27 C 298/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , se sídlem Adresa žalobce , zastoupen: Jméno Zástupce Anonymizováno ., advokát, se sídlem Jméno advokáta / Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 311 384,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 164 045,04 Kč, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 147 339,11 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 8 400,74 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 311 384,15 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 5,9 % ročně z částky 308 025,75 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 5,9 % ročně z částky 3 358,4 Kč od 2. 2. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, .. Žalovanému byly na základě shora specifikované smlouvy poskytnuty prostředky ve výši , částka, . Žalovaný uhradil z titulu shora specifikované smlouvy částku , částka, , zbytek svého dluhu neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit. Žalovaný byl dotazován na své majetkové poměry, uvedl, že pobírá příjem ve výši , částka, měsíčně. Žalovaným sdělený příjem byl ověřen pracovníkem banky. Ohledně pravidelných měsíčních výdajů žalovaného uvedl žalovaný, že tyto činí , částka, . Právní předchůdce žalobce stanovil výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného na částku , částka, s využitím statistických údajů, když zohlednil i skutečnost, že žalovaný měl revolvingový úvěr s orientační splátkou , částka, a úvěr pro fyzické osoby se splátkou , částka, ( tento byl v rámci předmětné úvěrové smlouvy zkonsolidován ).

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky spolu s úrokem sjednaným ve výši 5,9% a poplatky, to vše ve splátkách po , částka, měsíčně ( zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi společností , právnická osoba, ., a žalovaným ). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce posouzena úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný uvedl v rámci žádosti o úvěr, že pobírá příjem ve výši , částka, měsíčně. Příjem uvedený žalovaným byl ověřen na základě příchozích transakcí na účet žalovaného. Ohledně pravidelných měsíčních výdajů žalovaného vyšel právní předchůdce žalobce z částky , částka, , když zohlednil, že žalovaný uvedl jako své pravidelné měsíční výdaje částku , částka, a nebyl v aktivním insolvenčním řízení. Dále byla ověřena předchozí splátková morálka žalovaného. Právní předchůdce žalobce dále vyšel z dat sdělených žalovaným ohledně počtu vyživovacích povinností, způsobu bydlení atd. a dále zohlednil výši pravidelných měsíčních výdajů vycházející ze statistických údajů. Dále bylo právním předchůdcem žalobce zjištěno, že žalovaný měl další úvěry, a to revolvingový úvěr s orientační splátkou , částka, a úvěr pro fyzické osoby se splátkou , částka, , který byl v rámci předmětné úvěrové smlouvy zkonsolidován (zjištěno z Posouzení úvěruschopnosti klienta). Z výpisů z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného u společnosti , právnická osoba, . pod č., č. účtu, bylo soudem zjištěno, že v měsíci dubnu 2019 činil počáteční zůstatek prostředků na účtu částku , částka, a konečný zůstatek , částka, , výdaje přesahovaly výši příjmu, v měsíci květnu 2019 činil počáteční zůstatek prostředků na účtu částku , částka, a konečný zůstatek minus , částka, , výdaje přesahovaly výši příjmu, v měsíci červnu 2019 činil počáteční zůstatek prostředků na účtu částku minus , částka, a konečný zůstatek , částka, , výdaje přesahovaly výši příjmu ( zjištěno z výpisu z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného u společnosti , právnická osoba, . pod č., č. účtu, , za měsíc duben – červen 2019 ). Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy k této ). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno ( zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, adresovaného žalovanému ). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ).

5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ).

6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

8. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr. Podle názoru soudu byl v posuzovaném případě dostatečně ověřen jen příjem žalovaného ve výši , částka, měsíčně. Ohledně pravidelných měsíčních výdajů žalovaného nelze na základě žalobcem uvedených tvrzení a doložených či označených důkazů konstatovat, že pravidelné měsíční výdaje žalovaného byly posouzeny s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce stanovil výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného v částce , částka, , přičemž měl vyjít mimo jiné z informací sdělených žalovaným ohledně počtu vyživovaných osob a způsobu bydlení. Není ovšem zjevné, jaké konkrétní skutečnosti zjistil právní předchůdce žalobce o tom, zda a kolik vyživovacích povinností žalovaný má, jaký je způsob jeho bydlení, jaké jsou měsíční náklady spojené s bydlením a stravou žalovaného jakožto nutnými výdaji, které musí běžně člověk vynakládat. Není pak ani zjevné, zda a jakým konkrétním způsobem byla ověřena výše pravidelných měsíčních výdajů sdělených žalovaným. Pakliže se právní předchůdce žalobce pouze v tomto spolehl na sdělení žalovaného, že výše jeho pravidelných měsíčních výdajů činí , částka, , nelze toto považovat za posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Nadto je třeba upozornit i na skutečnost, že částka , částka, uvedená žalovaným jakožto výše měsíčních výdajů, je částkou nereálnou, která neodpovídá nákladům běžně vynakládaným v souvislosti s bydlením, stravou a ošacením. Na výše uvedeném názoru soudu nic nemění ani skutečnost, že právní předchůdce žalobce stanovil výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného s využitím statistických dat na částku , částka, měsíčně, když z výpisu z účtu žalovaného za poslední tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru vyplývá, že měsíční výdaje žalovaného přesahovaly nejen částku , částka, , ale celkový měsíční příjem žalovaného. Za uvedené období vykazoval účet žalovaného buď velmi nízký zůstatek prostředků nebo dokonce zůstatek záporný, když takové zůstatky neumožňovaly žalovanému hradit splátku přesahující , částka, měsíčně. Žalovaný navíc již před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru měl dva další úvěry, jeden s měsíční splátkou ve výši , částka, a druhý s měsíční splátkou ve výši , částka, . Skutečnost, že úvěr s měsíční splátkou , částka, byl zkonsolidován na základě smlouvy o úvěru, od níž žalobce v daném případě odvíjí nárok na zaplacení dlužné částky, nic nemění na tom, že v důsledku předmětné smlouvy o úvěru se navýšilo dluhové zatížení žalovaného. Soud má za to, že za situace, kdy žalovanému byl předmětný úvěr poskytován v době, kdy měl jiné úvěry a kdy stav prostředků na účtu vedeném na jméno žalovaného neumožňoval hrazení splátky přesahující částku , částka, měsíčně, bylo na místě zabývat se mnohem důkladněji posouzením majetkové situace žalovaného pro účely konstatování, že je schopen dalšího dluhového zatížení.

