25 C 348/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A trvale bytem Adresa žalobce A zastoupeného Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované trvale bytem Adresa žalované o zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 200 000 Kč od 31. 10. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů tohoto řízení částku 81 485 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou (ve znění pozdějších podání) proti žalované domáhal zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne 17. 10. 2018 uzavřela se žalobcem dohodu o vypořádání vzájemných majetkových poměrů a o úpravě společného bydlení, přičemž v odst. 3.1. této dohody se žalovaná v rámci vypořádání společného jmění manželů mimo jiné zavázala uhradit žalobci částku v celkové výši 200 000 Kč, a to nejpozději do 30. 10. 2022. Přes výzvy žalobce žalovaná dosud žalobci ničeho z této částky neuhradila.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, když namítala neplatnost dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a o úpravě společného bydlení uzavřené mezi účastníky řízení s odůvodněním, že tato dohoda byla ze strany žalované podepsána pod nátlakem ze strany žalobce, její obsah je v rozporu s dobrými mravy, když zároveň žalobce při podpisu smlouvy uváděl, že nikdy po žalované vypořádací podíl chtít nebude. Nadto dle žalované uplatňuje žalobce nárok na zaplacení vypořádacího podílu z této dohody těsně před promlčením uvedeného nároku. Nátlak ze strany žalobce spatřuje žalovaná v prohlášní žalobce vůči žalované, že pokud dohodu nepodepíše, se žalovanou se nerozvede a bude rozvodové řízení neúměrně prodlužovat. Žalovaná měla v důsledku obav ze žalobce a stresu provázejícího společné soužití zájem na rozvodu manželství, které bylo spojeno s hádkami, urážkami a ponižováním ze strany žalobce. Rozpor obsahu předmětné dohody s dobrými mravy pak žalovaná shledává v tom, že žalobce obdržel v rámci vypořádání daleko hodnotnější položky majetku ze společného jmění než žalovaná, přesto by mu žalovaná měla vyplatit vypořádací podíl ve výši 200 000 Kč. Dle žalované je dohoda o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a o úpravě společného bydlení nespravedlivá, když z textu dohody lze dovodit, že žalobce žalované nedá po patnáctiletém manželství nic, i když společně zrekonstruovali rodinný dům na adrese , Jméno žalobce B, , který nadále náleží do podílového spoluvlastnictví žalobce a jeho matky, přičemž za trvání manželství účastníků proběhla celková rekonstrukce uvedeného domu v celkové výši 800 000 Kč vynaložených ze společných prostředků manželů, když dalších 700 000 Kč bylo připraveno ze společného úvěru na další rekonstrukci tohoto domu. Požadovaná částka vypořádacího podílu 200 000 Kč je dle žalované neopodstatněná, vyčíslená pouze žalobcem, blíže nepodložená. Žalovaná v průběhu řízení dodala, že tato částka původně nebyla v předmětné dohodě o vypořádání napsána, její začlenění do textu dohody si žalobce „před podpisem vynutil a doplnil“, aby žalovanou „potrestal nebo jí znepříjemnil finanční situaci a život s novým partnerem“. Podle žalované pak v dohodě není ani zmínka o případném vymáhání úroku z prodlení, ani vymáhání této částky právní cestou, natož žalobou u soudu. Žalovaná sporuje tvrzení žalobce, že tuto opakovaně vyzýval k zaplacení žalované částky, neboť jedinou písemnou výzvu k zaplacení zaslal žalobce žalované až 6. 4. 2025 dopisem na adresu žalované, tj. pár měsíců před uplynutím tříleté promlčecí doby.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobce a žalovaná jsou bývalí manželé. Z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 22. 11. 2018, č.j. 2 C 114/2018–17, který nabyl právní moci dne 28. 11. 2018, vzal soud za prokázané, že manželství žalované, tehdy , jméno FO, , rozené , jméno FO, , uzavřené se žalobcem dne , datum, v kostele , jméno FO, , bylo tímto rozsudkem rozvedeno. Z odůvodnění citovaného rozsudku se podává, že manželé (žalobce a žalovaná) se společným návrhem domáhali rozvodu manželství, přičemž svůj návrh shodně odůvodňovali tím, že jejich manželství trvá déle než rok, více než šest měsíců spolu nežijí jako manželé a dále tím, že uzavřeli dohodu o úpravě majetkových poměrů a bydlení po rozvodu. Taktéž poměry společných nezletilých dětí pro dobu po rozvodu byly upraveny dohodou účastníků schválenou pravomocným rozhodnutím soudu. Úprava poměrů tehdy nezletilých dětí účastníků (synů , adresa, ) pro dobu po rozvodu manželství účastníků byla v řízení o rozvod manželství prokázána dohodou schválenou rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 9. 2018, č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 5. 10. 2018. Ohledně dohody ze dne 17. 10. 2018 bylo konstatováno, že z této plyne, že manželé (žalobce a žalovaná) si vypořádali vzájemné majetkové vztahy a práva společného bydlení pro dobu po rozvodu s tím, že dohoda obsahuje úředně ověřené podpisy obou účastníků. V průběhu jednání (konaného v rámci řízení o rozvod manželství) vyšlo najevo, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené a nelze očekávat jeho obnovení.

