27 C 225/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou v právní věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , Adresa zainteresované osoby 0/0 , zastoupena Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 advokátem, Adresa zainteresované osoby 1/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 , Adresa zainteresované osoby 0/0 , zastoupen Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 advokátkou, Adresa zainteresované osoby 3/0 o vyklizení,

I. Žalovaný je povinen vyklidit dům č.p. 2 – rodinný dům, část obce Branišov, jenž je součástí pozemku p. č. st. 26/1 v katastrálním území Branišov u Dubného, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 890 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému vyklidit dům , Anonymizováno, – rodinný dům, část obce , adresa, , který je součástí pozemku , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, s odůvodněním, že žalovaný nemovitost užívá bez právního titulu. Žalobkyně a žalovaný jsou bývalými manželi. Z jejich soužití se narodily 4 děti, z nichž nezletilá je již pouze jedna dcera. Nezletilá byla svěřena do péče žalobkyně. Žalobkyně je vlastníkem shora specifikované nemovitosti. Žalobkyně a žalovaný se dohodli, že žalovaný předmětné nemovitosti vyklidí do 30.6.2024, což však nesplnil.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, nárok žalobkyně neuznal. Žalovaný uvedl, že předmětné nemovitosti užívá, jiné bydlení nemá a v nejbližší době si jej ani není schopen zajistit. Žalovaný má za to, že v případě vyhovění podané žalobě dojde k nezákonnému zásahu do práva žalovaného jakožto otce nezletilé dcery účastníků, neboť si žalovaný nebude schopen zajistit vhodné podmínky k setkávání se s nezletilou. Žalovaný dále namítá rozpor nároku uplatněného žalobkyní s dobrými mravy, neboť jednání žalobkyně je namířeno proti důstojnosti žalovaného jakožto rozvedeného manžela s cílem způsobit mu morální a osobní újmu na cti a zasáhnout hrubým způsobem do dalšího života žalovaného. Manželství účastníků trvalo 34 let, k neshodám docházelo již v roce 2017, kdy žalobkyně poprvé podala návrh na rozvod manželství. Následně jej vzala zpět, přestože nedošlo k viditelnému zlepšení vztahů mezi účastníky. Žalobkyně tak mohla a měla podle názoru žalovaného uplatnit právo na zrušení bydlení pro žalovaného již v roce 2017, což ovšem neučinila. Žalovaný je ochoten vyklidit předmětnou nemovitost jakmile se mu podaří najít náhradní bydlení v okolí původního bydliště, které by vyhovovalo dosavadnímu způsobu života žalovaného na venkově, jeho majetkové situaci a invaliditě II.typu z důvodu léčby cukrovky. Taktéž žalovaný uvedl, že v roce 2022 prodělal infarkt. Žalovaný je zaměstnán ve firmě se sídlem v Dubném, dále pobírá invalidní důchod ve výši cca 15 000 Kč měsíčně. Žalovaný hradí výživné nezletilé dceři účastníků ve výši 9000 Kč měsíčně a od 31.7.2024 přispívá žalobkyni částkou 2000 Kč na výdaje spojené s bydlením, když v nemovitosti žalobkyně užívá jeden pokoj. Žalovaný uvedl, že nemá pravidelné měsíční výdaje spojené s jeho zdravotním stavem a nemá ani žádná pohybová omezení. V tom, aby si sehnal nové bydlení, mu brání pouze skutečnost, že dosud nesehnal byt, který by mu vyhovoval jak prostorově, tak po finanční stránce. Žalovaný dále upozornil na neochotu žalobkyně dohodnout se s žalovaným na vypořádání společného jmění a na vhodné a přiměřené lhůtě k vyklizení domu ve vlastnictví žalobkyně, a to přesto, že žalovaný v dubnu 2020 daroval ze svého výhradního majetku pozemkovou parcelu synovi účastníků a očekával, že žalobkyně projeví rodičovskou sounáležitost právě odkladem lhůty k vystěhování žalovaného. Žalovaný potvrdil, že existovala dohoda mezi ním a žalobkyní v souladu s níž se měl z domu žalobkyně vystěhovat do 30.6.2024, dodal však k tomu, že k tomu mělo dojít pouze za situace, že se mu do té doby podaří zajistit si náhradní bydlení.

