27 C 111/2015

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. jméno příjmení a soudkyní JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Ing. jméno příjmení ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO , sídlem adresa žalobkyně , zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , sídlem adresa žalobkyně proti; žalovanému: ; celé jméno žalovaného , IČO , sídlem adresa žalovaného , adresa pro doručování adresa žalovaného pro 63 702,50 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 22.10.2020, č. j. 27 C 111/2015-289

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I., III. a IV. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 960 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zčásti vyhověl žalobě a uložil žalovanému zaplatit žalobci 63 702,50 Kč s příslušenstvím (výrok I.), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.), o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 24 371,70 Kč (výrok III.), o nákladech placených státem rozhodl tak, že k jejich úhradě ve výši 10 028 Kč je povinen žalovaný, a to na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích (výrok IV.). Žalobce svou žalobu odůvodnil tím, že v srpnu 2012 byla mezi účastníky uzavřena ústní smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo nainstalovat a zprovoznit technologické zařízení k ohřevu teplé užitkové vody s kapacitou pro minimálně 10 samostatných koupelen a restauraci, a to v penzionu provazovaném žalobcem, když žalobce byl v postavení objednatele a žalovaný zhotovitele. Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným předložené cenové nabídky na částku 89 290 Kč. V průběhu provádění díla žalobce uhradil žalovanému dvě zálohy a to 89 290 Kč a 16 309 Kč. Dále byla žalovanému uhrazena další záloha ve výši 10 000 Kč v hotovosti prostřednictvím [jméno] [příjmení]. Žalovaný však smlouvu řádně nesplnil, neboť technologické zařízení nebyl schopen zprovoznit a předat. Proto žalobce dopisem ze dne [datum] od smlouvy odstoupil a vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení, a to vrácení výše uvedených záloh v celkové výši 105 599 Kč. Žalovaný se bránil tím, že platba 16 309 Kč podle faktury [číslo] se týkala jiných zakázek, než předmětné smlouvy o dílo. Popíral také převzetí částky 10 000 Kč od [jméno] [příjmení]. Žalovaný dále popíral doručení dopisu žalobce obsahující odstoupení od smlouvy. Žalovaný se dále bránil tím, že jím nainstalovaná technologie fungovala, to, co nefungovalo, bylo solární zařízení žalobce. Bylo sice dohodnuto, že žalovaný namontuje své zařízení na v penzionu již instalované solární panely, které však byly určeny pouze pro čtyřčlennou rodinu a nemohly postačovat pro ohřev vody pro celý pension. Bylo proto dohodnuto, že žalovaný zašle žalobci ještě další cenovou nabídku na rozšíření tohoto zařízení, a to namontování čtyř dalších solárních panelů. Pro účely vypořádání účastníků ve smyslu vydání bezdůvodného obohacení ze zrušené smlouvy, žalovaný od počátku řízení uplatňoval nárok na úhradu materiálu a zařízení, které nainstaloval v penzionu žalobce. Až v dalším průběhu řízení před soudem prvního stupně a to až po nastalé koncentraci řízení začal uplatňovat také nárok na úhradu jím vynaložené práce na instalaci tohoto materiálu. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva o dílo ve smyslu § 536 a následujících obchodního zákoníku, ve které se žalovaný zavázal nainstalovat a zprovoznit v penzionu žalobce zařízení sloužící k ohřevu teplé užitkové vody. Součástí zadání zakázky ze strany žalobce byla požadovaná kapacita ohřevu teplé užitkové vody pro 20 – 30 lidí a současně použití solárních panelů již instalovaných v penzionu žalobce. Toto zadání žalovaný akceptoval s tím, že žalobci předložil cenovou nabídku na instalaci zařízení v ceně 89 290 Kč. Žalovaný tuto nabídku akceptoval a tím došlo k uzavření smlouvy o dílo. Z provedeného dokazování vyplynulo, že ani v době uzavírání smlouvy, ani v době provádění díla nevznášel žalovaný žádné námitky proti nesprávnému zadání zakázky žalobcem ve smyslu žalovaným uváděné obrany, že počet solárních panelů již instalovaných v penzionu žalobce nemůže postačovat pro jím požadovanou kapacitu. Tyto námitky začal žalovaný uplatňovat až poté, co dokončil provádění díla, tedy namontoval jím dodanou a instalovanou technologii. Tato technologie však nebyla funkční, neboť produkovala jednak znečištěnou (rezavou) vodu, tato technologie neprodukovala teplou vodu, ale nejprve po kratší dobu vodu vlažnou, následně vodu studenou. Takový výsledek okresní soud zhodnotil jako podstatné porušení smlouvy ze strany žalovaného a následné odstoupení od smlouvy z tohoto důvodu ze strany žalobce posoudil jako odůvodněné a platné. Okresní soud neakceptoval obranu žalovaného s odůvodněním, že žalovaný od počátku věděl a akceptoval zadání žalobce spočívající v uvedené požadované kapacitě (ohřev vody pro 20 – 30 lidí) i to, že má žalovaným dodaná technologie využít již instalované solární panely v penzionu. Žalovaný navíc před vypracováním cenové nabídky a uzavření smlouvy o dílo si objekt penzionu prohlédl. Žalovaný byl tedy jasně seznámen s požadavky žalobce na dodávanou technologii, objekt si prohlédl, a proto nelze akceptovat jeho obranu, že nefunkčnost jím dodané technologie měla způsobit nedostatečná kapacita osazených solárních panelů. Pokud žalovaný později začal uplatňovat další obranu týkající se požadavku na dohřátí vody elektřinou a s tím související nedostatečnou kapacitu proudu v penzionu, ani tuto nelze akceptovat, neboť tyto skutečnosti si žalovaný mohl a měl při prohlídce a vypracování nabídky ověřit. Okresní soud neakceptoval ani obranu žalovaného, že nikdy neobdržel dopis žalobce obsahující odstoupení od smlouvy, když okresní soud poukázal na to, že žalobce zaslal žalovanému tento dopis na adresu sídla žalovaného zapsanou v té době v živnostenském rejstříku. Následně okresní soud přistoupil k vzájemnému vypořádání nároků účastníků na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu zrušení smlouvy odstoupením, když žalobce má nárok na vrácení zaplacených záloh (ty okresní soud shledal pouze ve výši 89 290 Kč, když úhradu ve výši 16 309 Kč nepovažoval za plnění na předmětnou smlouvu, žalovaným rozporoval zaplacením 10 000 Kč měl za prokázané na základě výpovědi svědka [příjmení]), oproti tomu má žalovaný vůči žalobci nárok na vydání bezdůvodného obohacení vyplývající z toho, že žalobce ušetřil určitou část finančních prostředků tím, že při následné realizaci díla jiným dodavatelem využil část materiálu a zařízení dodaných žalovaným. Okresní soud se nezabýval nárokem na zohlednění prací provedených žalovaným při instalaci tohoto materiálu či zařízení, neboť tento požadavek žalovaný vznesl až po nastalé koncentraci řízení, která brání možnosti uplatnit ze strany žalovaného další potřebná skutková tvrzení k vyčíslení tohoto nově a opožděně uplatněného nároku. V této souvislosti okresní soud provedl obsáhlé dokazování, zejména dva znalecké posudky a výslech znalců. Bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalobce má podle konstantní soudní judikatury představovat zhodnocení majetku žalobce. V daném případě však nelze toto chápat jako zhodnocení nemovitosti, neboť instalací nefunkčního zařízení ze strany žalobce zjevně k žádnému hodnocení nemovitosti dojít nemohlo. Bezdůvodné obohacení proto představuje částku, kterou žalobce ušetřil při použití materiálu, který namístě již instaloval žalovaný. Tuto částku na základě znaleckých posudků určil jako 25 587,50 Kč. Tuto odečetl od bezdůvodného obohacení na straně žalované získaným přijetím záloh na zrušenou smlouvu ve výši 89 290 Kč, když rozdíl činí 63 702,50 Kč a tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci.

