25 C 362/2018

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A , bytem Adresa žalobce A , zastoupeného Jméno žalobce B , advokátem se sídlem Anonymizováno Jméno advokáta , proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Anonymizováno , bytem Adresa žalovaného A , zastoupenému Jméno žalovaného B , advokátkou se sídlem Anonymizováno , Jméno advokátky , o určení vlastnického práva,

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. KN č. 3352/26 - orná půda, pozemku parc. KN č. 3352/34 – zastavěná plocha a nádvoří včetně rodinného domu č. p. 2017 postaveného na tomto pozemku parc. KN č. 3352/34, pozemku parc. KN č. 3352/39 – zastavěná plocha a nádvoří včetně garáže bez č. p./č. e., postavené na tomto pozemku parc. KN č. 3352/39, vše v obci České Budějovice a katastrálním území České Budějovice 7, zapsané v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů tohoto řízení částku 43 379 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce proti žalovanému původně domáhal vydání rozsudku, jímž by soud určil, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. KN č, Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří včetně rodinného domu č. p. , Anonymizováno, postaveného na tomto pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, , vše v obci , Jméno advokátky, a katastrálním území , Jméno advokátky, 7, zapsané v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , Jméno advokátky, s odůvodněním, že žalobce jako dárce daroval žalovanému jako obdarovanému – svému synovi – darovací smlouvou ze dne , datum, předmětné nemovitosti, když následně žalobce svým písemným právním jednáním ze dne , datum, svůj dar žalovanému odvolal pro nevděk a současně jej vyzval k poskytnutí nezbytné součinnosti pro změnu zápisu v katastru nemovitostí. Žalovaný však poskytnutí součinnosti v této souvislosti odmítl. Usnesením ze dne , datum, (při soudním roku téhož dne) byla soudem připuštěna změna žaloby učiněná podáním žalobce prostřednictvím jeho právního zástupce doručeným soudu dne , datum, v návaznosti na právní jednání žalobce ze dne , datum, (Odvolání daru pro nevděk a žádost o vrácení daru – doplnění), jímž současně žalovaného vyzval k poskytnutí nezbytné součinnosti pro změnu zápisu v katastru nemovitostí i ve vztahu k nemovitostem, které v předchozím Odvolání daru a žalobě nebyly uvedeny. Po rozšíření žaloby se tedy žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, - orná půda, pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří včetně rodinného domu č. p. , Anonymizováno, postaveného na tomto pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, , pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří včetně garáže bez č. p./č. e. postavené na tomto pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, a spoluvlastnického podílu o velikosti 1/5 na pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, – ostatní plocha, v obci , Jméno advokátky, a katastrálním území , Jméno advokátky, 7, zapsané v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , Jméno advokátky, . Posléze podáním doručeným soudu dne , datum, vzal žalobce žalobu částečně zpět co do návrhu na určení, že žalobce je výlučným vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/5 na pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, – ostatní plocha, v obci , Jméno advokátky, a katastrálním území , Jméno advokátky, 7, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště a to s odkazem na obsah připojené listinné přílohy – listu vlastnictví číslo , hodnota, . Při jednání soudu dne , datum, žalovaný vyjádřil s částečným zpětvzetím žaloby výše souhlas. Soud usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, proto řízení o části žaloby, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal určení, že je výlučným vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/5 na pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, – ostatní plocha, vše v obci , Jméno advokátky, a katastrálním území , Jméno advokátky, 7, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , Jméno advokátky, , zastavil.

2. Předmětem řízení tak zůstal návrh žalobce na určení, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, – orná půda, pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří včetně rodinného domu č. p. , Anonymizováno, postaveného na tomto pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, , pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří včetně garáže bez č. p. /č. e. postavené na tomto pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, , vše v obci , Jméno advokátky, a katastrálním území , Jméno advokátky, 7, zapsané v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , Jméno advokátky, . Jelikož žalobce ve svém původním právním úkonu ze dne , datum, a žalobním návrhu neuvedl všechny nemovitosti, které byly předmětem darování a ohledně nichž se vůči žalovanému domáhal vrácení daru, svým dalším písemným právním úkonem ze dne , datum, nově požádal o vrácení daru a to opětovně pro nevděk, když současně žalovaného vyzval k poskytnutí nezbytné součinnosti pro změnu zápisu v katastru nemovitostí i ve vztahu k nemovitostem, které v předchozí výzvě (respektive žalobě) nebyly uvedeny. Žalobce svou žádost o vrácení daru v obou případech odůvodnil tím, že nemůže prominout chování žalovaného vůči osobě žalobce, které žalobce zaznamenal dne , datum, v telefonickém rozhovoru s žalovaným v souvislosti s úpravami dispozic internetového bankovnictví k jeho bankovnímu účtu, kdy bylo zamezeno dalšímu dispozičnímu oprávnění k nakládání s peněžními prostředky zde uloženými převodem peněžních prostředků na účet žalobce. Žalobce uvedl, že nemůže žalovanému prominout ani způsob náhlého okamžitého ukončení hovoru při vznesení tématu vrácení daru specifikovaného výše, stejně tak fakt, že žalovaný dále nereagoval na další mnohé pokusy žalobce o telefonický kontakt (tj. nepřijal jeho volání), v rámci kterých měl žalobce v úmyslu se žalovaným nastalou situaci smírně jako otec a syn napravit. Toto byla pro žalobce dle jeho vyjádření příslovečná poslední kapka v situaci, kdy žalovaný se o svého otce v předchozí době (nejen po darování výše specifikovaného předmětu daru, ale i předtím) řádně (až na výjimečné situace) nezajímal a nestaral. Žalovaný na výzvu k poskytnutí součinnosti (formulovanou též jako předžalobní výzvu) reagoval písemným přípisem, ve kterém poskytnutí součinnosti s odkazem na (dle žalobce pro věc) irelevantní skutečnosti odmítl. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce předmětné nemovitosti sám výlučně užívá, nenavrhoval, aby byla žalovanému uložena povinnost nemovitosti vyklidit či vydat, nýbrž pouze, aby bylo určeno vlastnické právo žalobce.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v plném rozsahu, když návrh považoval za zcela nedůvodný. Žalovaný učinil nesporným, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena dne , datum, darovací smlouva, na jejímž základě bylo do katastru nemovitostí vloženo vlastnické právo převedené ze žalobce na žalovaného ve vztahu k nemovitostem, které jsou předmětem žaloby. V následujících letech 2012 až 2018 žalovaný žalobce pravidelně navštěvoval, nikdy mezi sebou neměli žádné závažné konflikty, telefonovali si navzájem, a když žalobce – otec potřeboval s něčím pomoci, nikdy žalovaný neodmítl. Když byl žalobce několikrát hospitalizován v nemocnici v , adresa, , pravidelně jej žalovaný navštěvoval a staral se o žalobcovo okrasné ptactvo a domácí zvířectvo. Zásadní zlom a obrat nastal po poslední hospitalizaci žalobce v zimě roku 2018. Při hospitalizaci v nemocnici sdělil žalobce žalovanému, že chce prodat chatu v , Anonymizováno, , že už na ni nestačí, s čímž žalovaný souhlasil. Po ukončení hospitalizace, kdy žalovaný se svou přítelkyní , jméno FO, pravidelně jezdil krmit zvířectvo, jak na chatu, tak i do rodinného domu v , Anonymizováno, , žalobce žalovaného a jeho přítelkyni obvinil z krádeže (doslova) 7 pánských košil. Tyto se po týdnu našly, ale nějaké omluvy se žalovaný ani jeho partnerka nedočkali. Později se našel kupující na nemovitosti – tj. na chatu v , Anonymizováno, a započal její prodej. Žalobce v době prodeje neměl nikdy zřízen bankovní účet. Žalovaný žalobci nabídl, že zřídí společný účet navázaný na internetové bankovnictví žalovaného (placení služeb apod.). Dne , datum, byl zřízen žalovaným bankovní účet č. , hodnota, ve , právnická osoba, . Účet byl zřízen žalovaným s dispozičním právem ve prospěch žalobce. Mezi účastníky sporu bylo sjednáno, že žalovaný nebude z účtu vybírat žádné finanční prostředky. Finanční prostředky – tj. kupní cena za prodej chaty měla sloužit pouze žalobci, na přilepšení k důchodu. Proti tomuto způsobu použití kupní ceny žalobce nic nenamítal. Žalovaný nikdy neupravoval žádné internetové bankovnictví ke zmiňovanému účtu. Tento účet byl pouze zřízen na to, aby na něj byla zaslána kupní cena za prodej chaty. Dodnes je tento účet založen u , právnická osoba, ., žalobce tam má trvale zřízeno dispoziční právo, žádné dispoziční právo mu nebylo zrušeno. Po převodu kupní ceny za prodej chaty v částce 720 000 Kč na tento účet žalovaný tuto skutečnost sdělil telefonicky žalobci. Po kontrole bankovního účtu žalovaný zjistil, že žalobce okamžitě finanční částku ve výši 720 000 Kč převedl na jiný účet, tj. na účet založený žalobcem bez souhlasu svého syna – žalovaného. Na telefonický dotaz žalovaného vůči žalobci, co ho k tomu vedlo, žalobce odpověděl, že mu žalovaný nebude „koukat“ do účtu. Žalovaný zdůraznil, že šlo o kupní cenu ve výši 720 000 Kč z prodeje chaty, kterou vlastnil pouze žalovaný. Žalovaný je jediným synem žalobce. Žalovaný vyjádřil nesouhlas s tím, že žalobce považuje za nevděk i to, že byl ukončen telefonický hovor mezi ním a synem. Žalovaný zdůraznil, že se vždy choval ke svému otci s úctou a respektem a neztotožnil se s tím, že jeho chování bylo nazváno jako nevděčné a takové, ve kterém je spatřováno hrubé porušení dobrých mravů. Dle žalovaného ani tvrzené závadné chování v podobě nepřijetí telefonického hovoru či náhlého ukončení telefonického hovoru nelze kvalifikovat jako nevhodné chování, navíc za daných okolností. Žalovaný nesouhlasí ani s tvrzením, že se až na výjimečné případy o svého otce nestaral a nezajímal.