5. Z Dohody o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a o úpravě společného bydlení ze dne 17. 10. 2018 vzal soud za prokázané, že tato dohoda byla uzavřena výše uvedeného dne mezi tehdejšími manželi , Anonymizováno, (žalovanou a žalobcem), kteří úvodem této dohody souhlasně prohlásili, že uzavřeli své první manželství dne , datum, v římskokatolické farnosti v kostele , jméno FO, . Předmětnou dohodu o vypořádání pro dobu po rozvodu manželství uzavřeli účastníci této dohody za účelem úpravy svých majetkových poměrů v souvislosti s podáním společného návrhu na rozvod manželství. V článku 2., odst. 2.1 této dohody si účastníci dohody vymezili, které z věcí, jež patřily do jejich společného jmění manželů, se okamžikem právní moci rozhodnutí o rozvodu jejich manželství stanou výlučným vlastnictvím manželky - žalované (osobní automobil, peníze na označeném bankovním účtu u peněžního ústavu, družstevní bytová jednotka v , adresa, s poznámkou, že tato je ve výlučném vlastnictví manželky, darovaná v květnu 2018 od rodičů s vypořádáním investic ze společného jmění manželů - účastníků dohody do této bytové jednotky v částce 100 000 Kč), když současně se manželka (žalovaná) zavázala výlučně hradit označený závazek u peněžního ústavu v částce 300 000 Kč. V článku 3., odst. 3.1 citované dohody se účastníci této dohody dohodli na tom, že z věcí, které patřily do jejich společného jmění manželů, se okamžikem právní moci rozhodnutí o rozvodu jejich manželství stanou výlučným vlastnictvím manžela (žalobce) následující v dohodě blíže označené věci (dva osobní automobily, celkově zrekonstruovaný dům na adrese , Jméno žalobce B, s poznámkou, že tento je ve výlučném podílovém spoluvlastnictví manžela, získán dědictvím, přičemž se vypořádávají investice ze společného jmění manželů do domu v hodnotě 800 000 Kč, veškerý nábytek a věci v uvedeném domě, lesní pozemky, peníze na bankovních účtech a závazek v částce 700 000 Kč – úvěr od stavební spořitelny na rekonstrukci domu). Závěrem citovaného článku a odstavce předmětné dohody je zakotveno ujednání účastníků této dohody, dle něhož se v rámci vypořádání společného jmění manželů zavazuje manželka (žalovaná) vyplatit manželovi (žalobci) částku ve výši 200 000 Kč, a to ve lhůtě nejpozději do 30. 10. 2022. V čl. 4, odst. 4.1 účastníci této dohody výslovně prohlásili, že nemají vůči sobě vyživovací povinnost a že takový nárok nebudou uplatňovat ani po zániku manželství rozvodem. Dle čl. 5 (Vedlejší ujednání), odst. 5.2 této dohody pak účastníci souhlasně prohlásili, že vypořádáním zaniklého jmění v souladu s touto dohodou dojde k úplnému vyrovnání veškerých jejich majetkových poměrů a že nemají žádná další vzájemná a společná práva a povinnosti než ty, které jsou výslovně uvedeny v této dohodě. V čl. 6. předmětné dohody pak účastníci této dohody shodně uvedli, že již bydlí odděleně a nemají společné bydlení, přičemž poslední společné bydliště na adrese , Jméno žalobce B, bude užívat výlučně pan , Jméno žalobce A, (žalobce). V čl. 7, odst. 7.2 citované dohody si její účastníci sjednali, že tato dohoda může být změněna písemnými dodatky podepsanými všemi smluvními stranami. Dle čl. 7, odst. 7.5 tato dohoda nabývá platnosti a účinnosti okamžikem podpisu posledním z účastníků, s výjimkou ujednání čl. 2, 3, 4 této dohody, která nabývají účinnosti ke dni zániku společného jmění, tedy okamžikem právní moci rozsudku, kterým se manželství účastníků rozvádí. Citovaná dohoda o vypořádání obsahuje v čl. 7, odst. 7.6 dodatek, dle kterého po přečtení a seznámení se s obsahem této dohody níže podepsání prohlašují, že tato dohoda byla sepsána dle jejich pravé, svobodné a vážné vůle, nikoliv v tísni, pod nátlakem nebo v omylu. Na důkaz tohoto prohlášení připojují účastníci pod text této dohody své vlastnoruční podpisy.

6. Předmětná Dohoda o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a o úpravě společného bydlení je opatřena vlastnoručním podpisem žalované i žalobce a ověřovací doložkou České pošty, s.p., ze které vyplývá, že jak žalovaná, tak žalobce tuto dohodu vlastnoručně podepsali dne 17. 10. 2018 na pobočce této pošty v , Anonymizováno, . I z nesporných tvrzení obou stran vzal soud za prokázané, že oběma účastníky tohoto řízení byla uvedeným způsobem předmětná dohoda dne 17. 10. 2018 vlastnoručně podepsána.

7. Z dopisu právního zástupce žalobce adresovaného žalované ze dne 17. 6. 2025, označeného jako Oznámení o převzetí právního zastoupení a předžalobní výzva k zaplacení ve spojení s podací stvrzenkou a detailní informací k zásilkám soud zjistil, že žalobce touto písemnou výzvou (odeslanou na adresu trvalého bydliště žalované dne 23. 6. 2025), která se do dispozice žalované dostala dne 26. 6. 2025 (uložení zásilky s poznámkou doručovatele - , právnická osoba, . „adresát nezastižen“), žalovanou vyzval k neprodlenému uhrazení žalované částky spolu s (k datu sepisu výzvy) vyčísleným úrokem z prodlení nejpozději ve lhůtě do 30. 6. 2025, a to s podrobným rozborem důvodů vzneseného požadavku žalobce. Přílohou tohoto dopisu byla plná moc k zastupování žalobce jmenovaným právním zástupcem.

8. Žalovaná v řízení potvrdila, že jí byla doručena (jí v tomto řízení k důkazu předložená) písemná výzva k úhradě dlužné částky ze dne 9. 4. 2025, ze které soud zjistil, že touto byla žalovaná ze strany žalobce vyzvána k provedení úhrady finanční částky ve výši 200 000 Kč, jakožto splnění závazku učiněného v „Dohodě o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a o úpravě společného bydlení“ uzavřené dne 17. 10. 2018 v Bechyni. Žalovaná byla vyzvána k provedení úhrady této částky nejpozději do 14 dnů ode dne převzetí této výzvy, přičemž byla upozorněna, že nedojde-li k úhradě dlužné částky v termínu shora, bude se žalobce domáhat úhrady dlužné částky, včetně úhrady poplatků z prodlení a poplatků za příslušenství, soudní cestou.

