25 C 344/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A sídlem Adresa žalované A o zaplacení částky 12 478 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 182 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 1 296 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky 3 194 Kč od 20. 7. 2025 do zaplacení, ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 7 985 Kč od 20. 7. 2025 a kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 68,67 Kč, ve výši 23,96 Kč, ve výši 143,73 Kč, ve výši 143,73 Kč, ve výši 143,73 Kč, ve výši 143,73 Kč, ve výši 143,73 Kč, ve výši 287,46 Kč, ve výši 87,03 Kč, ve výši 70,29 Kč, ve výši 49,88 Kč, ve výši 33,6 Kč, ve výši 18,9 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 15 291 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 21. 8. 2025 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 12 478 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou coby fyzickou osobou - podnikatelem byla dne 6.4.2022 uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky žalobkyně, a to ve výši 57 495 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 597 Kč. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaná na výše označenou smlouvu již uhradila celkovou částku 46 313 Kč. Nesplacený zůstatek poskytnutého úvěru tak činí 11 182 Kč.

2. Proti ve věci vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podala žalovaná včasný odpor, v němž rozporovala výši žalované částky a namítala, že z žalobkyní předložené dokumentace není zřejmé, jak bylo s úvěrem nakládáno, zda byla žalovaná řádně informována o smluvních podmínkách a zda byla řádně splněna informační povinnost žalobkyně před poskytnutím úvěru.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o úvěru č. , IBAN, ve spojení s úvěrovými podmínkami a potvrzením o poskytnutí úvěru vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 6.4.2022 smlouvu o úvěru, dle které se žalovaná zavázala splácet úvěr v pravidelných 36 měsíčních splátkách ve výši 1 597 Kč. Smlouva je opatřena podpisem žalované. Ze smlouvy o úvěru se podává čistý měsíční příjem žalované ve výši 45 000 Kč, ve stejné výši pak měsíční příjem domácnosti, výdaje na bydlení ve výši 9 500 Kč, splátky ostatních úvěrů ve výši 3 700 Kč. Žalovaná uvedla, že bydlí v podnájmu, je svobodná a vykonává podnikatelskou činnost s předmětem činnosti – finanční poradenství. Úvěr byl poskytnut na financování koupě zboží – vysavače v pořizovací ceně 57 495 Kč. Žalované byla poskytnuta celková částka 57 495 Kč za účelem financování zboží - vysavač. Žalovaná dosud na splátkách úvěru žalobkyni uhradila částku 46 313 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 11 182 Kč žalovaná žalobkyni dosud nevrátila.

5. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že žalovaná uzavírala předmětnou smlouvu v pozici fyzické podnikající osoby, úvěrová smlouva byla uzavřena v písemné formě a byla vlastnoručně podepsána žalovanou. Čerpaný úvěr činil částku 57 495 Kč a celkově bylo na smlouvě uhrazeno 29 splátek ve výši 46 313 Kč (29 x 1 597 Kč). Obchodní podmínky byly žalované předloženy před uzavřením smlouvy, když tyto jsou nedílnou součástí smlouvy. Jejich převzetí žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Předmětná smlouva byla dle žalobkyně uzavřena se žalovanou coby podnikatelkou, jak vyplývá ze samotné smlouvy, kde je jako podnikatelka žalovaná označena opakovaně pomocí IČO, přičemž v samotné smlouvě je zaškrtnuta možnost „Fyzická osoba – podnikatel OSVČ“ u označení osoby s níž žalobkyně smlouvu uzavírá. Nad rámec uvedeného žalovaná kromě adresy trvalého pobytu své (fyzické) osoby uvedla i adresu sídla svého podnikání, která je sice totožná s adresou pobytu, ale žalovaná umístila tuto výslovně do předmětné kolonky. Dále z označení předmětu jejího podnikání (finanční poradenství) přímo vyplývá, že jako profesionálka v oboru musela žalovaná přesně znát důsledky, které plynou z uzavření smlouvy o úvěru pro podnikatele či nepodnikatele, přičemž výslovně zvolila, že tato úvěrová smlouva bude „podnikatelská“, když tuto svou volbu stvrdila svým vlastnoručním podpisem na smlouvě. Za celou dobu trvání smlouvy ani soudního řízení nikterak nenamítala, že by smlouvu neuzavřela jako podnikatel. Žalovaná za dobu trvání smlouvy uhradila celkem , hodnota, z 36 vypsaných splátek, tj. celkem 46 313 Kč, kdy před zesplatněním z důvodu nesplacení 30. a následných splátek nebyla nikdy ani den v prodlení s úhradou té které splátky z 29 předešlých. Dle žalobkyně pak podnikateli ničeho nebrání v rozhodnutí, aby si koupil v rámci své činnosti jakékoliv zboží, když s ním kalkuluje v rámci nákladů svého podnikání, vratky DPH, odpisů apod. Žalobkyně má za to, že žalovaná si v rámci svého podnikání koupila vysavač proto, aby místo svého podnikání mohla udržovat v čistotě pro další výkon svého finančního poradenství pro své klienty.

6. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu spotřebitelskou podle ustanovení § 1810 o.z. Podle citovaného § 1810 o.z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

7. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Podle § 420 odst. 1 o.z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

9. Spotřebitelský úvěr je finanční produkt s vysokou úrovní ochrany spotřebitele regulovaný zákonem o spotřebitelském úvěru. Z konstantní judikatury vyplývá, že pro posouzení podnikatelského úvěru je rozhodující faktický stav věci, nikoliv formální označení smluvních stran nebo smlouvy samotné. Určitá osoba není podnikatelem již z toho samotného důvodu, že má živnostenské oprávnění; splnění této formální podmínky nestačí. Podnikatelem je jedině za současného splnění podmínky věcné, totiž, že na základě podnikatelského oprávnění skutečně samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1428/2018). I pokud je určitá osoba podnikatelem, je nutné zjišťovat, zda v případě konkrétní smlouvy jednala v rámci nebo mimo rámec své podnikatelské činnosti. Pokud totiž podnikatel jedná mimo rámec podnikatelské činnosti, může být považován za spotřebitele, a to i když má podnikatelské oprávnění ( I. ÚS 1930/11). Současně je zdůrazňováno, že je třeba zkoumat všechny podstatné okolnosti, které by prokazovaly souvislost úvěru s podnikáním, a nepostačuje spoléhat se na formální označení nebo prohlášení ve smlouvě (II. ÚS 1176/21). S ohledem na to, že spotřebitel je v právních vztazích chráněn jako tzv. slabší strana (§ 1810 a násl. o.z.), je to právě poskytovatel úvěru, kdo je povinen tvrdit a náležitě prokázat, že peněžní prostředky byly skutečně použity a spotřebovány na podnikatelské účely ( II. ÚS 1176/21).

10. Žalobkyně ani přes výzvu soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2, 3 o.s.ř. v řízení nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení, že žalovaná v době uzavření předmětné smlouvy skutečně vykonávala podnikatelskou činnost, že smlouvu uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti a že úvěr byl poskytnut na konkrétní podnikatelský účel (vázanost účelu sjednávané smlouvy s předmětem podnikání žalované). Žalobkyně taktéž neprokázala, že před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř v rozsahu shora. Ani z účelu poskytnutého úvěru označeného ve smlouvě nelze dovodit, že poskytnuté peněžní prostředky byly skutečně určeny na podnikatelské účely. Smlouva byla uzavřena za použití formuláře, ve kterém žalovaná sice byla identifikována ve spojení s IČO, nicméně žalobkyně nedotvrdila spojitost poskytovaného úvěru s konkrétním podnikatelským účelem a výkonem podnikatelské činnosti žalované. Naproti tomu uzavřená smlouva vykazuje všechny pravidelné znaky spotřebitelského úvěru (včetně formulářového znění smlouvy). Žalobkyně netvrdí žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na uzavření smlouvy v rámci podnikatelské činnosti žalované. Samotná okolnost, kterou žalovaná ve formuláři pro uzavření předmětné smlouvy vyplnila, že byla držitelem podnikatelského oprávnění či že smlouva je označena jako uzavřená s fyzickou osobou podnikatelem OSVČ (úvěr na IČO) takovými relevantními skutečnostmi nejsou, neboť o vlastním účelu uzavření smlouvy ničeho nevypovídají.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

13. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

14. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

15. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaná se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

18. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované (spotřebitele) úvěr splácet.

19. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

20. Z podkladů předložených žalobkyní nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně. Žalobkyně se spokojila s údaji sdělenými jí žalovanou, když informace takto získané pouze zanesla do formuláře uzavírané smlouvy o úvěru. Žalobkyně nedoložila, že by žalovanou uváděné informace o jejích osobních a majetkových poměrech jakkoli ověřovala.

21. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné příjmy a výdaje žalované, tyto vzájemně řádně neporovnala a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzala-li žalovaná úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 11 182 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. V částce 11 182 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalované poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok, poplatek, smluvní pokuta) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků či nákladů spojených s uplatněním pohledávky soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (nejedná se o vzájemný závazek podnikatelů). Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

23. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila, nemohlo se jí tak dostat poučení, že soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalované, dostupným mu z obsahu spisu (zejména z předestřené výše příjmu žalované – při uvažovaných skutečných nákladech na bydlení, stravu, ostatní výdaje včetně splácení dalších úvěrů), možnost postupné úhrady dluhu žalovanou, když je v reálných možnostech žalované splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč. Žalované nemohla být udělena výzva soudu ve smyslu ust. § 118a odst.1,3 o.s.ř. k otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalované, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalované hradit splátky v jiné než soudem uvažované výši. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase ve splátkách po 1 000 Kč.

24. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.10.2024, č.j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o.z a § 160 odst.1o.s.ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

25. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když převážně procesně úspěšné žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením v plném rozsahu. Náhradu nákladů řízení tvoří náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Návrh splňuje podmínky předpokládané ust. § 14b písm. a), b), c) vyhl. č. 177/1996 Sb.. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Jednotlivé žaloby podávané stejnou žalobkyní, jak je soudu z úřední činnosti známo, se v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce, tyto mají podobu vzoru, který se v jednotlivých dílčích případech odlišuje jen v minimální míře, a to pouze takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, avšak základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření zůstává totožný, pouze případně jen s drobnými odchylkami. Předmětem řízení je peněžité plnění, přičemž tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady právního zastoupení tak tvoří odměna za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé) ve výši 400 Kč/úkon dle § 14b odst.1, bod.1. vyhl. č. 177/1996 Sb. a 3 režijní paušály po 100 Kč, dále odměna za 2 úkony právní služby (1. účast na jednání soudu dne 16.12.2025 a 2. účast na jednání soudu dne 22.1.2026) po 1 620 Kč dle § 7 AT a 2 režijní paušály po 450 Kč, dále náhrada za promeškaný čas v rozsahu 2 x 6 půlhodin po 150 Kč, tj. 1 800 Kč dle § 14 odst.3 AT a 2x náhrada cestovného za cestu právního zástupce k jednáním soudu výše v částce 2 172 Kč a 2 364 Kč dle § 13 odst.5 AT a navýšení o 21 % DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Soud nepřiznal odměnu za právním zástupcem žalobkyně účtovaný úkon právní služby – účast na jednání soudu dne 2.12.2025, tento shledal neúčelným, když uvedené jednání soudu se nekonalo, přičemž právní zástupce žalobkyně byl o odročení jednání prostřednictvím datové schránky ještě před původním termínem jeho konání vyrozuměn. Z téhož důvodu nebyla žalobkyni přiznána ani náhrada cestovních výdajů a náhrada za promeškaný čas v této souvislosti.