2. Proti tomuto rozsudku a to proti výrokům I., III. a IV. podal odvolání žalovaný a navrhuje, aby nebyl povinen platit žádnou částku (navrhuje tedy změnu napadeného rozsudku tak, aby žaloba byla zamítnuta v plném rozsahu). Žalobcem podané odvolán má formu komentáře žalované k jednotlivým bodům odůvodnění a obsahuje tyto podstatné námitky proti správnosti skutkových zjištění a právního hodnocení okresního soudu. Žalovaný předně namítá, že okresní soud se dopustil početní chyby, když patrně omylem neodečetl z přiznané částky 16 309 Kč, ačkoliv v odůvodnění v bodě [číslo] tuto částku žalobci„ nepřisoudil“. Žalovaný dále mění dosavadní obranu, že částku 10 000 Kč v hotovosti od svědka [příjmení] neobdržel, když v odvolání tvrdí, že platbu dostal, ale mělo jít o půjčku či zálohu, která bude a byla svědku [příjmení] vrácena. Dále opakuje svou obranu, že svůj závazek ze smlouvy řádně splnil, když jím nainstalované zařízení fungovalo. Žalovaný splnil požadavek žalobce a využil instalované solární zařízení s tím, že pro maximální výkon je nutné použití také elektrické energie, což zajistil montáží 7 kW patrony pro„ dohřev vody“. Instalované solární zařízení nemohlo postačovat pro požadovanou kapacitu. Podle názoru žalovaného vyvrací tvrzení žalobce o nefunkčnosti jím dodaného zařízení skutečnost, že penzion byl v prosinci 2014 zkolaudován. Dále poukazuje na to, že právní zástupce žalobce je majitelem nemovitosti, v níž se nachází penzion. Okresní soud v odůvodnění v odstavci 11 uvádí, že zásilka obsahující odstoupení od smlouvy a předžalobní výzvu byla vložena do schránky [datum], žalovaný uvádí, že tuto zásilky obdržel od své dcery až [datum]. S tímto tvrzením je v rozporu níže uvedené tvrzení uvedené v komentáři k odstavci 44 odůvodnění rozsudku a totiž, že neobdržel žádnou předžalobní výzvu, když tato byla součástí zásilky, jejíž přijetí v předchozím bodě připustil. V odůvodnění rozsudku jsou dále tři věcné nesprávnosti, a to v odstavci 9 se uvádí, že faktura byla splatná [datum], ačkoliv správně jde o datum [datum]. Další chybou je, že okresní soud v odůvodnění uvádí, že svědek [příjmení] měl říci, že v objektu byl nainstalován noční proud, ačkoliv svědek řekl, že nebyl. Pokud jde o výtku, že z jeho zařízení tekla rezavá voda, domnívá, že pokud by on či jeho tehdejší právní zástupce požádali soud, aby k této„ poznámce“ nebylo přihlíženo, neboť není uvedena v žalobě,„ byl by asi konec, neboť další tvrzení svědků obžaloby a obhajoby jsou proti sobě“. Žalovaný přiznává, že ho nenapadlo ověřit si, zda topná smyčka v zásobníku solárního zařízení je či není protikorozně ošetřena, neboť předpokládal, že je měděná. Koroze tohoto zařízení způsobila rezavou vodu. Žalovaný dále opakuje svoji obranu, že nefunkčnost jím dodaného zařízení způsobil žalobce s tím, že nezajistil přívod dostatečné kapacity elektřiny pro ohřev teplé vody s tím, že nezařídil tarif nočního proudu pro toto vytápění. Podle svého názoru nemůže být odpovědný za to, že solární technologie požadované množství vody nebyla schopna ohřát, s tím bylo od počátku počítáno, měl zajistit ohřev vody s použitím již nakoupené solární technologie a tento požadavek splnil. Jednání žalobce považuje za podvodné a poukazuje na to, že i další osoby nedostali od žalobce za jiné práce zaplaceno.

