27 C 133/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , se sídlem Adresa žalobce , zastoupen: Jméno Zástupce , advokát, se sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A , bytem Adresa žalovaného A 1, o zaplacení částky 18 921,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 999,75 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 10 922,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 511,60 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 18921,88 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, .

2. Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit, nahlédl do příslušných databází (zejména insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, registr neplatných dokladů, registr Telcostore ). Žalobce zjistil a ověřil příjem žalovaného ve výši 57018 Kč měsíčně, a dále vycházel z informací získaných od žalovaného.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav:Žalovaný uzavřel s žalobcem dne , datum, Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15513Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poskytnuté prostředky se sjednanou odměnou a poplatky, a to v pravidelných denních splátkách ve výši 82,23 Kč, s tím, že datum splatnosti poslední splátky bylo sjednáno na , datum, ( zjištěno ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným ). Žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky formou postupného čerpání ve dnech , datum, až , datum, , a to na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalovaného (zjištěno ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, ). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobcem posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným, podle nichž činil čistý měsíční příjem žalovaného sdělený žalovaným částku 33000 Kč měsíčně. V rámci výpisu o posouzení úvěruschopnosti je dále uvedena částka 57018 Kč označená jako výše ověřeného čistého měsíčního příjmu, s tím, že tento příjem měl být ověřen prostřednictvím bankovního účtu (zjištěno z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti a z listiny nazvané Identifikované příjmy ). Ohledně měsíčních výdajů žalovaného bylo z informací od žalované zjištěno, že žalovaný měl splácet v době uzavření smlouvy s žalobcem již další závazky, a to ve výši 5000 Kč měsíčně, výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného na bydlení měla činit 14000Kč, výše dalších blíže nespecifikovaných nezbytných výdajů žalovaného měla činit 0 Kč měsíčně a výše ostatních zbytných výdajů měla činit 0Kč (zjištěno z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti ). Žalovaný své závazky ze smlouvy o úvěru uzavřené s žalobcem nesplnil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ).

5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

7. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Z provedeného dokazování není zjevné, zda je možné považovat částku 57018 Kč za ověřené pravidelné měsíční příjmy žalovaného, když z důkazů předložených žalobcem pouze vyplývá, že žalobce měl tento příjem žalovaného sice ověřit, nicméně zároveň z provedených důkazů vyplývá, že sám žalovaný sdělil žalobci, že má pravidelný měsíční příjem ve výši 33 000 Kč. Žalobce pak soudu nedoložil žádné konkrétní listiny, z nichž by vyplývalo, že v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru činil pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného skutečně částku 57 018 Kč a nikoli 33 000 Kč. Dále je ale nutné zohlednit, že žalobce uzavíral smlouvu o úvěru s žalovaným v době, kdy žalovaný již měl několik dalších závazků, které měl splácet splátkou ve výši 5000 Kč měsíčně. Bylo tedy na místě o to důkladněji zkoumat, zda je žalovaný skutečně schopen dalšího dluhového zatížení. Není pak zjevné ani to, s jakými měsíčními výdaji na stravu a běžné životní potřeby žalovaného žalobce počítal, když žalovaný sdělil žalobci, že žádné další nezbytné výdaje kromě nákladů na bydlení a půjčky nemá, což je však jen těžko uvěřitelné. Ze shora uvedených důvodů má soud za to, že z provedeného dokazování nelze učinit závěr o tom, že by před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru byla s odbornou péčí ověřena výše pravidelných měsíčních příjmů a výdajů žalovaného. Žalobce se nedostavil k ústnímu jednání soudu a soud jej proto nemohl ve smyslu § 118a o.s.ř. poučit o tom, že neunáší důkazní břemeno ohledně skutečnosti, zda a jakým způsobem byla ověřena pravidelná měsíční výše příjmů a výdajů žalovaného.

8. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno o tom, že byly ověřeny pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného natolik dostatečně, aby bylo možné dospět k závěru, že žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné hledět na smlouvu o úvěru jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobci zaplatit v rozsahu, v jakém jej dosud nezaplatil. Žalovanému byly žalobcem poskytnuty z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 15513 Kč. Žalovaný z titulu této smlouvy podle tvrzení žalobce zaplatil částku 7513,25 Kč. Žalovaný tvrzení žalobce nevyvrátil, zůstal ve věci zcela nečinný. Soud proto podané žalobě vyhověl co do zaplacení částky 7999,75 Kč jakožto zbylé části žalovanému poskytnutých prostředků, která zůstala ze strany žalovaného nezaplacena. Co do zbylé žalobcem požadované částky ( tj. pro sjednané poplatky, jiné příslušenství či smluvní pokuty) byla podaná žaloba s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy zamítnuta, neboť se jedná o sankce a poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.

9. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce ani žalovaný se k ústnímu jednání soudu nedostavili, žalobce proto nemohl být soudem poučen ve smyslu §118 a o.s.ř. ohledně nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně současných měsíčních příjmů, výdajů a celkové současné majetkové situace žalovaného pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny, resp. pro konstatování, že žalovaný je schopen zaplatit žalobcem poskytnutou jistinu v klasické lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 o.s.ř.. Soudu tedy nezbylo jinak, než aby pro účely stanovení doby splatnosti vyšel z výše čistého měsíčního příjmu, kterou žalovaný sdělil žalobci před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru, tj. z částky 33000 Kč. S přihlédnutím k tomu, že žalovaný má i další závazky, dospěl soud k závěru, že je na místě uložit žalovanému zaplatit poskytnuté prostředky žalobci ve splátkách po 500 Kč měsíčně, tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci poskytnuté a dosud nesplacené prostředky úvěru pod ztrátou výhody splátek, a to v souladu se závěry vyslovenými Krajským soudem v Českých Budějovicích v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94 či rozsudku č.j.5 Co 254/2024-105, kdy tento postup je opřen o § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v něm uvedenou zásadu spravedlivého uspořádání vztahu věřitele a dlužníka. Ostatně je i dlouhodobou soudní praxí, že v drtivé většině případů soudy povolují splátky právě pod ztrátou jejich výhody. V daném případě soud považuje za spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovit splátky přiznaného plnění pod ztrátou výhody splátek, když soud neshledal žádné konkrétní důvody k tomu, aby se odchýlil od závěrů vyslovených Krajským soudem v Českých Budějovicích zejména v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94. Ztrátou výhody splátek je míněno, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi (žalovanému ), s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

11. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobcem požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.

12. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst.1 o.s.ř., když procesně úspěšnějším účastníkem ve věci byl žalovaný. Ten však zůstal ve věci zcela nečinný, žádné náklady mu tedy nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.