27 C 300/2021

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou v právní věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum , bytem adresa žalobkyně , zastoupena anonymizováno jméno příjmení , advokátem, se sídlem adresa , proti; žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum , IČO , bytem adresa žalované , zastoupena anonymizováno jméno příjmení , advokátkou, se sídlem adresa , o zaplacení částky 8 130 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 7 130 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 23 958 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 8 130 Kč představující náhradu škody za ztracené / odcizené sedlo. Žalobkyně uvedla, že dne 1. 3. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva o ustájení koně, na základě které se žalovaná zavázala, že žalobkyni pastevně ustájí koně a žalobkyně se oproti tomu zavázala, že bude hradit žalované cenu za ustájení ve výši 3 500 Kč měsíčně. Žalovaná v rozporu se smlouvou žalobkyni dne 27. 4. 2021 znemožnila další užívání stájí, resp. jí zamezila plnění náležící žalobkyni podle této smlouvy. Žalobkyně veškeré své smluvní povinnosti splnila, zejména řádně hradila nájemné vyjma jednoho nájemného ve výši 3 500 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalobkyni nebylo umožněno užívat stáje a další služby sjednané ve smlouvě, odstoupila žalobkyně písemně dne 27. 5. 2021 od Smlouvy o ustájení z důvodu porušení povinností na straně žalované. Žalobkyně fakticky projevila svou vůli od předmětné smlouvy odstoupit již dne 27. 4. 2021, nicméně uvedené odstoupení bylo pouze ústní. K odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně došlo zejména v návaznosti na skutečnost, že ze stáje žalované bylo ztraceno/odcizeno sedlo žalobkyně, které se nacházelo ve stáji, a to v místě k tomu určeném. Žalovaná odmítla nést jakoukoli odpovědnost za ztracené/odcizené sedlo, s čímž žalobkyně nesouhlasila, což vedlo k tomu, že tentýž den žalovaná„ vyhodila“ žalobkyni ze stájí i s koněm. Podle názoru žalobkyně byl součástí závazku žalované spočívajícího v pastevním ustájení koně mimo jiné dozor nad tímto koněm, a to od 1. 3. 2021. Podle názoru žalobkyně s ohledem na skutečnost, že sedlo je fakticky příslušenství koně a nadto se nacházelo ve stájích v místě k tomu určeném, nad kterými činila v souvislosti se smlouvou o ustájení koně dozor žalovaná, má žalobkyně za to, že ztráta/odcizení sedla jde ve smyslu § 2944 občanského zákoníku k tíži žalované, která nese odpovědnost za převzaté věci, které byly za úplatu uskladněny ve stáji žalované. Žalobkyně dále uvedla, že i pokud by soud neshledal povinnost žalované řádně nakládat s převzatými věcmi na základě smlouvy, pak by žalobkyni vzniklo právo na náhradu škody ve smyslu škody na odložené věci, když umístění sedla ve stáji nepochybně lze považovat za obvyklé uložení této věci, když s provozováním ustájení koně je z pravidla spojeno odkládání věcí (sedla). Žalobkyně uplatnila právo na náhradu škody řádně v 15 denní lhůtě, když ihned po zjištění chybějícího sedla uplatnila své právo na náhradu škody u žalované ústně. Požadovanou škodu žalobkyně vyčíslila částkou 9 000 Kč v souvislosti s náhradou za odcizené sedlo, 1 090 Kč za odcizený podbřišník, 890 Kč za odcizený potah, 650 Kč za odcizené třmeny. Na úhradu dlužné škody žalobkyně započetla částku 3 500 Kč jakožto svůj dluh ve vztahu k žalované z titulu předmětné smlouvy o ustájení koně, když uvedená částka 3 500 Kč skutečně i podle tvrzení žalobkyně zůstala žalované nezaplacena.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala, podala odpor proti soudem vydanému platebnímu rozkazu. Žalovaná učinila nesporným, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 1. 3. 2021 uzavřena v písemné formě smlouva o ustájení koně, jejímž předmětem bylo ustájení koně žalobkyni. Žalobkyně však od samého počátku nerespektovala žalovanou stanovená pravidla a požadavky. Žalovaná se toto snažila přehlížet, dne 26. 4. 2021 však žalovaná zjistila, že žalobkyně plánuje odchod ze stáje bez předešlého upozornění nebo podání výpovědi. V té době byla žalobkyně již v prodlení s platbou za ustájení za měsíc květen 2021. Dne 26. 4. 2021 žalovaná žalobkyni telefonicky kontaktovala a žalobkyně jí sdělila, že není spokojena a proto odchází. Žalovaná tedy žalobkyni vyzvala k úhradě dlužné platby za měsíc květen 2021, neboť žalobkyně podepsala smlouvu s měsíční výpovědní lhůtou. K tomuto žalobkyně žalované sdělila, že žalované ničeho nezaplatí. Žalobkyně přijela pro koně a začala se domáhat vstupu do skladu krmiv, který byl zamknut, neboť žalobkyně tvrdila, že v daném skladu má věci. Ze strany žalované bylo žalobkyni sděleno, že pokud tomu tak je, tak jí sklad odemkne až po řádném vyrovnání dluhu. Účastnice se tedy domluvily na 14:00 hodin následujícího dne. Žalobkyně následující den, tj. 27. 4. 2021, přijela, ale odmítla zaplatit a žalovaná odmítla odemknout sklad krmiv, žalobkyně z tohoto důvodu zavolala Policii ČR. Po příjezdu policie na místo se zúčastněné dohodly, že jediné řešení je, že žalobkyně se svým koněm okamžitě opustí ustájení, pokud nehodlá doplatit dluh. Následně žalobkyně začala tvrdit, že jí chybí sedlo, které měla ve skladu krmiv, sklad krmiv je veřejně přístupný a není předmětem ustájení. Dveře jsou poškozené a klíč je položen vedle. Žalovaná jej nenabízí k uchování věci, neboť slouží pouze jako sklad krmiva a pro úschovu potřeb nutných k péči o ustájené koně. Pokud si některé klientky nechávají v daném skladu předměty, jedná se však o jejich zodpovědnost. Mezi účastnicemi nebylo ničeho sjednáno o možnosti ponechat na pastvě nějaké movité věci. Žalovaná dále rozporovala výši náhrady škody požadovanou ze strany žalobkyně. Žalovaná namítla také pozdní uplatnění práva na náhradu škody ze strany žalobkyně ve smyslu § 2945 občanského zákoníku.