3. Žalobce nesouhlasil s odvoláním žalovaného, jím uplatněné námitky považuje za nedůvodné a navrhuje potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

4. Odvolací soud shledal, že odvolání žalovaného bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné a lze z něj dovodit podstatné náležitosti odvolání a to rozsah, ve kterém napadá rozhodnutí okresního soudu, existence námitek proti skutkovým zjištěním a právnímu hodnocení okresního soudu i odvolací návrh ve formě změny rozhodnutí. Odvolací soud napadený rozsudek v rozsahu, ve kterém byl odvoláním napaden (výrok I., III. a IV.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

5. Podle § 536 odst. 1 zákona 513/1991 Sb. (obchodní zákoník) smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení.

6. Podle § 551 obchodního zákoníku zhotovitel je povinen upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže zhotovitel mohl tuto nevhodnost zjistit při vynaložení odborné péče. Jestliže nevhodné věci nebo pokyny překážejí v řádném provádění díla, je zhotovitel povinen jeho provádění v nezbytném rozsahu přerušit do doby výměny věcí nebo změny pokynů objednatele nebo písemného sdělení, že objednatel trvá na provádění díla s použitím předaných věcí a daných pokynů. Po dobu, po kterou bylo nutno provádění díla přerušit, se prodlužuje lhůta stanovená pro jeho dokončení. Zhotovitel má rovněž nárok na úhradu nákladů spojených s přerušením provádění díla nebo s použitím nevhodných věcí do doby, kdy jejich nevhodnost mohla být zjištěna (odstavec 1). Zhotovitel, který splnil povinnost uvedenou v odstavci 1, neodpovídá za nemožnost dokončení díla nebo závady dokončeného díla způsobené nevhodnými věcmi nebo pokyny, jestliže objednatel na jejich použití při provádění díla písemně trval. Při dokončení díla má zhotovitel nárok na cenu sníženou o to, co ušetřil tím, když neprovedl dílo v plném rozsahu (odstavec 2). Zhotovitel, který nesplnil povinnost uvedenou v odstavci 1, odpovídá za vady díla způsobené použitím nevhodných věcí předaných objednatelem nebo pokynů daných objednatelem (odstavec 3).