9. Z dohody o úpravě poměrů k nezletilým , jméno FO, , uzavřené mezi žalovanou (v dohodě označena jako „matka“) a žalobcem (v dohodě označen jako „otec“) dne 17. 9. 2018 soud zjistil, že úvodem této dohody oba její účastníci shodně prohlásili, že se matka (žalovaná) ze společné domácnosti odstěhovala v únoru 2018. Od této doby žijí nezletilí střídavě u obou rodičů. Protože příjmy obou rodičů jsou prakticky stejné, nevyplácejí si žádné výživné. Dle článku II. této dohody se rodiče nezletilých dohodli na rozvodu manželství, když návrh na rozvod podala manželka (žalovaná) a manžel (žalobce) se k tomuto návrhu připojí. Účastníci této dohody si byli vědomi toho, že k tomu, aby bylo možno manželství rozvést, je třeba upravit poměry k nezletilým dětem pro dobu před rozvodem manželství a po jeho rozvodu. Dle článku III. této dohody byly jmenované nezletilé děti svěřeny pro dobu mimo jiné po rozvodu manželství do střídavé péče obou rodičů, rodiče se dohodli na způsobu uskutečňování této střídavé výchovy. V článku IV. této dohody se matka (žalovaná) zavázala podat návrh na soudní úpravu výchovy a výživy podle této dohody, přičemž otec (žalobce) vyjádřil vůli se k tomuto návrhu (schválení dohody) připojit. Dle ujednání smluvních stran této dohody pak v článku V. této dohody její účastníci prohlásili, že tato byla sepsána na základě jejich svobodné a pravé vůle, určitě a vážně, nikoliv nesrozumitelně, a nikoliv v tísni, na důkaz čehož připojují své podpisy. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že citovaná dohoda je opatřena vlastnoručními podpisy obou účastníků.

10. Z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 9. 2018, č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 5. 10. 2018, vzal soud za prokázané, že tímto byla soudem schválena mezi rodiči (žalovanou a žalobcem) uzavřená dohoda, dle které byli výše jmenovaní nezletilí synové účastníků i pro dobu po rozvodu manželství svých rodičů svěřeni do střídavé péče rodičů, matce ani otci pro dobu po rozvodu manželství rodičů nebylo výživné na nezletilé děti stanoveno. Z odůvodnění citovaného rozsudku soud zjistil, že rodiče (žalovaná a žalobce) se podáním ze dne 18. 6. 2018 ve znění doplněném dne 18. 9. 2018 domáhali schválení dohody o úpravě výkonu rodičovské odpovědnosti ke společným nezletilým dětem. Uvedli, že se jejich manželství nachází v trvalém, hlubokém a nenapravitelném rozvratu, jenž zcela vylučuje obnovení společného soužití, když z toho důvodu je současně s návrhem ve věci opatrovnické podáván i návrh na rozvod, neboť rodiče nežijí ve společné domácnosti, v péči o děti se střídají. Bylo doplněno, že příjmy rodičů jsou fakticky srovnatelné, vzájemně si rodiče nevyplácejí žádné výživné. V řízení o úpravě výkonu rodičovské odpovědnosti bylo prokázáno, že k odluce manželů došlo na počátku února 2018. Matka (žalovaná) v době vydání citovaného rozsudku obývá družstevní byt, který koupili její rodiče. Otec (žalobce) setrval v původním společném bydlišti rodiny, kde obývá rodinný dům, jehož je podílovým spoluvlastníkem v rozsahu jedné poloviny (a to společně se svojí matkou). Oba manželé vlastní osobní automobil, jejich příjmy byly odhadnuty obdobně na částku 40 000 Kč. Žalobce společně s matkou nezletilých (žalovanou), mají ke dni vydání citovaného rozsudku dluh, který byl čerpán na rekonstrukci rodinného domu, s tím, že uvedený závazek čítá 700 000 Kč. Ohledně jeho vypořádání zvažují rodiče možné varianty řešení, když jsou připraveni pro případ rozvodu uzavřít dohodu, která je požadována pro případ tzv. rozvodu nesporného. Dle odůvodnění citovaného rozsudku se rodiče shodli na tom, že jejich vzájemná komunikace je na velice dobré úrovni. V řízení tak bylo prokázáno, že účastníci spolu nežijí, přičemž hodlají přistoupit k rozvodu svého manželství. Výživné nebylo rodičům (účastníkům řízení) stanoveno s odkazem na to, že oba soukromě podnikají s reálnými zisky, které lze považovat za srovnatelné.

11. Z podání žalobce ze dne 17. 8. 2018 adresovaného Okresnímu soudu v Táboře ve věci sp. zn. , spisová značka, označeného jako Žádost o odročení soudního jednání – úprava výkonu rodičovské odpovědnosti pro dobu za trvání manželství rodičů i po rozvodu soud zjistil, že žalobce tímto přípisem ve shora označeném soudním řízení požádal o odročení jednání soudu nařízeného na den 29. 8. 2018 z důvodu již zaplacené dovolené v termínu od 27. 8. 2018 do 30. 8. 2018.

12. Z ručně psaného textu listiny datované 17. 12. 2015, předložené v řízení žalovanou, se podává, že pisatel tohoto vzkazu podepsaný jako „táta“ sděluje dle obsahu této listiny zřejmě synům (označeným jako , Anonymizováno, ), že je „kvůli mamince absolutně nevyspalej“ a pro případ, že by se s ním „náhodou něco stalo“, píše tento „vzkaz“ s přáním, jaké nemovité věci (,,barák, lesy“) má dostat který ze synů s tím, že „ mamka, ať si rozprodá, co po mně zbude“. Autor listiny odkazuje též na koně, které si mají adresáti vzkazu nechat na jeho památku. Vzkaz obsahuje též dovětek: „Samozřejmě, že se chci za Váma ve zdraví vrátit, ale nikdy nevíme, co se naskytne“.