4. Okresní soud v , adresa, již ve věci rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému ve výši 35 151 Kč (výrok II.). Následně byl citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrzen rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Nejvyšší soud České republiky posléze rozsudkem ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, shora citovaný rozsudek Krajského soudu v , adresa, i rozsudek Okresního soudu v , adresa, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v , adresa, k dalšímu řízení. Nejvyšší soud vyslovil, že soudy nižších stupňů v této věci zjištěný skutkový stav věci poměřovaly nesprávnou právní normou, respektive odchýlily se od judikatury Nejvyššího soudu v otázce aplikace přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v případě, kdy darovací smlouva byla uzavřena za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do , datum, , a jednání obdarovaného, pro které se dárce domáhá vrácení daru, se událo za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Z odůvodnění citovaného rozsudku se podává odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp.zn. 33Cdo 2339/2019, v němž Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že, byla-li darovací smlouva uzavřena před , datum, , je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do , datum, (dále jen „obč. zák.“), i když k „nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru došlo až po , datum, . Právo dárce žádat obdarovaného o vrácení daru je totiž úzce spjato se samotnou darovací smlouvou; pokud by tato uzavřena nebyla, resp. pokud by dárce obdarovanému dar neposkytl, nemohlo by – logicky vzato – nikdy vzniknout ani právo požadovat jeho vrácení (nyní vydání). Právo dárce na vrácení daru a tomu odpovídající povinnost obdarovaného dar vrátit tedy nevznikají samy o sobě (nejde o právo a povinnost sui genesis), ale již při uzavření darovací smlouvy. Zákonem nastavené podmínky pro vrácení daru jsou součástí okolností, za kterých se darovací smlouva uzavírá, a nemohou proto být později bez ohledu na vůli smluvních stran měněny novou právní úpravou mající dopad na právní poměr založený darovací smlouvou. Za situace, kdy ke vzniku právního poměru účastníků z darovací smlouvy došlo před 1. lednem 2014, vzniklo legitimní očekávání, že dárce může žádat dar nazpět jen tehdy, zachová-li se (v budoucnu) obdarovaný k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě poruší dobré mravy (§ 630 obč. zák.).

5. I v průběhu nového projednávání věci před soudem prvního stupně účastníci setrvali na svých dosud v řízení zastávaných stanoviscích. Žalobce na podporu svých tvrzení navrhl důkaz svým dodatečným účastnickým výslechem.

6. Podepsaný soud, veden výše citovaným právním názorem Nejvyššího soudu, po doplnění provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav, který právně posoudil, jak uvedeno v odůvodnění tohoto rozsudku níže.

7. Podle § 80 o.s.ř. se lze žalobou domáhat určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

8. Soud i nadále vyšel ze zjištění, že mezi stranami nebylo od počátku sporu o tom, že žalobce , Jméno žalovaného A, starší jako dárce a žalovaný , Jméno žalovaného A, mladší jako obdarovaný uzavřeli dne , datum, darovací smlouvu, na základě které žalobce převedl jako výlučný vlastník do výlučného vlastnictví žalovaného, a to bezúplatně nemovitosti a to objekt bydlení (rodinný dům) č. p. , Anonymizováno, v části obce , Jméno advokátky, 7, postavený na parcele č. , Anonymizováno, o výměře 87 m/2, zastavená plocha a nádvoří, parcelu č. , Anonymizováno, o výměře 87 m/2, zastavěná plocha a nádvoří, objekt garáže bez č. p./č. e. postavené na parcele č. , Anonymizováno, o výměře 25 m/2, zastavěná plocha a nádvoří, parcelu č. , Anonymizováno, o výměře 25 m/2, zastavěná plocha a nádvoří a pozemkovou parcelu KN č. , Anonymizováno, o výměře 80 m/2, orná půda, zapsané pro katastrální území , Jméno advokátky, 7, obec , Jméno advokátky, , okres , Jméno advokátky, , na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , Jméno advokátky, a současně pozemkovou parcelu KN č. , Anonymizováno, o výměře 420 m/2, ostatní plocha, zapsanou pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , okres , Jméno advokátky, na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , Jméno advokátky, , když žalovaný tento dar, tedy shora popsané nemovitosti do svého výlučného vlastnictví přijal. Nespornou zůstala i skutečnost, že kupní smlouvou ze dne , datum, , s právními účinky zápisu do katastru nemovitostí ke dni , datum, žalovaný jako prodávající prodal paní , jméno FO, jako kupující, coby výlučný vlastník nemovitosti – pozemek parc. KN č. , Anonymizováno, – ostatní plocha, vše v obci a katastrálním území , adresa, , zapsané v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , Jméno advokátky, (tj. „chatu v , Anonymizováno, “). Vlastnické právo žalovaného k nemovitostem tvořícím zbývající předmět darování (dle darovací smlouvy ze dne , datum, ) je nadále zapsán v katastru nemovitostí, na listu vlastnictví č. , hodnota, ve prospěch žalovaného na základě darovací smlouvy ze dne , datum, s právními účinky vkladu práva ke dni , datum, . Žalovaný potvrdil tvrzení žalobce o tom, že prvně dopisem ze dne , datum, a poté dopisem ze dne , datum, vůči žalovanému vznesl požadavek na vrácení daru a vyzval k poskytnutí součinnosti při vrácení daru, respektive změně zápisu v katastru nemovitostí. Na podání určovací žaloby tak má žalobce naléhavý právní zájem, neboť v případě, kdy by došlo k naplnění podmínek ust. § 630 občanského zákoníku ve znění účinném do , datum, , zanikl by darovací vztah mezi žalobcem a žalovaným již okamžikem, kdy projev vůle žalobce obsahující výzvu k vrácení daru došel žalovanému jako obdarovanému. V takovém případě soud shledává naléhavý právní zájem na uvedení faktického stavu do souladu se stavem zápisu vlastnického práva k předmětným nemovitostem v katastru nemovitostí. Současně žalobce nemohl využít žalobu na plnění, tj. na vyklizení předmětných nemovitostí, když mezi účastníky nebylo sporu o tom, že je to právě žalobce, který předmětné nemovitosti výhradně sám užívá. Dle názoru soudu je v projednávané věci forma žaloby na určení opodstatněná.

9. Jak již bylo výše uvedeno, z nesporných tvrzení obou stran, z darovací smlouvy ze dne , datum, a z výpisu z katastru nemovitostí, LV č. , hodnota, a LV číslo , hodnota, vzal soud za prokázané, že žalobce , Jméno žalovaného A, starší jako dárce daroval svému synovi , Jméno žalovaného A, mladšímu jako obdarovanému nemovitosti specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku a současně pozemkovou parcelu KN č. , Anonymizováno, , ostatní plocha („chata v , Anonymizováno, “), přičemž žalovaný – obdarovaný tento dar do svého výlučného vlastnictví přijal. Vklad vlastnického práva ve prospěch žalovaného byl povolen rozhodnutím , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , Jméno advokátky, pod sp.zn. , Anonymizováno, . Právní účinky vkladu nastaly dnem , datum, . V článku III. darovací smlouvy žalobce coby dárce prohlásil, že na převáděných nemovitostech neváznou žádné dluhy, věcná břemena, zástavní práva ani jiné závazky a že mu nejsou známy žádné vady, na které by měl být obdarovaný zvláště upozorněn. Žalovanému – obdarovanému byl dle článku III. darovací smlouvy stav převáděných nemovitostí dobře znám. V článku IV. darovací smlouvy si strany připomněly, že dárce se bude moci domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný k němu bude chovat tak, že tím hrubě poruší dobré mravy.

10. Z nesporných tvrzení obou stran a z dopisu žalobce adresovaného žalovanému ze dne , datum, (ve spojení s dokladem o doručení této zprávy do datové schránky žalovanému dne , datum, ) vzal soud dále za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce shora citovaným přípisem vůči žalovanému požádal o vrácení daru, nemovitostí, které byly předmětem darovací smlouvy ze dne , datum, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, konkrétně se dle obsahu projevené vůle domáhal vrácení daru (vůči žalovanému jako obdarovanému), který spočíval v bezplatném nabytí vlastnického práva k pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří včetně rodinného domu č. p. , Anonymizováno, postaveného na tomto pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, , vše v obci , Jméno advokátky, a katastrálním území , Jméno advokátky, 7 s tím, že žalobce coby otec nemůže žalovanému prominout jeho chování vůči osobě žalobce, které zaznamenal dne , datum, v telefonickém rozhovoru se žalovaným v souvislosti s úpravami dispozic internetového bankovnictví k bankovnímu účtu žalobce, kdy bylo zamezeno dalšímu dispozičnímu oprávnění žalovaného k nakládání s peněžními prostředky zde uloženými. Žalobce konstatoval, že žalovanému nemůže prominout ani způsob náhlého okamžitého ukončení hovoru při vznesení tématu vrácení daru specifikovaného výše; stejně tak fakt, že žalovaný dále nereagoval na jeho další mnohé pokusy o telefonický kontakt (tj. nepřijal jeho volání), v rámci kterých měl v úmyslu se žalovaným nastalou situaci smírně jako otec a syn napravit. Žalobce dále zmínil, že toto byla pro něj příslovečná poslední kapka v situaci, kdy se žalovaný o svého otce v předchozí době (nejen po darování předmětu daru specifikovaného výše, ale i předtím) řádně (až na výjimečné situace) nezajímal a nestaral. Citovaná listina obsahující požadavek na vrácení daru byla žalovanému doručena dne , datum, . Z dopisu žalobce označeného jako „Odvolání daru pro nevděk a žádost o vrácení daru – doplnění“ adresovaného žalovanému ze dne , datum, (ve spojení s doručenkou datové zprávy) vzal soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce doručil žalovanému dne , datum, i výše citovanou výzvou k vrácení daru – doplněním, téhož znění jako ze dne , datum, (tj. bez vymezení dalších důvodů, pro které žalobce požaduje vrácení daru) rozšířenou pouze o výzvu k vrácení daru, respektive poskytnutí součinnosti při změně zápisu v katastru nemovitostí i ve vztahu ke zbývajícím nemovitostem, které byly předmětem darování dle darovací smlouvy ze dne , datum, (soud pro úplnost dodává, že nadto též ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu o velikosti 1/5 na pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, – ostatní plocha zapsanému na LV č. , hodnota, , který však dle obsahu darovací smlouvy ze dne , datum, součástí předmětu převodu nebyl, ohledně tohoto spoluvlastnického podílu pak, jak již výše naznačeno, bylo řízení zčásti zastaveno a soud se již dále touto částí návrhu žalobce nezabýval).

