26 C 67/2026

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Veselým ve věci žalobce: Jméno žalobce proti žalované: Jméno žalované A o zrušení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost žalobce stanovená na základě usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 9. 2012, č. j. 33 C 328/2012-12, ve výši 3 000 Kč měsíčně ve vztahu k žalované relativně zanikla ke dni 1. 1. 2025.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 785 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se svým návrhem na zahájení řízení domáhal „zrušení“ vyživovací povinnosti stanovené mu usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 9. 2012, č. j. 33 C 328/2012 - 12, ve vztahu k jeho bývalé manželce - žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud rozhodl ve věci při jednání dne 13. 4. 2026.

4. Při jednání provedl následující důkazní prostředky: usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 9. 2012, č. j. 33 C 328/2012 – 12, rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 2. 2024, č. j. 24 P 85/2011, usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 24. 1. 2024, č. j. 12 E 338/2012.

5. Z uvedeného má soud za prokázané, že dne 17. 9. 2012 byl Okresním soudem v Českých Budějovicích schválen smír mezi žalobcem a žalobkyní, ve kterém se žalobce zavázal žalované jako své rozvedené manželce hradit výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Dále, že vůči žalobci byl nařízen Okresním soudem ve Strakonicích výkon uvedeného rozhodnutí pod sp. zn. 12 E 338/2012 srážkami ze mzdy právě pro vyživovací povinnost nezletilé manželky.

6. Soud vzal rovněž za prokázané, že příjem žalované se pohybuje v rozmezí 25 000 Kč až 30 000 Kč, když tuto skutečnost vzal za prokázanou Okresní soud v Českých Budějovicích v řízení o výživném pro nezletilé děti žalobce a žalované. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaná se svojí neúčastí při jednání (ačkoliv byla řádně předvolána) dobrovolně připravila o možnost poučení ze strany soudu podle § 118a o. s. ř. (srov. včetně odkazů na příslušná rozhodnutí Nejvyššího soudu Remeš, J. Praktický úvod do civilního řízení sporného. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 255, marg. č. 190.), tedy že neunáší břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně stavu odkázanosti na výživu ze strany rozvedeného manžela, přičemž jde o skutečnost, která má rozhodující význam pro právní posouzení ve věci (viz dále).

7. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

8. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

9. Podle § 760 odst. 1 o. z. není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.

10. Nejprve se soud zabýval otázkou z časového hlediska rozhodného práva, neboť dohoda o stanovení výživného na rozvedenou manželku, jenž byla soudem schválena jako smír byla uzavřena 17. 9. 2012, tedy za platnosti a účinnosti zákona č. 94/1963 Sb., o rodině. S ohledem na § 3028 o. z. se přitom právo na výživné jako takové řídí aktuálním právem – tedy úpravou § 760 o. z. (k tomu srov. blíže Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Sv. III. § 419–654 a související společná a přechodná ustanovení. Praha: Leges, 2014, s. 1154-1155).

11. S ohledem na to, že žaloba, jíž se žalobce domáhá toho, aby soud rozhodl o tom, že rozvedené manželce již právo na poskytování výživného nenáleží, je svou povahou žalobou na určení, zabýval se proto v první řadě existencí naléhavého právního zájmu na straně žalobce (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3890/2015; k rozlišení existence naléhavého právního zájmu a aktivní legitimace srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2026, sp. zn. 22 Cdo 510/2025).

12. Takový naléhavý naléhaví právní zájem má soud ve věci za daný, resp. naléhavý právní zájem byl dostatečně prokázán, když žalobce je vystaven v důsledku rozhodnutí, jenž deklarovalo jeho povinnost hradit výživné rozvedené manželce exekučnímu řízení. Je tedy dán zcela bezprostřední zásah do jeho právního postavení, konkrétně do jeho vlastnického práva 13. Dále se soud zabýval tím, zda je na straně žalované nadále dán stav odkázanosti na výživu ze strany žalobce, neboť se jedná o jeden z předpokladů pro trvání vyživovací povinnosti ze strany žalobce (§ 760 o. z.).

14. Z provedeného dokazování vyplynulo, že tomu tak není, když finanční situace žalované se v posledních letech stabilizovala, přičemž nejpozději v roce 2024 se příjem žalované pohyboval po zdanění v rozmezí 25 000 Kč až 30 000 Kč měsíčně. Vyživovací povinnost žalobce proto nejpozději k 1. 1. 2025 relativně zanikla.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu účelně vynaložených nákladů, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 3 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání dne 11. 3. 2026) podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále „AT“), ze 3 tzv. režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 AT.

16. Pokud jde odměnu za vyjádření ze dne 11. 3. 2026, tak tuto soud nepovažoval za účelně vynaložené náklady (k této kategorii srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. II. ÚS 736/12, nebo nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18). Po obsahové stránce sice uvedené podání obsahovalo skutečnosti relevantní pro řízení (zabývalo se otázkou existence naléhavého právního zájmu, přičemž na nedostatek těchto tvrzení byl žalobce upozorněn písemným přípisem soudu ze dne 6. 3. 2026), nicméně jednalo se o takové skutečnosti, které mohly (a měly) být obsaženy již v samotné žalobě.

17. Dále se náhrada nákladů plně úspěšnému žalobci sestává z náhrady cestovních výdajů jeho zástupce na jednání soudu podle § 13 odst. 1 a odst. 5 AT a náhrady za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT celkově ve výši 2 235 Kč. Konkrétně jde o náhradu cestovních výdajů za cestu z adresa na jednání dne 13. 4. 2026 a zpět o vzdálenosti 270 km při užití osobního vozu s průměrnou spotřebou benzínu 7 l/100 km, vyhláškové ceně benzinu automobilového 95 oktanů 34,70 Kč za 1 litr motorové nafty a sazbě základní náhrady 5,90 Kč/km, to vše dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., a náhradu promeškaného času v délce 8 půlhodin po 100 Kč, tuto však podle § 14 odst. 4 AT zkrácenou o 7 půlhodin (jednání dne 13. 4. 2026 trvalo méně než půl hodiny), celkově tedy 1 půlhodiny po 100 Kč Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.