13. Podle ustanovení § 757 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025, připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. Dohody uvedené v odst. 1 písm. c) vyžadují písemnou formou a podpisy musí být úředně ověřeny.

14. Podle ustanovení § 758 o.z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

15. Podle ustanovení § 755 odst. 3 o.z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

16. Podle ustanovení § 545 o.z. právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. Podle ustanovení § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle ustanovení § 551 o.z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 552 o.z. o právní jednání nejde, nebyla-li zjevně projevena vážná vůle. Podle ustanovení § 553 odst. 1 o.z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

17. Podle § 559 o.z. každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

18. Podle ustanovení § 561 odst. 1 o.z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podle § 564 o.z. vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje.

19. Podle ustanovení § 574 o.z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Podle ustanovení § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 582 odst. 1 o.z. není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

20. Podle ustanovení § 587 odst. 1 o.z. kdo byl k právnímu právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.

21. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Na základě provedeného dokazování ve spojení s nesporným tvrzením obou stran bylo v řízení prokázáno, že účastníci tohoto řízení uzavřeli dne 17. 10. 2018 předmětnou Dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a o úpravě společného bydlení. Podpisy obou účastníků na této dohodě byly úředně ověřeny, tato písemná dohoda má zákonem předepsané náležitosti co do formy dané ustanovením § 757 odst. 2 o.z. Znění sporného ujednání smluvních stran této dohody zakotvené v článku 3, odst. 3.1 této dohody je formulováno jasně a srozumitelně, aniž by vzbuzovalo pochybnosti o tom, co chtěli účastníci tímto ujednáním vyjádřit. Citovaná dohoda o úpravě majetkových poměrů manželů pro dobu po rozvodu jejich manželství byla žalobcem a žalovanou společně předložena v řízení o rozvod jejich manželství, když oba účastníci měli shodný záměr dosáhnout ukončení manželství rozvodem, a to ve formě tzv. nesporného (smluveného) rozvodu, tedy ve smyslu již citovaného ustanovení § 757 odst. 1 o.z. Manželství účastníků tohoto řízení bylo shledáno coby hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno s tím, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Manželství žalobce a žalované bylo proto rozvedeno (s právní mocí rozsudku o rozvodu manželství ke dni 28. 11. 2018). Žalobce a žalovaná žili odděleně již od počátku února 2018, kdy se žalovaná z dosavadního společného bydliště s nezletilými dětmi odstěhovala. I sama žalovaná uvedla, že pojala záměr ukončit manželství rozvodem.

23. Namítá-li žalovaná, že jí žalobce vyhrožoval tím, že bude rozvod protahovat, takový dílčí skutkový závěr z provedeného dokazování nastíněného shora nevyplývá. Ze žalovanou doložené žádosti žalobce o odročení jednání soudu v řízení o úpravě výkonu rodičovské odpovědnosti je pouze zřejmé, že žalobce v tomto jediném případě z důležitého důvodu ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. (čerpané zaplacené dovolené) žádal v srpnu 2018 o změnu termínu nařízeného soudního jednání. Žádné další průtahy, ať již v řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem, či v řízení o rozvod manželství nebyly žalovanou tvrzeny, popř. osvědčeny. Ani ve skutkové rovině nelze takový žalovanou tvrzený důvod podřadit pod hrozbu tělesného nebo duševního násilí předpokládanou ustanovením § 587 odst. 1 o.z.. Naopak ze zjištění vyplývajících zejména z obou citovaných soudních rozhodnutí lze mít za to, že žalobce se žalovanou (v návaznosti na odluku v jejich manželském vztahu) začali v průběhu roku 2018 činit ve shodě postupné právní kroky směřující k rozvodu jejich manželství. V červnu 2018 tedy společně podali návrh na úpravu výkonu rodičovské odpovědnosti pro dobu za trvání manželství i po rozvodu doplněný dne 18. 9. 2018 o (ke schválení soudu) předloženou dohodu o úpravě poměrů jejich nezletilých dětí (podepsanou oběma účastníky) ze dne 17. 9. 2018, přičemž již v době probíhajícího řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem vyjadřovali svou připravenost uzavřít pro případ tzv. nesporného rozvodu požadovanou dohodu o majetkovém vypořádání, když v té době byly oběma účastníky zvažovány možné varianty řešení. Jak vyplývá z rozsudku o rozvodu manželství, žalovaná byla v řízení o rozvod manželství zastoupena advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, , když sama připouští, že znění sporné dohody o majetkovém vypořádání bylo koncipováno za součinnosti právních zástupců obou tehdejších manželů. Současně s návrhem ve věci opatrovnické byl podáván i návrh na rozvod manželství. Již od února 2018 účastníci nežili ve společné domácnosti a fakticky vykonávali střídavou péči o děti. S poukazem na (tehdejší) jejich fakticky srovnatelné příjmy nebylo žádnému z účastníků (rodičů) stanoveno výživné ve prospěch jejich společných nezletilých dětí. Oba účastníci řízení o úpravě výkonu rodičovské odpovědnosti tehdy shledali svou vzájemnou komunikaci na velmi dobré úrovni. Z odůvodnění rozsudku o rozvodu manželství účastníků tohoto řízení plyne, že účastníci podmínky stanovené ustanovením § 757 o.z. pro rozvod manželství splnili, když předložili též posuzovanou dohodu ze dne 17. 10. 2018 ve smyslu ustanovení § 757 odst. 2 o.z. s úředně ověřenými podpisy. Manželství účastníků tohoto řízení bylo bez dalšího rozvedeno.