11. Z dopisu žalovaného (prostřednictvím jeho právní zástupkyně) adresovaného právnímu zástupci žalobce ze dne , datum, ve věci „Odvolání daru pro nevděk – vrácení daru“ soud zjistil, že tímto žalovaný reagoval na výzvu žalobce ze dne , datum, tak, že oznámil svůj nesouhlas s „odvoláním daru pro nevděk“, když úvodem poukázal na vývoj majetkových vztahů v rodině účastníků řízení s důrazem na dobu po úmrtí matky žalovaného (a manželky žalobce). Již v tomto přípisu žalovaný argumentoval tak, jak následně vznesl svou obranu v již zmíněném vyjádření k žalobě, jíž bylo zahájeno toto řízení. Z dopisu právní zástupkyně žalovaného adresovaného právnímu zástupci žalobce ze dne , datum, pak vyplývá, že tímto opětovně žalovaný reagoval na výzvu žalobce ze dne , datum, ve věci „odvolání daru pro nevděk“ s odkazem na již sdělené stanovisko žalovaného. Žalovaný znovu oznámil, že nesouhlasí s „odvoláním daru pro nevděk“ a zopakoval své námitky z předchozí reakce na výzvu žalobce ze dne , datum, .

12. Podle § 628 odst. 1 obč. zák. darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá. Podle odst. 2 citovaného ustanovení (§ 628 odst. 1 obč. zák.) musí být darovací smlouva písemná, je-li předmětem daru nemovitost.Podle ust. § 46 odst. 1,2 obč. zák. písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků. Pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitostí, musí být projevy účastníků na téže listině.

13. Z nesporných tvrzení stran, z citované darovací smlouvy ze dne , datum, i z výpovědí obou účastníků vzal soud za prokázané, že na základě shora citované darovací smlouvy ze dne , datum, žalobce jako dárce bezplatně přenechal svému synovi – žalovanému již shora vymezené nemovitosti, přičemž žalovaný jako obdarovaný tento dar přijal. Obě strany sjednaly tuto darovací smlouvu v konečné písemné podobě zanesené následně do katastru nemovitostí v souladu se svou tehdejší vůlí, když z výpovědi žalobce i žalovaného vyplynulo, že na darování předmětných nemovitostí se obě smluvní strany domluvily, tato byla uzavřena ještě v době dobrých vztahů mezi otcem a synem. Sám žalobce vypověděl, že k rozhodnutí uzavřít tuto darovací smlouvu dospěly obě strany dobrovolně, byť na pozadí tehdy probíhajícího sporu žalovaného a jeho bývalé manželky , jméno FO, o vypořádání společného jmění manželů, kdy se žalobce přiklonil na stranu svého syna – žalovaného. Darovací smlouva mezi žalobcem a žalovaným tak byla platně uzavřena ve smyslu ust. § 628 odst. 1,2 ve spojení s ust. § 46 odst. 1,2 obč. zák., přičemž vklad vlastnického práva žalovaného byl zapsán do katastru nemovitostí s účinky ke dni , datum, .

14. Podle ust. § 630 obč. zák. se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo k členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

15. Žalobce se jako dárce vůči žalovanému – obdarovanému, dopisem ze dne , datum, (ve vztahu k části předmětu daru - nemovitostem – pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří včetně rodinného domu č. p. , Anonymizováno, postaveného na tomto pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, ) domáhal vrácení daru ve smyslu ust. § 630 obč. zák., tedy požadoval výše citované nemovitosti, které byly předmětem darovací smlouvy, dopisem ze dne , datum, doručeným žalovanému dne , datum, nazpět, kdy tento právní úkon, původně nezahrnující veškeré nemovitosti, které byly předmětem darování – bezúplatného převodu, byl doplněn dopisem ze dne , datum, doručeným žalovanému dne , datum, . Posledně citovaným právním úkonem se tak žalobce domáhal vrácení daru ve vztahu k části předmětu daru – nemovitostem – pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, – orná půda, pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří včetně garáže bez č. p./č. e. postavené na tomto pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, (a nadbytečně též ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu o velikosti 1/5 na pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, – ostatní plocha zapsanému na LV č. , hodnota, , který však dle obsahu darovací smlouvy ze dne , datum, součástí předmětu převodu nebyl, ohledně tohoto spoluvlastnického podílu pak, jak již výše naznačeno, bylo řízení zčásti zastaveno a soud se již dále touto částí návrhu žalobce nezabýval). Jelikož část původního předmětu darování, jak již bylo shora zmíněno, byla předmětem prodeje na základě kupní smlouvy ze dne , datum, (s právními účinky vkladu práva ke dni , datum, ), domáhal se žalobce proti žalovanému vrácení toho, co žalovanému z daru dosud zbývá. Žalobce v komplexu popsaných jednání v obou výzvách k vrácení daru spatřoval „zjevné“ porušení dobrých mravů.

16. Ustanovení § 630 o. z. upravuje případ zániku darovacího vztahu v důsledku jednostranného právního úkonu dárce. Okamžikem jednání obdarovaného, který svým chováním vůči dárci nebo členům jeho rodiny hrubě porušil dobré mravy, vzniká dárci právo domáhat se vrácení daru, tj. požadovat po obdarovaném vrácení toho, co bylo předmětem darování. Využil-li dárce tohoto práva, zanikne darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. K zániku darovacího vztahu dochází na základě dvou po sobě následujících právních skutečností: 1) hrubého porušení dobrých mravů chováním vůči dárci nebo členům jeho rodiny, 2) jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému. Judikatura vyšších soudů již dříve dovodila, že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce není jakékoli nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky ust. § 630 obč. zák., nýbrž předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce. Dárce se jako důvodu k vrácení daru nemůže dovolávat skutkových okolností, jež nastaly či existovaly v době před darováním a za nichž byl právní úkon učiněn a o nichž obě strany při uzavírání smlouvy věděly (soud poukazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp.zn. 29Cdo 228/2000).

17. K případnému vytýkanému pochybení na straně obdarovaného, ke kterému došlo až po doručení výzvy k vrácení daru nelze přihlížet, z tohoto nelze vyvozovat žádné právně relevantní důsledky.

18. Podle ust. § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a váženě, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle ust. § 34 obč. zák. právní úkon je projev vůle, směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Podle ust. § 35 odst. 1, 2 obč. zák. projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit. Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

19. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2002, sp.zn. 22Cdo 1620/2001 k platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm byly uvedeny konkrétní skutečnosti, v nichž dárce spatřuje hrubé porušení dobrých mravů vůči němu nebo členům jeho rodiny.

20. Jak soud zjistil z obou písemných výzev k vrácení daru, důvodem, pro který žalobce požaduje vrátit předmět darování, bylo chování žalovaného jako obdarovaného, které projevil v telefonickém rozhovoru dne , datum, poté, co mu bylo zamezeno v nakládání s finančními prostředky z prodeje chaty v , Anonymizováno, . Konkrétně dle popisu žalobce došlo k tomu, že žalovaný náhle ukončil telefonický rozhovor účastníků a následně odmítnul pokusy žalobce o další telefonický kontakt. Žalobce v obou písemných výzvách k vrácení daru uvedl, že tímto jednáním bylo završeno chování žalovaného vůči žalobci v předchozí době (nejen po darování), kdy se žalovaný o žalobce řádně nezajímal a nestaral. I při posuzování zjištěného skutkového stavu věci z hlediska shora citovaných ustanovení občanského zákoníku ve znění účinném do , datum, nelze učinit jiný závěr, než ten, který zaujal odvolací soud v již citovaném (posléze zrušeném) rozhodnutí a to, že z takového popisu chování žalovaného nelze zjistit, jakých konkrétních jednání či opominutí se žalovaný vůči žalobci dopustil a v jakém konkrétním čase se tak stalo. Konkrétním způsobem, určitě a srozumitelně je v obou písemných výzvách k vrácení daru skutkově vymezen pouze obsah telefonického rozhovoru ze dne , datum, , jeho náhlé jednostranné ukončení žalovaným a následné odmítnutí telefonického kontaktu se žalobcem ze strany žalovaného nejméně ve dvou případech. Žalobce sice blíže nepopsal obsah a průběh tohoto telefonického rozhovoru mezi účastníky řízení, v této části obou výzev k vrácení daru však lze takový právní úkon žalobce vůči žalovanému hodnotit jako určitý a srozumitelný, když žalovaný při své účastnické výpovědi potvrdil, že v okamžiku doručení obou žádostí o vrácení daru rozuměl tomu, co mu bylo otcem v souvislosti s telefonickým hovorem ze dne , datum, vytýkáno. Žalovaný připustil, že k tomuto rozhovoru došlo právě k žalobcem uváděnému datu z , datum, . Pro úvahy soudu ohledně souladu chování žalovaného při této události s dobrými mravy jsou rozhodující okolnosti, za jakých k tomuto namítanému porušení práv žalobce došlo.

