27 C 247/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce se sídlem Adresa žalobce , zastoupen: Jméno Zástupce se sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného A , bytem Adresa žalovaného A , o zaplacení částky 36 855,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 000 Kč, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 19 855,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 338,28 Kč od 9. 11. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 36 855,94 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 10.7.2024. Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit, a to podle interní metodiky. Žalobce nahlédl do příslušných databází (zejména insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, registr neplatných dokladů, registr Telcostore, katastr nemovitostí ). Žalobce zjistil a ověřil příjem žalovaného ve výši 25966 Kč měsíčně, a dále vycházel z informací získaných od žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobcem dne 10.7.2024 Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 48 300 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem a poplatkem v denních splátkách ve výši 139,55 Kč ( zjištěno ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, a z předpisu splátek). Žalobce poskytl žalovanému prostředky celkem ve výši 17 000 Kč na bankovní účet vedený na jméno žalovaného (zjištěno z přípisu , právnická osoba, ., ze dne 11.7.2025). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobcem posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným, byl zjištěn a ověřen příjem žalovaného ve výši 25966 Kč měsíčně (zjištěno z listiny nazvané Identifikované příjmy). Ohledně výdajů žalovaného bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy neměl žádné půjčky, výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného na bydlení měla činit 5700 Kč a výše dalších blíže nespecifikovaných nezbytných výdajů žalovaného měla činit 6500 Kč (zjištěno z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti ). Z výpisu z běžného účtu žalovaného pořízeného automatizovaným systémem Kontomatik bylo soudem zjištěno, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy s žalobcem jiné závazky u společnosti , právnická osoba, taktéž pravidelně sázel u společnosti , Anonymizováno, . Žalovaný své závazky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 10.7.2024 s žalobcem nesplnil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ).

4. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

6. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Předně je nutné zohlednit, že žalobce uzavíral smlouvu o úvěru s žalovaným v době, kdy žalovaný již měl mít jiné závazky a navíc z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný se věnoval hazardu, konkrétně sázkám u společnosti Fortuna, bylo tedy na místě o to důkladněji zkoumat, zda majetková situace žalovanému umožňuje další dluhové zatížení. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobce zjistil a ověřil, že měsíční příjem žalovaného činil v době uzavření předmětné smlouvy částku 25 966 Kč. Z provedeného dokazování však již nelze učinit závěr o tom, zda a jakým konkrétním způsobem byla žalobcem ověřena měsíční výše výdajů žalovaného. Není zjevné, zda ohledně měsíčních výdajů žalovaného nevycházel žalobce pouze ze sdělení žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného pořízeného systémem Kontomatik nelze učinit žádné závěry o tom, jaké byly pravidelné měsíční výdaje žalovaného spojené zejména se zajištěním bydlení a základních životních potřeb. Žalobce se nedostavil k ústnímu jednání soudu a soud jej proto nemohl ve smyslu § 118a o.s.ř. poučit o tom, že neunáší důkazní břemeno ohledně skutečnosti, zda a jakým způsobem byla ověřena měsíční výše výdajů žalovaného. Nadto soud dodává, že pakliže se žalobce ohledně výše měsíčních výdajů spolehl pouze na sdělení žalovaného, nelze takový postup považovat za posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí.

7. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno o tom, že byly ověřeny měsíční výdaje žalovaného natolik dostatečně, aby bylo možné dospět k závěru, že žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné hledět na smlouvu o úvěru jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobci zaplatit v rozsahu, v jakém jej dosud nezaplatil. Žalovanému byly žalobcem poskytnuty z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 17000 Kč, když žalovaný z titulu této smlouvy podle tvrzení žalobce neuhradil ničeho. Žalovaný tvrzení žalobce nevyvrátil, zůstal ve věci zcela nečinný. Soud proto podané žalobě vyhověl co do zaplacení částky 17000 Kč jakožto žalovanému poskytnutých prostředků, které zůstaly ze strany žalovaného nezaplaceny. Co do zbylé žalobcem požadované částky ( tj. pro sjednané poplatky, jiné příslušenství či smluvní pokuty) byla podaná žaloba s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy zamítnuta, neboť se jedná o sankce a poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.

8. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce ani žalovaný se k ústnímu jednání soudu nedostavili, žalovaný proto nemohl být soudem poučen ve smyslu §118 a o.s.ř. ohledně nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně současných měsíčních příjmů, výdajů a celkové současné majetkové situace žalovaného pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny. Soudu tedy nezbylo jinak, než aby pro účely stanovení doby splatnosti vyšel z naposledy zjištěných měsíčních příjmů žalovaného, tedy z příjmů zjištěných v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Za situace, kdy byl zjištěn a ověřen příjem žalovaného ve výši cca 26 000Kč měsíčně, vyšel z takového příjmu pro účely stanovení doby splatnosti i soud. Pokud však jde o výši měsíčních výdajů žalovaného, tak tyto nebyly žalobcem řádně zjištěny, soud tedy vyšel ze skutečnosti, že v mezidobí od roku 2024, kdy došlo k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, dosud, se obecně zvýšily měsíční výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb (bydlení, strava ), navíc žalovaný má i další závazky, proto soud dospěl k závěru, že je na místě uložit žalovanému zaplatit poskytnuté prostředky žalobci ve splátkách po 1000 Kč měsíčně, tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci poskytnuté a dosud nesplacené prostředky úvěru pod ztrátou výhody splátek, a to v souladu se závěry vyslovenými Krajským soudem v Českých Budějovicích v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94 či rozsudku č.j.5 Co 254/2024-105, kdy tento postup je opřen o § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v něm uvedenou zásadu spravedlivého uspořádání vztahu věřitele a dlužníka. Ostatně je i dlouhodobou soudní praxí, že v drtivé většině případů soudy povolují splátky právě pod ztrátou jejich výhody. V daném případě soud považuje za spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovit splátky přiznaného plnění pod ztrátou výhody splátek, když soud neshledal žádné konkrétní důvody k tomu, aby se odchýlil od závěrů vyslovených Krajským soudem v Českých Budějovicích zejména v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94. Ztrátou výhody splátek je míněno, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi (žalovanému ), s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

10. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobcem požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.

11. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšnějším účastníkem byl žalovaný, měl by proto proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však zůstal ve věci zcela nečinný, žádné náklady mu tak v tomto řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku shora.