27 C 175/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , se sídlem Adresa žalobce , zastoupen: Jméno Zástupce Anonymizováno , se sídlem Jméno advokáta Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A , bytem Adresa žalovaného A 1, o zaplacení částky 50 580,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 600 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá, co do zaplacení částky 33 980,01 Kč s zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 2 797,53 Kč, úrokem kapitalizovaným ve výši 3 265,42 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 152,62 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 314,9 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 510,96 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 311,43 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 611,37 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 11 732,09 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 50 580,01Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané nároky ze dvou smluv o úvěru uzavřených mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . , a to Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a Smlouvy o úvěru č., hodnota, ze dne , datum, . Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splatit, neboť vyhodnotil informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením předmětných smluv o úvěru. Ohledně Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uvedl žalobce, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán, výše jeho měsíčního příjmu činí 14752 Kč, výše jeho měsíčních výdajů činí 10500 Kč, bydlí v nájmu a nemá vyživovací povinnost. Majetková situace uvedená žalovaným v žádosti byla ověřena z pracovní smlouvy, výplatních pásek a výpisů z účtu žalovaného. Ohledně Smlouvy o úvěru č., hodnota, uvedl žalobce, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán, výše jeho měsíčního příjmu činí 14752 Kč, výše jeho měsíčních výdajů činí 8500 Kč, bydlí v nájmu a nemá vyživovací povinnost. Majetková situace uvedená žalovaným v žádosti byla ověřena z pracovní smlouvy, výplatních pásek a výpisů z účtu žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky spolu s odměnou za poskytnutí úvěru ve výši 4900 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 429Kč a poplatkem za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1800Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1328 Kč ( zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným ). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr ze dne , datum, , z níž vyplývá, že žalovaný je zaměstnán, jeho mzda činí 14752 Kč měsíčně, má měsíční výdaje spojené s bydlením ve výši 3000 Kč, dopravou, jídlem a osobními náklady ve výši 4000 Kč, dále hradí srážky ze mzdy či výživné ve výši 1500 Kč měsíčně a splátky půjček ve výši 2000 Kč měsíčně. Příjem žalovaného byl ověřen pracovní smlouvou a výplatními páskami, v souladu s nimiž činil částku 14 752 Kč (zjištěno z žádosti o úvěr ze dne , datum, , z pracovní smlouvy a z výplatní pásky za měsíc květen a červenec 2021). Výše měsíčních výdajů žalovaného byla podle tvrzení žalobce ověřena z výpisů z účtu žalovaného. Žalobce výpisy z účtu žalovaného soudu nepředložil. Z nájemní smlouvy žalovaného předložené žalobcem bylo soudem zjištěno, že žalovaný je v souladu s nájemní smlouvou povinen platit nájemné ve výši 7500 Kč a zálohy na energie ve výši 1500 Kč měsíčně (zjištěno z nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovaným jakožto nájemcem a , Anonymizováno, jakožto pronajímatelem, ze dne , datum, ). Žalovaný uhradil z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru ze dne , datum, částku 1900 Kč (zjištěno z transakční historie).

4. Dále bylo soudem zjištěno, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky spolu s odměnou za poskytnutí úvěru ve výši 7350 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 1394Kč a poplatkem za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2700Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1992Kč ( zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným ). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr ze dne , datum, , z níž vyplývá, že žalovaný je zaměstnán, jeho mzda činí 14752 Kč měsíčně, má měsíční výdaje spojené s bydlením ve výši 3000 Kč, dopravou, jídlem a osobními náklady ve výši 4000 Kč, a dále hradí srážky ze mzdy či výživné ve výši 1500 Kč měsíčně. Příjem žalovaného byl ověřen pracovní smlouvou a výplatními páskami, v souladu s nimiž činil částku 14 752 Kč (zjištěno z žádosti o úvěr ze dne , datum, , z pracovní smlouvy a z výplatní pásky za měsíc květen 2021). Výše měsíčních výdajů žalovaného byla podle tvrzení žalobce ověřena z výpisů z účtu žalovaného. Žalobce výpisy z účtu žalovaného soudu nepředložil. Z nájemní smlouvy žalovaného předložené žalobcem bylo soudem zjištěno, že žalovaný je v souladu s nájemní smlouvou povinen platit nájemné ve výši 7500 Kč a zálohy na energie ve výši 1500 Kč měsíčně (zjištěno z nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovaným jakožto nájemcem a , Anonymizováno, jakožto pronajímatelem, ze dne , datum, ). Žalovaný z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, uhradil částku 6500 Kč (zjištěno z transakční historie ).

5. Shora uvedené pohledávky za žalovaným byly na žalobce postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy k této ). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno ( zjištěno z dopisu ze dne , datum, adresovaného žalovanému ). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ).

6. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.

