26 C 193/2026
č. j. 26 C 193/2026-13
V PLATNOSTI- OS Č. Budějovice 26 C 193/2026-13
- OS Č. Budějovice 26 C 193/2026-15
- OS Č. Budějovice 26 C 193/2026-16
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl ve prospěch žalobkyně o zaplacení částky 26 846 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 1. 8. v rozhodném období. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 074 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Povinnost byla založena na § 142 odst. 1 ve spojení s § 137 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 o. s. ř. Rozsudek byl v souladu s opravným usnesením, které upravilo původní výrok o náhradě nákladů.
Rubrum
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Veselým ve věci žalobce: Jméno žalobce A proti žalované: Jméno žalované o zaplacení částky 26 846 Kč s příslušenstvím I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 846 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 1. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 26 846 Kč s příslušenstvím, která představuje dluh ze smlouvy o nájmu bytu uzavřené dne 12. 1. 2010, a to část nájemného za užívání předmětného bytu včetně úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu za rok 2024 (konkrétní období srov. níže). Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaná nereagovala na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o nájmu bytu dne 12. 1. 2010, jejímž předmětem byl nájem bytu specifikovaného jako byt č. Anonymizováno, v 1. podlaží domu číslo popisné Anonymizováno v ulici Anonymizováno. K ukončení nájemního vztahu došlo ke dni 29. 2. 2024. Vyúčtováním služeb za období od 1. 1. do 30. 4. 2024 2024 byl žalované vyúčtován nedoplatek za služby spojené s jednotkou ve výši 23 745 Kč a dále dlužné nájemné ve výši 6 111 Kč za měsíce březen a duben 2024, když od těchto částek byl dále odečten výsledek vyúčtování vůči předepsaným zálohám ve výši 3 010 Kč (zjištěno z nájemní smlouvy ze dne 12. 1. 2010, výpověď z nájmu ze dne 7. 2. 2024, vyúčtování služeb spojených s bydlením za období 1. 1. až 30. 4. 2024. Z provedeného dokazování tedy vyplynulo, že žalovaná tak dluží žalobkyni celkem částku ve výši 26 846 Kč, kterou neuhradila ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne 26. 11. 2024, přičemž opak netvrdila ani nedokazovala (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 26. 11. 2024 s doručenou). Podle § 3074 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“) se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem za každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do 5. dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajištuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. S ohledem na výše uvedený zjištěný skutkový stav dospěl soud po právní stránce k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně prokázala, že uzavřela smlouvu o nájmu předmětného bytu, na základě které vznikla žalované povinnost hradit sjednaný nájem a služby spojené s užíváním bytu. Za období od 1. 1. do 30. 4. 2024 ji vznikl nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu ve výši 23 745 Kč, resp. po zápočtu 20 735 Kč a dále za měsíce březen a duben 2024 nedoplatek na nájemném ve výši 6 111 Kč. Proto bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno, když vzhledem k prodlení žalovaného byl přiznán i úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z předmětných částek ode dne jejich prodlení do zaplacení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., nicméně žalobkyni s ohledem na účelnost vynaložených nákladů přiznal toliko paušální náhradu ve výši 600 Kč za dva úkony (2 x 300 Kč) podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Žalobkyně sice uplatňovala náhradu nákladů účelně vynaložených na právní zastoupení advokátem, nicméně k tomu je nutné uvést následující. Konstantní rozhodovací praxe Ústavního i Nejvyššího soudu totiž v zásadě náklady státu a statutárních měst na zastoupení advokátem nepovažuje za účelné, neboť disponují takovým materiálním a personálním zázemím, které jim umožňuje kvalifikované hájit jejich práva. Tento závěr pak Ústavní soud vztahuje rovněž na všechny subjekty navázané na veřejné rozpočty (tedy i další obce). Přiznat náhradu takto vynaložených nákladů lze toliko ve specifických případech, které pro daný subjekt nejsou běžné a jenž vykazují právní či skutkovou obtížnost (podrobně k tomuto např. bod 119 a násl. Nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15, z literatury pak např. Svoboda, K., Hromada, M., a kol. Náklady řízení. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2024, s. 119). V projednávané věci soud dospěl k závěru, že žalobce je veřejnoprávním subjektem, jenž je dostatečně personálně i materiálně vybaven k hájení svých práv v typově obdobných řízeních jako v projednávané věci bez zastoupení advokátem, aniž by to bylo na újmu jeho práv. Předmětem řízení je dlužné nájemné, jde tedy o takový spor, jenž lze považovat u veřejnoprávní korporace nakládající s vlastním majetkem za zcela běžný a vykazující nízkou právní i skutkovou složitost. Žalobce je pak sice (co do počtu obyvatel) menším městem, nicméně i tak zřizuje za účelem hospodaření s majetkem zvláštní subjekt (Jméno žalobce B.), přičemž pokud ke správě vlastního majetku zřizuje zvláštní subjekt lze očekávat, že bude vystupovat bez zastoupení advokátem nejen v běžných právních vztazích, ale i v méně složitých řízeních, jenž s běžnou správou majetku souvisí. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) Na základě tohoto rozhodnutí lze podat návrh na soudní výkon či exekuci, pokud povinnosti v něm uložené nebudou dobrovolně splněny.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.