3. V reakci na tvrzení žalované žalobkyně doplnila, že dne 27. 4. 2021 se žalobkyně dostavila na místo, kde byl ustájen kůň, tak jak bylo jeho ustájení předmětem smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, přičemž žalovaná již na místě vyčkávala s tím, že má klíče od skladu a žalobkyni do skladu nepustí, dokud jí neuhradí částku 3 500 Kč, žalobkyně v tu chvíli nevěděla, že nějakou platbu žalované dluží. Žalobkyně tedy nejdříve nabídla žalované, že jí uhradí dlužnou částku neprodleně převodem a požádala žalovanou o umožnění přístupu k jejím věcem. Žalovaná však tento způsob úhrady odmítla a domáhala se úhrady ihned v hotovosti. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně potřebovala přístup k věcem neprodleně, obrátila se žalobkyně na Policii ČR a současně zavolala svého syna, aby jí v hotovosti přivezl potřebné finanční prostředky a uvedená věc s žalovanou mohla být ukončena. Žalobkyně se domnívá, že sedlo bylo odvezeno žalovanou. Dne 27. 4. 2021 po telefonátu žalobkyně dorazila na místo Policie ČR a vyzvala žalovanou k otevření předmětného skladu. Po otevření žalobkyně zjistila, že se zde nenachází sedlo žalobkyně, a proto konfrontovala žalovanou s dotazem, kde se sedlo nachází. Syn žalobkyně přivezl na místo požadované peněžní prostředky na úhradu dlužné platby ve výši 3 500 Kč, avšak žalovaná tyto prostředky odmítla přijmout. V tuto chvíli byly vztahy mezi žalobkyní a žalovanou natolik vyostřené, že jakákoli domluva nebyla možná. Žalobkyně se pouze s žalovanou domluvila na okamžitém ukončení smlouvy, a to pro výhružky ze strany žalované adresované žalobkyni v tom kontextu, že pokud bude kůň ustájen u žalované i nadále, pak by se mohl ztratit nebo by mohl utéct, její věci by se mohly ztratit. V tuto chvíli žalobkyně neměla zajištěné jiné ustájení koně, nicméně ze zoufalství a strachu o svého koně byla fakticky nucena ještě v uvedený den s koněm odejít. Pokud jde o sklad, v němž bylo umístěno předmětné sedlo žalobkyně, tak tento byl skladem veškerého příslušenství koní, a to nejen koně žalobkyně, ale taktéž ostatních koní, které byly u žalované ustájené. Sklad nebyl veřejně přístupný. K uvedenému skladu žalobkyně v minulosti disponovala klíčem stejně jako ostatní nájemci, kteří zde měli ustájené koně, nicméně při silném větru, několik dní před incidentem, došlo k vyvrácení dveří do tohoto skladu a sklad byl proto osazen novými dveřmi s novým zámkem. Od tohoto okamžiku byl k dispozici pouze jeden klíč, který se schovával do květináče pod buňkou. Podle tvrzení žalobkyně je zajištění skladu jakožto součásti Smlouvy o ustájení koně dle zvyklostí naprosto běžnou součástí ustájení koně, a to zejména v případě, kdy kůň není ustájen ve stáji, kde mohou být tyto věci ponechávány.

4. Podáním ze dne 8. 12. 2021 vzala žalobkyně podanou žalobu zpět, co do částky 1 000 Kč na náhradě škody za sedlo, v rozsahu zpětvzetí žaloby, tj.co do částky 1 000 Kč, bylo proto řízení v souladu s § 96 o.s.ř. zastaveno, a to usnesením ze dne 15. 12. 2021 č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 1.1.2022.

5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

6. Ze Smlouvy o ustájení koně ze dne 1. 3. 2021 uzavřené mezi žalobkyní označenou jakožto nájemce a žalovanou označenou jakožto pronajímatel bylo soudem zjištěno, že předmětem smlouvy bylo ustájení koně jménem [příjmení]. Žalobkyně s žalovanou se dohodly, že kůň bude pastevně ustájen ve stáji u žalované v [anonymizováno], a to od 1. 3. 2021 Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou, jak vyplývá z článku VI uvedené smlouvy. Mezi účastnicemi bylo ve smlouvě dohodnuto, že v ceně ustájení je dále zahrnuto za a) užívání výběhů, b) dozor, krmení koně senem, přísun vody, c) oblékání masky, dek, aplikace sprejů proti hmyzu, to vše dle dohody. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala hradit žalované za ustájení koně a shora specifikované činnosti částku 3 500 Kč měsíčně, a to nejpozději do 18. dne předcházejícího měsíce. Mezi účastnicemi byla dohodnuta možnost žalobkyně vypovědět smlouvu bez udání důvodu s tím, že výpovědní lhůta je jeden kalendářní měsíc. Smlouvu lze vypovědět písemnou formou.

7. Z dopisu ze dne 27. 5. 2021 adresovaného právním zástupcem žalobkyně žalované, nazvaného„ Odstoupení od smlouvy, výzva k vrácení sedla, předžalobní výzva k úhradě dluhu“ bylo soudem zjištěno, že s ohledem na skutečnost, že žalovaná v rozporu se smlouvou znemožnila žalobkyni dne 27. 4. 2021 další užívání stájí, resp. zamezila žalobkyni plnění náležející dle smlouvy, ačkoli žalobkyně splnila veškeré své závazky ze smlouvy, zejména řádně hradila nájemné vyjma jednoho nájemného, došlo podle názoru žalobkyně k podstatnému porušení smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou o ustájení koně. Z tohoto důvodu žalobkyně odstupuje od Smlouvy o ustájení koně ze dne 1. 3. 2021. Fakticky žalobkyně projevila vůli od předmětné smlouvy odstoupit již dne 27. 4. 2021, nicméně s ohledem na skutečnost, že odstoupení bylo pouze ústní, činí z opatrnosti odstoupení od smlouvy znovu. Z dopisu ze dne 27.5.2021 dále bylo zjištěno, že žalobkyně jím vyzvala žalovanou k vrácení sedla, které bylo pravděpodobně odcizeno ze stájí žalované s tím, že pokud žalovaná k dispozici předmětné sedlo nemá, vyzývá ji žalobkyně k úhradě náhrady škody v částce 10 934 Kč. Výše uvedená částka odpovídá obvyklé ceně sedla včetně příslušenství, tzn. 9 000 Kč (sedlo) + 1090 Kč (podbřišník) + 890 Kč (potah) + 3454 Kč (třmeny) – 3500 Kč (nájemné).

8. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 23. 5. 2021 bylo soudem zjištěno, že v uvedený den se žalovaná dostavila na Policii ČR pro účely podání vysvětlení z důvodu objasnění skutečností důležitých pro odhalení trestného činu nebo přestupku a jeho pachatele ve věci krádeže sedla [obec] – [celé jméno žalobkyně]. Žalovaná v rámci podání vysvětlení v uvedený den uvedla, že provozuje pastevní ustájení pro koně, když ustájeno je u ní 7 koní různých majitelů. Provoz funguje tak, že do ustájení má přístup kdokoli. Ohrada není zabezpečena. Dále žalovaná uvedla, že se v místě nachází buňka, která slouží jako zázemí pro majitele koní, když přijedou pečovat o své koně. V buňce jsou uskladněné věci potřebné pro chov a péči pro koně. Dále si zde majitelé koní nechávají svá sedla, krmení, deky ohlávky a čištění. [příjmení] není nijak zvlášť zabezpečena a každý je upozorněn, že si své věci nechává na vlastní riziko. [příjmení] od buňky je jen jeden, byl uložen v květináči pod buňkou a každý z majitelů koní o tom věděl. Žalovaná uvedla, že v buňce je uskladněno vícero sedel, o nichž žalovaná neví, komu patří. Žalovaná dále uvedla, že v buňce uskladněné sedlo žalobkyně měla, aby ho nemusela stále vozit. Zda tam však sedlo bylo stále, uvedla žalovaná, že neví, neboť někdy si majitelé svoje věci odvezou a pak zase přivezou. Mohlo se stát, že si sedlo žalobkyně odvezla.

9. Z účastnického výslechu žalobkyně provedeného při jednání soudu dne 4.1.2022 bylo soudem zjištěno, že hledala pastevní ustájení pro svého koně, toto nalezla u žalované v [anonymizováno]. Koně do předmětného ustájení k žalované stěhovala zhruba v polovině února 2021, byť smlouva byla uzavřena od 1. 3. 2021. Buňka, která se v místě ustájení nacházela, sloužila jednak jako sklad krmiva, ale taktéž sloužila k uskladnění sedel. Ohledně předmětné buňky bylo žalobkyni ze strany žalované výslovně řečeno, že do buňky si žalobkyně uloží sedlo, dále že zde na věšáku bude mít uzdečku. Ohledně uskladnění sedla se žalobkyně s žalovanou dohodly ústně, v písemné smlouvě toto nebylo. Za ustájení žalobkyně hradila žalované částku 3 500 Kč měsíčně. Žalobkyně nebyla s poskytováním služeb ze strany žalované v souvislosti s předmětným ustájením koně spokojená, rozhodla se, že půjde z ustájení pryč, nevěděla ovšem kdy. Dne 26. 4. 2021 byla žalobkyně na vyjížďce s koněm, následně po ošetření koně žalobkyně uložila sedlo a uzdečku na místo, které jí bylo v buňce určeno ze strany žalované, a poté žalobkyně předmětnou buňku opustila. Od předmětné buňky měli původně klíč všichni majitelé koní, kteří zde byli ustájeni. Buňka se zamykala, každý měl svůj klíč. Následně cca 2 týdny před incidentem, který se odehrál dne 27. 4. 2021, vítr vylomil dveře, buňka zůstala otevřená, žalovaná do této buňky dala jiné dveře, aby se buňka mohla zamknout a od těchto dveří již byl pouze jeden klíč, který se nechával v květníku na místě, o němž všichni majitelé koní věděli. Dne 26. 4. 2021 volala žalovaná žalobkyni s dotazem, zda žalobkyně chce ze stájí odejít. Žalobkyně k tomuto žalované sdělila, že spokojená ve stájích není a potvrdila žalované, že skutečně ze stájí má v plánu odejít s tím, že bude hledat boxové ustájení pro svého koně. Žalovaná v tomto kontextu vyzvala žalobkyni s tím, že jí žalobkyně dluží za ustájení 3 500 Kč. Žalovaná po žalobkyni požadovala zaplatit dlužnou částku 3 500 Kč. Účastnice si tedy domluvily schůzku na 27. 4., neboť v tento den byla žalobkyně domluvená s veterinářkou kvůli očkování předmětného koně. Žalobkyně dne 27. 4. 2021 přijela na místo ustájení koně, kde již byla přítomna žalovaná, přítel žalované a někteří majitelé koní. Žalobkyně po příjezdu zjistila, že buňka, v níž jsou uloženy věci potřebné k péči o koně, je zamčená. Z toho důvodu vyzvala žalobkyně žalovanou k otevření buňky. Žalovaná však otevření buňky odmítla s tím, že požadovala nejprve zaplacení dlužné částky 3 500 Kč. Žalobkyně k tomuto žalované sdělovala, že peníze přijdou žalované na účet, že tyto nemá v hotovosti u sebe. Žalovaná však trvala na tom, aby žalobkyně poskytla peněžní prostředky žalované v hotovosti. Žalobkyně sdělila žalované, že pakliže jí nebude zpřístupněna buňka, aby si mohla vzít věci pro koně, tak zavolá policii. Žalovaná k tomuto žalobkyni vyzvala, nechť policii zavolá, žalobkyně tedy policii zavolala. Mezi tím žalobkyně telefonicky kontaktovala svého syna a poprosila jej, zda může přijet na místo a přivézt žalobkyni částku 3 500 Kč. Syn se na místo dostavil, peníze přivezl, opakovaně je žalované nabízel. Žalovaná však převzetí peněžních prostředků odmítala. Po příjezdu policie byla předmětná buňka ze strany žalované zpřístupněna a žalobkyně po příchodu do buňky zjistila, že se tam nenachází sedlo jejího koně. Žalobkyně řekla“„ Ježiš marja a kde je to sedlo? [jméno], kde je sedlo?.“ Žalobkyně uvedla, že je zvláštním načasováním, že v předchozí den večer sedlo ukládá na místo do buňky a následující den do buňky žalobkyně přijede, buňka je znepřístupněna žalovanou, která znemožnila žalobkyni se do buňky dostat a následně je žalobkyní zjištěno, že se v buňce předmětné sedlo nenachází. K tomuto žalobkyně dále uvedla, že sedlo uložila do buňky v den předcházející shora popsanému incidentu, tj. 26.4.2021 poté, když se vrátila z vyjížďky. Žalobkyně dále v rámci svého účastnického výslechu uvedla, že v buňce bylo uloženo dalších 6 sedel pro koně, žalobkyni tedy přišlo podivné, že došlo ke zmizení právě jejího sedla. Podbřišník, potah a třmeny jsou příslušenstvím sedla, byly připevněné na sedle. Žalobkyně dále uvedla, že je naprosto běžné, že si majitelé koní ponechávají sedlo a věci potřebné k péči o koně v místě ustájení.

