časté odchozí platby ve prospěch , Anonymizováno, . Ze splátkového kalendáře vyplývá, že celkem bylo uhrazeno 21 195 Kč. Z úvěrové zprávy soud zjistil existujících sedm splátkových kontraktů, jeden nesplátkový (měsíční splátky 26 043 Kč, zbývající částka 2 504 208 Kč). Z Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta soud zjistil výše zmiňované údaje od žalovaného s tím, že ověřen byl hlavní příjem bankovním výpisem. Žalobkyně doložila, že ověřila příjem žalovaného, a to výpisy z účtu, ze kterých jsou zřejmé příchozí platby od zaměstnavatele v žalovaným tvrzené výši. Pokud jde o ověření výdajů žalovaného, žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného a tyto údaje porovnala s normativními náklady na bydlení a životním minimem. Výdaje žalovaného nebyly dostatečně prověřeny, žalobkyně se spokojila s porovnáním tvrzených nákladů a normativních nákladů spolu s životním minimem, ačkoliv z výpisů z účtu žalovaného jsou zřejmé velice časté odchozí platby sázkovým kancelářím, tedy rizikové chování žalovaného. Současně nebyly doloženy veškeré tvrzené lustrace žalovaného ve veřejných databázích.

15. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně.

16. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 78 805 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. V částce 78 805 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok, poplatek) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

18. Žalobkyně se z účasti na jednání soudu omluvila, nemohlo se jí tak dostat poučení, že soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalovaného, dostupným mu z obsahu spisu (zejména z předestřené výše příjmu žalovaného – při uvažovaných skutečných nákladech na bydlení, stravu, ostatní výdaje včetně splácení dalších úvěrů), možnost postupné úhrady dluhu žalovaným, když je v reálných možnostech žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč. Stanovená výše splátek koresponduje též se zjištěním soudu, že žalovaný je v produktivním věku a po značnou dobu byl schopen hradit splátky ve sjednané výši 2 885 Kč měsíčně. Žalobkyni nemohla být udělena výzva soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2,3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám výše a otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaného, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalovaného hradit splátky vyšší než soudem uvažované. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

19. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.10.2024, č.j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o.z a § 160 odst.1o.s.ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když částečně procesně úspěšné žalobkyni náleží 70 % (rozdíl mezi procesními úspěchy obou stran) náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením. Náhradu nákladů řízení tvoří náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 696 Kč. Celkem tak žalobkyně vynaložila na nákladech řízení částku 942 Kč, z této pak 70 % činí 2 587 Kč.