26 C 258/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Veselým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o zaplacení částky 32 420 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, splatných vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 8 400 Kč, a částky ve výši 4 020 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 8. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 804 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 32 420,86 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi ní a žalovaným.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.

4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 23. 9. 2025 prostřednictvím svých webových stránek smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru ve výši 20 000 Kč č. , hodnota, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 7. 10. 2025, přičemž poplatek za poskytnutí úvěru činil 8 400 Kč. (Zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 23. 9. 2025). Žalobkyně poskytla žalovanému uvedenou částku ve výši 20 000 Kč dne 23. 9. 2025. (Zjištěno z výpisu z účtu , právnická osoba, .).

6. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě formuláře s vyplněnými údaji, ve kterém byl uveden měsíční příjem žalovaného ve výši 200 000 Kč, měsíční náklady ve výši 15 000 Kč a náklady na bydlení ve výši 20 000 Kč. Splátky jiných úvěrů uvedl ve výši 2 000 Kč. Dále výpisy z účtu vedeného , právnická osoba, , který je označen jako „Podnikatelský účet Živnostník“ za období 1. 6. 2025 - 30. 6. 2025, ve kterém je v příjmové části uvedena částka 263 536 Kč, ve výdajové části částka 255 829,72 Kč, přičemž konečný zůstatek činil částku 7 752,73 Kč (zároveň však byla rezervována částka 6 360,30 Kč, disponibilní částka tedy činila 1 392,43 Kč), za období 1. 7. 2025 - 31. 7. 2025, ve kterém je v příjmové části uvedena částka 182 001,95 Kč, ve výdajové části částka 181 754,67 Kč, přičemž konečný zůstatek činil částku 8 000,01 Kč (zároveň však byla rezervována částka 8 000 Kč, disponibilní částka tedy činila 0,01 Kč), a za období 1. 8. 2025 - 31. 8. 2025, ve kterém je v příjmové části uvedena částka 267 162,10 Kč, ve výdajové části částka 274 486,67 Kč, přičemž konečný zůstatek činil částku 675,44 Kč (zároveň však byla rezervována částka 725,44 Kč pro exekuce). (Zjištěno z výpisů z účtu za uvedená období.)

7. Vedle toho předložila žalobkyně výpis Kontomatik výpisu z účtu a vyhodnocení Kontomatik výpisu z účtu, které mají představovat „analýzu výpisu/ů z účtů žalovaného“ a výpis z EUCB a REPI.

8. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, když opak netvrdil ani neprokazoval.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. S ohledem na to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru se soud při právním posouzení nejprve zabýval otázkou vynaložení řádné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně.

13. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně uvádí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

14. Ve vztahu k této míře péče, kterou je nutné k posouzení úvěruschopnosti vynaložit, hraje významnou roli výše uvažovaného spotřebitelského úvěru. Ostatně i Nejvyšší soud uvádí, že při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze pominout také výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiné v případě statisícových částek. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, tento přístup nejlépe odpovídá i závěrům Soudního dvora EU, k tomu podrobně Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355).

15. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, že byla úvěruschopnost řádným způsobem zkoumána přitom nese poskytovatel úvěru - srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další).

16. Jak z výše uvedeného vyplývá, takový formulář nelze považovat za dostatečný podklad pro ověření úvěruschopnosti žalovaného a to ani v kombinaci s výpisy z účtu za období tří měsíců.

17. Co je ale v projednávané věci stěžejní, že ve všech třech měsících, za které byly výpisy předloženy, činil disponibilní zůstatek žalovaného na konci měsíce v řádu desítek, resp. stovek korun (1 392,43 Kč, 0,01 Kč). V posledním měsíci pak částka rezervovaná pro exekuce dokonce překračovala disponibilní částku (sic!). Z uvedených výpisů je navíc zřejmé, že se jedná o podnikatelský – živnostenský úvěr žalovaného. I když tedy příjmy odpovídají výši příjmu deklarované v žádosti o úvěr, tak fakticky byly s takto vysokým příjmem zároveň spojeny prakticky shodně vysoké výdaje zřejmě mající původ právě v podnikatelské činnosti žalovaného. Stěží pak mohla žalobkyně vycházet tedy z toho, že se jedná o příjem žalovaného a že „musel předpokládat případné omezení nepravidelných (zbytných) výdajů tak, aby byl schopen úvěr splatit“. Je navíc jen stěží uvěřitelné, že pokud by žalovaný měl příjem blížící se deklarované částce, půjčoval by si částku ve výši 20 000 Kč a to navíc s takto vysokým úrokem činícím částku 8 400 Kč. Při premise žalobkyně, že jde o „zbytné“ výdaje by žalovanému stačilo s ohledem na vysoce nadprůměrnou výši příjmu relativně nízké úsilí k obstarání volných prostředků v této výši z vlastního příjmu.

18. Žalovaný tedy evidentně nebyl schopen sjednanou splátku spotřebitelského úvěru splácet.

19. Soud tedy posoudil výše uvedenou smlouva o spotřebitelském úvěru jako neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodl pouze o vrácení poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala oplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč a smluvní pokuty za období od 8. 10. 2025 do 26. 4. 2026 ve výši 4 020 Kč žalobu zamítnul.

20. S ohledem na neplatnost smlouvy a nově stanovenou splatnost ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

21. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (opět srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalovaný se ve věci nevyjádřil, byla neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalované do splátek po 1 000 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která měla ve věci úspěch jen částečný (z 61,70 %), přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 23,40 % (61,70 % - 38,30 %). Celkové náklady žalobkyně činí 804 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 621 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a náhrady 21 % DPH ve výši 315 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.

23. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.