10. Následně soud provedl ještě doplnění účastnického výslechu žalobkyně, a to při ústním jednání dne 24.5.2022 rámci něhož žalobkyně uvedla, že poté co vstoupila do budky a zjistila, že tam sedlo není, obrátila se na žalovanou a řekla jí:„ Kristýnko, kde je to sedlo, vrať mi to sedlo, to sedlo tu včera bylo“ Žalovaná k tomuto žalobkyni odpověděla, že neví kde je a že si ho žalobkyně odvezla a neví o tom. Žalobkyně na toto odvětila:„ Nezlob se, buď mi to sedlo vrať, nebo mi to sedlo zaplať“. Žalobkyně dále ve vztahu žalované sdělila:„ Nezlob se, ty jsi to sedlo sebrala“. Žalobkyně dále uvedla, že si nevybavuje, zda žalované sdělila konkrétní částku k zaplacení. Dále žalobkyně uvedla, že žalované specifikovala, že zmizelo nastrojené sedlo a nastrojeným sedlem se rozumí komplet, podbřišník, třmeny a třmenové řemeny plus další součásti, které třeba na sedlech jsou, ale žalobkyně měla jen tohle.

11. Z účastnického výslechu žalované bylo soudem zjištěno, že s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nemohla najít ustájení pro koně, nabídla jí ustájení žalovaná. Žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 1.3.2021 smlouvu ohledně ustájení. [ulice] ustájení zahrnuje přístřešek, výběh, seno a vodu. Žalovaná popřela, že by vždy s ustájením koně bylo spojeno místo pro odkládání sedel. Žalovaná dále uvedla, že si není vědoma toho, co všechno si žalobkyně odkládala do buňky, která se v místě ustájení koně nacházela. Žalovaná dále uvedla, že mezi ní a žalobkyní nebylo řešeno, že si žalobkyně bude do buňky dávat sedlo. Předmětnou buňku, kam si ukládaly majitelky koní ustájených u žalované sedla, tak si majitelky koní pořídily pro sebe. Dne 26. 4. žalovaná zjistila od třetí osoby, že tato vyslechla telefonát, podle něhož se chystá žalobkyně odejít z ustájení od žalované. Žalovaná kontaktovala žalobkyni telefonicky s tím, že žalobkyně žalované potvrdila, že není v ustájení spokojená a chce odejít. Žalovaná proto vyzvala žalobkyni k úhradě dlužné ceny za ustájení s ohledem na skutečnost, že výpovědní lhůta podle smlouvy je 1 měsíc. Žalobkyně však na toto žalované odvětila, že jí nic nedluží. Následně dne 27. 4. se účastnice sešly u koní. Žalovaná na žalobkyni již čekala. Žalovaná se dotázala žalobkyně, zda jí žalobkyně přivezla peníze, k tomuto jí bylo ze strany žalobkyně řečeno, že jí nic nedluží a nezaplatí. Žalovaná na toto odvětila žalobkyni, že jí nepustí do buňky, dokud jí nedá peníze, aby neodešla s koněm již v tento den bez zaplacení. Žalobkyně k tomuto žalované sdělila, že u sebe peníze nemá. Žalobkyně následně zavolala policii. Po příjezdu policie se žalobkyně s žalovanou domluvily na tom, že žalobkyně okamžitě ustájení u žalované opustí. Následně holky odemkly žalobkyni buňku a ona si šla sbalit věci. V průběhu balení zjistila, že nemá sedlo. Žalobkyně se žalované dotazovala, kde je sedlo, obviňovala žalovanou, že ho má ona. Žalovaná otevřela auto, řekla, že klidně vezme policii domů k jejím koním či podívat se kamkoli, aby se ujistili, že žalovaná sedlo u sebe opravdu nemá. Policie místo prohledávala, fotografovala a incident skončil tak, že žalobkyně si domluvila jiné ustájení a koně si v tentýž den odvedla. Žalobkyně v předmětný den vyzývala žalovanou, ať jí vrátí sedlo. Žalovaná k tomuto žalobkyni sdělila, že žádné sedlo nemá. Nic více neproběhlo. V době, kdy byla mezi účastnicemi uzavřena smlouva o ustájení koně, tak žalovaná pouze řekla žalobkyni, že je na jejím uvážení, zda si do předmětné buňky bude dávat věci, nicméně holky si cenné věci do buňky nedávají. Ohledně buňky konkrétně žalovaná žalobkyni sdělila, že tam mají holky krmení, že si tam může dát krmení, ale že určené jako sedlovna to není. Žalovaná potvrdila, že do předmětné buňky zakoupila regály, protože žalobkyně si neustále stěžovala na bordel v buňce. Regály byly určeny na věci majitelek koní, které si majitelky určí samy. Žalovaná věděla, že si věci majitelky koní do předmětné buňky ukládají, nicméně tu buňku na toto nezařídila. Žalovaná potvrdila, že fotografie, které se nachází ve spise soudu, jsou fotografiemi předmětné buňky, kdy buňka je na místě pouze jedna. Žalovaná dále uvedla, že se rozbily staré dveře do buňky, a protože děvčata, která si předmětnou buňku pořídila, neměla dveře a přítel žalované na farmě staré dveře měl, tak se žalovaná nabídla, že dveře do této buňky doveze. [příjmení] od těchto náhradních dveří byl jeden. Věšáky do buňky umístily majitelky koní, žalovaná jim do tohoto nemluvila. V podstatě jim umožnila, že si tam buňku můžou dát, a to, zda si tam dají věci, je již na nich. Žalovaná si byla vědoma, že věci kolem koní majitelé koní ustájených u žalované v předmětné buňce umístěny mají. Žalovaná uvedla, že nechodila příliš často dovnitř do buňky, neví tedy, zda a jaké věci měla žalobkyně v předmětné buňce uskladněny.

12. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], který je synem žalobkyně, bylo soudem zjištěno, že na konci dubna 2021 mu žalobkyně telefonovala s tím, aby jí přivezl částku 3 500 Kč do [anonymizováno]. Poté, co svědek přijel na místo do [anonymizováno] s penězi, tak mu bylo řečeno, že tyto peníze jsou potřeba za ustájení s tím, že žalovaná nechce žalobkyni dát nějaké věci z toho ustájení, nechce jí vpustit dovnitř do boudy. Svědek tedy šel za žalovanou s tím, že přivezl peníze a tyto jí dá. Žalovaná mu k tomuto odvětila, že peníze nechce, že jsou zavolaní policisté. Svědek celou situaci vnímal tak, že poté, co bude zaplaceno, tak problém zmizí. Během čekání na policisty žalovaná sedla do auta a odjela. Následně se však na místo vrátila. Chvíli na to přijela policie a na místě bylo řečeno, že žalobkyně nemá uhrazen nájem a z toho důvodu žalovaná nechce žalobkyni pustit. Následně bylo mezi účastnicemi domluveno, že situace bude vyřešena tím, že žalobkyně koně odveze. Poté šla žalobkyně po zpřístupnění předmětné boudy do této boudy, z níž následně vyšla a řekla, že nemá sedlo. Dotazovala se, kde je sedlo a opět se strhla výměna názorů, kde se řešilo, kde má žalobkyně sedlo. Žalovaná na toto žalobkyni sdělila, že neví, kde sedlo žalobkyně má. Situace nikam nevedla, žalobkyně následně nahlásila ztrátu sedla ihned na místě policii. Policisté ještě vybízeli žalobkyni, ať se podívá, jestli skutečně v předmětné boudě toto sedlo není. Na místě probíhala diskuze, v rámci níž žalobkyně uváděla„ Prosím tě, [anonymizováno], to nemyslíš vážně, dej mi to sedlo, vždyť já ti to zaplatím, já ti dám i víc peněz, prostě mi vrať to sedlo.“. Policisté skutečnosti ohledně ztráty sedla sepsali a celý incident skončil, protože v tu chvíli situace neměla řešení.

13. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], majitelky koně ustájeného u žalované, bylo soudem zjištěno, že byla přítomna u koní, následně se na místo dostavila žalovaná a říkala, že přijede žalobkyně s tím, že odchází, že jí včera volala a řekla, že si chce koně odvézt. K tomuto jí žalovaná měla říct, že ano, ale že je potřeba zaplatit za měsíční výpovědní lhůtu. Následně po žalované přijela na místo žalobkyně, požadovala po žalované, aby jí pustila pro věci. Žalovaná žalobkyni sdělila, že pro věci jí pustí, až zaplatí dlužnou částku. K tomuto bylo žalované ze strany žalobkyně sděleno, že jí nic nedluží, že jí nic platit nebude. Následně žalobkyně volala policii s tím, že jí žalovaná nechce vpustit do buňky, dokud nezaplatí. K celému incidentu došlo koncem dubna 2021. Svědkyně si byla vědoma toho, že poté co se řešila policie, přišla žalobkyně s tím, že nemá sedlo. Svědkyně se dále vyjádřila k tomu, co je náplní pastevního ustájení u žalované, k tomuto uvedla, že oplocená ohrada, přístřešek pro koně, voda. Za ustájení koně platí svědkyně žalované částku 3 500 č měsíčně. Svědkyně dále uvedla, že si následně nechaly s ostatními majitelkami na ustájení přivézt buňku, protože si řekly, že je již nebaví vozit si sedla z domova. Žalovaná dala do buňky regály, protože žalobkyně si stěžovala, že nechce, aby se její věci dotýkaly věcí ostatních majitelů koní. Svědkyně uvedla, že do předmětné buňky si odkládali majitelé koní i sedla. Nicméně svědkyně měla jedno sedlo, které stálo dost peněz, a toto si tedy vozila s sebou. Svědkyně potvrdila, že do předmětné buňky si odkládala věci taktéž žalobkyně. Žalobkyně měla sedlo umístěno v předmětné buňce na stojanu. Buňka byla zamčená, následně někdy v únoru 2021 se rozbily dveře, nešly zavřít a žalobkyni proto sehnala od známého dveře náhradní, od nichž byl jeden klíč.

14. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], majitelky koně ustájeného u žalované, bylo soudem zjištěno, že svědkyně byla přítomna incidentu, v rámci něhož si žalobkyně odváděla svého koně z [anonymizováno], bylo to 27. 4. 2021, což si svědkyně pamatovala, neboť je to stále dokola řešeno. Svědkyně popsala situaci tak, že žalobkyně si chtěla odvézt svého koně, dlužila žalované nájem za koně a žalovaná jí proto nechtěla otevřít a vydat sedlo. Žalobkyně žalované sdělovala, že jí žádné peníze nedluží, nakonec došlo k otevření sedlovny ze strany žalované, aby žalobkyně mohla odejít, ale sedlo žalobkyně tam nebylo. Svědkyně dále uvedla, že pastevní ustájení znamená, že kůň je 24 hodin 7 dní v týdnu venku na pastvině, v zimním období servis kolem koně zahrnuje seno nebo příkrmy a tam kde není zdroj tekoucí vody, tak taktéž obstarání vody. Svědkyně dále uvedla, že za pastevní ustájení hradí na nájemném částku 3 500 Kč. Majitelé koní si odkládají věci v buňce, a to krmení, deky, sedla, uzdečky, čištění, věci na převlečení, helmy. Buňka patří slečně [příjmení] s tím, že žalovaná do buňky dokoupila regály. Děvčata, která mají koně ustájené u žalované, tak si všechna nechávají sedla v předmětné buňce.

15. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], který je přítelem žalované, bylo soudem zjištěno, že cca v dubnu 2021 byl přítomen situaci, kdy se mezi žalobkyní a žalovanou řešily vztahy ohledně nájemného, ohledně doplatku za koně, protože žalovaná měla informace, že žalobkyně chce odejít, nicméně žalobkyně byla v prodlení s úhradou nájmu. Na místě se následně řešilo odcizené sedlo, taktéž svědek byl kontrolován policií, zda nemá předmětné sedlo ve voze. Svědkovi bylo známo, že některé majitelky koní ustájených u žalované tlačily na to, aby měly nějaké zázemí pro sebe a koně a to se jim umožnilo. Vše si však zařizovaly samy, koupily si samy boudičku. Žalovaná jim byla nápomocná pouze s nákupem poliček. Svědek si byl v rámci incidentu vědom toho, že ke konci incidentu volala žalobkyně na svého syna, ať žalované zaplatí, když dostane to sedlo. Syn žalobkyně na toto však již nereagoval.

16. Z čestného prohlášení paní [jméno] [příjmení] ze dne 21. 1. 2022 bylo zjištěno, že tato se jakožto trenérka a rozhodčí pohybuje ve stájích po Jihočeském kraji a všech jí navštívených stájích je běžné, že je zde k dispozici prostor k uskladnění sedel, uzdeček, potřeb na lonžování, dek pro koně, krmení a dalších potřeb pro koně a jezdce.

17. Z čestného prohlášení pana [jméno] [příjmení] ze dne 22. 1. 2022 bylo soudem zjištěno, že při ustájení koně je obvyklé, že má majitel ustájeného koně k dispozici místo na uložení nezbytných věcí potřebných k manipulaci z ustájeného koně (jedná se o sedlo, uzdečku, ohlávku, vodítko, čištění a deku na koně případně další věci).

18. Z čestného prohlášení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 21. 1. 2022 bylo soudem zjištěno, že tato byla 8 let v pozici ustajovatele a nyní má jakožto majitelka koně ustájeného v nájemním ustájení a v rámci praxe na SOŠ navštěvuje i jiné chovy koní a všude je standartní součástí ustájení mimo jiné možnost bezúplatného využívání sedlovny pro uložení potřebného vybavení na koně (sedla, uzdečky, deky, bandáže).

19. Z inzerátu žalované na stránkách www. [webová adresa] ze dne 4. 1. 2022 bylo soudem zjištěno, že žalovaná zde inzeruje, že od března se uvolní dvě místa na pastevní ustájení. Cena za pastevní ustájení činí 3 500 Kč a v rámci ustájení je poskytováno mimo jiné zázemí pro jezdce.

20. Další účastníky navržené důkazy soud v odůvodnění tohoto rozsudku neuvádí, neboť z nich nečinil žádná skutková zjištění, popř. je neprovedl pro nadbytečnost, k čemuž se vyjádří blíže v odůvodnění tohoto rozsudku níže. Soud hodnotil provedené důkazy jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech. Provedené listinné důkazy, z nichž soud činil skutková zjištění potřebná pro rozhodnutí věci, hodnotí soud jako věrohodné. K věrohodnosti prováděných výpovědí se soud vyjádří v odůvodnění rozsudku níže.

21. Podle § 2945 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí a byla-li věc odložena na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se takové věci obvykle ukládají, nahradí provozovatel poškození, ztrátu nebo zničení věci tomu, kdo ji odložil, popřípadě vlastníku věci. Stejně nahradí škodu provozovatel hlídaných garáží nebo zařízení podobného druhu, jedná-li se o dopravní prostředky v nich umístěné a o jejich příslušenství (odst.1) Neuplatní-li se právo na náhradu škody u provozovatele bez zbytečného odkladu, soud je nepřizná, pokud provozovatel namítne, že právo nebylo uplatněno včas. Nejpozději lze právo na náhradu škody uplatnit do patnácti dnů po dni, kdy se poškozený o škodě musel dozvědět (odst.2).

22. Z provedeného dokazování bylo soudem zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 1.3.2021 v písemné formě uzavřena Smlouva o ustájení koně, na základě níž se žalovaná zavázala zajistit pro žalobkyni pastevní ustájení ve stáji u žalované v [anonymizováno] a žalobkyně se zavázala platit žalované za ustájení částku ve výši 3 500 Kč měsíčně. Podle smlouvy bylo dále v ceně ustájení zahrnuto užívání výběhů, dozor, krmení koně senem, přísun vody, oblékání masky, dek, aplikace sprejů proti hmyzu, to vše dle dohody. Doba trvání smlouvy byla sjednána od 1.3.2021 na neurčito s možností výpovědi ze strany žalobkyně i žalované s tím, že v případě výpovědi smlouvy ze strany žalobkyně bez udání důvodu činila výpovědní lhůta 1 kalendářní měsíc. Uvedená smlouva je podle názoru soudu smlouvou inominátní ve smyslu § 1746 občanského zákoníku, která má prvky smlouvy o úschově. Podle názoru soudu však předmětem smlouvy byla pouze úschova koně a dále činnosti, které jsou specifikovány v písemné smlouvě. Předmětem smlouvy tedy byl závazek žalované převzít a opatrovat koně ve vlastnictví žalobkyně. Předmětem smlouvy nebylo převzetí a opatrování sedla, podbřišníku, potahu a třmenů (dále označováno také jen jako„ věci, jejichž náhradu žalobkyně požaduje podanou žalobou“), neboť smlouva neobsahuje žádné ujednání, z něhož by bylo možné dovodit závazek žalované převzít a opatrovat taktéž sedlo, podbřišník, potah a třmeny ve vlastnictví žalobkyně. Smlouva jasně definuje co je předmětem závazku žalované, tj. ustájení koně a činnosti ve smlouvě vyjmenované, taktéž smlouva jasně uvádí, že za ustájení koně a vyjmenované činnosti bude žalobkyně povinna hradit žalované částku 3 500 Kč měsíčně. Z provedeného dokazování poté vyplynulo, že žalobkyně hradila žalované za ustájení částku 3500 Kč měsíčně a nikoli částku vyšší. Pakliže by se žalovaná měla ústně zavázat i k převzetí a opatrování věcí, jejichž náhradu žalobkyně požaduje podanou žalobou, musela by žalobkyně hradit podle názoru soudu žalované více než částku 3 500 Kč měsíčně. K tomu však v daném případě nedošlo. Ani ze skutečností ohledně smluvních ujednání, tak jak je popsaly žalobkyně a žalovaná v rámci účastnických výslechů, nelze dovodit závazek žalované převzít a opatrovat věci, jejichž náhrady se žalobkyně podanou žalobou domáhá. Mezi účastnicemi nadto nemohla být uzavřena ani smlouva o skladování věcí uplatněných žalobkyní k náhradě podanou žalobou ve smyslu § 2 415 občanského zákoníku, neboť žalobkyně nedisponuje žádným písemným potvrzením od žalované o převzetí těchto věcí a žalobkyně ani nehradila za uskladnění těchto věcí žalované skladné, když závazek platit za uskladnění věcí skladné je podstatnou náležitostí smlouvy o skladování. Sedlo, podbřišník, potah a třmeny nelze považovat ani za součást či za příslušenství koně, neboť kůň není věc, je to živé zvíře a použití ustanovení o věcech by v daném případě podle názoru soudu odporovalo povaze. Navíc podle § 505 občanského zákoníku je součást věci vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí. Takové znaky sedlo ani další žalobkyní uplatněné věci ve vztahu ke koni nenaplňují. Sedlo poté nelze považovat za příslušenství koně ani proto, že podle § 510 odst. 1 občanského zákoníku je příslušenství věci vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo společně s věcí hlavní v rámci jejich hospodářského určení. Sedlo rozhodně není ve vztahu ke koni věcí vedlejší, jejíž právní osud by byl spojen s koněm. Sedlo je věcí hlavní, jakožto věc hlavní je samostatně bez ohledu na koně převoditelné na jiné osoby. Z výše uvedených důvodů tedy nelze konstatovat, že by žalovaná převzala sedlo a další věci uplatněné žalobkyní k náhradě jakožto věci, které by měly být předmětem závazku žalované, nelze tak dovozovat odpovědnost žalované za škodu na uvedených věcech jakožto věcech převzatých ve smyslu § 2944 občanského zákoníku. Soud se proto neztotožňuje s názorem žalobkyně, že by žalovaná porušila smluvně převzatý závazek opatrovat věci, které jsou předmětem podané žaloby.