24. Předmětná dohoda o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a o úpravě společného bydlení tak nabyla účinnosti právní mocí rozsudku o rozvodu manželství žalobce a žalované, tj. ke dni 28. 11. 2018.

25. V řízení bylo zjištěno, že došlo k rozvodu manželství postupem podle § 757 o.z. Dohoda, jíž bylo upraveno vypořádání vzájemných majetkových vztahů manželů (žalobce a žalované) pro dobu po rozvodu, tedy zánikem manželství nabyla předpokládaných účinků. Dohoda o vypořádání majetkových vztahů tvoří jednu z celého komplexu podmínek, které dle tehdy platné právní úpravy musely být splněny, aby mohlo k této „zjednodušené podobě“ rozvodu manželství (tj. bez zjišťování příčin rozvratu manželství) dojít. Dohoda o úpravě majetkového režimu je provázána s dalšími povinně uzavíranými ujednáními manželů (dohoda o úpravě poměrů k nezletilým dětem, dohoda o úpravě bydlení, dohoda o výživném), přičemž pravidelně lze očekávat, že všech těchto dohod bude dosaženo na základě kompromisu, který ovlivňuje podobu všech dílčích dohod. Tak tomu bylo dle provedeného dokazování shora i v tomto případě.

26. Ze shora naznačeného postupu není patrno, že by žalovaná, která dle svého vyjádření sama iniciovala řízení o rozvod manželství, čelila v době před uzavřením posuzované dohody o vzájemném majetkovém vypořádání (či při jejím uzavíraní) jakémukoliv psychickému či fyzickému nátlaku ze strany žalobce.

27. Žalovaná ani přes výzvu soudu ve smyslu ust. § 118a odst.1,3 o.s.ř. nedoplnila takové okolnosti provázející uzavření (podpis) předmětné dohody ze dne 17. 10. 2018 (včetně okolností bezprostředně předcházejících a následného jednání stran), z nichž by bylo možno dovodit, že v okamžiku podpisu této smlouvy byla žalovaná omezena, popřípadě zcela zbavena možnosti projevit svou svobodnou a vážnou (pravou) vůli, určitě a srozumitelně, když dostatečně nekonkretizovala jednání žalobce, v němž lze spatřovat jí tvrzený nátlak ze strany žalobce na žalovanou či jednání v rozporu s dobrými mravy ani neoznačila důkazy k prokázání těchto tvrzení, včetně tvrzení o údajném prohlášení žalobce při podpisu smlouvy, že nebude reálně požadovat zaplacení vypořádacího podílu.

28. Žalovaná pouze obecně, bez bližšího časového zařazení, ve svém vyjádření popisovala chování žalobce po celou dobu manželství jako manipulativní, agresivní, zahrnující urážky a ponižování žalované, žalobce se měl žalované vysmívat s tím, že „má dobré známé právníky a kamarády na policii“, této „vyčítal a vyhrožoval“.

29. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, (matky žalované) soud zjistil, že tato nebyla účastna žádných jednání vedených mezi žalobcem a žalovanou, týkajících se budoucího majetkového vypořádání pro dobu po rozvodu jejich manželství. Svědkyni o obsahu a průběhu těchto jednání nebylo ničeho známo. V této souvislosti pouze svědkyně dle své výpovědi žalovanou nabádala, aby se s žalobcem o ničem nedohadovala (,,nepotřebuješ tam odtud nic, my se o tě postaráme“). Svědkyně se svým manželem pomohla žalované při zajištění bydlení, žalovaná odešla do bytu, který jí rodiče koupili. Svědkyně bez připojení bližších okolností neúplně uvedla, že ,,kdyby býval tenkrát (manžel svědkyně) nezakročil…“. Svědkyně stručně popsala, že manželství účastníků mělo trhliny, manželé se hádali. Ohledně chování žalobce k žalované pak svědkyně nastínila, že žalobce se k žalované na veřejnosti nikdy slušně nechoval. Žalobce žalovanou v době trvání manželství zmlátil ,,u muziky“, tato přišla za svědkyní s monokly. Časově svědkyně takový incident zařadila do doby před cca 12 lety. Ještě dříve, před cca 18 lety, na akci pálení čarodejnic, žalobce po neshodách se žalovanou do této strkal. Dle svědkyně se žalobce nevhodně choval i k dalším lidem. Sama byla účastna toho, když cca rok před rozvodem manželství účastníků žalobce v opilosti na bále srazil na zem bratra svědkyně. Svědkyně , jméno FO, dále pouze neurčitě a v náznacích popsala chování žalobce k žalované na Vánoce v době, kdy tato očekávala narození prvního syna (nar. 2004) či v době těhotenství s druhým synem (nar. 2006). Svědkyně zmínila dopis na Vánoce roku 2015, kvůli kterému žalovaná šla v noci žalobce hledat, zatímco ,,on se směje za borovičkou někde“.

30. Ani z výpovědi svědkyně tak nelze mít za prokázané tvrzení žalované o nepřípustném nátlaku žalobce na žalovanou v době bezprostředně předcházející podepisování sporné dohody, když ani sama žalovaná netvrdí, že by snad k takovému jednání ze strany žalobce vůči žalované mělo dojít při samotném podepisování citované dohody ze dne 17. 10. 2018, k němuž účastníci přistoupili na pobočce pošty , Anonymizováno, (včetně úředního ověření podpisů smluvních stran).