7. Odvolací soud neshledal žádné vady řízení u okresního soudu, dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu, okresní soud provedené důkazy hodnotil logicky, samostatně i ve vzájemných souvislostech, hodnocení je logické a přesvědčivé. Okresní soud správně zjistil skutkový stav věci a též správně věc hodnotil po právní stránce.

8. Okresní soud správně dovodil, že ústní smlouva o dílo uzavřená mezi účastníky podléhá režimu obchodního zákoníku, stejně tak nároky na vydání bezdůvodného obohacení v důsledku odstoupení od smlouvy, neboť tato smlouva byla uzavřena před nabytím účinnosti v současné době platného a účinného občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a současně šlo o právní vztah mezi podnikateli v souvislosti s jejich podnikatelskou činností.

9. Správný je též závěr okresního soudu, že nastala koncentrace řízení před soudem prvního stupně bránící možnosti uvádět ze strany žalovaného další skutková tvrzení na podporu později uplatněného nároku na vydání bezdůvodného obohacení za to, kolik žalobce ušetřil při následném provedení díla třetí osobou za práce provedené žalovaným. V řízení před soudem prvního stupně došlo ke koncentraci řízení při jednání dne [datum] ve smyslu § 118b o.s.ř., když oba účastníci (žalovaný byl v této době zastoupen advokátem) byli poučeni o koncentraci i o jejich důsledcích. Účastníci byli později též poučeni o systému neúplné apelace ve smyslu § 119 o.s.ř., která též brání tomu, aby žalovaný v odvolání uplatňoval nová skutková tvrzení, což zčásti činí (změna dosavadní obrany, že neobdržel částku 10 000 Kč v hotovosti od svědka [příjmení] tak, že nyní tvrdí, že částku obdržel, ale mělo jít o půjčku či zálohu, která byla svědku [příjmení] vrácena). Uvedené nové tvrzení je nepřípustným novým tvrzením ve smyslu § 205a o.s.ř., ke kterému odvolací soud přihlížet nemůže.

10. Odvolací soud musí předně poukázat na sníženou věrohodnost obrany žalovaného způsobené zejména tím, že žalovaný opakovaně mění svá tvrzení a obranu. Nejprve uplatňoval odlišnou skutkovou verzi o obsahu smlouvy o dílo (mělo být dohodnuto, že dojde k rozšíření již instalovaných solárních panelů na náklady žalobce), poté v průběhu řízení, když dokazováním tato obrana nebyla prokázána, změnil argumentaci a nadále tvrdil objektivní důvody způsobené nedostatkem součinnosti na straně žalobce, které měly způsobit nefunkčnost jím nainstalovaného zařízení (potřeba zajistit tzv. noční proud k elektrickému ohřevu teplé užitkové vody z důvodu nedostatečné kapacity solárních panelů). Náhlé změny tvrzení i vnitřní rozpornost tvrzení žalovaného se týká i dalších skutečností, když před soudem prvního stupně popírá přijetí zálohy 10 000 Kč v hotovosti od svědka [příjmení], v odvolání toto připouští, ale nově tvrdí, že mělo jít o půjčku, která byla svědku [příjmení] vrácena. Ohledně doručení zásilky obsahující odstoupení od smlouvy a předžalobní výzvu u okresního soudu tvrdí, že ji nedostal, v odvolání přijetí zásilky připouští v bodě 11, ale následně popírá v bodě 44 apod.

