26 C 238/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Veselým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o zaplacení částky 131 042 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 96 248,24 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, splatných vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 576,07 Kč, částky 998 Kč, částky 400 Kč a 15 820,89 Kč spolu s úrokem ve výši 73,36 % ročně z částky 96 248,24 Kč od 26. 11. 2025 do 19.12. 2025 ve výši 4 510,80 Kč, úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 96 248,24 Kč od 20. 12. 2025 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 115 222 Kč od 26. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 584,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 131 042 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl ve věci při jednání dne 3. 8. 2026.

4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

5. Ze shodných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 23. 6. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ze strany žalobkyně žalovanému ve výši 97 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 295 Kč. Žalovanému byly uvedené finanční prostředky poskytnuty.

6. Dále bylo dokazováním zjištěno, že v bodu 6.3 uvedené smlouvy byla sjednána možnost předčasného zesplatnění celého úvěru v případě tam uvedeného prodlení žalovaného. K uvedenému prodlení následně došlo, když žalovaný zaplatil toliko první dvě splátky, přičemž druhou uvedenou splátku zaplatil dne 21. 8. 2025. Žalobkyně proto přistoupila ke dni 24. 11. 2025 ke zesplatnění celého úvěru (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 23. 6. 2025, oznámení o zesplatnění ze dne 24. 11. 2025, Karty klienta).

7. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně toliko na základě jím uváděných údajů a výpisů z účtů, ze kterých měl vyplývat příjem žalovaného od jeho zaměstnavatele (právnická osoba) ve výši 17 829 Kč měsíčně.

8. Ke současné finanční situaci žalovaného dále soud provedl k důkazu rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 8. 2025, ze kterého vyplynulo, že žalovaný má uloženou vyživovací povinnost vůči dvěm svým nezletilým dětem a to ve výši 5 100 Kč a 4 500 Kč měsíčně. Zároveň mu byla uložena povinnost zaplatit nedoplatek na výživném za období od 19. 4. 2024 do 5. 8. 2025 ve výši 35 340 Kč a 30 420 Kč v měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Dále provedl k důkazu smlouvu o poskytnutí služby dluhové poradny ve spojení s informačním materiálem od oddlužení z nichž vyplynul, zájem žalovaného řešit jeho situaci v insolvenčním řízení.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. S ohledem na to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru se soud při právním posouzení nejprve zabýval otázkou vynaložení řádné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně.

13. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně uvádí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

14. Ve vztahu k této míře péče, kterou je nutné k posouzení úvěruschopnosti vynaložit, hraje významnou roli výše uvažovaného spotřebitelského úvěru. Ostatně i Nejvyšší soud uvádí, že při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze pominout také výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiné v případě statisícových částek. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, tento přístup nejlépe odpovídá i závěrům Soudního dvora EU, k tomu podrobně Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355).

15. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, že byla úvěruschopnost řádným způsobem zkoumána přitom nese poskytovatel úvěru - srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další).

16. Žalobkyně tomuto standardu péče nevyhověla z následujících důvodů.

17. Předně pokud jde o údaje uváděné samotným spotřebitelem, je nutné uvést, že z takových údajů nelze bez jejich ověření prostřednictvím objektivních materiálů bez dalšího vycházet. Ani samotné prohlášení spotřebitele o pravdivosti poskytnutých údajů nemůže být považováno v tomto směru za dostatečné (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další, Bülow/Artz/Verbraucherkreditrecht, 11. Aufl. 2025, BGB § 505a Rn. 4, 5).

18. Dále nemusí být dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele toliko na základě výpisů z účtů, které mají dokládat jeho příjem. Lze přitom odkázat i na závěry finančního arbitra, podle nichž nemusí postačit, pokud poskytovatel ověří výši příjmů např. na základě výplatních pásek, ale je nezbytné, aby ověřil pracovní či jinou smlouvu, z níž bude výše pravidelných příjmů zřejmá (k tomu podrobně srov. opět Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355). Doložení výše příjmu pracovní smlouvou přitom není samoúčelné, neboť z ní vyplývá například i údaj o délce pracovního poměru (zda jde o pracovní poměr na dobu určitou nebo neurčitou). Takový údaj pak ve vztahu k úvěru, který pro spotřebitele představuje dlouhodobý závazek může hrát zásadní roli. V případě předložení výpisu z účtu za období toliko jednoho měsíce pak hrozí specifické riziko, že zaměstnanec se bude nacházet ve zkušební době (§ 35 Zpr), tedy je vystaven hrozbě bezprostředního zrušení pracovního poměru (§ 66 Zpr).

19. Konečně a především, jak bylo výše uvedeno, pokud se jedná o úvěr v řádu vyšších desetitisíců, u kterého je potřeba na poskytovatele klást podstatně vyšší nároky při zkoumání úvěruschopnoti spotřebitele. Podle závěrů současné právní praxe i teorie je nutné v takovém případě ve zvýšené míře ověřit nejen příjmy spotřebitele, ale i jeho výdaje, především výdaje na bydlení (srov. Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355). Žalobkyně tak však neučinila.

20. Soud tedy posoudil výše uvedenou smlouva o spotřebitelském úvěru jako neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodl pouze o vrácení poskytnuté jistiny ve výši 96 248,24 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala „přirostlého úroku“ ve výši 17 576,07 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 820,98 Kč a úroku ve výši 4 510,80 Kč, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 96 248,24 Kč od 20. 12. 2025 do zaplacení žalobu zamítnul.

