27 C 222/2018

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. jméno příjmení a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození , bytem adresa žalobce , zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátem v  obec , ulice a číslo , PSČ proti; žalovaným: ; 1. celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa žalovaného , PSČ , 2. celé jméno žalované , datum narození , bytem adresa žalované a žalovaného , PSČ oba zastoupeni celé jméno původního účastníka , advokátem v  obec , se sídlem nám. jméno jméno příjmení anonymizováno , o 8 219 100 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30.3.2021, č.j. 27 C 222/2018-190,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému [číslo]. částku 32 234,40 Kč a žalovanému [číslo]. další částku 14 386,90 Kč a žalované [číslo]. částku 14 386,90 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaných.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v odst. I. výroku zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 3 714 000 Kč z titulu kupní ceny, kterou jim zaplatil za převod nemovitostí blíže specifikovaných v rozsudku, nacházejících v katastrálním území Pašice, obci [obec], jelikož katastrální úřad zamítl návrh na vklad a vlastnické právo tak na žalobce nepřešlo (dále Nárok 1), v odst. II. výroku zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému [číslo] zaplatit žalobci částku 4 505 000 Kč, jejíhož zaplacení se žalobce domáhal z titulu investic, které do těchto nemovitostí vložil v důvodném očekávání, že se stane jejich vlastníkem (dále Nárok 2). V odst. III. a odst. IV. soud rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalovaným společně a žalovanému [číslo] náklady řízení. Zamítavý rozsudek ohledně Nároku 1 byl odůvodněn jeho promlčením, když veškeré platby žalobce hradil v letech 2010 – 2012. Pokud se žalobce nestal vlastníkem nemovitostí, měl právo domáhat se vrácení plnění z neplatné smlouvy podle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále obč. zák.), na něž se vztahuje 3letá obecná promlčecí doba podle § 107 odst. 2 obč. zák., která počíná běžet dnem následujícím po zaplacení kupní ceny. Žalobce však podal žalobu až 1.8.2018, evidentně po uplynutí promlčecí doby. Námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy, pokud sám žalobce tvrdí, že žalovaní nereagovali na jeho výzvy k uzavření nové kupní smlouvy po zamítnutí návrhu na vklad na základě kupní smlouvy, která byla soudy posléze shledána neplatnou. Žalobce podal návrh na vklad až v r. 2013 nebo 2014, přitom již v srpnu 2013 jej žalovaní vyzývali k vyklizení předmětných nemovitostí, neboť je užívá bez právního titulu. Nemohl se tak oprávněně domnívat, že je jejich vlastníkem a naopak se mohl domáhat vrácení zaplacených částek v promlčecí době. K Nároku 2 soud uvedl, že bezdůvodné obohacení z titulu investic neodpovídá žalobcem vynaloženým částkám, ale výši zhodnocení nemovitosti v důsledku investic. Žalobce však ani přes poučení soudu podle § 118a o.s.ř. o následcích nedoplnění tvrzení a opakovaném poučení v režimu koncentrace řízení podle § 118b o.s.ř. ve stanovené lhůtě nedoplnil tvrzení o tom, jaké konkrétní investice, v jaké výši, kdy, do které nemovitosti vložil, v čem konkrétně tyto investice spočívaly, pokud šlo o opravy či úpravy, kdo je činil. Žalobcem uplatněná tvrzení byla nedostatečná jak pro posouzení nároku samotného, tak i pro posouzení oprávněnosti námitky promlčení. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal právo na plnou jejich náhradu zcela úspěšným žalovaným [číslo] [číslo] (Nárok 1) a též zcela úspěšnému žalovanému [číslo] (Nárok 2).

2. Proti všem výrokům tohoto rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Namítal, že označil již v žalobě všechny podstatné okolnosti, z nichž jednoznačně plyne jeho nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalovanými. Z předložených důkazů vyplynul jednoznačně úmysl žalovaných obohatit se na jeho úkor, soud hodnotil důkazy v rozporu s objektivní realitou. Okolnost, z jakého důvodu nepodal návrh na zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí, nemá pro posouzení věci význam, když se žalovaní všemožně snažili převod vlastnického práva zmařit. Při jednání odvolacího soudu doplnil, že v předmětné kupní smlouvě byla jejími stranami ujednána povinnost do doby provedení vkladu zdržet se zcizení, pronájmu apod. nemovitostí, nikoli chovat se tak, aby byl zmařen účel smlouvy. Při zamítnutí návrhu na vklad byl dohodnut závazek uzavřít novou kupní smlouvu za stejných podmínek. Žalovaní porušili svou smluvní povinnost ještě před zahájením vkladového řízení a aniž by to oznámili žalobci, uzavřeli smlouvu o vypořádání společného jmění manželů, která přivodila změnu podmínek vlastnictví, což bylo důvodem zamítnutí návrhu na vklad. Poté žalobce požadoval uzavření nové kupní smlouvy a jelikož žalovaní k tomu neprojevili součinnost, podal žalobu o nahrazení projevu jejich vůle. V řízení pod sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno soudem prvního stupně, že žalobce zaplatil 2,2 mil. Kč, žalovaný [číslo] obdržel 1,514 mil. Kč, přesto však v konečném rozhodnutí neuspěl. Na rozdíl od žalovaných žalobce postupoval podle práva, což je zásadní skutečnost pro posouzení otázky promlčení. O neplatnosti kupní smlouvy se dozvěděl až z rozhodnutí katastrálního úřadu v r. 2014, podání současné žaloby na nahrazení projevu vůle a na vrácení kupní ceny by nedávalo smysl, žalobce nestál o vrácení zaplacené kupní ceny, ale o nemovitosti. Po dobu trvání řízení sp. zn. [spisová značka] byl vyloučen běh promlčecí doby. Ta neuplynula, žalovaní ani neuvedli, kdy začala běžet a kdy skončila. Námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Soud mohl povinnost ke vrácení kupní ceny uložit každému ze žalovaných v té částce, kterou skutečně dostal. Nárok je možno posoudit též jako nárok na náhradu úmyslně způsobené škody v důsledku porušení právní povinnosti – neuzavření nové kupní smlouvy po zamítnutí návrhu na vklad. Žalobcovy investice do nemovitostí by byly prokazatelné znaleckým posudkem, který však pro možnost jeho zpochybnění nebyl předložen.

