26 C 278/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Veselým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, 373 84 Čakov o zaplacení částky 86 300,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 63 790,41 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, splatných vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 485,24 Kč, částky ve výši 998 Kč, částky ve výši 400 Kč, částky ve výši 7 399,16 Kč, částky ve výši 1 228 Kč, spolu s úrokem ve výši 78,57 % ročně z částky 63 790,41 Kč od 19. 2. 2026 do 14. 3. 2026 ve výši 3 195,36 Kč, úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 63 790,41 Kč od 15. 3. 2026 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 78 901 Kč od 19. 12. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 260,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 86 300,16 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodl ve věci při jednání dne 20. 7. 2026.

4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 30. 9. 2025 prostřednictvím svých webových stránek smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota ve výši 64 000 Kč, která byla posléze žalovanému vyplacena. Žalovaný se zavázal uvedenou částku spolu s úrokem splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 014 Kč (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 30. 9. 2025, doklad o vyplacení úvěru). Zároveň byla sjednána možnost zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného, žalovaný zaplatil toliko jednu splátku, žalobkyně proto k zesplatnění přistoupila 17. 2. 2026 (zjištěno z karty klienta, oznámení o zesplatnění).

6. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně na základě údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr a výpisů z účtů. Konkrétně se jednalo o výpis z účtu obsahující platbu od GROZ-BECKERT ze dne 10. 7. 2025 ve výši 65 310 Kč, platbu od GROZ-BECKERT ze dne 11. 8. 2025 ve výši 31 035 Kč, platbu od GROZ-BECKERT ze dne 9. 9. 2025 ve výši 9 440 Kč a platbu od ČSSZ ze dne 29. 8. 2025 ve výši 23 777 Kč. V prohlášení klienta bal společnost GROZ-BECKERT uvedena jako jeho zaměstnavatelem.

7. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil, když opak netvrdil ani neprokazoval.

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. S ohledem na to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru se soud při právním posouzení nejprve zabýval otázkou vynaložení řádné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně.

12. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně uvádí, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. spisová značka).

13. Ve vztahu k této míře péče, kterou je nutné k posouzení úvěruschopnosti vynaložit, hraje významnou roli výše uvažovaného spotřebitelského úvěru. Ostatně i Nejvyšší soud uvádí, že při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti posoudit schopnost žadatele úvěr splatit nelze pominout také výši požadovaného úvěru. Jiné požadavky na splnění této povinnosti budou kladeny v případě žádosti o úvěr ve výši několika tisíc korun a jiné v případě statisícových částek. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. spisová značka, tento přístup nejlépe odpovídá i závěrům Soudního dvora EU, k tomu podrobně Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. hodnota, s. 343-355).

14. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, že byla úvěruschopnost řádným způsobem zkoumána přitom nese poskytovatel úvěru - srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. jméno FO a další).

15. Žalobkyně tomuto standardu péče nevyhověla z následujících důvodů.

16. Předně nemusí být dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele toliko na základě výpisů z účtů, které mají dokládat jeho příjem. Lze přitom odkázat i na závěry finančního arbitra, podle nichž nemusí postačit, pokud poskytovatel ověří výši příjmů např. na základě výplatních pásek, ale je nezbytné, aby ověřil pracovní či jinou smlouvu, z níž bude výše pravidelných příjmů zřejmá (k tomu podrobně srov. opět Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. hodnota, s. 343-355). Doložení výše příjmu pracovní smlouvou přitom není samoúčelné, neboť z ní vyplývá například i údaj o délce pracovního poměru (zda jde o pracovní poměr na dobu určitou nebo neurčitou). Takový údaj pak ve vztahu k úvěru, který pro spotřebitele představuje dlouhodobý závazek může hrát zásadní roli. V případě předložení výpisu z účtu za období toliko tří měsíců pak hrozí specifické riziko, že zaměstnanec se bude nacházet ve zkušební době (§ 35 Zpr), tedy je vystaven hrozbě bezprostředního zrušení pracovního poměru (§ 66 Zpr).

17. Dále jak bylo výše uvedeno, pokud se jedná o úvěr v řádu vyšších desetitisíců, u kterého je potřeba na poskytovatele klást podstatně vyšší nároky při zkoumání úvěruschopnoti spotřebitele. Podle závěrů současné právní praxe i teorie je nutné v takovém případě ve zvýšené míře ověřit nejen příjmy spotřebitele, ale i jeho výdaje, především výdaje na bydlení (srov. Flídr, J. Ověření příjmů a výdajů při posouzení úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Právní rozhledy, 2022, č. hodnota, s. 343-355). Žalobkyně tak však neučinila.

18. Soud tedy posoudil výše uvedenou smlouva o spotřebitelském úvěru jako neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodl pouze o vrácení poskytnuté jistiny ve výši 63 790,41 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala „přirostlého úroku“ ve výši 12 485,24 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 399,16 Kč, úroku ve výši 3 195,36 Kč, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 63 790,41 Kč od 15. 3. 2026 do zaplacení a „úhrady za pojištění“ ve výši 1 228 Kč žalobu zamítnul.

19. S ohledem na neplatnost smlouvy a nově stanovenou splatnost ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaná ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitla v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka).

20. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (opět srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka). Žalovaný se ve věci nevyjádřil, byla neaktivní. S ohledem na pasivitu žalovaného jediná úvaha, kterou se soud mohl řídit bylo, že nově stanovená splátka musí být nižší než původně sjednaná, kterou žalovaný zjevně nebyl schopen plnit. Soud proto v daném případě rozdělil platební povinnost žalované do splátek po 1 000 Kč (avšak pod ztrátou výhody splátek), což je částka, kterou lze obecně považovat za přiměřenou.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která měla ve věci úspěch jen částečný (z 67,90 %), přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 35,80 % (67,90 % - 32,10 %). Celkové náklady žalobkyně činí 28 661,20 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 316 Kč, z odměny zástupce za 4 úkony právní služby po 4 580 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva, účast při jednání) podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ze 4 tzv. režijních paušálů po 450 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady odpovídající 21 % DPH ve výši 4 225,20 Kč. Soudem přiznaných 35,80 % pak činí 10 260,70 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech.

22. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat splnění této povinnosti cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.