11. Okresní soud správně zjistil (toto zjištění má oporu v provedeném dokazování) a správně akcentuje (toto zjištění je podstatné pro posouzení obrany žalovaného), že žalovaný byl řádně seznámen s požadavky žalobce na požadovanou kapacitu ohřevu teplé vody (penzion a restaurace, resp. 20 – 30 lidí), dále využití již instalovaných solárních panelů v objektu a v neposlední řadě skutečnost, že žalovaný si objekt řádně neprohlédl a mohl a měl zjistit všechny potřebné informace pro řádné splnění těchto požadavků. S uvedeným souvisí závěr okresního soud o předmětu smlouvy, resp. smluvního závazku žalovaného spočívajícím v tom, že jím navržené technické zařízení nejen namontuje, ale také provozní. Žalobce jako laik v příslušném technickém oboru si najal žalovaného proto, aby tento zvolil a realizoval funkční technické řešení podle předem jasně daných požadavků žalobcem. Žalovaný tedy požadavky žalobce na výkonost zařízení znal, penzion si před vypracováním cenové nabídky prohlédl, tedy mohl a měl zjistit všechny podstatné okolnosti a na základě toho měl nabídnout a po uzavření smlouvy o dílo řádně realizovat funkční technické řešení. Z provedeného dokazování vyplynulo, že smluvní závazek řádně nesplnil, když jednak po provedené montáži byla teplá užitková voda znečištěna (rezavá), což žalovaný připouští a vysvětluje pochybením na své straně. Pochybení spočívalo dále zejména v tom, že žalovaným zvolené a aplikované technické řešení nevedlo ke splnění základního požadavku a to funkčnosti systému, tedy produkci teplé užitkové vody. Závěr okresního soudu, že tento výsledek je podstatným porušením smlouvy o dílo je nepochybně správný, neboť podstata díla měla spočívat právě v produkci dostatečného množství teplé užitkové vody v kapacitě požadované žalobcem. Okresní soud správně neakceptoval obranu žalovaného poukazující na nesplnitelné požadavky žalobce z technického hlediska (nedostatečná kapacita solárních panelů či nezajištění správného příkonu elektřiny pro alternativní ohřev vody elektřinou). Pokud žalovaný tvrdí, že zadání žalobce nebylo od počátku technicky realizovatelné (nemožnost produkce dostatečného množství teplé vody pro požadovaný počet lidí žalobcem při využití již instalovaných solárních panelů), neměl se předně, jak bylo výše vysvětleno, zavazovat k tomuto nesplnitelnému plnění a pokud by tvrzená technická neproveditelnost nebyla zřejmá již od počátku (žalovaný však tvrdí, že toto bylo zřejmé od samého počátku), pak měl postupovat v intencích výše citovaného ust. § 551 obch. zákoníku a včas žalobce upozornit na nevhodnost jeho pokynů (požadovaná kapacita) nebo nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele (kapacita již nainstalovaných solárních panelů). Pouze tehdy, pokud by žalovaný na tuto nevhodnost žalobce včas upozornil (nejlépe při uzavírání smlouvy o dílo, avšak nejpozději při provádění díla), pak by ve smyslu § 551 odst. 3 obchodního zákoníku za nemožnost dokončit dílo neodpovídal. Z provedeného dokazování vyplynulo, že tyto námitky žalovaný vůči žalobci nevznesl ani v době před uzavřením smlouvy, při uzavření smlouvy ani v době realizace díla, ale začal je vznášet opožděně až tehdy, když vyšlo najevo, že jím zvolené technické řešení a jím nainstalovaná technologie nejsou funkční. Protože žalovaný neuplatnil včas tyto výhrady, pak ve smyslu § 551 odst. 2 obchodního zákoníku, odpovídá za nemožnost dokončení díla. Okresní soud správně uzavřel, že nesplnění smlouvy v podobě volby a instalace nefunkčního technického řešení způsobil výhradně žalovaný a žalobce proto od smlouvy odstoupil důvodně. Výše uvedené platí i pro druhou námitku žalovaného o údajném zavinění na straně žalobce v tom, že nezajistil tzv. noční proud, když jednak lze plně přisvědčit argumentaci okresního soudu, že okolnosti týkající se potřebných podmínek pro realizaci díla, si měl žalobce řádně zjistit a zajistit včas, nejlépe před uzavřením smlouvy, nejpozději před dokončením díla. Odvolací soud musí také poukázat na to, že ve skutkové rovině byla tato obrana žalovaného vyvrácena provedeným dokazováním, když žalobce v řízení prokázal (listinami založenými ve spise na č.l. 62 až 69), že v předmětném penzionu na všech třech odběrných místech byl sjednán tzv. nízký tarif v trvání 20 hodin denně, a to již od roku 2011 Okresní soud provedl důkaz těmito listinami, sice výslovně toto zjištění z těchto listin v rozhodnutí nečiní, odvolací soud však nemusí toto dokazování opakovat, neboť jde o zjištění provedené z listinných důkazů, může tedy k těmto důkazům sám přihlédnout.