21. Uváděnému incidentu předcházel prodej již zmiňované „chaty v , Anonymizováno, “. Nutno zdůraznit, že dle již citované darovací smlouvy ze dne , datum, byla i tato chata stojící na pozemku parc. KN č. , Anonymizováno, – ostatní plocha, vše v obci a katastrálním území , adresa, zapsaná na LV č. , hodnota, u , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , Jméno advokátky, předmětem darování – bezúplatného převodu vlastnického práva ze žalobce na žalovaného. Žalovaný tak byl s účinky ode dne , datum, výhradním vlastníkem mimo jiné této nemovitosti. Z nesporných tvrzení obou stran i ze shodných částí účastnických výpovědí vzal soud za prokázané, že obdobně jako nemovitosti tvořící zbývající část předmětu darování, tuto chatu v , Anonymizováno, užíval výhradně žalobce, který se zde věnoval i své zálibě – chovu ptactva. Oba účastníci dále shodně vypověděli, že to byl právě žalobce, který si zejména v souvislosti se svou hospitalizací v jarních měsících roku 2018 uvědomil, že obhospodařování této chaty začíná být (i s ohledem na jeho zdravotní stav) nad jeho síly. Proto to byl právě žalobce, kdo inicioval prodej této chaty u žalovaného. Žalovaný schválil rozhodnutí otce chatu prodat, když sám viděl, že otce již chata zmáhá. Žalovaný vypověděl, že byl rád, když sám otec přišel s tím, že se chata v , Anonymizováno, prodá. Žalobce i žalovaný uvedli, že poté v součinnosti přistoupili k úkonům směřujícím k tomuto cíli a proces prodeje chaty prostřednictvím realitní kanceláře započal. Jak žalobce, tak žalovaný vypověděli, že se na všech úkonech týkajících se tohoto prodeje dohodli. K podnětu realitní kanceláře zřídil žalovaný u , právnická osoba, účet za účelem složení kupní ceny. Žalobce potvrdil tu část výpovědi žalovaného ohledně zřízení peněžitého účtu výhradně za účelem shora popsaným, když žalobce s tímto postupem žalovaného souhlasil. Účet byl zřízen, žalobce v bance při zřízení toho účtu „něco podepisoval“. Žalobce mimo jiné v podání doručeném soudu dne , datum, (čl. I., odst.2 podání) učinil nesporným tvrzení žalovaného, že se jednalo o bankovní účet žalovaného, ke kterému měl žalobce dispoziční oprávnění s tím, že prostředky na tomto účtu měly být dle předchozí dohody účastníků užívány pro potřeby žalobce. V krátkém časovém odstupu následovalo dovršení procesu uzavírání naznačené kupní smlouvy. Dle výpovědi žalovaného (v této části žalobcem nerozporované) došlo k dohodě mezi otcem a synem o zřízení účtu a zaslání kupní ceny na tento účet zhruba v době, kdy se našla ona kupující, která posléze předmětnou kupní smlouvu skutečně uzavřela. Domluva žalobce a žalovaného byla realizována tak, že účastníci jeli společně do , právnická osoba, , žalovaný přistoupil ke zřízení účtu i dispozičního práva pro otce, na všem se dohodli, jednali s otcem ve shodě, žádný problém mezi nimi nebyl v dané době. S tímto skutkovým zjištěním koresponduje i obsah listiny Zmocnění a podpisové vzory osob s dispozičním právem k účtu č. , hodnota, vystavené , právnická osoba, . dne , datum, , ze které vyplývá, že ke dni , datum, , tedy týden před uzavřením kupní smlouvy ze dne , datum, , si žalovaný , Jméno žalovaného A, mladší založil u jmenované , právnická osoba, . účet číslo , hodnota, , když současně coby majitel účtu zmocnil v listině uvedenou osobu – , Jméno žalovaného A, staršího ve vztahu k tomuto účtu v rozsahu vymezeném touto listinou. Žalovaný tedy pro žalobce zřídil dispoziční práva v rozsahu oprávnění – právo nakládat s účtem. Listina je opatřena podpisem žalovaného coby klienta – majitele účtu i podpisem žalobce coby zmocněné osoby ve smyslu výše.

22. Z kupní smlouvy uzavřené mezi prodávajícím – žalovaným a , jméno FO, jako kupující za součinnosti označené realitní kanceláře dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalovaný coby výlučný vlastník předmětu prodeje touto smlouvou prodal uvedenou nemovitost včetně všech jejích součástí, příslušenství, práv a povinností (,,chatu v , Anonymizováno, “) kupující za oboustranně dohodnutou celkovou částku ve výši 720 000 Kč. Ze shodných částí účastnických výpovědí soud zjistil, že se žalobce se žalovaným před zamýšleným prodejem dohodli též na výši kupní ceny, žalovaný přihlížel k návrhům a připomínkám žalobce. Dle článku III. kupní smlouvy byla kupní cena vypořádána tak, že kupní cenu v celkové výši 720 000 Kč se kupující zavázala uhradit v plné výši 720 000 Kč z vlastních zdrojů bezhotovostní úhradou přímo na účet prodávajícího č. , č. účtu, (vedený u , právnická osoba, .) a to nejpozději do , datum, . Složením částky ve výši 720 000 Kč v souladu s pravidly stanovenými v tomto odstavci se kupní cena za předmět převodu považuje mezi smluvními stranami za zcela uhrazenou. Mezi účastníky řízení opět nebylo sporu o tom, že kupní cena v dohodnuté výši a stanoveným způsobem byla ze strany kupující uhrazena na výše uvedený účet žalovaného v řádu několika dnů od podpisu této smlouvy. Z výpisu z katastru nemovitostí, LV č. , hodnota, vedeného u , právnická osoba, pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , Jméno advokátky, soud zjistil, že vlastnické právo pro kupující , jméno FO, bylo do katastru nemovitostí zapsáno na základě citované kupní smlouvy ze dne , datum, s právními účinky ke dni , datum, . Prodej chaty v , Anonymizováno, tak byl završen, kupní cena byla složena na účet žalovaného, k němuž měl žalobce v této době dispoziční oprávnění, mohl tak nakládat s prostředky na tomto účtu uloženými. Přestože se účastníci v dalších částech svých výpovědí rozcházejí v tom, jaká byla jejich původní domluva o účelu užití těchto prostředků (žalovaný tvrdí, že tyto peníze měly sloužit pro žalobce tzv. na přilepšenou k důchodu, např. na dovolenou, lázně apod., zatímco žalobce jakoukoli domluvu v tomto smyslu o konkrétním užití těchto uložených prostředků popírá s tím, že se jednalo ,,čistě o jeho peníze“, s nimiž si bude nakládat dle uvážení), ve prospěch skutkové verze žalovaného svědčí to, že žalovaný ani před prodejem předmětných nemovitostí či v souvislosti s uzavíráním kupní smlouvy a obdržením sjednané kupní ceny nečinil žádné konkrétní úkony, jimiž by peněžní prostředky takto získané převedl na jiný svůj účet či je transformoval do jiných majetkových hodnot ke svému prospěchu. Naopak, je to pouze žalobce, který ve své účastnické výpovědi (i dodatečné účastnické výpovědi) hovoří o uvažovaném a posléze i zrealizovaném nákupu osobního automobilu výhradně pro svou potřebu a to právě z části výtěžku tohoto prodeje. Žalovaný, byť původní výhradní vlastník předmětných nemovitostí, se zachoval vůči svému otci nadmíru velkoryse, když spolu s ním ve shodě jednal, v procesu uzavírání kupní smlouvy veškeré úkony s tímto související činil zcela transparentně a nadto umožnil žalobci volně nakládat se svými penězi z výtěžku z prodeje zřízením dispozičního práva k účtu. Soud neuvěřil žalobci, že tento byl na pochybách ohledně toho, komu patří prostředky na účtu u , právnická osoba, složené, když to byl právě on coby dárce, který dne , datum, darovací smlouvu (ohledně níž se nyní domáhá vrácení daru vůči žalovanému) uzavřel a nutně si byl po řadu let vědom toho, že nemovitosti, které byly předmětem darování, a které nadále sám žalobce užívá včetně chaty v , Anonymizováno, , náleží do výlučného vlastnictví žalovaného. V kontextu těchto okolností pak nutno pohlížet na obsah telefonického hovoru mezi účastníky ze dne , datum, , v němž dle shodné výpovědi obou stran žalovaný pouze vyjádřil vůči otci svůj podiv nad tím, že bezprostředně po zřízení výše označeného bankovního účtu a poté, co byly připsány peněžní prostředky z prodeje nemovitosti na tento účet, žalobce během několika dnů bez porady a předchozího upozornění žalovaného převedl najednou veškeré složené prostředky na svůj nově zřízený účet u banky. Přitom v celém procesu uzavírání kupní smlouvy byla mezi žalobcem a žalovaným zavedena oběma vyhovující praxe domluvy o jednotlivých krocích, týkajících se prodeje chaty. Soud považuje tu část výpovědi žalovaného, v níž popisuje konkrétní obsah a průběh předmětného telefonického rozhovoru za věrohodnou, když oba účastníci se shodují ve svých výpovědích na tom, že dne , datum, tento telefonický hovor zahájil žalovaný, volal otci a dotazoval se jej, proč vybral okamžitě peníze z účtu. Dle výpovědi žalovaného, žalobce odpověděl, „že mu nebude (žalovaný) čumět do jeho účtu“. Takováto odpověď žalobce je zcela v souladu s účastnickou výpovědí žalobce, který uvedl jako důvod výběru předmětných prostředků, že po zřízení účtu zjistil, „že mu do těch peněz syn může mluvit“. Žalobce přistoupil skutečně k výběru a převodu těchto prostředků na svůj účet veden motivací, „když jsem tedy zjistil, že by mi do těch peněz mohl mluvit, tak jsem měl zato, že by okradl ty děti, ty vnuky a já nechci nic jiného, než, že chci vrátit ten dům, abych ho měl pro ty děti, pro ty vnuky“. Žalobce ve své výpovědi potvrdil výpověď žalovaného, že onen telefonický hovor nebyl nikterak intenzivní co do hlasitosti prohlášení jednotlivých stran či nějak výrazně emočně vypjatý, žalobce na žalovaného nekřičel, to však nečinil ani žalovaný. Žalobce potvrdil překvapení a rozrušení na straně žalovaného z toho, co se stalo, tedy, že žalobce vybral předmětné peníze. Ve světle zjištění výše se jeví zcela věrohodným též popis žalovaného (v jeho účastnické výpovědi) co do způsobu a formy ukončení tohoto telefonického rozhovoru, když žalovaný zklamán tím, co si o něm otec myslí (že by snad žalovaný zvažoval naložit s prostředky, které, opět zdůrazněno, patřily výlučně žalovanému, hodlal naložit způsobem odlišným od představ žalobce, tedy nikoli ve prospěch žalobce), pronesl poslední slova vůči otci: „Tak se měj hezky, táto a ahoj!“.