3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně je vlastníkem rodinného domu , Anonymizováno, na pozemku , Anonymizováno, jakožto nemovitostí vedených na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , právnická osoba, , Katastrální území , adresa, , obec , adresa, (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí, LV č. , hodnota, , vedeno u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště , právnická osoba, , Katastrální území , adresa, , obec , adresa, ). Tato skutečnost ostatně byla mezi účastníky nesporná. Mezi účastníky dále bylo učiněno nesporným, že žalovaný ve shora specifikovaném rodinném domě bydlí. Účastníci jsou bývalými manželi, jejichž manželství bylo uzavřeno dne 1.9.1990 a rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v , právnická osoba, ze dne 14.3.2024, č.j.23 C 13/2024-17 s právní mocí ke dni 28.3.2024. Účastníci spolu od srpna 2023 nekomunikují a byť žijí v jednom domě, tak v podstatě nevedou společnou domácnost (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne , datum, , č.j., spisová značka, ). Opatrovnický soud schválil dohodu účastníků ohledně úpravy péče a výživy k nezletilé dceři účastníků pro dobu po rozvodu manželství, v souladu s níž byla nezletilá svěřena do péče žalobkyně (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ).V rámci výslechu u opatrovnického soudu dne 12.1.2024 žalobkyně uváděla, že v současné době účastníci žijí ve společné domácnosti, nicméně až se rozstěhují, nemá žalobkyně problém informovat žalovaného o studijních výsledcích a zdravotním stavu nezletilé dcery účastníků (zjištěno z protokolu o jednání před Okresním soudem v Českých Budějovicích ze dne 12.1.2024, č.j. , spisová značka, ).Žalovaný byl vyzván k vyklizení předmětných nemovitostí do 30.6.2024 s upozorněním, že v opačném případě bude žalobkyně věc řešit soudní cestou (zjištěno z písemné reakce právního zástupce žalobkyně ze dne 29.5.2024 na dopis právní zástupkyně žalovaného ze dne 27.5.2024). Žalovaný je zaměstnán jakožto řidič v pracovním poměru na dobu neurčitou u společnosti , jméno FO, s.r.o., když jeho průměrná čistá mzda za období od ledna 2024 do června 2024 činila 30 771 Kč ( zjištěno z Pracovní smlouvy ze dne 28.2.2020 uzavřené mezi žalovaným a společností , jméno FO, s.r.o. a dále z potvrzení o výši průměrného výdělku žalovaného ). S účinností ode dne 3.5.2019 byl žalovaný, jemuž byl diagnostikován Diabetes mellitus 2.typu, opakovaná trombosa žil a embolie plic, uznán invalidním (invalidita II. stupně) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav snižující pracovní schopnost žalovaného o 50%. S účinností od června 2023 pobírá žalovaný invalidní důchod ve výši 16 430 Kč měsíčně (zjištěno z Oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 10.5.2023 ).

4. Další provedené důkazy soud v odůvodnění tohoto rozsudku neuvádí, neboť z nich nebyly činěny skutkové závěry potřebné pro rozhodnutí soudu ve věci. Důkazy, z nichž soud činil skutková zjištění potřebná pro své rozhodnutí, soud hodnotí jako věrohodné, byly soudem hodnoceny jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech.

5. Podle § 769 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o.z.“) zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé neměli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, popřípadě společné právo, a manželé, popřípadě rozvedení manželé, se nedohodnou o dalším bydlení manžela, který má v domě nebo bytě pouze právo bydlet, popřípadě jiné právo, které je slabší než právo druhého manžela, rozhodne soud na návrh manžela, který má k domu nebo bytu právo vlastnické nebo jiné věcné právo, popřípadě výhradní právo nájemní nebo jiné závazkové právo, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat, ustanovení § 767 odst.2 platí obdobně.

6. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně a žalovaný jsou bývalými manželi, jejichž rodinná domácnost se nacházela v domě, který je ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Manželství žalobkyně a žalovaného bylo rozvedeno rozsudkem soudu, který nabyl právní moci dne 28.3.2024. Ze shodných tvrzení obou účastníků vyplývá, že se dohodli na tom, že žalovaný se z předmětné nemovitosti (rodinného domu) vystěhuje do 30.6.2024. Ze shodných tvrzení účastníků dále vyplývá, že žalovaný dosud v rodinném domě ve vlastnictví žalobkyně bydlí. Pakliže žalovaný v domě, jehož není vlastníkem nadále bydlí, činí tak bez dohody s žalobkyní či bez jiného právního titulu, který by jej k takovému bydlení opravňoval. Soud má proto za to, že v daném případě byly splněny podmínky stanovené § 769 občanského zákoníku, kdy žalovaný jakožto bývalý manžel stále bydlí v domě žalobkyně, aniž by existovala dohoda mezi účastníky o takovém bydlení žalovaného nebo aniž by existovalo věcné právo opravňující žalovaného k bydlení v této nemovitosti. Je proto namístě uložit žalovanému povinnost se z domu vystěhovat. Soud považuje za neoprávněné argumenty žalovaného spočívající v tom, že nárok uplatněný žalobkyní je nezákonným zásahem do práva žalovaného na styk s nezletilou dcerou účastníků nebo že nárok uplatněný žalobkyní je v rozporu s dobrými mravy, neboť manželství účastníků trvalo 34 let a žalobkyně měla možnost řešit vystěhování žalovaného již v roce 2017, kdy se objevily problémy ve společném soužití účastníků. Soud má za to, že podanou žalobu nelze vnímat jako nezákonný zásah do práva žalovaného na styk s nezletilou dcerou účastníků. Žalobkyně se vystěhování žalovaného domáhá cestou žaloby v souladu se zákonem, vystěhování žalovaného tedy logicky nemůže být považováno za nezákonný zásah. Nezletilá dcera účastníků byla svěřena na základě opatrovnického rozsudku do péče žalobkyně. Pouze skutečnost, že žalovaný nebude bydlet ve stejné domácnosti jako nezletilá, není překážkou pro to, aby mohl být žalovaný s nezletilou v kontaktu, není nutné, aby k jejich setkávání docházelo zrovna v nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně. Soud poté v nároku žalobkyně v daném případě nespatřuje ani výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Pokud žalovaný tvrdí, že se žalobkyně mohla domáhat jeho vystěhování již v roce 2017, není to pravdou. V té době se v rodinném domě žalobkyně nacházela rodinná domácnost účastníků, kteří byli manželi, nikoli rozvedenými manželi, nebyly proto splněny podmínky k tomu, aby žalobkyně mohla svůj nárok v režimu § 769 o.z. uplatnit, pakliže žalovaný neopustil rodinnou domácnost dobrovolně. Soud si je vědom skutečnosti, že manželství účastníků trvalo 34 let, to ale není důvod proto, aby po rozvodu manželství žalovaný zasahoval do vlastnického práva žalobkyně tím, že nadále užívá majetek ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Již v lednu 2024 se žalobkyně za přítomnosti žalovaného v rámci svého výslechu u opatrovnického soudu v řízení o úpravě péče a výživy k nezletilé dceři účastníků zmiňovala o tom, že dojde k „rozstěhování“ účastníků. V březnu 2024 poté došlo k rozvodu manželství účastníků. Žalovaný podle názoru soudu nemohl oprávněně očekávat, že žalobkyně za takové situace bude nadále trpět dlouhodobé užívání svého domu žalovaným. Není běžnou situací, že i po rozvodu manželství spolu bývalí manželé žijí ve společné domácnosti, tím spíše za situace, kdy se společná domácnost nachází v domě, který je ve vlastnictví pouze jednoho z bývalých manželů. V květnu 2024 spolu účastníci komunikovali již prostřednictvím právních zástupců, když z této komunikace je zjevné, že žalobkyně požadovala, aby žalovaný opustil nemovitost žalobkyně do 30.6.2024. Žalovaný tak podle názoru soudu měl dostatečný časový prostor k tomu, aby si našel nové bydlení. Pokud toto dosud neučinil, nemůže to být k tíži žalobkyně. Žalovaný navíc není ani osobou s příjmem na hranici životního minima, který by mu bránil v tom, aby si sehnal běžné nájemní bydlení. Příjmem žalovaného je jednak mzda ve výši cca 31 000 Kč měsíčně a jednak invalidní důchod ve výši cca 16 400 Kč měsíčně. Toto jsou podle názoru soudu více než standardní měsíční příjmy, z nichž je bezesporu možné sehnat si minimálně nájem bytu a hradit nájemné, a to i při zohlednění vyživovací povinnosti žalovaného. Žalovaný je sice v invalidním důchodu, ovšem jeho pracovní schopnost je snížena pouze částečně, konkrétně v rozsahu 50%. Invalidní důchod tedy žalovanému neznemožňuje mít příjem ze zaměstnání. Taktéž žalovaný uvedl, že nemá téměř žádné měsíční výdaje spojené s jeho zdravotním stavem. Žalovaný nemá ani žádná zdravotní omezení v důsledku nichž by musel mít nějaké speciální bydlení. Žalovaný uvedl, že nové bydlení si nesehnal zatím pouze proto, že chce nadále bydlet na venkově v obdobných podmínkách, které má nyní u žalobkyně. Taková skutečnost ovšem opět nemůže být k tíži žalobkyně. Pro posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně je poté zcela bezpředmětné, že dosud nedošlo k vypořádání majetku, který mají účastníci ve společném jmění, neboť dům, z něhož se žalovaný má v souladu s podanou žalobou vystěhovat, není ve společném jmění účastníků. Na rozhodnutí v této věci pak nemá vliv ani skutečnost, že žalovaný měl darovat pozemek ve svém vlastnictví synovi účastníků, neboť to byla svobodná vůle žalovaného, tato skutečnost neopravňuje žalovaného k užívání majetku žalobkyně. Ze všech shora uvedených důvodů soud podané žalobě jakožto oprávněné vyhověl, neboť nárok žalobkyně je uplatněn zcela v souladu s požadavky § 769 o.z., když zákon bez dalšího poté ani neukládá povinnost zajistit žalovanému náhradní bydlení.