12. Bez ohledu na to, že žalovaný v odvolání připustil, že obdržel zásilku žalobce obsahující odstoupení od smlouvy a předžalobní výzvu prostřednictvím své dcery, odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že tuto zásilku lze považovat za doručenou tím, že se dostala do sféry dispozice žalovaného již tím, že ji žalobce zaslal na adresu sídla žalovaného zapsanou v té době v živnostenském rejstříku.

13. Odvolací soud se plně ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že otázka, zda penzion byl či nebyl kolaudován, nemá pro toto řízení žádný význam. Kolaudace stavby je jednak institutem veřejného práva, a proto není rozhodná pro řešení otázek práva soukromého, které jsou předmětem tohoto řízení. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo (a žalovaný to ostatně nepopírá), že výsledkem plnění smluvního závazku ze strany žalovaného bylo namísto požadované produkce teplé užitkové vody v požadované kapacitě zcela odlišný stav, a to produkce znečištěné vody, která byla pouze po krátkou dobu vlažná a později studená. Jak odvolací soud vysvětlil výše, závěr okresního soudu, že tento výsledek nelze považovat za řádné splnění smlouvy, je nepochybný. I v případě, že žalobce při kolaudaci zatajil nefunkčnost ohřevu teplé užitkové vody, nemůže to nic změnit na poměrech účastníků tohoto sporu vyplývající z předmětné smlouvy o dílo.

14. Námitky žalovaného jsou správné pouze v tom ohledu, že odhalil dvě chyby v psaní (překlepy) v odůvodnění rozsudku, a to nesprávné datum splatnosti jedné z faktur a chybu v jednom slově při interpretaci obsahu svědecké výpovědi jednoho ze svědků (byl zaveden vs. nebyl zaveden). Tyto drobné nedostatky nikoliv rozhodnutí soudu, ale písemného vyhotovení odůvodnění rozsudku, v žádném případě neznamenají nesprávnost ani nepřezkoumatelnost rozhodnutí okresního soudu.

15. Není správná námitka žalovaného, že okresní soud se měl dopustit matematické chyby, když měl opomenout odečíst částku 16 309 Kč, kterou neshledal důvodnou, okresní soud toto zohlednil ve svém výpočtu (žalovaný si neuvědomuje, že žalobce od začátku požaduje 105 599 Kč, tuto částku okresní soud snížil nejprve o 16 309 Kč a teprve poté prováděl další matematické operace).

16. Pokud jde o otázku existence platby zálohy ve výši 10 000 Kč v hotovosti pro žalovaného, skutkový závěr okresního soudu o prokázání tohoto tvrzení ze strany žalobce má plně oporu v provedeném dokazování. Jak výše uvedl odvolací soud, jestliže žalovaný až v odvolání mění původní tvrzení, kterým popíral převzetí této částky, když nyní připouští její převzetí, ale nově tvrdí její odlišný právní režim (půjčka) a současně tvrdí její vrácení, jedná se o nepřípustné nové tvrzení v odvolacím řízení, a to z hlediska jak systému neúplné apelace, tak s ohledem na nastalou koncentraci řízení před soudem prvního stupně. Jinými slovy, pokud by tato verze byla pravdivá, měl jí žalovaný tvrdit od samého počátku a nic mu objektivně nebránilo, aby tak učinil.

17. Odvolací soud se také ztotožňuje s dalšími skutkovými i právními závěry okresního soudu, které žalovaný výslovně nerozporoval, zejména pokud jde o způsob ocenění a zjištěnou výši vzájemných nároků účastníků na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu zániku smlouvy odstoupením. Správné je též rozhodnutí okresního soudu o náhradě nákladů řízení, a to jak ve vztahu mezi účastníky, tak nákladů hrazených státem. Odvolací soud proto napadený rozsudek v rozsahu, ve kterém byl předmětem odvolacího přezkumu (výroky I., III. a IV.), jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

18. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodoval podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., a to podle kritéria úspěchu v odvolacím řízení. Stranou úspěšnou v odvolacím řízení je žalobce, proto mu soud přiznal náhradu nákladů spočívajících v náhradě za 1 úkon právní služby za účast právního zástupce žalobce u odvolacího jednání ve výši 3 660 Kč (sazba je stanovena podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. z předmětu odvolacího řízení, a to částky 63 702,50 Kč), dále z jedné paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč, celkem tedy 3 960 Kč.