23. Nejen, že žalovaný po další léta od uzavření darovací smlouvy umožnil žalobci nepřetržitě a výhradně užívat veškeré nemovitosti, které žalobce dříve jako vlastník užíval, avšak ke kterým mu dnes podle práva nesvědčí žádné uživatelské oprávnění (právní titul), radil se s otcem a postupoval zcela v součinnosti se žalobcem při prodeji chaty coby části předmětu daru, ale nadto ponechal žalobci možnost volného nakládání s prostředky získanými z prodeje chaty. Nelze pak v jeho jednání v rámci telefonického hovoru ze dne , datum, nalézt jakékoli známky chování vůči otci v rozporu s dobrými mravy, když byl zjištěn pouze údiv žalovaného nad tím, že žalobce bez pádných důvodů náhle pojal nedůvěru v žalovaného (který mu však k tomu nezavdal svým jednáním žádnou příčinu) a provedl výběr všech peněz, což žalovaný dle své výpovědi krátce poté zjistil a zcela pochopitelně požadoval od svého otce vysvětlení. Z provedeného dokazování vyplynulo, že oba aktéři telefonního hovoru tento vedli bez užití slovních urážek (ještě přijatelný expresivní výraz „čumět“ navíc použil žalobce, nikoli žalovaný) či intenzivních hlasových projevů. Pokud pak žalobce v rámci svého dodatečného účastnického výslechu nově vypověděl „že v tom telefonu se do něj syn pustil, byl nepříčetný“ je taková nově podaná výpověď žalobce v rozporu s dříve (v tomto řízení žalobcem coby účastníkem) předestřeným vylíčením průběhu a obsahu předmětného telefonního hovoru, což činí pozdější účastnickou výpověď žalobce nevěrohodnou. V daném rozsahu soud proto k této nepřihlížel. Navíc ani ve své výpovědi podané při jednání soudu dne , datum, žalobce bližších podrobností, z nichž by soud mohl usuzovat na nedostatek slušného chování žalovaného (syna) k žalobci (otci) neuvedl. Soud má i nadále za prokázané, že žalovaný tento hovor slušně, byť v rozrušení, ukončil a je pochopitelné jeho vysvětlení, že si potřeboval tento zážitek v hlavě srovnat a proto dle shodných částí výpovědí obou účastníků následně (nejméně ve dvou případech) nereagoval na pokusy žalobce o telefonický kontakt, tj. nepřijal jeho volání, byť žalobce vysvětluje, že v rámci těchto telefonátů měl v úmyslu nastalou situaci smírně mezi otcem a synem napravit. Z účastnických výpovědí žalobce ani žalovaného nevyplynulo, že by již v rámci předmětného telefonického hovoru současně žalobce vznášel vůči žalovanému požadavek na vrácení daru. Nicméně i ve skutkové rovině toto tvrzení žalobce (náhlé okamžité ukončení hovoru při vznesení tématu vrácení daru) nelze ani za okolností zjištěných výše kvalifikovat jako chování hrubě porušující dobré mravy.

24. Jak již bylo výše uvedeno, v písemných výzvách k vrácení daru nejsou žádné další žalobcem (v jeho podání doručeném soudu dne , datum, , popřípadě doplňujícím podáním doručeném soudu dne , datum, )uváděné důvody vrácení daru skutkově vymezeny. Soud se tedy otázkou vzájemných vztahů a vývoje těchto vztahů mezi účastníky řízení zabýval toliko z hlediska posouzení okolností, za nichž se měl žalovaný vůči žalobci dopustit konkrétně a určitě vytýkaného jednání – chování v souvislosti s telefonickým rozhovorem ze dne , datum, a měl tak projevit nedostatek zájmu a péče syna o otce. Nutno zdůraznit, že jednání, jímž měl (dle tvrzení žalobce) žalovaný žalobci ublížit a hrubě tak porušit dobré mravy označená v podání žalobce doručeném soudu dne , datum, pod bodem 1) Vyloučení ze střední školy – doučení na zedníka, 2) Odmítnutí pomoci rodičům, 3) Demolice auta, 4) Nedoceněná pomoc otce při stavbě RD syna, 5) Údajné vzdání se nemovitostí ve prospěch otce, 6) Půjčování chaty, 7) Opětovné odmítnutí pomoci, 8) Nedodržení slibu, 9) Vyvolávání nepřátelských vztahů s rodinou, 10) Nehoda s vlakem, 11) Darování předmětné nemovitosti bez věcného břemene, 12) Problémy s topným systémem a 13) Přehlížení zájmů otce sám žalobce časově zařazuje do doby před uzavřením darovací smlouvy mezi účastníky ze dne , datum, . Pro úplnost soud dodává, že nejenže popsané skutečnosti nejsou součástí skutkového vymezení tvrzeného porušení dobrých mravů ze strany žalovaného vůči žalobci v písemných výzvách k vrácení daru, tyto navíc nastaly či existovaly ještě v době před darováním (soud poukazuje na již výše citovanou judikaturu Nejvyššího soudu) a nelze ani klást k tíži žalovaného, že žalobce coby dárce i s případným vědomím těchto skutečností darovací smlouvu se žalovaným uzavřel.

25. I žalobcem tvrzené neposkytnutí pomoci ze strany žalovaného otci během stavby chaty v , Anonymizováno, spadá časově do doby před uzavřením darovací smlouvy ze dne , datum, , když právě tato chata byla součástí převodu vlastnického práva dle předmětné darovací smlouvy. Jen pro úplnost soud dodává, že i přes výše uvedené tvrzení žalobce přiznává 2 výjimky ve prospěch žalovaného z výše uvedeného a to jednu betonáž a založení prvního šáru cihel na této stavbě. Byť žalobce ani další uváděné nekonání žalovaného, v němž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů vůči žalobci, konkrétně časově, popřípadě též skutkově blíže nevymezuje, lze z účastnických výpovědí dovodit následující:

26. Z účastnické výpovědi žalobce nutno vyzdvihnout, že tento sám zdůrazňoval, že je dost samostatný člověk (dodnes), který nepotřebuje žádnou pomoc. Obdobně charakterizuje žalobce i žalovaný, který jej obdivoval mimo jiné např. proto, že si v 78 letech koupil motorku. Sám žalobce vypověděl, že „však nikdy nikoho o pomoc nežádal“. Dokonce si ani „nikdy neposteskl, že by něco potřeboval“, když „na to stýskání není“. I z účastnické výpovědi svědkyně , jméno FO, (bývalé manželky žalovaného a snachy žalobce) soud zjistil, že ani v současné době ona se svými dětmi (vnoučaty žalobce) pomoc žalobci neposkytuje, když „děda ji fakticky nepotřebuje“. Opět ze shodných částí účastnických výpovědí soud zjistil, že však potřeba pomoci žalobci v rozhodném období vyvstala v souvislosti s hospitalizací žalobce v nemocnici. Z překladové zprávy vystavené Nemocnicí , Jméno advokátky, a.s. ze dne , datum, vyplývá, že v období od , datum, do , datum, byl žalobce hospitalizován na oddělení traumatologie, když byl přivezen pro zvracení, ošetřen pro kontuzi hlavy. Ze zprávy je zřejmé, že syn (žalovaný) mu volal sanitu. Žalobce dle překladové zprávy subjektivně popsal svůj předchozí stav tak, že byl venku, najednou se mu zatočila hlava a padl k zemi. Následně se pro celkovou slabost nebyl schopen postavit. Kolemjdoucí mu zavolali RZP a to dne , datum, . Z propouštěcí zprávy vystavené Nemocnicí , Jméno advokátky, a.s. dne , datum, se podává, že žalobce byl hospitalizován na oddělení ONP od , datum, do , datum, , kdy byl přeložen z traumatologického oddělení k pokračování v léčbě a rehabilitaci. Během pobytu na tomto oddělení byla u žalobce prováděna fyzioterapie, nácvik chůze s doprovodem, habituační cvičení rovnováhy, v závěru pak byl žalobce schopen samostatné chůze bez pádů. Pacient, žalobce, byl v uspokojivém subjektivním stavu propuštěn do domácího ošetření.