3. Žalovaní namítali nedostatečné zdůvodnění odvolání. Pro případ, žalobcovy argumentace 10letou promlčecí lhůtou pro vydání bezdůvodného obohacení poukázal na to, že žalobcem namítaná nemravnost jejich jednání byla předmětem dokazování ve věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka], kde odvolací a posléze i dovolací soud tomuto právnímu názoru nepřisvědčil, tudíž pro žalované z popisovaného jednání nelze činit žádné negativní závěry ani v tomto řízení. Žalobce se svou námitkou nemorálnosti jednání žalovaných neuspěl ani v exekučním řízení vedeným před Okresním soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. [spisová značka]. Navrhovali proto, aby odvolání bylo zamítnuto.

4. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř., přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o.s.ř.

5. Odvolání žalobce není důvodné.

6. Právní závěr soudu prvního stupně o promlčení Nároku 1 je správný. Předmětná kupní smlouva byla shledána neplatnou pro neurčitost v ujednání o kupní ceně, jak konstatoval odvolací Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 26.3.2019, č.j. 19 Co 1166/2017-411. Tímto okamžikem se žalobce dozvěděl o bezdůvodném obohacení i o tom, kdo za ně odpovídá a tímto okamžikem mu tudíž začala plynout subjektivní dvouletá promlčecí lhůta podle § 107 odst. 1 obč. zák. ve spojení s § 3036 o.z. Zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva ve prospěch žalobce podle předmětné kupní smlouvy v r. 2014 z důvodu chybějící návaznosti jejího obsahu na stávající zápisy v katastru nemovitostí důsledkem jednání žalovaných, kteří uzavřeli dodatek ke smlouvě o vypořádání společného jmění manželů, v němž změnili vlastnické poměry ohledně předmětných nemovitostí, má za následek, že nenastaly jí zamýšlené právní účinky, tedy nedošlo k převodu vlastnického práva (§ 1105 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále o.z., shodně § 133 odst. 2 obč. zák.). Skutečnost, že předmětná kupní smlouva nenabyla účinnosti ovšem nijak nesouvisí s její počáteční neplatností. Katastrální úřad přezkoumává vkladové listiny, jež jsou soukromými listinami, pouze z hledisek taxativně vymezených v ust. § 17 odst. 1 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (např. dodržení předepsané formy právního jednání, návaznost na dosavadní zápisy v katastru nemovitostí, soulad obsahu listiny s navrhovaným vkladem, omezení účastníka vkladového řízení předpisy v nakládání s převáděnou nemovitostí apod.). Ve vkladovém řízení se tedy katastrální úřad soustředí na zjevné vady, jež jsou překážkou provedení vkladu, není zde však dán prostor pro přezkum smlouvy ze všech možných hledisek její platnosti. Žalobce v okamžiku, kdy se seznámil s rozhodnutím katastrálního úřadu o zamítnutí návrhu na vklad, měl právo domáhat se žalobou vrácení kupní ceny, buďto namísto nebo vedle žaloby o nahrazení projevu vůle žalovaných k uzavření nové kupní smlouvy. Postup žalobce, kdy se neúspěšně domáhal nahrazení projevu vůle žalovaných, se ukázal být chybným, procesní kroky však činil ze své vůle a důsledky, jež z nich vyplynuly, nemůže přičítat nikomu jinému nežli sobě samotnému. Nadto již od srpna r. 2013 věděl o tom, že žalovaní jeho vlastnické právo zpochybňují, když jej vyzývali k vyklizení nemovitostí s tvrzením, že jsou jím užívány bez právního důvodu, mohl tedy již v té době na nich požadovat vrácení zaplacené kupní ceny. Za popsané situace nelze shledat námitku promlčení uplatněnou žalovanými za odporující dobrým mravům. Závěry prvostupňového soudu v tomto směru jsou zcela správné a zcela v souladu s konstantní soudní judikaturou, podle níž je vznesení námitky promlčení výkonem práva, jehož rozpor s dobrými mravy lze shledat pouze zcela výjimečně tam, kde by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, jemuž marné uplynutí promlčecí doby nelze přičítat k tíži, a pro něhož by nemožnost dosažení plnění u soudu v důsledku promlčení představovalo nepřiměřeně tvrdý postih ve vztahu k rozsahu a charakteru jím uplatňovaného práva, při současném zohlednění důvodů, pro něž své právo v promlčecí době neuplatnil. Judikatura hovoří o zcela výjimečné povaze a intenzitě těchto okolností, neboť odepření práva na uplatnění námitky promlčení je významným zásahem do principu právní jistoty (podrobně viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 85/2010, Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 718/11-1 a mnoho dalších). Neuzavření nové kupní smlouvy žalovanými po zamítnutí návrhu na vklad je sice porušením jejich povinnosti vyplývající z (neplatné) kupní smlouvy, tato skutečnost ovšem nemá žádnou souvislost s jejich povinností k vrácení kupní ceny z neplatné smlouvy; jedná se o samostatné nároky, založené na odlišném skutkovém základu. V porušení smluvní povinnosti žalovaných uzavřít novou kupní smlouvu tudíž nelze shledávat jejich odpovědnost za majetkovou škodu, která žalobci dle jeho tvrzení vznikla nevrácením kupní ceny. Skutečnost, že si žalovaní ponechali kupní cenu, kterou jim žalobce zaplatil na základě neplatné smlouvy, je jejich bezdůvodným obohacením ve smyslu § 451 odst. 2, § 457 obč. zák. Odvolací soud považuje za správný závěr soudu okresního, že na věc dopadá tříletá objektivní promlčecí lhůta dle § 107 odst. 2 zákoníku, jejíž počátek běhu je dnem následujícím po zaplacení kupní ceny, nikoli pak promlčecí lhůta desetiletá počítaná ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo, která se vztahuje na úmyslné bezdůvodné obohacení a pro jejíž uplatnění ve výše popsaných okolnostech předpoklady shledat nelze. Navíc pak tvrzení o bezdůvodném obohacení žalovaných úmyslným jednáním žalobce uplatnil až po uplynutí koncentrační lhůty a byl soudem poučen o tom, že k takovému tvrzení již nelze přihlížet, jak je podrobně uvedeno v dalším odstavci.