23. Soud má za to, že v daném případě by bylo možné dovodit odpovědnost žalované jakožto provozovatelky stáje za odložené věci, jejichž náhradu žalobkyně požaduje, a to podle § 2945 občanského zákoníku. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že žalovaná je provozovatelkou stáje v [anonymizováno], v níž byl ustájen kůň žalobkyně. Zákon blíže nespecifikuje provozovatele činností, při nichž je obvyklé odkládání věcí mimo dohled jejich vlastníka, který je zároveň„ zákazníkem“ v dané provozovně. Žalovaná provozuje ustájení koní za úplatu. Z provedeného dokazování dále podle názoru soudu vyplynulo, že s provozováním stájí je spojeno odkládání věcí sloužících k péči o koně a k potřebám jezdce, tj. i věcí, jejichž náhrady se žalobkyně domáhá podanou žalobou. Tyto skutečnosti vyplývají z čestných prohlášení doložených žalobkyní. Žalovaná a jedna ze svědkyň sice uvedly, že ne ve všech ustájeních jsou určená místa pro odkládání těchto věcí, nicméně to na věci nic nemění. K odpovědnosti žalované není potřeba konstatovat, že ve všech ustájeních je možné odkládání uvedených věcí, postačí konstatovat, že je běžné, že se uvedené věci odkládají. Soud má poté za to, že i z logiky věci v případě, kdy jezdec přijede do stájí za účelem péče o svého koně, vyvstává potřeba odložit si uvedené věci nutné pro péči o koně či k potřebám jezdce. Z provedeného dokazování, a to jak z účastnických výslechů žalobkyně i žalované, tak z výpovědí svědkyň a z fotografií doložených žalobkyní, vyplývá, že v ustájení u žalované byla umístěna buňka, kam si nejen žalobkyně, ale taktéž ostatní majitelky koní odkládaly sedla a další věci potřebné pro péči o koně. Tuto skutečnost vypověděla žalovaná i v rámci podání vysvětlení u Policie. Pro věc není podstatné, že buňku nezakoupila žalovaná, podstatné je, že žalovaná byla srozuměna s odkládáním věcí do této buňky, jejich odkládání tolerovala a do buňky dokonce opatřila regály a náhradní dveře. Svědkyně vypověděly, že do buňky si odkládaly věci i ostatní majitelky koní. Buňka se tedy v daném případě stala podle názoru soudu v důsledku jednání žalované místem určeným k odkládání věcí. Ostatně i z inzerátu, kterým žalovaná nabízí stájení, vyplývá, že v ustájení je zajištěno zázemí pro jezdce, což podle názoru soudu taktéž nelze chápat jinak než místo, kde je možné odkládat věci potřebné pro péči o koně či pro jezdce. Výpovědi všech svědků, kteří ve věci vypovídali, považuje soud za věrohodné, svědci vypovídali plynule, srozumitelně, s logickou návazností a víceméně shodně. Soud tedy neměl důvod jim neuvěřit. Ostatně i žalobkyně a žalovaná potvrdily, že k odkládání věcí v buňce docházelo.

24. Soud poté uvěřil žalobkyni i v tom, že dne 26.4.2022 odložila v předmětné buňce věci, jejichž náhrady se domáhá. Ostatně i svědkyně potvrdily, že žalobkyně si v buňce věci odkládala. Pokud žalovaná uvedla, že si žalobkyně mohla předmětné věci sama z buňky odvézt, pak je toto pouze ničím nepodložená domněnka žalované. Žalovaná nepředložila žádný důkaz, z něhož by bylo možné objektivně dovodit, že si žalobkyně sama předmětné věci odvezla. Ostatně i celý průběh situace dne 27.4.2021, kdy žalovaná zamezila žalobkyni ve vstupu do buňky pro své věci do doby úhrady dlužné částky a žalobkyně následně ohlásila na Policii zcizení věcí, jejichž náhrady se domáhá, napovídá tomu, že žalobkyně skutečně předmětné věci v buňce uloženy měla.