27. Pokud se rozcházejí účastnici tohoto řízení v tom, zdali to byl žalovaný, kdo žalobci zavolal sanitku pro převoz do nemocnice a tento rozdíl skutkových tvrzení účastníků zdánlivě neodstraňuje ani samotný text překladové zprávy ze dne , datum, , citované výše, pak však ze shodných částí účastnických výpovědí stran soud zjistil, že žalobce v únoru roku 2018 upadl, náhodný chodec jej nalezl nedostatečně oděného ležet v mrazu po pádu venku na cestě a následovala hospitalizace žalobce rozdělená do dvou fází. Text překladové zprávy ze dne , datum, ve spojení s účastnickou výpovědí žalovaného pak lze vyložit tak, že poté, co se po kratší první fázi umístění v nemocnici žalobce vrátil domů, doma zvracel a v tomto zbědovaném stavu jej nalezl syn – žalovaný, který se přijel na otce podívat. Byl to právě žalovaný, který nyní nechal sanitkou odvézt žalobce opět do nemocnice, kde žalobce sděloval, že žije sám a chtěl by zde zůstat. Uvedené vyplývá i z další části Překladové zprávy pod odstavcem „konziliární vyšetření“, kde je jednoznačně uvedeno: „Dimise domů, zde zvracení, opět přivezen, ponechán k observaci“. Oba účastníci se pak shodují v tom, že následovala druhá (delší) část hospitalizace, v jejímž závěru žalovaný pro žalobce do nemocnice svým vozem přijel, jeli spolu pro léky k lékaři a žalovaný následně odvezl žalobce domů. Žalobce potvrdil, že žalovaný se v průběhu hospitalizace byl za ním minimálně 1x až 2x podívat. Byť se účastníci ve svých výpovědích odlišují v počtu, resp. četnosti těchto návštěv v rámci hospitalizace žalobce, žalobce alespoň ve výše vymezeném rozsahu návštěvy žalovaného u něj připustil. Rozporuje-li žalobce vyšší frekvenci těchto návštěv žalovaného u žalobce v nemocnici a opírá-li tento závěr o výpověď svědkyně , jméno FO, (snachy , jméno FO, – přítelkyně žalovaného), u níž se žalovaný (neboť tato pracuje na jednom z oddělení nemocnice) dotazoval, kde se nachází oddělení následné péče, kde má žalobce za účelem jeho vyzvednutí při propouštění z hospitalizace hledat a dovozuje-li žalobce z uvedeného, že žalovaný ani nevěděl, na kterém konkrétním oddělení se žalobce nachází, nutno poukázat opět na již výše citované zprávy Nemocnice , Jméno advokátky, , z nichž je zřejmé, že v průběhu hospitalizace byl žalobce opakovaně překládán mezi odděleními, proto je takový dotaz žalovaného u svědkyně , jméno FO, pochopitelný a případný a nesvědčí o tom, že by žalovaný žalobce v nemocnici nenavštěvoval. I svědkyně , jméno FO, potvrdila, že jí žalobce řekl, že za ním syn v nemocnici byl, byť nesdělil, kolik těch návštěv žalovaný u žalobce realizoval. Soud poznamenává, že výpověď svědkyně , jméno FO, soud totožně jako strana žalující považuje za nevěrohodnou v plném rozsahu. Tuto soud nebral v úvahu při zjišťování skutkového stavu v dané věci, když tato svědkyně sdělila, že se žalovaným konzultuje veškeré záležitosti týkající se žaloby, již bylo zahájeno toto řízení. Za takového stavu soud nepovažuje vylíčený skutkový děj jmenovanou svědkyní za nezkreslený poznatky, které svědkyně získala až v průběhu tohoto sporu. Soud však zdůrazňuje, že rozhodné skutečnosti, podstatné pro toto řízení k dosud posuzovaným otázkám, zjistil z již výše citovaných důkazů, zejména ze shodných částí výpovědí obou účastníků.

28. Tito taktéž nesporně uvedli, že mezitím, co žalobce pobýval v nemocnici, postaral se žalovaný žalobci o okrasné ptactvo i další zvířectvo, které žalobce choval, jak na chatě v , Anonymizováno, , tak v žalobcem k bydlení užívaném rodinném domě v , Anonymizováno, , a to při vědomí toho, že žalobci na zajištění péče o tato zvířata dosti záleží, když se jednalo o celoživotní zálibu žalobce (jak žalobce opět zdůraznil ve své dodatečné účastnické výpovědi). Sám žalobce zmiňoval, že právě proto, aby se mohl v širší míře věnovat tomuto koníčku, pořídil si již zmiňovanou chatu v , Anonymizováno, . Pokud ze svědecké výpovědi , jméno FO, a bratra žalobce , jméno FO, vyplynulo, že i tito zčásti zastali žalobce v době jeho hospitalizace při péči o papoušky a vodní ptáky, nelze ještě žalovanému vytýkat, že právě on by svou péčí nepřispěl k tomu, aby o ptáky, na nichž žalobci velmi záleželo, bylo postaráno. Přestože svědek , jméno FO, vypověděl, že péči o zvířata po dobu hospitalizace žalobce v nemocnici zajišťovala tehdejší přítelkyně žalobce Anička, přičemž v tomto smyslu vypomáhal i sám svědek, tento svou výpovědí nepopřel, že by se na krmení zvířat podílel i žalovaný (pouze uvedl, že si na to nevzpomíná). Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , která nebyla žádným z dalších důkazů provedených v tomto řízení rozporována, taktéž vyplynulo, že na přelomu února, března roku 2018 (v době hospitalizace žalobce) byla tato svědkyně přímo účastna jednoho případu krmení ptáků na chatě v , Anonymizováno, , které zajišťoval žalovaný se svou přítelkyní , jméno FO, . Svědkyně dále vypověděla, že při návštěvě u žalovaného a jeho přítelkyně byla přítomna rozhovoru výše jmenovaných o tom, že se musí nakrmit ptáci. Svědkyně , jméno FO, si není vědoma žádných konfliktů, které by panovaly ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným v rozhodném období. Žalovaný dle svědkyně o svém otci vždy mluvil slušně, strachoval se o něj. V rámci návštěv u žalovaného svědkyně , jméno FO, zaznamenala 2 až 3 vzájemné telefonické hovory, které neprovázely žádné emoce či rozrušení. Pouze zprostředkovaně ze sdělení žalovaného nabyla svědkyně vědomost o tom, že došlo k prodeji chaty v , Anonymizováno, , kde žalobce měl zmiňované papoušky s tím, že žalobce si obnos z převodu chaty převedl na svůj jiný účet. Z uvedeného byl žalovaný překvapený, zaražený, bližší důvody však se svědkyní žalovaný neprobíral. Výpověď svědkyně , jméno FO, soud považuje za věrohodnou, byť tato se vyjadřuje k otázkám podstatným pro toto řízení pouze v (již výše naznačeném) omezeném rozsahu. Svědkyně není v přímé příbuzenské vazbě k žádnému z účastníků řízení, z její výpovědi neplynula snaha být ,,nápomocna“ některému z účastníků tohoto řízení, co do jeho výsledku.

29. Jak žalobce, tak i žalovaný časově váže k období popsané hospitalizace též jejich vzájemný incident, v němž žalobce obvinil žalovaného ze ztráty sedmi pánských košil. Žalobce sice dopad této události na vztahy mezi účastníky řízení zlehčuje, přičemž připouští (alespoň větší díl) zavinění na nastolené situaci na své straně, nelze se však opět divit žalovanému, že s ním takové nařčení a vyslovená nedůvěra ze strany otce otřásla natolik, že (byť pouze na týden), přerušil se žalobcem telefonický kontakt. Následně však účastníci telefonický kontakt i osobní vztahy obnovili a pokračovali v zavedeném režimu návštěv žalovaného u žalobce.

30. Sám žalobce popisoval vztahy mezi ním a žalovaným jako prosté jakýchkoli roztržek, slovního či dokonce fyzického napadání, když se již v době probíhajícího řešení vypořádání zaniklého společného jmění manželů (žalovaného a jeho bývalé manželky , jméno FO, ), v návaznosti na rozvod jejich manželství, přiklonil žalobce na stranu svého syna (žalovaného) z důvodu „aby měl dobrý styk se synem“. Proto žalobce připustil, že se ani se svědkyní , jméno FO, a se svými vnoučaty (dětmi žalovaného a svědkyně , jméno FO, ) vůbec od roku 2012 nesetkával a s těmito opět začal být v kontaktu „až když jsme se začali se synem hádat, to mohlo tak být od toho července 2018“. Posledně uváděné koresponduje s výpovědí žalovaného, že tento považoval vzájemné vztahy s otcem za „normální“, s otcem se žalovaný stýkal pravidelně, nikdy mu nic neprovedl, uctíval ho vždy jako svého otce, přičemž se stýkali i častěji, než to bývá běžné v jiných rodinách. Žalovaný otci nikdy neublížil ani slovem, nikdy ho neurazil, z provedeného dokazování nevyplynul žádný slovní, natož fyzický útok žalovaného na žalobce. Účastníci spolu pravidelně telefonicky komunikovali, žalovaný žalobce pravidelně navštěvoval v jeho bydlišti. Žalovaný nepociťoval, že by žalobce trápila např. malá četnost návštěv žalovaného u žalobce nebo že by mu žalobce vytýkal něco ohledně nedostatku pozornosti žalovaného o osobu žalobce či pomoci vůči němu. Jak už to bývá, žalovaný připustil, že s otcem se „nedokázali dohodnout na politice“, avšak neměli žádné spory ohledně jejich vztahů. Žalovaný připustil, že se otec o osobu žalovaného zajímal. I žalobce potvrdil, že po popisované nemoci oba (tedy, jak syn, tak jeho přítelkyně) za žalobcem přišli, v rámci tohoto rozhovoru žalobce předestřel, že by měl zájem ještě rozvíjet svůj koníček, chov ptactva, když dle jeho výpovědi pouze nadhodil, že by to šlo jedině tehdy, kdyby prodal dům a začal by stavět. Žalobce však uvedené zmínil s dovětkem, že v jeho věku by nemohl již začít stavět, když by to bylo nerozumné. Žalobce nerozporoval, že žalovaný chodil krmit zvířata pro žalobce, jak do , Anonymizováno, , tak na chatu, poukázal pouze na jím zastávaný názor, co do účelnosti žalovaným uváděných každodenních návštěv s tím, že žalobce měl zvířata tak zabezpečená a příslušná zařízení tak uzpůsobená, že ta zvířata vydržela 2, 3 dny bez péče. I přes tento rozdílný náhled na nezbytnost zajištění péče o zvířata každý den žalobce nerozporoval, že takovouto činnost žalovaný pro žalobce v rozhodném období realizoval. Žalobce dále potvrdil, že jej žalovaný v posuzovaném období navštěvoval, a to dokonce častěji než jedenkrát za měsíc, byť ne dle výpovědi žalobce „každý týden“, jak vypověděl žalovaný. Taktéž jezdil dle výpovědi obou účastníků žalobce pravidelně k žalovanému trávit Vánoce. Takto popsané vztahy mezi žalobcem a žalovaným panovaly dle výpovědi obou stran až do onoho incidentu v souvislosti s telefonickým rozhovorem ze dne , datum, . Teprve po tomto datu ustal telefonický i osobní kontakt mezi žalobcem a žalovaným a žalobce přistoupil k realizaci právních jednání směřujících k odvolání daru.