7. Správně rozhodl prvoinstanční soud i o Nároku 2. Konstantní soudní judikatura spatřuje bezdůvodné obohacení z titulu investic do cizí věci nikoli v jednotlivých nákladech na věc vynaložených, ale ve zhodnocení věci. Je tedy nutno porovnat obvyklou cenu věci před investicemi a její obvyklou cenu po provedení investice (podrobně viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 896/2011 a řada dalších). Závěr soudu prvního stupně, že žalobce neuvedl potřebná tvrzení, přestože byl řádně poučen při jednání dne 30.6.2020 o této své povinnosti, jakož i o povinnosti označit důkazy, to vše v koncentrační lhůtě 20 dnů od doručení protokolu z jednání konaného dne 8.9.2020 (protokol byl doručen 2.10.2020, žalobce doplnění žaloby doručil soudu až 26.3.2021), jakož i o následcích nesplnění těchto povinností dle § 118a a § 118b o.s.ř., neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, což nutně musí vést k jeho neúspěchu ve sporu o Nároku 2.

8. Odvolací soud považuje za správné prvoinstanční rozhodnutí i v otázce nákladů řízení, včetně vyčíslení její výše a nesdílí žalobcovy výhrady vůči počtu úkonů právní služby vykonaných právním zástupcem žalovaných, které s ohledem na charakter věci a žalobcův postoj v řízení (pasivita, zrušení ustanoveného zástupce, pozdní reakce na výzvy soudu) považuje za účelné, v to počítaje i náklady na dvě další porady s klienty v průběhu řízení.

9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Právo na jejich náhradu náleží zcela úspěšným žalovaným ohledně Nároku 1, každému ½ z celkové částky a žalovanému [číslo] ohledně Nároku 2. Náklady jsou tvořeny odměnou právního zástupce žalovaných za jeden úkon právní služby vykonaný v odvolacím řízení (účast při jednání odvolacího soudu včetně vyjádření se k odvolání žalobce). Sazba odměny u Nároku 1 činí 23 180 Kč podle § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 12 odst. 4 a § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů právního zástupce 300 Kč podle § 13 odst. 1, odst. 3 advokátního tarifu, 21% DPH 4 867,80 Kč. Z celkové částky náleží každému ze žalovaných ½ odrážející míru účasti každého z nich na předmětu řízení, tj. 14 386,90 Kč. Z Nároku 2 činí odměna právního zástupce 26 340 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč a 21% DPH 5 594,40 Kč, tj. celkem 32 234,40 Kč, podle týchž ustanovení advokátního tarifu, přičemž náhrada v této části náleží pouze žalovanému [číslo].

10. Lhůta k plnění byla žalobci stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.