25. Soud se dále s ohledem na námitku vznesenou žalovanou zabýval tím, zda žalobkyně uplatnila u žalované právo na náhradu škody ve lhůtě stanovené § 2945 občanského zákoníku. Žalovaná sice tuto námitku vznesla až po koncentraci řízení, o níž byly účastníce soudem v souladu s § 118b o.s.ř. poučeny, nicméně i přesto soud k této námitce přihlédl, neboť má za to, že její důvodnost lze posoudit z důkazů provedených či označených v rámci koncentrační lhůty. V souladu s § 2945 odst.2 občanského zákoníku je nutné právo na náhradu škody uplatnit u provozovatele nejpozději do 15 dnů po dni, kdy se poškozený o škodě musel dozvědět. Žalobkyně tvrdí, že právo na náhradu škody uplatnila ústně u žalované již dne 27.4.2021 ihned poté, co zjistila, že předmětné věci se v buňce, kam je den předtím odložila, nenachází. Zákon nepředepisuje formu ani obsahové náležitosti uplatnění nároku, z povahy věci však vyplývá, že z takového jednání musí být patrné, že jde právě o požadavek na náhradu škody za věc ztracenou z místa, kde byla odložena, dále že musí být specifikována jak věc sama, tak i alespoň v hrubých rysech vyčíslena požadovaná částka, případně vylíčeny okolnosti vzniku škody, aby případ mohl být individualizován a nebyl zaměnitelný s jiným (k tomuto viz komentář ASPI k § 2945 zákona č.89/2012, občanského zákoníku, popř. závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rámci rozhodnutí sp.zn. [spisová značka]). Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně sice vyzvala žalovanou ústně dne 27.4.2021 k vrácení sedla, což potvrdila mimo jiné i sama žalovaná v rámci účastnického výslechu, takové právní jednání žalobkyně však podle názoru soudu nebylo dostatečně určité a nelze jej požadovat za uplatnění práva na náhradu škody tak, jak má na mysli zákon. [jméno] žalobkyně totiž v rámci účastnického výslechu dne 4.1.2022 uvedla, že vyzvala žalovanou k vrácení sedla, neuvedla, že by ji vyzývala taktéž k zaplacení sedla. Ostatně i v rámci žaloby a jejího doplnění taktéž žalobkyně uvedla, že se na žalovanou obrátila pouze s dotazem kde se sedlo nachází. Až poté, co soud seznámil žalobkyni se závěry plynoucími z provedeného dokazování, začala žalobkyně tvrdit, že vyzvala žalovanou taktéž k zaplacení sedla. Takovému tvrzení soud z výše uvedeného důvodu neuvěřil, neboť žalobkyně toto nikdy předtím netvrdila. Soud poté neuvěřil žalobkyni ani v tom, kdy při jednání dne 24.5.2022 uvedla, že dne 27.4.2021 vyzývala žalovanou k vrácení nastrojeného sedla, což znamená sedla, na němž byly potah, třmeny a podbřišník. Žalobkyně do té doby nic takového netvrdila. Taktéž žalovaná a svědci se k průběhu incidentu vyjadřovali tak, že žalobkyně vyzývala žalovanou k vrácení sedla. To však neznamená, že se jednalo o sedlo nastrojené a že tedy dne 27.4.2021 žalobkyně požadovala po žalované i vrácení potahu, třmenů a podbřišníku. Soud má tedy za to, že pakliže žalobkyně dne 27.4.2021 požadovala po žalované vrácení sedla, nejednalo se o dostatečně specifikovaný požadavek na náhradu škody za ztracené sedlo. K tomu, aby takový požadavek byl dostatečně specifikován, musely by být jednoznačně konkretizovány věci, v souvislosti s nimiž žalobkyně po žalované požaduje náhradu škody, tj. bylo potřeba, aby tedy žalobkyně řádně a jednoznačně ve vztahu k žalované popsala, jak vypadalo sedlo a další věci, jejichž náhrady škody se domáhá, a také aby alespoň v hrubých rysech vyčíslila žalované částku, kterou v souvislosti s uvedenými věcmi požaduje k náhradě. Z provedeného dokazování však takové jednoznačné uplatnění práva žalobkyní již dne 27.4.2021 nevyplynulo. Soud má za to, že žalobkyně dostatečně určitě uplatnila u žalované právo na náhradu škody až dopisem ze dne 27.5.2021, což bylo téměř měsíc poté, co se o škodě dozvěděla. K uplatnění práva na náhradu škody tedy podle názoru soudu nedošlo ze strany žalobkyně ve lhůtě stanovené zákonem. Vzhledem k námitce žalované ohledně pozdního uplatnění práva na náhradu škody proto soud podanou žalobu zamítl ve smyslu § 2945 odst.2 občanského zákoníku.

26. Soud pro nadbytečnost nečinil výslechy policistů zasahujících při incidentu mezi žalobkyní a žalovanou dne 27.4.2021, neboť jak vyplývá ze shora uvedeného, i pokud by soud uvěřil tvrzení žalobkyně o tom, že žalovanou vyzvala buď k vrácení sedla, nebo k jeho zaplacení, nebylo by možné toto považovat za jednoznačné a dostatečně konkrétní uplatnění práva na náhradu škody (sedlo ani další žalobou uplatněné věci nebyly řádně specifikovány a nebyla uplatněna ani konkrétní částka k náhradě). Pro nadbytečnost soud nevyslýchal ani další svědky navržené žalovanou k tvrzení, že buňka v rámci ustájení sloužila pouze jako sklad krmiv, neboť ohledně toho, co bylo v buňce ukládáno, vypověděly svědkyně i účastnice shodně tak, jak bylo soudem rozebíráno výše. Výpovědi jsou navíc podpořeny fotografiemi vnitřku buňky. Pro nadbytečnost se soud poté nezabýval ani výší škody požadovanou žalobkyní, neboť právo na náhradu škody nebylo uplatněno včas.

27. O náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi rozhodl soud podle § 146 odst.2 o.s.ř. pokud jde o částečné zastavení pro zpětvzetí žaloby nikoli pro chování žalované a dále podle § 142 odst.2 o.s.ř., když zcela úspěšnou účastnicí byla žalovaná, a proto má proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení je tvořena odměnou právní zástupkyně žalované za 11 úkonů právní služby po [číslo] Kč/úkon (převzetí zastoupení,4 krát písemné podání ve věci samé, 6krát účast při jednání soudu, když jednání dne 4.1.2022 a 7.4.2022 je třeba považovat každé za dva úkony, a to s ohledem na délku jednání) v souladu s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. dále náhradou hotových výdajů ve výši 3 300 Kč v souladu s § 13 odst.3 cit. vyhlášky a 21% DPH, neboť právní zástupkyně žalované svědčila, že je plátcem DPH.

28. Lhůta k plnění ohledně náhrady nákladů řízení byla žalobkyni uložena podle § 160 odst.1 os.č.