26 C 134/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Veselým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalované: Jméno žalované o zaplacení částky 359 246,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 351 835,46 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 3 800 Kč počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, splatných vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku ve výši 3 517,30 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 036,68 Kč, částky 3 894 Kč, úroků ve výši 5,90 % ročně z částky ve výši 351 835,46 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, úroků ve výši 5,90 % ročně z částky ve výši 3 517,30 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 359 246,76 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 63 566,36 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 359 835,46 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovanou dne 1. 8. 2018 č. , Anonymizováno, .

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud rozhodl ve věci po jednání konaném dne 27. 3. 2026 a dne 11. 5. 2026.

4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 1. 8. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 800 000 Kč. Žalovaná se v uvedené smlouvě zavázala splatit poskytnutou částku v měsíčních splátkách ve výši 8 906 Kč, a to nejpozději do 21. 8. 2028. Zároveň byla v čl. 8.2 předmětné smlouvy sjednána možnost předčasného zesplatnění celého úvěru v případě prodlení žalované uvedeném v čl. 8.1 předmětné smlouvy (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 1. 8. 2018 mezi , právnická osoba, . a žalovanou).

6. Žalované byla následně uvedená částka poskytnuta ve dvou částkách a to dne 2. 8. a 6. 8. 2018 (zjištěno z platební historie a přehledu splátek). Žalovaná v průběhu roku 2024 začala splátky hradit až po jejich splatnosti, tedy v době, kdy již byla v prodlení, přičemž poslední splátka proběhla dne 13. 2. 2025. Žalobkyně přistoupila dne 1. 6. 2025 k zesplatnění celé zbývající poskytnutého úvěru spolu s úroky a úroky z prolení, tedy částky 355 730 Kč (zjištěno z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 1. 6. 2025).

7. Následně došlo k postoupení uvedené pohledávky z , právnická osoba, . na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 7. 2025, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně oznámila postoupení pohledávky žalované dne 18. 8. 2025 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 7. 2025, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 8. 2025 včetně seznamu postoupených pohledávek).

8. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána žalobkyní k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 23. 9. 2025 (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 23. 9. 2025 a podacího lístku).

9. Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila, když opak netvrdila ani neprokazovala.

10. Pokud jde o otázku posuzování úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, žalobkyně při jednání dne 27. 3. 2026 označila řadu důkazních prostředků, mezi kterými rovněž uvedla „dotaz na , právnická osoba, “. Nijak však nekonkretizovala, že by tento dotaz měl provést soud. S ohledem na pravidlo výkladu procesních úkonů stavějícím na vnějším projevu vůle (uplatňuje se oproti hmotnému právu teorie projevu; k tomu srov. Šínová, R. Hamuľáková, K. a kol. Civilní proces. Obecná část a sporné řízení. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 112-113) tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně měla v úmyslu učinit tento dotaz sama. Ostatně sama žalobkyně ve svém podání ze dne v návaznosti na navrhované důkazní prostředky uvedla „žalobce vyžádal od původního věřitele doklady k potvrzení zkoumání úvěruschopnosti. Tyto doklady doposud nemá k dispozici.“ I z toho je zřejmé, že uvedený dotaz na původní věřitelku , právnická osoba, . měla v úmyslu provést žalobkyně sama. Žalobkyně nepředložila ani jiné z navrhovaných důkazních prostředků směřující k prokázání skutečnosti, že její právní předchůdkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalované.

11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. S ohledem na to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru se soud při právním posouzení nejprve zabýval otázkou vynaložení řádné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně.

15. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně uvádí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

16. Ve vztahu k této míře péče, kterou je nutné k posouzení úvěruschopnosti vynaložit, hraje významnou roli výše uvažovaného spotřebitelského úvěru. Ostatně i Nejvyšší soud uvádí, že při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze pominout také výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiné v případě statisícových částek. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, tento přístup nejlépe odpovídá i závěrům Soudního dvora EU, k tomu podrobně Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355).

17. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, že byla úvěruschopnost řádným způsobem zkoumána přitom nese poskytovatel úvěru - srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další).

18. Žalobkyně k této skutečnosti nepředložila žádné podklady. S ohledem na výši úvěru přitom bylo třeba ověřit nejen příjmovou stránku žalované, ale i její výdajovou stránku.

19. Soud tedy posoudil výše uvedenou smlouva o spotřebitelském úvěru jako neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodl pouze o vrácení poskytnuté jistiny ve výši 351 835,46 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala úroku ve výši 3 517,30 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 036,68 Kč a poplatků ve výši 3 894 Kč žalobu zamítnul. Dále žalobu zamítnul v části, ve které se žalobkyně domáhala úroků ve výši 5,90 % ročně z částky ve výši 351 835,46 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, úroků ve výši 5,90 % ročně z částky ve výši 3 517,30 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení.

20. S ohledem na neplatnost smlouvy a nově stanovenou splatnost ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (opět srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalovaná neuvedla žádné skutečnosti, o které by se soud mohl při své úvaze o výši splátek opřít. Vyšel tedy z toho, žer žalobkyně s ohledem na zesplatnění úvěru nebyla schopna plnit původně sjednanou výši splátky, soud tedy stanovil splátku výši 3 800 Kč, tedy zhruba ve výši poloviny původní splátky.

22. Pro úplnost soud uvádí, že se nijak dále nezabýval částkami, které žalovaná případně uhradila nad rámec jistiny (např. na smluvní úrok), neboť v případě neplatné smlouvy má ohledně nich žalovaný samostatnou kondikci (k tomu srov. podrobně Melzer, F., Csach, K. in Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Sv. IX. § 2894 až 3081. Praha: Leges, s. 1399).

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně měla ve věci neúspěch pouze nepatrný (4 %). Soud ji tedy přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Celkové náklady žalobkyně činí 63 566,36 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 14 246,76 Kč, z odměny zástupce za 4 úkony právní služby po 9 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva, účast při jednání dne 27. 3. 2026) podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a ze 4 tzv. režijních paušálů po 450 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a náhrady 21 % DPH ve výši 8 559,60 Kč.

24. Náhradu nákladů řízení nepřiznal žalobkyni za účast zástupce na jednání dne 17. 4. 2026, neboť soud shledal podmínky pro aplikaci § 147 o. s. ř. a to s ohledem na to, že k odročení jednání dne 27. 3. 2026 došlo z důvodu toho, že žalobkyně neměla k dispozici podklady dokládající řádné zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobkyně. S ohledem na počet typově obdobných řízení, které žalobkyně u zdejšího soudu vede si musela být vědoma, že tyto důkazní prostředky v řízení bude potřeba provést, pokud má být úspěšná. Zároveň ji nic nebránilo tyto podklady si obstarat již k prvnímu jednání ve věci a u něj je předložit, popř. soudu sdělit, že nejsou k dispozici.

25. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.