25 C 49/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci žalobkyně:Jméno žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému:Jméno žalovaného A trvale bytem Adresa žalovaného A o zaplacení částky 73 921,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 150,51 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 40 770,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 35 022,37 Kč od 22. 7. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 2. 2026 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 73 921,30 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 17.3.2025 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky žalobkyně, které skutečně čerpal ve výši 34 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v pravidelných splátkách. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný na výše označenou smlouvu již uhradil celkovou částku 849,49 Kč. Nesplacený zůstatek poskytnutého úvěru tak činí 33 150,51 Kč.

2. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, nenabídl žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporoval skutkový děj vylíčený stranou žalující. V podaném odporu žalovaný pouze namítal, že důvodem, pro který si bral půjčku od žalobkyně byly zdravotní důvody na jeho straně. Žalovaný toto své skutkové tvrzení v průběhu řízení blíže nerozvinul ani nedoložil.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ve spojení se smluvními podmínkami vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 17.3.2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Žalovanému byla poskytnuta celková částka 34 000 Kč, jak vyplývá z přehledu bankovních transakcí. Žalovaný dosud na splátkách úvěru žalobkyni uhradil částku 849,49 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 33 150,51 Kč žalovaný žalobkyni dosud nevrátil.

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaná se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

14. Žalobkyně v žalobě uvedla, že byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím lustrací žalovaného ve veřejně dostupných databázích, žalobkyně dále vycházela z informací získaných od žalovaného, příp. ze žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalobkyně do této listiny zanesla žalovaným sdělené údaje, a to celkový počet členů ve společné domácnosti – 2, počet členů ve společné domácnosti s příjmem – 2, měsíční výdaje na půjčky ve výši 12 000 Kč, výdaje na bydlení – 5 000 Kč měsíčně, další nezbytné výdaje ve výši 5 000 Kč, ostatní zbytné výdaje ve výši 3 000 Kč, výši ověřeného čistého měsíčního příjmu – 108 832 Kč, výši čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovaným - 128 000 Kč, počet nepracujících členů ve společné domácnosti – 0, rezervu pro výdaje – 500 Kč. Žalobkyně vypočítala minimální výdaje ve výši 46 029 Kč a disponibilní příjem žalovaného 62 803 Kč. Z listiny Identifikované příjmy žalovaného plyne výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného 108 832 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného zpracovaného společností Kontomatik za období od 21. 11. 2022 do 21. 11. 2023 soud zjistil, že na tento účet plynuly žalovanému příjmy od společnosti právnická osoba. za období od června 2023 do září 2023 a dále příjem za měsíc listopad 2023, žalovaný občas vynakládal platby na sázky u sázkových společností a byl vázán platbou splátek na více úvěrů. Žalobkyně ničeho nedoložila ke svým tvrzením o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prostřednictvím lustrací žalovaného v databázích ISIR, CEE, NRKI, BRKI a dalších, stejně tak ohledně příjmů i výdajů žalovaného. Pouze z výpisu z běžného účtu zpracovaného společností Kontomatik lze vyčíst příjem žalovaného od společnosti právnická osoba. za období od června 2023 do září 2023 (35 120 Kč) a dále příjem v listopadu 2023.

15. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně.

16. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 44 783 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. V částce 33 150,51 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok, poplatek, smluvní pokuta) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

18. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, nemohlo se mu tak dostat poučení, že soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalovaného, dostupným mu z obsahu spisu (zejména z předestřené výše příjmu žalovaného – při uvažovaných skutečných nákladech na bydlení, stravu, ostatní výdaje včetně splácení dalších úvěrů), možnost postupné úhrady dluhu žalovaným, když je v reálných možnostech žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč. Žalovanému nemohla být udělena výzva soudu ve smyslu ust. § 118a odst.1,3 o.s.ř. k otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaného, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalovaného hradit splátky v jiné než soudem uvažované výši. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase ve splátkách po 2 500 Kč. Ani řádně omluveené žalobkyni nemohla být udělena výzva soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2,3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám prověřování úvěruschopnosti žalovaného.

19. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.10.2024, č.j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o.z a § 160 odst.1o.s.ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když obě strany měly procesní úspěch ve věci v obdobném rozsahu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného. Pokud by povinnosti uložené v tomto rozsudku nebyly řádně a včas splněny, může se oprávněný domáhat návrhem výkonu rozhodnutí nebo exekuce.