25 C 84/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci žalobkyně:Jméno žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně, zastoupené Jméno Zástupce proti žalovanému:Jméno žalovaného A trvale bytem Adresa žalovaného A o zaplacení částky 56 920,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 340 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek a dále částky 658,42 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 41 921,70 Kč s úrokem ve výši 11,9 % ročně jdoucím z částky 56 261,70 Kč od 26. 1. 2026 do 22. 2. 2026, úrokem ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 56 261,70 Kč od 5. 2. 2026 do zaplacení, úrokem ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 56 261,70 Kč od 23. 2. 2026 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 1 703,14 Kč od 24. 10. 2025 do 25. 1. 2026, zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 3. 2026 se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení celkové částky 56 920,12 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru (56 261,70 Kč) a z důvodu přečerpání prostředků na běžném účtu (658,42 Kč) s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 28.2.2014 uzavřena Rámcová smlouva, na základě které byl pro žalovaného založen a aktivován běžný účet. Žalobkyně a žalovaný poté uzavřeli dne 15.12.2020 Dodatek č. hodnota k Rámcové smlouvě. Na základě této smlouvy o úvěru byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky žalobkyně, a to ve výši 85 100 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 220 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný na výše označenou smlouvu již uhradil celkovou částku 70 760 Kč. Nesplacený zůstatek poskytnutého úvěru tak činí 14 340 Kč. Na základě Rámcové smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky žalobkyně jen do výše dostupného zůstatku. Přesto se žalovaný dostal do nepovoleného debetu ve výši 658,42 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nenabídl žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporoval skutkový děj vylíčený stranou žalující.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Z Rámcové smlouvy a Dodatku č.hodnota ve spojení se smluvními podmínkami vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 28.2.2024 smlouvu o běžném účtu a dne 15.12.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Žalovanému byla poskytnuta celková částka 85 100 Kč, jak vyplývá z dokladu o načerpání úvěru. Žalovaný dosud na splátkách úvěru žalobkyni uhradil částku 70 760 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 14 340 Kč žalovaný žalobkyni dosud nevrátil. Citovanou Rámcovou smlouvou se žalovaný zavázal dodržovat podmínky žalobkyně, zejména disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že na straně žalovaného došlo ke vzniku nepovoleného debetního zůstatku ve výši 658,42 Kč, který žalovaným nebyl vyrovnán.

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaná se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018).

14. Žalobkyně v žalobě uvedla, že prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě jím poskytnutých informací v žádosti o úvěr a dále vycházela též z interních a externích databází. V doplňujícím vyjádření žalobkyně dodala, že smlouva o úvěru byla uzavřena v období pandemie, onemocnění Covid-19, kdy bylo apelováno, aby finanční instituce, včetně bank braly ohled na aktuální okolnosti a nezhoršovaly ekonomickou situaci klientů striktním vyžadováním dodržování závazků. Soud dodává, že ani uvedené nezbavovalo žalobkyni povinnosti v dostatečném rozsahu řádně zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Z listiny Potvrzení o úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru ze dne 28. 5. 2026 vyplývá, že žalovaný při sjednávání předmětné smlouvy uvedl, že je bez zaměstnání, nemá žádný příjem, je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádné vyživovací povinnosti, má jiné splátky ve výši 4 210 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 40 000 Kč, výdaje domácnosti pak 21 000 Kč. Žalobkyně ověřila bezdlužnost žalovaného v rámci skupiny PPF, byly stanoveny výdaje jednotlivce a domácnosti dle expertní analýzy. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 21. 11. 2025 do 3. 3. 2026 vyplývá, že se žalovaný v rozhodném období choval rizikově, vynakládal finanční částky na sázky, běžný účet žalovaného vykazoval záporný zůstatek. Z Úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobkyně tuto předkládá bez vysvětlivek, není zřejmé, co které dosažené rizikové scóre znamená. Z této listiny však vyplývá, že žalovaný měl 1 existující splátkový úvěr, dále měl již 51 splátkových úvěrů ukončených, 2 nesplátkové úvěry měl ukončené a 1 kreditní kartu měl taktéž ukončenou. Pokud jde o výdaje žalovaného, vycházela žalobkyně pouze z expertní analýzy, přehlížela další výdaje žalovaného na předchozí úvěry ani nedbala rizikového chování žalovaného. Je zřejmé, že žalovaný svůj dluh neustále kumuloval. V pořadí dalšího úvěrového případu tak musela mít žalobkyně coby poskytovatel úvěru důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet.

15. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně.

16. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 14 340 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. V částce 14 340 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou žalobkyně žalovanému poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok, poplatek) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

18. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, nemohlo se mu tak dostat poučení, že soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalovaného, dostupným mu z obsahu spisu (zejména z předestřené výše příjmu žalovaného – při uvažovaných skutečných nákladech na bydlení, stravu, ostatní výdaje včetně splácení dalších úvěrů), možnost postupné úhrady dluhu žalovaným, když je v reálných možnostech žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč. Žalovanému nemohla být udělena výzva soudu ve smyslu ust. § 118a odst.1,3 o.s.ř. k otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaného, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalovaného hradit splátky v jiné než soudem uvažované výši. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase ve splátkách po 500 Kč. Žalobkyně k výzvě soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 2,3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám prověřování úvěruschopnosti žalovaného, při jednání soudu již ničeho relevantního nedoplnila.

19. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.10.2024, č.j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o.z a § 160 odst.1o.s.ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

20. Žalobkyně současně v daném řízení uplatnila svou pohledávku na zaplacení částky 658,42 Kč ze smlouvy o účtu, když jde o nepovolený debetní zůstatek běžného účtu, který žalovaný žalobkyni neuhradil. Proto se při projednávání tohoto dílčího nároku žalobkyně neuplatní zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a ustanovení o úvěruschopnosti a neplatnosti smlouvy o úvěru ve smyslu § 86 a § 87 tohoto zákona (soud odkazuje mj. na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 4. 2026, č.j. 5 Co 8/2026-155).

21. Žalovaný uzavřel se žalobkyně smlouvu o běžném účtu ve smyslu ust. § 2662 a násl. obč. zákoníku ve znění účinném od 1.1.2014. Žalobkyně své povinnosti zřídit od určité doby v určité měně účet pro žalovanou a této umožnit čerpání peněžních prostředků do sjednaného limitu splnil. Žalovaný svému závazku vyrovnat tzv. nepovolený debetní zůstatek nedostál.

22. Soud žalobě v této části jako důvodné v plném rozsahu vyhověl včetně příslušenství žalované pohledávky, když bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 1970 o.z. a § 2 vl. nařízení č. 351/2013 Sb.

23. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když však procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné účelně vynaložené náklady prokazatelně nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného. Pokud by povinnosti uložené v tomto rozsudku nebyly řádně a včas splněny, může se oprávněný domáhat návrhem výkonu rozhodnutí nebo exekuce.