27 C 185/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou v právní věci žalobce: Anonymizováno , se sídlem Anonymizováno zastoupen: Jméno Zástupce , Anonymizováno , se sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A , bytem Adresa žalovaného A , o zaplacení částky 14 355,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 579,67 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 4 776,13 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 31. 5. 2023 do 22. 11. 2024 ve výši 2 777,78 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného za období od 31. 5. 2023 do 22. 11. 2024 ve výši 746,24 Kč, smluvního úroku ve výši 39,90 % ročně z částky 13 357,80 Kč od 15. 1. 2025 do 15. 4. 2025, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 13 357,80 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 357,80 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou ve znění její změny učiněné podáním ze dne , datum, , připuštěné usnesením soudu vyhlášeným při ústním jednání dne , datum, , domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 14 355,80 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, .. Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, .., dne , datum, Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 39,90% ročně ve splátkách po 1223 Kč měsíčně ( zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č., hodnota, a z jeho akceptace a dále z výpisu z úvěrového účtu). Před uzavřením smlouvy úvěru byla právním předchůdcem žalobce posouzena úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a databází BRKI, NRKI, SOLUS, databáze neplatných dokladů a interního Black listu, z nichž nebyly zjištěny žádné skutečnosti bránící poskytnutí úvěru žalovanému. Žalovaný deklaroval měsíční příjem ve výši 42 500 Kč, tento byl ověřen podle údajů z bankovního účtu žalovaného. Jako započitatelný pravidelný měsíční příjem žalovaného pro účely posouzení úvěruschopnosti byla právním předchůdcem žalobce stanovena částka 37 297 Kč. Výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného byla stanovena právním předchůdcem žalobce na částku 22 751 Kč, z níž 4564 Kč představovaly splátky půjček, 9 000 Kč výdaje na bydlení včetně hypotéky a stavebního úvěru, 7187 Kč výdaje na živobytí a 2000 Kč ostatní výdaje (zjištěno z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta ). Žalovaný z titulu uvedené smlouvy uhradil celkem částku 10 420,33 Kč ( zjištěno z historie úvěrového účtu ). Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek (zjištěno z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č.12/23 a Smlouvy o postoupení pohledávek č.12/203/13 a přílohy k této). ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy k této ). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno ( zjištěno z dopisu ze dne , datum, adresovaného žalovanému ). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne , datum, a dokladu o odeslání ).

4. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

6. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud má za to, že nikoli, neboť pokud jde o pravidelné měsíční výdaje žalovaného, vyšel žalobce pouze ze statistických údajů, navíc v situaci, kdy žalovaný již měl jiné závazky, a bylo proto na místě zabývat se mnohem důkladněji tím, zda je žalovaný schopen dalšího dluhového zatížení. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že právní předchůdce žalobce neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu, která je svou povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru, posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, v rozsahu, v jakém zůstal dosud nezaplacen. Pohledávka ze shora specifikované smlouvy za žalovaným byla na žalobce postoupena, z čehož je nutné dovodit aktivní legitimaci žalobce ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Zároveň je ale nutné zohlednit, že žalovanému byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaný z titulu této smlouvy uhradil celkem částku 10 420,33 Kč, z titulu této smlouvy tak žalovanému zbývá uhradit 9579,67 Kč. Co do této částky proto soud podané žalobě vyhověl. Co do zbylé části byla podaná žaloba s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy zamítnuta, neboť se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.

7. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce ani žalovaný se k ústnímu jednání soudu nedostavili. Žalobce proto nemohl být soudem poučen ve smyslu §118 a o.s.ř. o nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně současných měsíčních příjmů, výdajů a celkové majetkové situace žalovaného pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny, kdy je důkazním břemenem žalobce prokázat, že žalovaný je schopen zaplatit poskytnuté prostředky ve lhůtě požadované žalobcem a že taková lhůta je lhůtou přiměřenou poměrům žalovaného ve smyslu §87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce pro svou nepřítomnost při ústním jednání soudu nemohl být poučen ani tom, že v případě nedoplnění tvrzení a neoznačení důkazů ohledně současné majetkové situace žalovaného nese žalobce nebezpečí, že bude určena splatnost poskytnutých a dosud nezaplacených prostředků žalovanému ve splátkách v nízké měsíční výši. Soudu s ohledem na shora uvedené nezbylo jinak, než aby pro účely stanovení splatnosti vyšel z naposledy zjištěných ověřených skutečností ohledně poměrů žalovaného, tj. poměrů zjištěných právním předchůdcem žalobce před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru s žalovaným. Při zohlednění tehdy zjištěného příjmu, dále toho, že žalovaný v době uzavření shora uvedené smlouvy s žalobcem již hradil jiné závazky, a taktéž s přihlédnutím k tomu, že v mezidobí od roku 2023, kdy došlo k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, dosud, se obecně podstatně zvýšily měsíční výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb (bydlení, strava ), má soud za to, že je na místě uložit žalovanému zaplatit zbylou část poskytnutých prostředků ve splátkách po 500 Kč měsíčně, takovou dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

8. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci poskytnuté a dosud nesplacené prostředky úvěru pod ztrátou výhody splátek, a to v souladu se závěry vyslovenými Krajským soudem v Českých Budějovicích v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94 či rozsudku č.j.5 Co 254/2024-105, kdy tento postup je opřen o § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v něm uvedenou zásadu spravedlivého uspořádání vztahu věřitele a dlužníka. Ostatně je i dlouhodobou soudní praxí, že v drtivé většině případů soudy povolují splátky právě pod ztrátou jejich výhody. V daném případě soud považuje za spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovit splátky přiznaného plnění pod ztrátou výhody splátek, když soud neshledal žádné konkrétní důvody k tomu, aby se odchýlil od závěrů vyslovených Krajským soudem v Českých Budějovicích zejména v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94. Ztrátou výhody splátek je míněno, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi (žalovanému ), s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

9. S ohledem na konstatování neplatnosti smluv a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobcem požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.

10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch účastníků ve věci byl zhruba stejný, neboť pro účely stanovení míry úspěchu je nutné zohlednit i žalobcem požadované příslušenství ( s tím, že úrok, který žalobcem nebyl kapitalizován, soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku ). Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku shora.