21. S ohledem na neplatnost smlouvy a nově stanovenou splatnost ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

22. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (opět srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jak z výše uvedeného dokazování vyplynulo, žalovaný v současné době plní vyživovací povinnost ve výši zhruba 10 000 měsíčně, zároveň činí krok směřující k insolvenčnímu řízení. Je tedy zřejmé, že jeho disponibilní příjem se za předpokladu, že se činí zhruba částku 20 000 Kč jak dokládá výše uvedený výpis z účtu a rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích po splnění vyživovací povinnosti pohybuje v omezené výši. S ohledem na to, že žalovaný musí hradit náklady na bydlení (podle jeho tvrzení pohybující se v částce 6 000 Kč) a další životní potřeby považoval soud za splnitelnou měsíční splátku ve výši 1 000 Kč.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která měla ve věci úspěch jen částečný z 63,80 % (lze připomenout, že při stanovení úspěchu ve věci se přihlíží i k příslušenství, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015), náleží náhrada účelně vynaložených nákladů v rozsahu 27,60 % (63,80 % - 36,20 %). Celkové náklady žalobkyně činí 28 661,20 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 553 Kč, z odměny zástupce za 4 úkony právní služby po 5 060 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva, účast při jednání) podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, když tarifní hodnota podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí částku 98 829,22 Kč (k příslušenství se podle uvedeného ustanovení nepřihlíží), ze 4 tzv. režijních paušálů po 450 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 4 628,40 Kč. Uvedený 27,60 % pak činí 9 169 Kč.

24. Za nikoliv účelný úkon právní služby považoval soud doplnění žaloby, ve kterém reagovala žalobkyně na výzvu soudu, aby zhojila nedostatek tvrzení k ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, když tato tvrzení nejen že mohla, ale i měla být obsažena již v samotném žalobním návrhu (ke kategorii účelnosti srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/12, nebo nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18).

25. Soud dále považoval v projednávané věci za naplněné důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. Uvedené ustanovení umožňuje v případě výjimečných okolností, ve kterých by se obecný princip úspěchu ve věci zakotvený v § 142 odst. 1 o. s. ř. jevil nepřiměřeně tvrdý, tento princip prolomit a úspěšnému účastníku náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznat. Vedle samotných mimořádných okolností, které jsou základní podmínkou pro aplikaci § 150 o. s. ř. musí být dále splněny další dvě podmínky. Za prvé musí být dostatečně zachována zásada kontradiktornosti. Musí tedy být straně, která byla v řízení úspěšná, dána možnost se k tomuto postupu soudu vyjádřit. Se svými úvahami o existenci skutečností rozhodných pro aplikaci § 150 o. s. ř. (viz dále) seznámil soud zástupkyni žalobkyně při výše uvedeném jednání (zástupkyně žalobkyně toliko při jednání uvedla, že žalobkyně podání žaloby „nezavinila, aplikace § 150 o. s. ř. ovšem není budována na principu zavinění). Za druhé pak musí soud dostatečným způsobem ozřejmit tyto mimořádné okolnosti konkrétní věci v odůvodnění svého rozsudku.

26. Podle ustálené rozhodovací praxe mohou mimořádně okolnosti pro aplikaci § 150 o. s. ř. typicky spočívat v majetkových a sociálních poměrech účastníků řízení, přičemž součástí tohoto pravidla je mimo jiné posouzení, jaký je možný dopad přiznání, či naopak nepřiznání náhrady nákladů řízení u toho kterého účastníka, tj. nejen na straně žalované, ale i na straně žalující (nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. III. ÚS 3138/22). Zároveň ale nelze přehlédnout, že uvedené bývá relativizováno tím, že samotné porovnání dopadu uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkových sfér účastníků může mít z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. vliv pouze tehdy, přistupují-li ke skutečnosti, že by jejich přiznání přivodilo jednomu účastníku větší újmu než účastníku druhému, okolnosti další (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. II. ÚS 648/18).

27. Mezi další okolnosti, které lze zohlednit patří například povaha či složitost projednávané věci nebo postoj účastníků v průběhu řízení (k těmto dalším důvodům včetně odkazů na příslušnou judikaturu srov. Bílý, M. in Svoboda, K. a kol. Občanský soudní řád. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2026, s. 609, marg. č. 11, Remeš, J. Praktický úvod do civilního řízení sporného. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 326, marg. č. 241.)

28. V projednávané věci soud zejména zohlednil právě majetkové poměry účastníků, přičemž žalovaného, který v podstatě polovinu svého příjmu spotřebuje na úhradu výživného se nachází ve tíživé finanční situaci. Na druhé straně je úvěrová společnost, tedy subjekt, do jehož poměrů nepřiznání plné náhrady (zvláště ve výše uvedené výši) nijak zásadně nezasáhne. Dále soud zohlednil postoj žalovaného, který se dluh vůči žalované a nastalou negativní finanční situaci snaží (narozdíl od řady jiných účastníků v tomto typu sporů) aktivně řešit, a to i za pomoci dluhové poradny.

29. Soud přitom přihlédl i k povaze věci, když se jedná o spor ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, který nevykazuje žádné odchylky od typově obdobných případů. Žaloby v těchto věcech bývají zcela běžně posuzovány jako formulářové podle § 14b advokátního tarifu. Uvedenému posouzení v této věci brání pouze výše žalovaného nároku, jinak by podmínky pro posouzení žaloby jako formulářové byly bez dalšího splněny. Nelze však přehlédnout, že vyšší hodnota předmětu sporu nijak nenavyšuje jeho právní složitost oproti případům, ve kterých je na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru požadována částka, která nepřekračuje limit stanovený v uvedeném § 14b advokátního tarifu. I s ohledem na to je tedy výše náhrady nákladů řízení pro žalovaného, který se nachází v nepříznivé finanční situaci nepřiměřeně tvrdá.

30. Uvedených 50 % pak činí 4 584,60 Kč.

31. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat splnění této povinnosti cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.