7. Pro vystěhování (vyklizení) byla žalovanému soudem stanovena v souladu s § 160 odst.1 o.s.ř. lhůta 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud neshledal důvod k prodloužení této lhůty. V tomto soud odkazuje na odůvodnění rozsudku shora, podle něhož žalovaný měl dostatečný časový prostor k tomu, aby si našel nové bydlení a žalovaný není ani osobou s nízkým příjmem či zdravotním omezením, které by mu znemožňovaly si nové bydlení sehnat. Soud proto v daném případě považuje lhůtu 15 dnů od právní moci rozsudku stanovenou § 160 odst.1 o.s.ř. za dostatečnou k tomu, aby žalovaný předmětnou nemovitost vyklidil, pakliže to dosud neučinil.

8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Soud neshledal důvod pro aplikaci § 150 o.s.ř. navrženou ze strany žalovaného. Ustanovení § 150 o.s.ř. opravňující soud k moderaci náhrady nákladů řízení je výjimečným postupem. Při zvažování aplikace tohoto ustanovení je nutné pohlížet na věc pohledem úspěšného účastníka, který důvodně hájil svá porušená práva či právem chráněné zájmy. Moderační právo slouží k řešení situace, kdy je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá práva či oprávněné zájmy, obdržel náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil. V dané věci byl žalovaný procesně neúspěšným účastníkem, který byl žalobkyní s dostatečným časovým předstihem před podáním žaloby vyzván k dobrovolnému vyklizení nemovitosti, měl tedy možnost zabránit podání žaloby a vzniku povinnosti k náhradě nákladů řízení. Žalovaný není osobou žijící na hranici životního minima, jeho měsíční příjmy jsou více než standardní. V tom, aby žalovaný předešel podání žaloby mu nebránil ani jeho zdravotní stav, když netrpí zdravotním postižením či omezením, které by mu neumožňovalo dobrovolné splnění nároku uplatněného žalobkyní. Naopak žalobkyně neměla jinou možnost, jak se domoci vystěhování žalovaného z nemovitosti ve svém vlastnictví užívané žalovaným neoprávněně, pakliže k vystěhování žalovaného z nemovitosti nedošlo ani po několika měsících od rozvodu manželství.

9. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení proti žalovanému, která spočívá v náhradě za zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, dále odměně advokáta za 5 úkonů právní služby po 1500 Kč/ úkon v souladu s § 9 odst.1 ve spojení s § 7 vyhlášky č.177/1996 Sb. ( převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba, písemné vyjádření ve věci samé a účast při jednání soudu ), dále náhradu hotových výdajů ve výši 1500 Kč v souladu s § 13 odst.3 cit. vyhlášky a 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně prokázal, že je jejím plátcem.