27 C 262/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , se sídlem Adresa žalobce , zastoupen: Jméno Zástupce , advokát, se sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 10 173,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 000 Kč, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 3 173,67 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 334 Kč od 22. 4. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 293 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 10 173,67 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, .

2. Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit, nahlédl do příslušných databází (zejména insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, registr neplatných dokladů, registr Telcostore ). Žalobce zjistil a ověřil příjem žalovaného ve výši 34 532 Kč měsíčně, a dále vycházel z informací získaných od žalovaného.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobcem dne , datum, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 7000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za sjednání ve výši 2030 Kč, a to do , datum, ( zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným ). Žalobce poskytl žalovanému prostředky ve výši 7000 Kč dne , datum, na bankovní účet vedený na jméno žalovaného (zjištěno z přípisu , právnická osoba, ., ze dne , datum, ). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobcem posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným, byl zjištěn a ověřen příjem žalovaného ve výši 34532 Kč měsíčně (zjištěno z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti a z listiny nazvané Identifikované příjmy ). Ohledně výdajů žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný měl splácet v době uzavření smlouvy s žalobcem již další závazky, a to ve výši 4 000 Kč měsíčně, výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného na bydlení měla činit 3000 Kč, výše dalších blíže nespecifikovaných nezbytných výdajů žalovaného měla činit 1000 Kč a výše ostatních zbytných výdajů měla činit 5000 Kč (zjištěno z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti ). Žalovaný své závazky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, s žalobcem nesplnil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ).

5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

7. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Předně je nutné zohlednit, že žalobce uzavíral smlouvu o úvěru s žalovaným v době, kdy žalovaný již měl mít jiné závazky, na které měl splácet měsíčně částku 4 000 Kč. Bylo tedy na místě o to důkladněji zkoumat, zda je žalovaný schopen spolu s již existujícími závazky hradit ještě závazek další. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobce zjistil a ověřil, že měsíční příjem žalovaného činil v době uzavření předmětné smlouvy částku 34 532 Kč. Z provedeného dokazování však již nelze učinit závěr o tom, zda a jakým konkrétním způsobem byla ověřena měsíční výše výdajů žalovaného. Není zjevné, zda ohledně měsíčních výdajů žalovaného nevycházel žalobce pouze ze sdělení žalovaného. Navíc měsíční výše výdajů spojených s bydlením a dalších nezbytných výdajů, z níž žalobce vycházel, se soudu jeví jako nepřiměřeně nízká a neodpovídající měsíčním výdajům, které musí běžně člověk vynakládat v souvislosti s bydlením a se zajištěním nezbytných životních potřeb jako je bydlení či strava.

8. Žalobce se nedostavil k ústnímu jednání soudu a soud jej proto nemohl ve smyslu § 118a o.s.ř. poučit o tom, že neunáší důkazní břemeno ohledně skutečnosti, zda a jakým způsobem byla ověřena měsíční výše výdajů žalovaného. Nadto soud dodává, že pakliže se žalobce ohledně výše měsíčních výdajů spolehl pouze na sdělení žalovaného, nelze takový postup považovat za posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí.

9. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno o tom, že byly ověřeny měsíční výdaje žalovaného natolik dostatečně, aby bylo možné dospět k závěru, že žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné hledět na smlouvu o úvěru jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobci zaplatit v rozsahu, v jakém jej dosud nezaplatil. Žalovanému byly žalobcem poskytnuty z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 7000 Kč, když žalovaný z titulu této smlouvy podle tvrzení žalobce neuhradil ničeho. Žalovaný tvrzení žalobce nevyvrátil, zůstal ve věci zcela nečinný. Soud proto podané žalobě vyhověl co do zaplacení částky 7000 Kč jakožto žalovanému poskytnutých prostředků, které zůstaly ze strany žalovaného nezaplaceny. Co do zbylé žalobcem požadované částky ( tj. pro sjednané poplatky, jiné příslušenství či smluvní pokuty) byla podaná žaloba s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy zamítnuta, neboť se jedná o sankce a poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.

10. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce ani žalovaný se k ústnímu jednání soudu nedostavili, žalobce proto nemohl být soudem poučen ve smyslu §118 a o.s.ř. ohledně nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně současných měsíčních příjmů, výdajů a celkové současné majetkové situace žalovaného pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny, resp. pro konstatování, že žalovaný je schopen zaplatit žalobcem poskytnutou jistinu v klasické lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 o.s.ř.. Soudu tedy nezbylo jinak, než aby pro účely stanovení doby splatnosti vyšel z naposledy zjištěných měsíčních příjmů žalovaného, tedy z příjmů zjištěných v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Za situace, kdy byl zjištěn a ověřen příjem žalovaného ve výši cca 34500 Kč měsíčně, vyšel z takového příjmu pro účely stanovení doby splatnosti i soud. Pokud však jde o výši měsíčních výdajů žalovaného, tak tyto nebyly žalobcem řádně zjištěny, soud tedy vyšel ze skutečnosti, že v mezidobí od roku 2023, kdy došlo k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, dosud, se obecně zvýšily měsíční výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb (bydlení, strava ), navíc žalovaný má i další závazky, proto soud dospěl k závěru, že je na místě uložit žalovanému zaplatit poskytnuté prostředky žalobci ve splátkách po 1000 Kč měsíčně, tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci poskytnuté a dosud nesplacené prostředky úvěru pod ztrátou výhody splátek, a to v souladu se závěry vyslovenými Krajským soudem v Českých Budějovicích v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94 či rozsudku č.j.5 Co 254/2024-105, kdy tento postup je opřen o § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v něm uvedenou zásadu spravedlivého uspořádání vztahu věřitele a dlužníka. Ostatně je i dlouhodobou soudní praxí, že v drtivé většině případů soudy povolují splátky právě pod ztrátou jejich výhody. V daném případě soud považuje za spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovit splátky přiznaného plnění pod ztrátou výhody splátek, když soud neshledal žádné konkrétní důvody k tomu, aby se odchýlil od závěrů vyslovených Krajským soudem v Českých Budějovicích zejména v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94. Ztrátou výhody splátek je míněno, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi (žalovanému ), s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

12. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobcem požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.

13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšnější žalobce má v poměrné výši při zohlednění míry úspěchu a neúspěchu právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalované. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměnou za 3 úkony právního zástupce žalobce provedené do podání žaloby po 300 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), dále náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 300 Kč a 21 % DPH. Úspěch žalobce činil 56,8% (když pro zjištění míry úspěchu je nutné zohlednit i žalobcem požadované příslušenství), úspěch žalovaného činil 43,2%, z tohoto důvodu má žalobce právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 13,6%, tedy na částku 293 Kč. O výši odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce soud rozhodl v souladu s § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., s ohledem na formulářový charakter žaloby.