26 C 264/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Veselým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalované: Jméno žalované A o zaplacení částky 34 791,08 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 791,08 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, splatných vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku ve výši 3 940,46 Kč, a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 662,34 Kč, spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 34 791,08 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 34 791,08 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 175 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 34 791,08 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 21. 8. 2023 č. , Anonymizováno, .

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a o.s.ř., neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaná nereagovala na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.

4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 21. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru ke kreditní kartě č. , Anonymizováno, ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se v uvedené smlouvě zavázala splatit poskytnutou částku ve splátkách, které byly sjednány následujícím způsobem: „Minimální výše měsíčních splátek: 5 % z vyčerpané částky ke dni vystavení výpisu, vždy alespoň 500 Kč; není-li ke dni vystavení výpisu vyčerpáno alespoň 500 Kč, pak celá vyčerpaná částka. Splatnost měsíčních splátek: 25. den v měsíci dle Podmínek“. Zároveň součástí smlouvy byly obchodní podmínky, v nichž byla uvedena možnost zesplatnění celého úvěru v případě prodlení se splácením (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 21. 8. 2023 mezi žalobkyní a žalovanou, předsmluvních informací ke kreditní kartě). Žalované posléze načerpala finanční prostředky ve sjednané výši pomocí kreditní karty (zjištěno z platební historie a přehledu splátek). V průběhu října 2024 se žalovaná dostala do prodlení s řádnou splátkou ve výši 2 419,52 Kč, následně neuhradila ani splátku za měsíc listopad, přičemž 2. 12. 2024 byla k zaplacení obou splátek znovu vyzvána. Zároveň byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru (zjištěno z dokumentu označeného jako „1. upomínka“, dále výzvy k zaplacení dluhu a výzvy ze dne 2. 12. 2024). Žalobkyně přistoupila dne 27. 3. 2025 k zesplatnění celé zbývající poskytnutého úvěru spolu s úroky a úroky z prolení, tedy částky 53 816,92 Kč (zjištěno z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27. 3. 2025 včetně dodejky).

6. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána na základě formuláře žádosti o úvěr s vyplněnými údaji, ve kterém byl uveden měsíční příjem žalované ve výši 32 000 Kč, měsíční výdaje ve výši 12 500 Kč a splátky jiných úvěrů ve výši 6 500 Kč měsíčně. Jako zaměstnavatel byla uvedena , právnická osoba, . Dále výpisu z účtů za období 2. 5. 2023 - 21. 7. 2023. Žalobkyně uvádí, že za uvedené období měly příjmy ze zaměstnání pocházet od osoby , jméno FO, . Od této osoby lze v uvedeném výpisu vysledovat celkem čtyři platby, a to ve výši 15 000 Kč ze dne 19. 5. 2023, ve výši 10 000 ze dne 2. 6. 2023, ve výši 19 545 Kč ze dne 5. 6. 2023, a ve výši 25 000 Kč ze dne 14. 6. 2023 (zjištěno ze žádosti o úvěr, výpisu z účtu).

7. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána žalobkyní k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 7. 4. 2026.

8. Žalovaná na dlužnou částku ničeho neuhradila, když opak netvrdila ani neprokazovala.

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. S ohledem na to, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru se soud při právním posouzení nejprve zabýval otázkou vynaložení řádné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně.

13. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně uvádí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

14. Ve vztahu k této míře péče, kterou je nutné k posouzení úvěruschopnosti vynaložit, hraje významnou roli výše uvažovaného spotřebitelského úvěru. Ostatně i Nejvyšší soud uvádí, že při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze pominout také výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiné v případě statisícových částek. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 4 Tdo 238/2019, tento přístup nejlépe odpovídá i závěrům Soudního dvora EU, k tomu podrobně Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355).

15. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, že byla úvěruschopnost řádným způsobem zkoumána přitom nese poskytovatel úvěru - srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další).

16. Žalobkyně k této skutečnosti předložila vyplněnou žádost žalované o úvěr, výpis z CRIF, výpis z CBCB, Informace Českého statistického úřadu za roky 2022 a 2023 a dále výpisy z účtu za období tří měsíců, ze kterých vyplývá příjem žalovaného.

17. Samotné výpisy z účtu za období tří měsíců nelze v poměrech projednávané věci považovat za dostatečný podklad k ověření úvěruschopnosti žalované.

18. Lze přitom odkázat i na závěry finančního arbitra, podle nichž nemusí postačit, pokud poskytovatel ověří výši příjmů např. na základě výplatních pásek, ale je nezbytné, aby ověřil pracovní či jinou smlouvu, z níž bude výše pravidelných příjmů zřejmá (k tomu podrobně srov. opět Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. 10, s. 343-355). Doložení výše příjmu pracovní smlouvou přitom není samoúčelné, neboť z ní vyplývá například i údaj o délce pracovního poměru (zda jde o pracovní poměr na dobu určitou nebo neurčitou). Takový údaj pak ve vztahu k úvěru, který pro spotřebitele představuje dlouhodobý závazek může hrát zásadní roli. V případě předložení výpisu z účtu za období toliko tří měsíců pak hrozí specifické riziko, že zaměstnanec se bude nacházet ve zkušební době (§ 35 Zpr), tedy je vystaven hrozbě bezprostředního zrušení pracovního poměru (§ 66 Zpr).

19. Názor žalobkyně, že potvrzení příjmů ze strany zaměstnavatele nepovažuje za „nejvhodnější objektivní zdroj informací“, když „může být snadno předmětem podvodu“ naopak lze považovat za čistě spekulativní. Navíc nedává dost dobrý smysl, když žalobkyně v témže odstavci za důvěryhodný podklad pro zkoumání úvěruschopnosti považuje čestné prohlášení samotného spotřebitele.

20. Co je ale v projednávané věci stěžejní, z předložených výpisů nevyplývá pravidelný příjem žalované. Od osoby, která je podle tvrzení žalobkyně zaměstnavatel lze za uváděné období tří měsíců totiž identifikovat toliko čtyři platby, a to v celkové výši 69 545 Kč. V průměru se tedy příjem od zaměstnavatele ani zdaleka neblíží částce uváděné žalovanou v žádosti o úvěr. Pravidelný příjem od zaměstnavatele má být přitom klíčovým údajem pro poskytovatele spotřebitelského úvěru, aby byl naplněn smysl a účel řádného zkoumání úvěruschopnosti.

21. S ohledem na uvedené nedostatky při zkoumání příjmů žalované před uzavřením smlouvy o úvěru již nebylo nutné zabývat se výdajovou stránkou.

22. Soud tedy posoudil výše uvedenou smlouva o spotřebitelském úvěru jako neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodl pouze o vrácení poskytnuté jistiny ve výši 34 791,08 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala kapitalizovaného úroku ve výši 3 940,46 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 662,34 Kč žalobu zamítnul.

23. S ohledem na neplatnost smlouvy a nově stanovenou splatnost ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

24. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (opět srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalovaná se ve věci nevyjádřila, byla neaktivní. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalované do splátek po 1 000 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která měla ve věci úspěch jen částečný (z 89,60 %), přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 64 % (82 % - 18 %)., %). Celkové náklady žalobkyně činí 3 175 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 740 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a ze 3 tzv. režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a náhrady 21 % DPH ve výši 721 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.

26. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.