31. Pokud pak sama žalovaná ve svém vyjádření k výzvě soudu shora uvádí, že v době podpisu posuzované dohody byla permanentně stresovaná a tlačená dělat ústupky a kompromisy, tuto část svého vyjádření však současně váže na výslovné prohlášení, že si je vědoma toho, že předmětnou dohodu podepisovat nemusela, neboť „rozvod by se stejně uskutečnil, pak jsme se mohli dohadovat tři roky o spravedlivém rozdělení společného majetku“. Žalovaná tímto sama rozporuje své předchozí tvrzení o vynuceném podpisu předmětné dohody (v důsledku vyhrožování a tlaku ze strany žalobce), když nově připouští, že byla při uzavírání předmětné dohody motivována snahou vyřešit otázku budoucího uspořádání majetkových vztahů mezi tehdejšími manželi již v době rozvodu jejich manželství právě proto, aby nemuselo následovat další (jí předpokládané několikaleté) vyjednávání majetkových otázek ještě po rozvodu manželství účastníků. Sama žalovaná tak připouští, že finální znění předmětné dohody o vypořádání vzájemných majetkových poměrů je výsledným kompromisem mezi stranami této dohody. Z provedeného dokazování nevyšlo najevo, že by výsledná částka vypořádacího podílu ve sporném článku 3, odst. 3.1 této dohody byla do textu této dohody zakomponována pro žalovanou nečekaně, překvapivě, jak tato tvrdí. Žalovaná nepopsala ani takové skutečnosti (a k těmto nepředložila důkazy), z nichž by vyplynulo, že žalobce lstí či za využití jemu známého omylu na straně žalované vylákal podpis žalované na předmětné listině. Nelze mít zato, že by snad žalovaná byla na základě předchozího jednání žalobce přesvědčena, že podepisuje dohodu, na jejímž znění se účastníci dohodli, zatímco by jí promyšleným jednáním žalobce byla předložena k podpisu dohoda se zcela jiným textem, než který byla v návaznosti na dosavadní průběh jednání nad obsahem dohody žalovaná připravena akceptovat. Ničeho takového žalovaná v řízení netvrdí, ani neprokazuje. Pokud případně žalovaná nevěnovala textu dohody, kterou podepsala, před jejím podpisem náležitou pozornost, písemné znění dohody si dostatečně neprostudovala, přesto posuzovanou dohodu ze dne 17. 10. 2018 podepsala a teprve nyní v projednávaném řízení má za to, že formulace sporného ujednání v článku § 3 odst. 3.1 vyznívá pro ni nevýhodně, nemůže jít takové počínání žalované k tíži žalobce a odůvodnit závěr o neplatnost zkoumaného dvoustranného právního jednání účastníků tohoto řízení.

32. Naopak z provedeného dokazování má soud za prokázané, že projev vůle žalované vyjádřený při podpisu citované dohody ze dne 17. 10. 2018 být vázána v celém rozsahu obsahem citované dohody včetně závazku k úhradě částky 200 000 Kč žalobci nejpozději do 30. 10. 2022 na úplné vypořádání (rozvodem manželství) zaniklého společného jmění manželů je zcela jasný, určitý a srozumitelný, žalovanou vážně a svobodně učiněný. Dané právní jednání (předmětná dohoda o vypořádání vzájemných majetkových poměrů a o úpravě společného bydlení pro dobu po rozvodu manželství účastníků) pak vyvolává ve smyslu ustanovení § 545 o.z. právní následky, které jsou v něm vyjádřeny. Předmětná dohoda neodporuje zákonu, ani se nepříčí dobrým mravům. Tato nebyla uzavřena ani v omylu o rozhodující okolnosti, když žalovaná nebyla uvedena v omyl žalobcem (ustanovení § 583 o.z.), když skutečnosti naznačující jednání žalované v omylu nebyly žalovanou tvrzeny ani v řízení prokázány.

33. Žalovaná neprokázala, že by její právní jednání směřující k uzavření předmětné dohody bylo zatíženo tak závažnými vadami vůle či projevu této vůle, které by měly za následek neplatnost této dohody, k níž soud přihlédne i bez návrhu (absolutní neplatnost – ustanovení § 588 o.z.) či vznik oprávnění žalované důvodně vznést námitku neplatnosti vůči žalobci ve smyslu ustanovení § 586 odst. 1 o.z.

34. Ze všech shora uvedených důvodů soud nahlíží na účastníky řízení uzavřenou dohodu o vypořádání vzájemných majetkových poměrů a o úpravě společného bydlení ze dne 17. 10. 2018 v celém jejím rozsahu, včetně sporného článku 3 odst. 3.1. této dohody jako na platnou, splňující veškeré zákonem předepsané obsahové i formální náležitosti pro tento typ smlouvy. V daném případě byly zachovány všechny obecné náležitosti daného právního jednání. V předmětné dohodě byla shodně (zcela jasně, vážně a svobodně) vyjádřena společná vůle obou stran ohledně úpravy vypořádání vzájemných majetkových vztahů tehdejších manželů pro dobu po rozvodu.

35. Nelze přisvědčit ani námitce žalované, co do nespravedlivého (nerovnoměrného) rozdělení majetku tvořícího společné jmění manželů za trvání manželství účastníků, když z obsahu této dohody je zřejmé, že účastníci této smlouvy uspořádali své budoucí majetkové poměry tak, že do výlučného vlastnictví každého z nich připadly majetkové hodnoty ze (k okamžiku rozvodu manželství) zaniklého společného jmění manželů v obdobném rozsahu, každému z nich připadl osobní automobil, peněžní prostředky na bankovním účtu, taktéž k úhradě závazek z půjčky či úvěru a účastníci se dohodli i na vypořádání investic vynaložených ze společného jmění do výlučného majetku každého z nich, přičemž ještě za trvání manželství (po ukončení vedení společné domácnosti) měl každý z nich zajištěnu svou potřebu bydlení právě ve vazbě na tento výlučný majetek každého z nich (uvedené potvrzuje i výpověď svědkyně , jméno FO, i odůvodnění rozsudku o úpravě poměrů k nezletilým dětem). Nutno zdůraznit, že manželé při uzavírání dohody nemusí přihlížet k pravidlům stanoveným pro vypořádání zakotveným v § 742 o.z. Souhrn majetkových hodnot, které se tímto uspořádáním dostaly žalobci, není ve zjevném nepoměru k tomu, co při vypořádání měla dle dohody obdržet žalovaná. Vzhledem k uvedenému se výše závazku k úhradě částky 200 000 Kč převzatého žalovanou vůči žalobci k zaplacení nejeví jako zcela zjevně nepřiměřená. Soud pro úplnost dodává, že v tomto řízení nelze vést jakýsi vyúčtovací spor, v němž by soud přesně vyčíslil soubor majetkových hodnot, které se při vypořádání společného jmění manželů (žalobce a žalované) mělo dostat žalobci, popřípadě žalované, nedošlo-li by mezi nimi k uzavření předmětné dohody, včetně určení výše částky na vypořádání podílů obou bývalých manželů /žalobce a žalované), když soud nemůže provádět ani výpočet vypořádávaných investic ze společného jmění do výlučného majetku jak žalobce, tak žalované. V řízení tak nelze přepočítávat podíly obou manželů.

