25 C 32/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A trvale bytem Adresa žalovaného A o zaplacení částky 76 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 74 999 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 800 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 1 801 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 85 724,18 Kč od 6. 12. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 724,18 Kč od 16. 8. 2025 do 13. 11. 2025 a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 16 962 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 12. 2025 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 76 800 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30.7.2025 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky žalobkyně, a to do výše úvěrového rámce, který byl stanoven na částku 75 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v měsíčních splátkách ve výši 3 750 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný na výše označenou smlouvu již uhradil částku 1 Kč (verifikační platba). Nesplacený zůstatek jistiny poskytnutého úvěru tak činí 74 999 Kč.

2. Žalovaný namítal absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru v důsledku nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného. Žalovaný též žalobkyni vytýkal nedostatek „úvěrových zkoušek“. Předestřel, že při uzavření smlouvy bylo zneužito jeho tísně, nezkušenosti či rozumové slabosti. Žalovaný současně podáním doručeným soudu dne 10. 2. 2026 učinil vůči žalobkyni projev směřující k započtení, když oproti pohledávce žalobkyně na vrácení jistiny ve výši 72 000 Kč započítává svou pohledávku z titulu náhrady nemajetkové újmy ve výši 72 000 Kč., když takový nárok odůvodnil tím, že žalobkyně se vůči žalovanému dopustila protiprávního jednání formou agresivního vymáhání a vydírání SMS zprávami, přičemž v důsledku toho žalovanému vznikla nemajetková újma na zdraví (stres, úzkost) a důstojnosti. Dle žalovaného představuje shora popsané jednání žalobkyně zásah do osobnostních práv žalovaného. Požadovaná částka sestává z náhrady – zadostiučinění za psychickou újmu ve výši 22 000 Kč, ohrožení existence a čestné pověsti ve výši 20 000 Kč a zásahu do soukromí a prostoru člena mezinárodního družstva ve výši 30 000 Kč. Vznik nemajetkové újmy na straně žalovaného je dle žalovaného v přímé souvislosti s absencí a absolutní neplatností předmětné smlouvy o úvěru, následkem čehož žalovaný trpí nespavostí, má stavy úzkosti, obavy o ztrátu rodiny a vážné poškození zdraví.

3. Podáním doručeným soudu dne 18. 5. 2026 žalovaný požádal o odročení jednání nařízeného na den 19. 5. 2026, a to z důvodu, že žalovaný doručil soudu rozsáhlé vyjádření, jehož součástí je též návrh na předvolání a výslech klíčových svědků a je tak nezbytné, aby žalobkyně měla dostatečný časový prostor pro seznámení s tímto podáním žalovaného a též soud mohl předvolat navržené svědky. Řádně předvolaný žalovaný se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného i řádně omluvené žalobkyně, když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud neshledal důvody žalovaného uvedené v jeho žádosti o odročení vážnými (důležitými), pro které by bylo nezbytné jednání odročit, když pro závěr o postupu žalobkyně při pouzování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru měl soud k dispozici dostatek listinných důkazů. K potřebě provádění dokazování ve vztahu k procesní obraně žalovaného se soud vyjadřuje v odůvodnění tohoto rozsudku níže.

4. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

5. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ve spojení s Předsmluvními informacemi a Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 30.7.2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Žalovanému byla poskytnuta celková částka 75 000 Kč, jak vyplývá z detailu pohybu na bankovním účtu. Žalovaný dosud na splátkách úvěru žalobkyni uhradil pouze částku 1 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 74 999 Kč žalovaný žalobkyni dosud nevrátil.

6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

8. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

9. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

10. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaná se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

13. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

14. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

15. Ohledně postupu při posouzení úvěruschopnosti žalovaného odkázala žalobkyně na přílohu smlouvy o úvěru, kde popsán detailní rozbor metodiky právního předchůdce žalobkyně. Žalobkyně doplnila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě dokumentace předložené žalovaným i na základě informací získaných z externích zdrojů, dále porovnala příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně doložila výstup z insolvenčního rejstříku, rejstříku SOLUS a centrální evidence exekucí. Žalobkyně doložila ověření příjmu žalovaného bankovní historií žalovaného z období od 1. 4. 2025 do 30. 6. 2025 (příjem žalovaného ve výši 36 919 Kč). Výdaje žalovaného stanovila žalobkyně na základě paušálních minimálních částek, které byly určeny s přihlédnutím k údajům získaným z Českého statistického úřadu. Výdaje žalovaného tak nebyly dostatečně prověřeny. Z Posouzení úvěruschopnosti Spotřebitele se podává analýza faktorů ovlivňujících úvěruschopnost spotřebitele.

16. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně.

17. Soud sdílí názor žalovaného, že žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 74 999 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. V částce 74 999 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok, poplatek) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

19. Žalovaný se k jednání soudu bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, nemohlo se mu tak dostat poučení, že soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalovaného, dostupným mu z obsahu spisu (zejména z předestřené výše příjmu žalovaného – při uvažovaných skutečných nákladech na bydlení, stravu, ostatní výdaje včetně splácení dalších úvěrů), možnost postupné úhrady dluhu žalovaným, když je v reálných možnostech žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 800 Kč, tj ve výši zhruba poloviny původně sjednané splátky. Žalovanému nemohla být udělena výzva soudu ve smyslu ust. § 118a odst.1,3 o.s.ř. k otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaného, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalovaného hradit splátky v jiné než soudem uvažované výši. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase ve splátkách po 1 800 Kč. Ani omluvené žalobkyni nemohla být udělena výzva soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2,3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám prověřování úvěruschopnosti žalovaného.

20. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.10.2024, č.j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o.z a § 160 odst.1o.s.ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

21. Podle ustanovení § 1987 odst. 1, 2 o.z. ve znění účinném od 1. 1. 2014 jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

22. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, smysl ustanovení § 1987 odst. 2 o.z. by měl být spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Lze-li očekávat, že by námitka započtení vznesená podle § 98 věty druhé o.s.ř. s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky, nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu započítávané pohledávky pro nejistotu a neurčitost.

23. Žalobkyně žalovaným uplatněnou pohledávku coby obranu v tomto řízení rozporuje. Potřeba dokazování (dosud nedostatečně tvrzených) předpokladů odpovědnosti žalobkyně za tvrzenou nemajetkovou újmu způsobenou žalovanému by mnohonásobně převýšila rozsah dokazování vztahující se k projednávané žalobě. S ohledem na ustálenou judikaturu tak lze na tvrzenou pohledávku uplatněnou k započtení ze strany žalovaného hledět jako na pohledávku neurčitou a nejistou, a tudíž nezpůsobilou k započtení ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 o.z. Soud se proto dále touto obranou žalovaného nezabýval.

24. I vzhledem k výše uvedenému soud žalovaným označené důkazy pro nadbytečnost zamítl.

25. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého soud převážně procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 072 Kč, náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a to ve výši 4 660 Kč/úkon, za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé) a náhradu za 3 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. a navýšení o 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.