26 C 182/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Veselým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A proti žalované: Jméno žalované o zaplacení částky 86 386,32 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 10 163,16 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 163,16 Kč od 3. 3. 2026 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 76 223,16 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 59 102,25 Kč od 4. 7. 2025 do 2. 3. 2026, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 48 939,09 Kč od 3. 3. 2026 do zaplacení, zákonným úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 27 284,07 Kč od 7. 10. 2025 do zaplacení a částku 2 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 621 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 86 386,32 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne 18. 3. 2020.

2. Dne 26. 1. 2026 byl ve věci vydán elektronický platební rozkaz č.j. EPR 15825/2026-6, v němž bylo mj. v souladu s § 114b odst. 1, 2 o. s. ř. pro případ podání odporu proti platebnímu rozkazu žalované uloženo, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu a k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává, případně označila důkazy k prokázání svých tvrzení. Zároveň byla poučen dle § 114b odst. 5 o. s. ř. o tom, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé včas nevyjádří, ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod ji v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává. Uvedený platební rozkaz byl žalované doručen do vlastních rukou dne 30. 1. 2026.

3. Proti uvedenému platební rozkazu podala žalovaná dne 16. 2. 2026 odpor, v němž vedle sdělení o zastoupení advokátem toliko uvedla, že „Zároveň pak žalovaná proti elektronickému platebnímu rozkazu podává tento svůj odpor. Žalovaná své vyjádření k žalobě zašle soudu v zákonné lhůtě.“. Tento odpor ve zbývající lhůtě, jenž uplynula dne 18. 3. 2026, žalovaná nijak nedoplnila.

4. Žalobkyně podáním ze dne 2. 3. 2026 vzala svoji žalobu zpět v části, ve které požadovala zaplacení částky 10 163,16 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky a to od 3. 3. 2026 do zaplacení. Soud proto v této části řízení zastavil (§ 96 odst. 1, 2, 4 o. s. ř.).

5. Ve zbylé části soud rozhodl ve věci podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání, aniž nařizoval jednání (§ 153a odst. 4 o.s.ř.), a to při vědomí rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, která se k vydání rozsudku pro uznání po kvalifikované výzvě ve smyslu § 114b o. s. ř. staví spíše zdrženlivě a podmínky pro jeho vydání vykládá restriktivně (reprezentované např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2137/2020, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3443/2022 nebo nálezem Ústavního soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 13/15). Z uvedené rozhodovací praxe se totiž zároveň podává, že vydání rozsudku pro uznání je namístě v těch případech, ve kterých žalovaný v reakci neuvede žádný věcný argument na svoji obranu, přičemž nepostačuje jen prosté tvrzení, že žalovaný uplatněný nárok neuznává (např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. III. ÚS 3207/20). O takový případ se přitom jednalo v právě projednávané věci, když odpor žalované neobsahuje žádné věcné argumenty.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch (ačkoliv došlo částečně k zastavení řízení pro zpětvzetí, došlo k tomu z důvodu toho, že žalobkyně započetla na dlužnou částku přeplatek z jiné faktury vystavené žalované – jde tedy o případ předvídaný v § 146 odst. 2 o. s. ř.), přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 456 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby při zastupování dvou účastníků po 4 580 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění) podle § 14b odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ze 3 tzv. režijních paušálů po 450 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 3 075 Kč.