27 C 236/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou v právní věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 , se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , zastoupen: Anonymizováno . Jméno zainteresované osoby 0/0 , advokát, Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 , Adresa zainteresované osoby 1/0 , o zaplacení částky 22 259,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 400 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 3722,46 Kč, smluvní pokuty ve výši 5136,74 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2110,99 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 14 587,4 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 122,46 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 22 259,20 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, .

2. Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit, vyhodnotil informace získané od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, které žalovaný uvedl v Žádosti o úvěr.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky spolu se sjednanou odměnou a náklady v souvislosti s poskytnutím úvěru ve výši 17 184 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 2656Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr ze dne , datum, , z níž vyplývá, že žalovaný je zaměstnán s příjmem ve výši 28718 Kč měsíčně, bydlí v nájmu, nemá vyživovací povinnost, hradí částku 6860 Kč měsíčně v souvislosti s bydlením a energiemi, částku 2000 Kč měsíčně za jídlo a osobní náklady, částku 1000 Kč měsíčně za spoření a pojištění a dále hradí splátky půjček ve výši 6640 Kč měsíčně. Příjem žalovaného byl ověřen prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek ( zjištěno z žádosti o úvěr ze dne , datum, , dohody o změně pracovní smlouvy ze dne , datum, a výplatních pásek za měsíc červenec – září 2021 ). Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy k této ). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno ( zjištěno z dopisu ze dne , datum, adresovaného žalovanému ). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ). Podle tvrzení žalobce uhradil žalovaný z titulu shora uvedené smlouvy částku 6600 Kč.

5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ).

6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.

8. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

9. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným řádně zkoumal schopnost žalované splácet úvěr.

10. Žalobce se nedostavil k ústnímu jednání soudu, soud jej proto nemohl poučit v souladu s § 118a o.s.ř. o nutnosti označit důkazy k tomu, zda a jakým konkrétním způsobem na základě jakých konkrétních listin byly ověřovány pravidelné měsíční výdaje žalovaného. Podle názoru soudu lze považovat za dostatečně zjištěný a ověřený příjem žalovaného ve výši 28 718 Kč měsíčně. Pokud jde o pravidelné měsíční výdaje žalovaného, tak zde nelze konstatovat, že tyto byly ověřeny a že se právní předchůdce žalobce pouze nespolehl na informace sdělené žalovaným. Pokud se právní předchůdce žalobce pouze spokojil se sdělením žalovaného ohledně výše měsíčních výdajů, tak nelze konstatovat, že by posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tím spíše při zohlednění skutečnosti, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že již hradí jiný závazek. S ohledem na již existující zadluženost žalovaného v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru bylo na místě o to pečlivěji zkoumat a posoudit, zda je žalovaný schopen dalšího dluhového zatížení.

11. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, v rozsahu, v jakém zůstal dosud nezaplacen. Pohledávka ze shora specifikované smlouvy za žalovaným byla na žalobce postoupena, z čehož je nutné dovodit aktivní legitimaci žalobce ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Zároveň je ale nutné zohlednit, že žalovanému byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaný z titulu této smlouvy již podle tvrzení žalobce uhradil celkem částku 6600 Kč. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný, tvrzení žalobce nevyvrátil. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 13400 Kč jakožto zbylé části poskytnutých a dosud nezaplacených peněžních prostředků. Co do zbylé žalobcem požadované částky byla podaná žaloba s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy zamítnuta, neboť se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.

12. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce ani žalovaný se k ústnímu jednání soudu nedostavili, žalobce proto nemohl být soudem poučen ve smyslu §118 a o.s.ř. ohledně doplnění současných příjmů, výdajů a celkové současné majetkové situace žalovaného pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny. Soudu tedy nezbylo jinak, než vyjít z naposledy zjištěného příjmu žalovaného ve výši 28 718 Kč, neboť tento byl právním předchůdcem žalobce podle názoru soudu zjištěn a ověřen. Pokud však je o výdaje žalovaného, tak tyto spolehlivě zjištěny a ověřeny v době před uzavřením smlouvy o úvěru nebyly, proto soudu nezbylo jinak než zohlednit, že od doby poskytnutí prostředků úvěru žalovanému (, datum, ) se obecně podstatně zvýšily výdaje spojené se zajištěním bydlení, úhradou energií a běžných životních potřeb, s ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalovaný by měl být schopen zaplatit žalobci částku 13400 Kč jakožto zbylou část poskytnutých a dosud nezaplacených prostředků ve splátkách po 1000 Kč měsíčně, tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšnějším účastníkem byl žalovaný ( neboť pro určení míry úspěchu je nutné zohlednit i žalobcem požadované příslušenství ve formě úroku a úroku z prodlení), a měl by proto proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však zůstal ve věci zcela nečinný, žádné náklady mu v řízení nevznikly, a proto bylo soudem rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku shora.