31. I ze svědecké výpovědi , jméno FO, (bratra žalobce) vzal soud za prokázané, že ani navenek (než vypukl probíhající spor) ničeho nenaznačovalo, že by vztahy mezi otcem a synem nebyly dobré. I výpověď tohoto svědka hodnotí soud jako věrohodnou, když však svědek se jen v omezené míře vyjadřuje k rozhodným otázkám tohoto řízení. Svědek vypověděl, že on sám byl vždy zadobře, jak se žalobcem, tak s žalovaným, z jeho výpovědi není patrná snaha „pomoci“ ve sporu některé z procesních stran. Svědek označil bratra (žalobce) za „tajnůstkáře“, který mu toho moc neřekne, a proto se pouze svědkovi jevilo jako pravděpodobné, že v návaznosti na to, „co se událo v poslední době“, mělo dojít k nějakým sporům mezi nimi majícím původ v „nějakém převodu majetku“. I tento svědek uvedl, že si žalobce nestěžoval na to, že ho syn málo navštěvuje, když potvrdil výpověď žalobce, že tento si nestěžuje, neboť „na to stýskání není“, pouze dle svědka si žalobce povzdechl na otázku: ,,Co syn?“, „Ten už tady dlouho nebyl“. Časově svědek , jméno FO, tento povzdech žalobce zařadil k době, kdy žalobce „prodával tu zahradu“ (tj. chatu s pozemkem v , Anonymizováno, ). Z uvedeného je zřejmé, že postesknutí žalobce ve smyslu výše spadá již do doby napjatých vztahů mezi účastníky ve vazbě na telefonický rozhovor ze dne , datum, . Soud vyzdvihuje závěrečné prohlášení svědka , jméno FO, z jeho výpovědi spočívající v tom, že svědek „měl vždy zato, že tam mezi nimi, mezi účastníky řízení funguje vše normálně, (svědek) o ničem nevěděl, než začaly tyto spory“. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil, že ta má poznatky o vztazích mezi žalobcem a žalovaným získané pouze zprostředkovaně z komunikace se žalobcem. I tato svědkyně však hovoří o jí nabyté informaci o narušených vztazích mezi žalobcem a žalovaným, když podstatu tohoto narušení vyrozuměla od žalobce tak, „že se nedohodli o nějakých penězích“. Výpověď svědkyně , jméno FO, není v podstatných částech dostatečně časově ukotvena, svědkyně bez konkrétnějšího časového zařazení pouze vypověděla, o době jí vymezené „před 2 lety“ (šlo by tak o březen 2017). Svědkyně pak dále zmiňuje pouze telefonát žalobce, v němž jí žalobce sděloval, že je doma sám, nemocný, nikdo mu nepřijde pomoc. Žalobce také měl svědkyni sdělit, že mu nikdo nejde nakrmit zvířata a neposkytl mu celkovou pomoc. Tato část výpovědi svědkyně je však v rozporu se zjištěním učiněným ze shodných částí výpovědí žalobce a žalovaného ohledně pomoci žalovaného žalobci v době jeho hospitalizace. I svědkyně připustila, že před narušením vztahů účastníků, kdy tito se „nedohodli o nějakých penězích“, měla i ona zato, že žalobce se žalovaným komunikovali ,,normálně“. Žalobce se svěřoval svědkyni s tím, že mu vadí konkrétně to, že mu žalovaný lže, že mu „zadržoval ty peníze“, a že mu nepomáhá, jak na domě, tak i celkově. Uvedené lhaní a zadržování peněz pak časově zařadila svědkyně odlišně od úvodní části výpovědi do doby 3/4 roku nazpět „někdy před Vánocemi roku 2018“, tedy do doby až po samotné výzvě k vrácení daru.

32. Vzhledem k nekonzistentnosti výpovědi svědkyně , jméno FO, v otázkách vytýkaného jednání žalobcem žalovanému soud více nepřihlížel k této výpovědi, když ji hodnotí jako důkaz bez výraznější výpovědní hodnoty pro objasnění skutkového stavu věci. Soud vyšel z výpovědi této svědkyně pouze co do částí, v nichž se tato svědecká výpověď shoduje s již naznačenými shodnými částmi výpovědí obou účastníků, tedy, že tím hlavním problémem narušujícím vztah mezi účastníky byl zmiňovaný „problém s penězi“, když dle svědkyně „nějaký účet zřídil pan , jméno FO, mladší“ a byly to dle náhledu žalobce „dědovy peníze“. Bývalá manželka žalovaného, svědkyně , jméno FO, , jak bylo zjištěno z obsahu její výpovědi, vypovídala vesměs o okolnostech, o nichž se dozvěděla zprostředkovaně od žalobce, neboť se řadu let od roku 2012 do července 2018 se žalobcem nestýkala. Soud se ztotožňuje s hodnocením výpovědi této svědkyně, které již učinil odvolací soud v tom smyslu, že její výpověď navíc může být ovlivněna i skutečností, že je matkou vnoučat žalobce a přáním žalobce, jak lze dovodit z jeho účastnické výpovědi i dodatečného výslechu účastníka) je získat majetek, který je předmětem tohoto sporu, zpět právě pro tyto vnuky. Nelze tedy odhlédnout od toho, že svědkyně , jméno FO, může být zainteresována na výsledku tohoto řízení.

33. Účastnické výpovědi žalobce a žalovaného jsou dále v souladu v prohlášení, že žalovaný pro žalobce dovezl materiál na opravu na domě, taktéž pokud žalobce něco potřeboval převézt, žalovaný mu toto svým autem zajistil, ve dvou až třech případech žalovaný žalobci pomohl s převozem sekačky, dovezl žalobce na místo, kde si žalobce koupil babetu. Z účastnické výpovědi žalobce vyplynulo, že měl žalobce žalovanému za zlé, že mu nepomohl s opravou okna na domě do zahrady, kdy žalobce měl po žalovaném požadovat, aby na okno vylezl a něco na domě natřel, taktéž jej měl žádat o pomoc při stavbě opěrné zídky na chatě, a dále potřeboval synovu pomoc v podobě uříznutí špičky švestky. Uvedené tvrzené případy neposkytnutí pomoci ze strany žalovaného žalobci žalobce neprokázal žádnými z dalších v řízení provedených důkazů. I svědkyně , jméno FO, pouze povšechně hovoří o jí ze strany žalobce (bez bližšího skutkového vymezení) sdělovaných stescích na nedostatek pomoci od žalovaného. Svědek , jméno FO, neměl ani žádných poznatků o tom, že by žalobce žalovaného o nějakou pomoc žádal, pouze potvrdil to, co shodně vypověděli oba účastníci řízení, že si žalobce „vždy dělal vše sám“. Byl-li tedy takový režim dlouhodobě mezi otcem a synem nastolen, když otec byl do doby hospitalizace v únoru 2018 vitální, soběstačný muž, přičemž žalovaný žalobci vyhověl v již popsaných drobných záležitostech pomoci, neboť zásadní věci po něm otec nechtěl, nelze ani žalobcem uváděné případy „neposkytnutí pomoci“ považovat za nevhodné chování ze strany žalovaného, natož pak za chování, jímž žalovaný hrubě porušuje dobré mravy. Oba účastníci zmínili, že např. když začala žalobci na dvoře opadávat omítka, žalovaný mu dovezl materiál, žalobce si to (jak bylo mezi účastníky dlouhodobě zavedeno) sám opravil, když žalobce ani neprokázal, že by si žalovanému o pomoc řekl, či jej požádal, aby tak učinil sám. Za takto dlouhodobě udržovaného vztahu mezi účastníky nelze klást k tíži žalovanému, že by, jak tvrdí žalobce, nedostatečně vyvíjel aktivitu, v dostatečném rozsahu nenabízel svou pomoc a účast na opravách a údržbě domu, chaty, či při péči o zahradu.

34. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný projevoval o osobu žalobce opravdový a upřímný zájem, věnoval patřičnou pozornost i tomu, na čem žalobci záleželo (záliba žalobce v okrasném ptactvu) a poskytoval žalobci běžné drobné úsluhy dle jeho potřeb. Nezadatelným právem žalovaného bylo s nemovitostmi, jež byly předmětem darování, a obdobně pak s výtěžkem z prodeje části těchto nemovitostí (chata v , Anonymizováno, ) disponovat. V rámci telefonického hovoru se žalovaný žalobce pouze (nikoli hrubě) dotázal na důvod výše popsaného naložení s prostředky žalovaného žalobcem, když s realizací práv žalovaného, coby výlučného vlastníka chaty v , Anonymizováno, , měl a musel žalobce při převodu vlastnického práva darováním počítat. Situace provázená údivem žalovaného nad počínáním žalobce tak byla vyvolána právě žalobcem. Chování žalovaného, které žalobce žalovanému vyčítá, nevybočovalo ze společensky uznávaných pravidel slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi (v daném případě mezi otcem a synem), nenaplňuje tak znaky ustanovení § 630 obč. zák. Konečně i návštěvy žalovaného syna (dospělého, zaměstnaného muže žijícího samostatně svůj vlastní život) u otce (žalobce), probíhající dokonce častěji než jedenkrát za měsíc, lze považovat za zcela dostačující, odpovídající běžnému standardu rodinných vztahů.