7. V souladu se závěry soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

8. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením shora uvedených smluv o úvěru s žalovaným jakožto spotřebitelem řádně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Z provedeného dokazování lze mít za prokázané, že právní předchůdce žalobce se zabýval posouzením majetkové situace žalovaného jakožto spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru, zjistil a ověřil výši pravidelného měsíčního příjmu žalovaného ve výši cca 14 700 Kč. Pokud však jde o zjištění a ověření pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, tak tyto podle názoru soudu dostatečně, tedy s odbornou péčí, ověřeny právním předchůdcem žalobce nebyly. Žalobce tvrdí, že výdaje žalovaného měly být ověřeny prostřednictvím výpisů z účtů, které však soudu doloženy nebyly. K jejich doložení soud žalobce ovšem již nevyzýval, neboť z nájemní smlouvy žalovaného, kterou žalobce soudu doložil za účelem ověření měsíční výše výdajů žalovaného spojených s bydlením v době uzavření shora uvedených smluv o úvěru vyplývá, že žalovaný byl povinen hradit pravidelné měsíční výdaje spojené s bydlením nikoli ve výši pouhé 3000 Kč jak prohlásil v obou žádostech o úvěr, ale ve výši 9000 Kč. Za této situace je evidentní, že při příjmu cca 14 700 Kč, výdajích za bydlení ve výši 9000 Kč a navíc se zohledněním dalších výdajů, které žalovaný uvedl v žádostech o úvěr, je evidentní, že žalovaný již nebyl schopen dalšího dluhového zatížení.

9. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že v případě obou žalovaných nároků nebyla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné na obě shora uvedené smlouvy o úvěru hledět jako na neplatné ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, v rozsahu, v jakém zůstal dosud nezaplacen. Pohledávky za žalovaným ze shora specifikovaných smluv o úvěru byly na žalobce postoupeny, z čehož je nutné dovodit aktivní legitimaci žalobce ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Zároveň je ale nutné zohlednit, že v případě Smlouvy o úvěru 0353714 ze dne , datum, byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 10000 Kč, z nichž žalovaný dosud zaplatil 1900 Kč a zbývá mu tak doplatit 8100 Kč. Z titulu Smlouvy o úvěru č., hodnota, ze dne , datum, byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 15 000 Kč, z nichž žalovaný dosud zaplatil 6500 Kč a zbývá mu tak doplatit 8500 Kč. Soud s ohledem na výše uvedené vyhověl podané žalobě co do zaplacení částky 16 600 Kč (8100Kč + 8500 Kč). Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný, tvrzení žalobce nevyvrátil. Co do zbylé části žalobcem požadované částky byla podaná žaloba zamítnuta s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy, neboť co do zbylé částky se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.

10. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se k ústnímu jednání soudu nedostavil. Žalobce se sice dostavil, nicméně uvedl, že mu není ničeho známo o současné majetkové situaci žalovaného. Žalobce byl soudem poučen ve smyslu §118 a o.s.ř. o nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně současných měsíčních příjmů, výdajů a celkové majetkové situace žalovaného pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny, kdy je důkazním břemenem žalobce prokázat, že žalovaný je schopen zaplatit poskytnuté prostředky ve lhůtě požadované žalobcem a že taková lhůta je lhůtou přiměřenou poměrům žalovaného ve smyslu §87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce byl soudem poučen i tom, že v případě nedoplnění tvrzení a neoznačení důkazů ohledně současné majetkové situace žalovaného nese žalobce nebezpečí, že bude určena splatnost poskytnutých a dosud nezaplacených prostředků žalovanému ve splátkách v nízké měsíční výši. Soudu s ohledem na shora uvedené nezbylo jinak, než aby pro účely stanovení splatnosti vyšel z naposledy zjištěných ověřených skutečností ohledně poměrů žalovaného, tj. poměrů zjištěných právním předchůdcem žalobce před uzavřením shora uvedených smluv o úvěru. Za situace, kdy tehdy byl zjištěn a ověřen příjem žalovaného ve výši cca 14700 Kč měsíčně, a při zohlednění skutečnosti, že žalovaný v době uzavření shora uvedených smluv již hradil jiné závazky a taktéž s přihlédnutím k tomu, že v mezidobí od roku 2021, kdy došlo k uzavření předmětných smluv o úvěru, dosud, se obecně podstatně zvýšily měsíční výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb (bydlení, strava ), má soud za to, že je na místě uložit žalovanému zaplatit zbylou část poskytnutých prostředků ve splátkách po 500 Kč měsíčně, takovou dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci poskytnuté a dosud nesplacené prostředky úvěru pod ztrátou výhody splátek, a to v souladu se závěry vyslovenými Krajským soudem v Českých Budějovicích v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94 či rozsudku č.j.5 Co 254/2024-105, kdy tento postup je opřen o § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v něm uvedenou zásadu spravedlivého uspořádání vztahu věřitele a dlužníka. Ostatně je i dlouhodobou soudní praxí, že v drtivé většině případů soudy povolují splátky právě pod ztrátou jejich výhody. V daném případě soud považuje za spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovit splátky přiznaného plnění pod ztrátou výhody splátek, když soud neshledal žádné konkrétní důvody k tomu, aby se odchýlil od závěrů vyslovených Krajským soudem v Českých Budějovicích zejména v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94. Ztrátou výhody splátek je míněno, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi (žalovanému ), s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

12. S ohledem na konstatování neplatnosti smluv a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobcem požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.

13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl procesně úspěšnějším účastníkem ve věci, neboť žaloba byla v převážné části zamítnuta. Žalovaný by proto měl proti žalobci v poměrné výši právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však zůstal ve věci zcela nečinný, žádné náklady mu tak nevznikly, a proto bylo soudem rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku shora.