36. Soud proto pro nadbytečnost zamítl návrh žalované na provedení důkazu blíže nekonkretizovaným soupisem vyčíslených nákladů na rekonstrukci domu. Soud podotýká, že žalovaná nadto v závěru řízení dodala, že ani takový soupis k důkazu předkládat nehodlá, když odkázala na samotný text posuzované dohody ze dne 17. 10. 2018. Soud zamítl též návrh žalované na provedení důkazů zdravotním vyšetřením žalobce, když žalovaná ani přes výzvu soudu netvrdila takové konkrétní okolnosti podpisu předmětné smlouvy, z nichž by bylo možno dovodit, že by snad i projev vůle žalobce při uzavírání předmětné dohody trpěl natolik závažnými vadami (zejména nedostatek svobodné a vážné vůle), z nichž by bylo možno učinit závěr o neplatnosti daného právního jednání. Žalovaná na podporu svého blíže nevyjasněného tvrzení ohledně psychického stavu žalobce dokládá již výše citovaný vzkaz ze dne 17. 12. 2015. Soud má však zato, že z této listiny, o níž ani nelze najisto uzavřít, že byla sepsána právě žalobcem, nelze činit jakékoliv závěry o rozhodných skutečnostech pro toto řízení, když navíc zcela chybí časová souvislost mezi vyhotovením tohoto vzkazu a sepisem předmětné dohody (uzavřené téměř dva roky po datu, kdy měla být vyhotovena ručně psaná listina). Navíc žalovaná sama uvádí, že v době následující po Vánocích 2015 chtěla ona sama poprvé ukončit manželství rozvodem, když již tehdy společné soužití manželů bylo problematické, žalovanou vnímáno jako stresující (manželé se denně hádali). Přestože žalovaná tvrdí, že se v návaznosti na citovaný vzkaz ze dne 17. 12. 2015 obávala o svůj život i život svých dětí i o to, jaká bude reakce, „co zase bude“ (aby ji žalobce nenapadl nebo jí nevzal osobní věci), nepodepíše-li předmětnou dohodu o majetkovém vypořádání, neboť žalovaný měl fyzickou sílu a vlastnil loveckou zbraň, ani z citované listiny (vzkazu) nelze mít za prokázané tvrzení žalované o výhrůžkách ze strany žalobce či skutečné bezprostřední hrozbě fyzickým násilím ze strany žalobce v okamžiku podepisování předmětné smlouvy.

37. Na původně vzneseném návrhu na provedení důkazu výslechem svědka , jméno FO, (otce žalované) žalovaná z důvodu hospitalizace tohoto svědka již nadále netrvala. Přesto nutno podotknout, že i tento důkaz žalovaná navrhla ke svému blíže nekonkretizovanému tvrzení o chování žalobce vůči žalované v průběhu celé doby trvání manželství, když teprve při jednání soudu dne 20. 1. 2026 (již poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení) zmínila, že jmenovaný svědek zastavil ataky ze strany žalobce namířené vůči žalované před podpisem předmětné dohody. Ani v této fázi řízení však žalovaná neupřesnila, jakého konkrétního jednání se vůči ní měl žalobce dopustit v souvislosti s podpisem předmětné dohody, když, jak už bylo výše řečeno, v řízení nebylo prokázáno, že by v důsledku jakéhokoliv chování žalobce k žalované byla vůle žalované stižena tak závažnou vadou, která by měla za následek neplatnost právního jednání – uzavřené dohody ze dne 17. 10. 2018.

38. Byla to právě žalobkyně, která usilovala o rozvod manželství a rozhodla se pro ukončení společného soužití. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovanou popisované neshody provázející manželské soužití, včetně vzájemných hádek a situace pociťovaná žalovanou jako stresující, jsou obvyklým průvodním jevem závěrečné fáze manželství před jeho ukončením rozhodnutím soudu o rozvodu manželství.

39. Podmínkou rozvodu manželství je natolik hluboký, trvalý a nenapravitelný rozvrat soužití manželů, že již nelze očekávat jeho obnovení. To, že se některý z manželů raději vzdá převážné části svého majetku, popř. celého majetku, aby bylo manželství rozvedeno v co možná nejkratším čase, neznamená ještě, že by měla být tato dohoda neplatná. Je však třeba uvažovat o tom, zda taková dohoda v dané situaci neodporuje dobrým mravům (§ 547 o.z.). V případě v rozporu s dobrými mravy může být dohoda neplatná.