35. Žalobcem vytčené závadné chování žalovaného pod bodem 8) Nedodržení slibu a 9) Vyvolávání nepřátelských vztahů s rodinou je samotným žalobcem časově zařazeno (žalobcem v podání ze dne , datum, popsané události uváděny v chronologické posloupnosti) mezi roky 2002 až 2005, tj. ještě před uzavřením darovací smlouvy. Takové jednání připisované ze stany žalobce žalovanému tak nespadá do posuzovaného období, když lze odkázat na již výše citovanou judikaturu vyšších soudů. I z účastnických výpovědí obou stran a výpovědi svědkyně , jméno FO, lze dovodit, že k vypořádání společného jmění manželů (žalovaného a , jméno FO, ) došlo v návaznosti na rozvod jejich manželství před řadou let, kdy v rámci hledání způsobu vzájemného vypořádání zazněla i částka 400 000 Kč při vyjednávání výše vypořádacího podílu, který měla svědkyně , jméno FO, uhradit žalovanému. Sám žalobce ve své účastnické výpovědi do tohoto období zařazuje slib žalovaného vyplatit tuto částku bývalé manželce, když tato ve své výpovědi uvedla, že věděla o tom, že žalobce dával žalovanému peníze v souvislosti s jejich tehdejším majetkovým vyrovnáním po rozvodu s tím, že svědkyně žádné peníze od žalovaného na toto vyrovnání nedostala. Svědkyně spolu se žalobcem potvrdila, že od doby zmíněného řízení do doby cca před 2 lety (přesněji nebyla svědkyně toto schopna uvést) nebyli spolu v kontaktu. Navíc toto teprve následně rozvíjené tvrzení žalobce o jeho nesouhlasu se způsobem výchovy dětí jeho synem a nedostatečným finančním zabezpečením vnoučat nebylo vůbec předmětem důvodů vymezených, ať již v první či druhé písemné výzvě k vrácení daru. I pokud by soud uvažoval tak, že vytčený skutek pod bodem 8) a 9) představuje nezájem žalovaného o osobu žalobce (ve smyslu nerespektování názoru otce ze strany syna, ať již ohledně formy finančního zabezpečení dětí žalovaného či ohledně způsobu výchovy dětí žalovaným), ani takové jednání žalovaného nelze kvalifikovat, co do jeho závažnosti, jako hrubé porušení dobrých mravů, když způsob výchovy a zajištění dětí do budoucna je především záležitostí jejich rodičů. I v rámci své dodatečné účastnické výpovědi žalobce potvrdil, že v rozhodné době od uzavření darovací smlouvy do doručení obou výzev k vrácení daru žalovanému se žalobce se žalovaným občas vídali, občas přijel syn za otcem na chatu. Tvrzený nedostatek pomoci ze strany žalované nebyl v řízení provedenými důkazy prokázán. Dodatečné tvrzení žalobce o tom, že mu syn nepřispěl svou pomocí při odklízení následků povodně v roce 2002 na chatě v , Anonymizováno, , kterou dříve žalobce vlastnil či, že tam žalovaný v letech 1995 až 1997 „s kumpány dělal binec“, pak opět hluboce časově předchází dobu rozhodnou pro posouzení projednávané věci.

36. Soud doplňuje, že neshoda v politických názorech mezi oběma účastníky a v jejich náhledu na nezbytnost koupě a vhodnost skútru coby dopravního prostředku pro žalobce (jak vyplývá z dodatečné účastnické výpovědi žalobce) nemůže zcela jistě naplnit podmínky předpokládané ust. § 630 obč. zák..

37. Soud neprovedl další, stranou žalovanou původně navržené důkazy, a to znaleckým posudkem na zdravotní stav žalobce, výslechem svědka , jméno FO, a svědkyně , jméno FO, , když v průběhu řízení na jejich provedení žalovaný již netrval.

38. Soud po provedeném dokazování shrnuje, že v řízení nebylo žalobcem tvrzeno, popř. prokázáno jednání (či nekonání) žalovaného jako obdarovaného k žalobci jako dárci, které by kvalifikovaně naplnilo znaky hrubého porušení dobrých mravů, a to v rozsahu a intenzitě předpokládané ust. § 630 obč. zák.. Soud dospěl k závěru, že nebylo zjištěno ani takové chování žalovaného, které by bylo podřaditelné pod hrubé porušení dobrých mravů vůči členům rodiny žalobce ve smyslu ust. § 630 obč. zák..

39. Pro úplnost soud dodává, že důvodem, pro který by nastaly účinky výzvy k vrácení daru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 630 obč. zák., nemůže být ani žalobcem v účastnické výpovědi předestřená změna jeho motivace, pro kterou v roce 2012 (za doby dobrých vztahů mezi účastníky) uzavřel se žalovaným předmětnou darovací smlouvu. Žalobce vypověděl, že nyní jej „trápí ze vztahu to, že ten majetek nemá zpět, chtěl by se podělit o ten majetek se třemi vnuky, na jeho práci, na které se syn nepodílel“, když jeho „největší problém je, že mu (žalovanému) ty nemovitosti daroval“ a za největší příkoří od žalovaného považuje to, že „mu celý život nepomáhal, a že by chtěl ošidit své děti na tom majetku“. I dle své dodatečné účastnické výpovědi je žalobce subjektivně přesvědčen o tom, že žalovaný „chtěl ty své děti odstrčit od majetku“. Svědek , jméno FO, připustil, že žalobce činí současné kroky a domáhá se vrácení předmětných nemovitostí právě z důvodu, aby mohl následně finančně vypomoci potomkům žalovaného, kterým dle jeho názoru žalovaný nevěnuje patřičný zájem. Tyto skutečnosti jsou však vzhledem k jednoznačnému vymezení chování či nekonání, které žalobce považuje za hrubé porušení dobrých mravů vůči své osobě ve výzvě k vrácení daru doručené dne , datum, , stejně tak ve výzvě k vrácení daru doručené žalovanému dne , datum, , irelevantní. Skutečnosti tvrzené nad rámec takto vymezených skutků nemohly být předmětem posuzování v tomto řízení.

40. Soud proto uzavírá, že žalovaný se vůči žalobci nedopustil žádného závadného chování, natož takového jednání, které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy. Konkrétně skutkově vymezené důvody v obou písemných výzvách k vrácení daru a to obsah telefonického rozhovoru ze dne , datum, , jeho náhlé jednostranné ukončení žalovaným a následné odmítnutí telefonického kontaktu se žalobcem nejméně ve dvou případech tak nenaplňuje znaky hrubého porušení dobrých mravů ze strany žalovaného vůči žalobci a to jednotlivě, ani ve vzájemné provázanosti těchto dílčích vytčených jednání. Byť takové žalobcem popsané chování žalovaného mohl žalobce subjektivně vnímat, jak sám zmiňuje, jako „příkoří velmi velké intenzity“, vzhledem k okolnostem daného případu nebylo zjištěno kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného – žalovaného, jehož stupeň závažnosti, hodnocený nejen podle subjektivního názoru dárce (žalobce), ale podle objektivních kritérií, by měl za následek obnovení vlastnického práva žalobce k předmětným nemovitostem. Žalobci jako dárci proto nevzniklo právo domáhat se vrácení daru, tedy v daném případě požadovat po obdarovaném poskytnutí součinnosti při zápisu obnoveného vlastnického práva žalobce, když vlastnické právo žalobce k předmětným nemovitostem obnoveno nebylo. Žaloba na určení vlastnictví žalobce k předmětným nemovitostem je proto nedůvodná a soud ji v plném rozsahu zamítl.

41. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně procesně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu nákladů právního zastoupení žalovaného advokátem dle § 7 za užití § 9 odst. 3, písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. a to ve výši 3 100 Kč/úkon, za 10,5 úkonu právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. vyjádření k žalobě, 3. 4x účast u jednání soudu ve dnech , datum, – ½ úkonu – nebylo zahájeno jednání ve věci samé, , datum, – 1 úkon, , datum, – 1 úkon, , datum, – 2 úkony – jednání trvající déle než 2 hodiny a , datum, – 2 úkony, 4. účast u jednání odvolacího soudu dne , datum, – 1 úkon, 5. účast u jednání soudu prvního stupně dne , datum, – 1 úkon), náhradu za 11 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. a navýšení o 21 % DPH, když právní zástupkyně žalovaného osvědčila, že je plátcem této daně. Soud nepřiznal žalovanému účtovaný úkon přípravy na jednání soudu konané dne , datum, , když příprava (seznámení s věcí) je zásadně zahrnuta v rámci již prvního shora vyjmenovaného úkonu – převzetí a příprava zastoupení. V pozdější fázi řízení pak takový úkon nenachází své opodstatnění a nelze jej podřadit pod úkony vyjmenované v ust. § 11 odst. 1, 2 citované vyhl. č. 177/1996 Sb. Celkem soud plně procesně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů tohoto řízení v částce 43 379 Kč.

42. Soud ani vzhledem k vysokému věku žalobce nepřistoupil k aplikaci ust. § 150 o.s.ř., když i přesto, že soud v zájmu naplnění zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí od počátku řízení vedl strany ke smíru a sděloval svůj právní náhled na věc v jednotlivých fázích řízení, žalobce na podaném návrhu setrval.