9. Žalobce se nedostavil k ústnímu jednání soudu, soud jej proto nemohl poučit v souladu s § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem, na základě jakých konkrétních listin byly ověřovány pravidelné měsíční výdaje žalovaného v době předcházející uzavření smlouvy.

10. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že žalobcem nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné hledět na předmětnou smlouvu o úvěru jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, a to v rozsahu, v jakém zůstal nezaplacen. Pohledávka za žalovaným ze shora specifikované smlouvy o úvěru byla na žalobce postoupena, z čehož je nutné dovodit aktivní legitimaci žalobce ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Zároveň je ale nutné zohlednit, že žalovanému byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši , částka, , když žalovaný z titulu této smlouvy uhradil celkem částku , částka, , z titulu této smlouvy je proto žalovaný povinen zaplatit žalobci částku , částka, jakožto zbylou část poskytnutých prostředků, které zůstaly žalovaným nezaplaceny. Soud tedy vyhověl podané žalobě co do zaplacení částky , částka, . Co do zbylé části žalobcem požadované částky byla podaná žaloba zamítnuta s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy, neboť co do zbylé částky se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.

11. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne , datum, je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce ani žalovaný se k ústnímu jednání soudu nedostavili. Žalobce proto nemohl být soudem poučen ve smyslu §118 a o.s.ř. o nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně současných měsíčních příjmů, výdajů a celkové majetkové situace žalovaného pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny, kdy je důkazním břemenem žalobce prokázat, že žalovaný je schopen zaplatit poskytnuté prostředky ve lhůtě požadované žalobcem a že taková lhůta je lhůtou přiměřenou poměrům žalovaného ve smyslu §87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce z výše uvedeného důvodu nemohl být soudem poučen ani tom, že v případě nedoplnění tvrzení a neoznačení důkazů ohledně současné majetkové situace žalovaného nese žalobce nebezpečí, že bude určena splatnost poskytnutých a dosud nezaplacených prostředků žalovanému ve splátkách v nízké měsíční výši. Soudu nezbylo jinak, než aby pro účely stanovení splatnosti vyšel z naposledy zjištěného měsíčního příjmu žalovaného, tj. příjmu zjištěného právním předchůdcem žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným ze dne , datum, . Za situace, kdy tehdy byl zjištěn a ověřen příjem žalovaného ve výši , částka, měsíčně, který lze v současné době považovat za již poměrně nízký, a při zohlednění skutečnosti, že v mezidobí od roku 2019, kdy došlo k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, dosud, se obecně podstatně zvýšily měsíční výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb (bydlení, strava ), a taktéž při zohlednění skutečnosti, že zůstatky prostředků na účtu žalovaného v době těsně předcházející uzavření předmětné smlouvy o úvěru vykazovaly buď velmi nízké kladné hodnoty nebo dokonce hodnotu zápornou, má soud za to, že je na místě uložit žalovanému zaplatit zbylou část poskytnutých prostředků ve splátkách po , částka, měsíčně, tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci poskytnuté a dosud nesplacené prostředky úvěru pod ztrátou výhody splátek, a to v souladu se závěry vyslovenými Krajským soudem v Českých Budějovicích v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94 či rozsudku č.j.5 Co 254/2024-105, kdy tento postup je opřen o § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v něm uvedenou zásadu spravedlivého uspořádání vztahu věřitele a dlužníka. Ostatně je i dlouhodobou soudní praxí, že v drtivé většině případů soudy povolují splátky právě pod ztrátou jejich výhody. V daném případě soud považuje za spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovit splátky přiznaného plnění pod ztrátou výhody splátek, když soud neshledal žádné konkrétní důvody k tomu, aby se odchýlil od závěrů vyslovených Krajským soudem v Českých Budějovicích zejména v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94. Ztrátou výhody splátek je míněno, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi (žalovanému ), s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

13. S ohledem na konstatování neplatnosti smluv a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobcem požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.

14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl procesně úspěšnějším účastníkem ve věci, neboť pro účely konstatování míry úspěchu je nutné zohlednit i žalobcem požadované příslušenství. Žalovaný by proto měl proti žalobci v poměrné výši právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však zůstal ve věci zcela nečinný, žádné náklady mu tak nevznikly, a proto bylo soudem rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku shora.