40. Uvažovat lze v daném směru o přiměřené použitelnosti úpravy o lichvě zakotvené v § 1796 o.z. V daném případě bylo na místě zkoumat, zda nejsou splněny podmínky pro posouzení daného jednání jako lichevní smlouvy. Za takovou smlouvu lze označit i případ (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4007/2014), kdy jedna strana ve svůj prospěch využije vědomosti o špatném psychickém a zdravotním stavu druhé strany (včetně zvýšené psychické křehkosti a špatného psychického stavu, který může sám o sobě vést ke snaze vyhnout se konfliktům s okolím) a uzavře dohodu, podle které se jí dostane prakticky vše, co tvořilo společný majetek. V případě, kdy by zneužití tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti bylo takového rázu, že by představovalo dokonce zjevné porušení dobrých mravů, nelze vyloučit s ohledem na § 588 o.z. dokonce absolutní neplatnost.

41. Žádné takové okolnosti uzavření předmětné dohody však v projednávaném případě zjištěny nebyly. Soud nedospěl ani k závěru, že by žalovaná byla k uzavření předmětné dohody přinucena hrozbou tělesného nebo duševního násilí, která by vzhledem k osobním vlastnostem žalované a s ohledem na význam a pravděpodobnost hrozícího nebezpečí vyvolávala v žalované důvodnou obavu. Ani v této souvislosti nebyla žalovaná oprávněna namítnout neplatnost předmětné dohody. Obdobně pak nelze z provedeného dokazování uzavřít, že by žalovaná byla donucena k uzavření předmětné dohody za použití fyzického (popř. psychického) násilí. Nelze ani dovodit zdánlivost posuzovaného právního jednání z toho důvodu, že by žalovaná, popř. oba účastníci této dohody neprojevili při uzavírání vážnou vůli. Konečně nelze ani uzavřít, že by žalovaná při uzavírání smlouvy byla žalobcem uvedena v omyl. Pro úplnost soud poznamenává, že námitku neplatnosti předmětné dohody vznesla žalovaná poprvé až v souvislosti s tímto soudním řízení, v podaném vyjádření ze dne 9.9.2025, které bylo doručeno právnímu zástupci žalobce dne 1.10.2025.

42. V řízení nebylo prokázáno, že by vůle žalované při uzavírání předmětné smlouvy byla stižena jakýmikoliv vadami, tedy že by vůle žalované a její projev byly ve vzájemném nesouladu, popřípadě, že by vůle žalované byla dotčena nátlakem či klamem. Jednání žalované netrpělo tak závažnými nedostatky, které by značily absenci jakékoliv vůle, tedy že by se jednající žalovaná nemohla nebo nebyla schopna projevit, jak zamýšlí, nebo jí v tom bránila nějaká vnější či vnitřní okolnost. Nebyl zjištěn omyl žalované ani její projev nebyl zatížen nedostatkem svobody v podobě lsti, hrozby nebo tísně. Naproti tomu žalovaná projevila svou vážnou (pravou) vůli být vázána uzavíranou předmětnou dohodou.

43. Žalovaná blíže nerozvinula své tvrzení, že žalobce při podpisu posuzované dohody prohlásil, že nebude reálně požadovat zaplacení vypořádacího podílu ani tuto skutečnost v řízení neprokázala, přičemž nebylo ani prokázáno, že by po podpisu předmětné dohody účastníci řízení uzavřeli ve smyslu ujednání čl. 7, odst. 7.2 této dohody jakýkoliv písemný dodatek, jímž by došlo ke změně obsahu předmětné dohody ze dne 17. 10. 2018.

44. Pokud žalovaná žalobci vytýká, že nárok z předmětné dohody začal vůči žalované uplatňovat teprve krátce před jeho promlčením, nelze mít takový procesní krok žalobce za nelogický, když uplynutím promlčecí lhůty by došlo k promlčení žalobcem uplatňovaného majetkového práva z předmětné dohody a k případné vznesené námitce promlčení by soud musel v řízení zahájeném žalobou o takto uplatněném nároku ve smyslu ustanovení § 610 odst. 1 o.z. přihlédnout. Následky promlčení vyplývají z ustanovení § 609 o.z. Uplatněný nárok žalobce promlčen není.

45. Sama žalovaná potvrdila převzetí výzvy k zaplacení ze dne 9. 4. 2025, žalobce doložil, že i předžalobní výzva se dostala do dispozice žalované. Ani přes výzvy žalobce žalovaná svůj peněžitý závazek vyplývající z předmětné dohody nesplnila. Žaloba je proto důvodná, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, včetně příslušenství žalované pohledávky, když žalobci náleží též úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty, v níž měla žalovaná žalobci žalovanou částku 200 000 Kč zaplatit, a to ve výši dle ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s ustanovením § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. v platném znění.

46. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně procesně úspěšnému žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 8 000 Kč, náhradu nákladů právního zastoupení žalobce advokátem dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. a to ve výši 9 100 Kč/úkon, za 7 úkonů právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé, 4. replika ze dne 15.10.2025 k vyjádření žalované, 5. účast na jednání soudu dne 20.11.2025, 6. vyjádření ze dne 19.12.2025 k výzvě soudu, 7. účast na jednání soudu dne 20.1.2026), náhradu za 7 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále náhradu za promeškaný čas v rozsahu 2 x 7 půlhodin po 150 Kč, tj. celkem 2 100 Kč dle § 14 odst.3 AT v souvislosti s cestou právního zástupce ze sídla advokátní kanceláře do sídla soudu a zpět k jednáním soudu označeným shora a náhradu cestovného za tyto cesty (1 cesta , adresa, – 308 km, dne 20.11.2025 – cena paliva 34,70 Kč/l, průměrná spotřeba 4,4 l /100 km, základní sazba náhrady 5,80 Kč/km, dne 20.1.2026 - cena paliva 34,10 Kč/l, průměrná spotřeba 4,4 l /100 km, základní sazba náhrady 5,90 Kč/km) v částce 2 256 Kč a 2 279 Kč dle § 13 odst.5 AT. Právní zástupce žalobce není plátcem DPH.