26 C 256/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Veselým ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o zaplacení částky 85 555,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 38 082,40 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, splatných vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 706,58 Kč, 10,98 Kč, 1 238,34 Kč, 2,88 Kč, 3 301,96 Kč, úroku ve výši 42 212,71 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 40 041,18 Kč od 7. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 85 555,85 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní (pod předchozí obchodní firmou , právnická osoba, .) a žalovaným.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.

4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 24. 4. 2025 prostřednictvím svých webových stránek smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru ve výši až 63 100 Kč. Splatnost byla sjednána v pravidelných měsíčních splátkách ve výši specifikované v čl. V předmětné smlouvy a čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek, které byly součástí smlouvy. Zároveň byla v čl. VIII předmětné smlouvy sjednána možnost zesplatnění v případě prodlení dlužníka delšího než 91 dní (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 24. 4. 2025 mezi žalobkyní a žalovaným, všeobecných obchodních podmínek). Žalobkyně poskytla žalovanému na základě uvedené smlouvy celkovou částku 38 200 Kč (zjištěno z Přehledu bankovních transakcí).

6. S ohledem na to, že žalovaný splátky řádně nehradil, přistoupila žalobkyně dne ke zesplatnění celého úvěru dne 6. 10. 2025 (zjištěno z dopisu o zesplatnění ze dne 6. 10. 2025).

7. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, když opak netvrdil ani neprokazoval.

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. S ohledem na to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru se soud při právním posouzení nejprve zabýval otázkou vynaložení řádné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně.

12. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně uvádí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

13. Ve vztahu k této míře péče, kterou je nutné k posouzení úvěruschopnosti vynaložit, hraje významnou roli výše uvažovaného spotřebitelského úvěru. Ostatně i Nejvyšší soud uvádí, že při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze pominout také výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiné v případě statisícových částek. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, tento přístup nejlépe odpovídá i závěrům Soudního dvora EU, k tomu podrobně Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355).

14. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, že byla úvěruschopnost řádným způsobem zkoumána přitom nese poskytovatel úvěru - srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další).

15. Žalobkyně předložila toliko vlastní prohlášení o zjištění příjmů žalovaného. Nicméně jak z výše uvedeného vyplývá, takové prohlášení nelze považovat za dostatečný podklad pro ověření úvěruschopnosti žalované. Již v žalobě přitom žalobkyně uvedla, že v případě, že soud nebude mít za prokázaný nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, má tento nárok v rozsahu jistiny považovat za nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Tím tak dala najevo, že není schopna předložit další podklady, na základě kterých by bylo možné dospět k závěru, že při uzavírání předmětné smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované řádným způsobem.

16. Soud tedy posoudil výše uvedenou smlouva o spotřebitelském úvěru jako neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodl pouze o vrácení poskytnuté jistiny ve výši 38 082,40 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala poplatku za vyplacenou tranší úvěru ve výši 706,58 Kč, poplatku za službu klidné spaní ve výši 10,98 Kč, poplatek za službu „Presto“ ve výši 1 238,34 Kč, poplatek za službu „Informační SMS servis“ ve výši 2,88 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 301,96 Kč a úroků ve výši 42 212,71 Kč žalobu zamítnul.

17. S ohledem na neplatnost smlouvy a nově stanovenou splatnost ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

18. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (opět srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalovaná se ve věci nevyjádřila, byla neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalované do splátek po 1 000 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy úspěch žalovaného činil 55,50 % a jeho neúspěch 44,50 %. Žalovanému však žádné náklady během řízení nevznikly, když byl po celou dobu pasivní.

20. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.