26 C 241/2022

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Hubertem Maxou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 20 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 300 Kč spolu -) se smluvním úrokem ve výši 18,90 % ročně z částky 20 000 Kč od 31.1.2022 do 1.3.2022 -) se smluvním úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 2.3.2022 do zaplacení -) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 10.2.2022 do zaplacení, -) s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1020,12 Kč za období od 1.10.2021 do 30.1.2022, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 812 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhá zaplacení částky ve výši 20 300 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne 28.6.2021 pod [číslo] jakožto dodatek k rámcové smlouvě o bankovních službách.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci byl dne 20.4.2022 vydán elektronický platební rozkaz [číslo jednací], který musel být zrušen, neb se jej žalovanému nepodařilo doručit zákonem předvídaným způsobem.

4. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť ani žalobkyně ani žalovaný ve lhůtě k tomu soudem stanovené nereagovali na řádně doručenou výzvu, zda s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.

5. Na výslovný dotaz soudu stran specifikace způsobu prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že si obstarala informace jednak od samotného žalovaného, jednak získala relevantní data z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje též data z Nebankovního registru klientských informací. Kromě toho lustrovala insolvenční rejstřík a interně posoudila eventuální exekuční minulost žalovaného vycházeje přitom z její součinnosti se soudními exekutory ve smyslu § 33 zákona č. 120/2001 Sb. Zdůraznila, že modus posouzení úvěruschopnosti byl dále determinován charakterem poskytovaného úvěrového produktu, kdy ve zde řešeném případě se jednalo o tzv. kontokorent určený primárně k překonání momentální nepříznivé finanční situace, a konečně výší požadovaného úvěrového rámce. V této souvislosti poukázala žalobkyně na rozhodovací praxi švédského Nejvyššího správního soudu a závěrem podotknula, že je v jejím vlastním zájmu poskytovat úvěrové produkty bonitním spotřebitelům, kteří s velkou pravděpodobností dostojí svým platebním povinnostem.

6. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Potřeba připomenout, že v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jest úvěrující povinen prověřit schopnost úvěrovaného spotřebitele poskytovaný úvěr splatit. Nesmí se přitom jednat o postup toliko formální, leč úvěrující musí opatřit takové informace, aby komplexně prověřil platební schopnosti úvěrovaného spotřebitele. In concreto tedy musí v míře, kterou na něm lze s ohledem na konkrétní okolnosti případu spravedlivě požadovat, prošetřit sociální a majetkové poměry úvěrovaného, a to jednak s využitím dat získaných z dostupných databází a registrů, jednak vycházeje z toho, co spotřebitel uvede v žádosti o konkrétní úvěrový produkt.

10. Pakliže úvěrující podnikatel shora sneseným postulátům nedostojí, je následně uzavřená smlouva sankcionována neplatností, přičemž v souladu s recentní judikaturou se jedná o neplatnost absolutní, jakkoliv dikce zákona by mohla naznačovat, že jde o neplatnost„ toliko“ relativní. Jedná se o konstantní judikaturní závěry přijaté dokonce na unijní úrovni (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020, sp.zn. C -679/18).

11. V předmětné věci žalobkyně bezezbytku prověření úvěruschopnosti žalovaného prokázala. Snesla potřebná tvrzení a tyto podložila relevantními důkazy.

12. Na podkladě listinných důkazů založených ve spisovém materiálu sp.zn. 26 C 241/2022 lze konstatovat, že dne 28.6.2021 uzavřela žalobkyně se žalovaným rámcovou smlouvu o poskytování bankovních služeb [číslo] v elektronické podobě. V těsné návaznosti na uvedenou smlouvu byl mezi týmiž smluvními stranami v elektronické podobě ujednán dodatek [číslo] označený [číslo] na jehož podkladě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr s limitem čerpání 20 000 Kč s tím, že nejpozději do jednoho roku od přečerpání byl žalovaný povinen zajistit, aby se na jeho účtu nacházel dostatek finančních prostředků k vyrovnání přečerpání. Smluvní strany se dohodly, že přečerpané prostředky budou úročeny v sazbě 18,90 % ročně.

13. Žalovaný dne 29.6.2021, aniž by měl na zřízeném běžném účtu jakékoliv vlastní prostředky, počal s čerpáním kontokorentu, neb poukázal ve prospěch jiného bankovního účtu částku 10 000 Kč, tato byla k poslednímu dni v měsíci bankou náležitě úročena, přičemž pro nedostatek vlastních prostředků žalovaného na účtu byly úroky ve výši 10,36 Kč strženy z kontokorentu, a tudíž připsány k čerpané jistině. Dne 20.7.2021 pak žalovaný načerpal dalších 9 500 Kč, které opět poukázal na jiný bankovní účet, ke konci příslušného kalendářního měsíce banka vypočetla úroky v částce 219,72 Kč a použila k jejich úhradě opět kontokorentní úvěr. Ke dni 1.9.2021 byly vypočteny další úroky z čerpaného kontokorentu v částce 316,71 Kč, po jejich stržení z kontokorentu došlo k překročení sjednaného limitu (v ten moment vyčerpáno 20 046,79 Kč), následujícího dne žalovaný na účet zaslal 100 Kč, čímž přečerpání negoval a octnul se tak zpět v limitu. Banka ovšem posléze vypočetla úroky z kontokorentu v částkách 309,89 Kč (úroky za září 2021) a 321,04 Kč (za říjen 2021), po jejichž stržení byl limit kontokorentu opět přečerpán (částka 20 577,72 Kč). Žalovaný ještě téhož dne, kdy k přečerpání došlo, tj. 1.11.2021, poukázal na účet částku 500 Kč, leč to k negaci přečerpání již nepostačovalo. Návazně byly bankou účtovány ještě další úroky za měsíce listopad 2021, prosinec 2021 a leden 2022, přičemž v souladu s podmínkami pro používání kontokorentu, in concreto s rubrikou„ Postupy v případě porušení toho, na čem jsme se dohodli“, banka prohlásila celý úvěr za splatný, a to dopisem ze dne 31.1.2022, jímž žalobce vyzvala k úhradě dlužné pohledávky ve lhůtě do 9.2.2022. Žalovaný ovšem na výzvu nikterak nereflektoval.

14. S ohledem na skutečnosti shora popsané shledal soud žalobu plně důvodnou, jak co do jistiny, tak co do příslušenství. Obchodní úrok je požadován jednak za období od 1.10.2021 do 30.1.2022, tedy za časový úsek předcházející zesplatnění, v jeho kapitalizované výši 1020,12 Kč, a to při zohlednění úhrad z kontokorentu, jednak je legitimně požadován v sazbě 18,90 % za období od 31.1.2022 do 1.3.2022, respektive v ponížené výši 8,5 % za období od 2.3.2022 do zaplacení ve smyslu § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. Stejně tak opodstatněný jest v souladu s § 1970 o.z. nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení ve sazbě 8,5 % ročně od dne 10.2.2022 do zaplacení z částky 20 000 Kč.

15. Procesně plně úspěšné žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů řízení, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 812 Kč Tomu pak odpovídá dikce výroku v odst. II.

16. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.