27 C 318/2023

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou v právní věci žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození , bytem adresa žalobce a žalované , zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátem, se sídlem adresa proti; žalované: ; celé jméno žalované , datum narození , bytem adresa žalobce a žalované , o určení vlastnického práva k nemovité věci,

I. Určuje se, že žalobce a žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky, každý s podílem o velikosti jedné poloviny vzhledem k celku pozemku parc. č. [rok] – zahrada o výměře 6 925 m2, zapsaném na [list vlastnictví] pro katastrální území a obec Týn nad Vltavou u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 598,48 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že žalobce a žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky, každý s podílem o velikosti jedné poloviny vzhledem k celku pozemku parc. č. [rok] – zahrada, o výměře 6 925 m2, zapsaném na [list vlastnictví] pro katastrální území a obec Týn nad Vltavou u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice. Žalobce uvedl, že naléhavý právní zájem žalobce na určení vlastnictví spatřuje ve skutečnosti, že nemovitost je v současné době zapsaná v katastru nemovitostí ve společném jmění manželů a rozhodnutí soudu je nezbytné ke změně zápisu v katastru nemovitostí, když zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti. Žalobce a žalovaná jsou bývalými manželi, manželství uzavřeli dne [datum] a toto manželství bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 vydaným pod sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], došlo ke zrušení společného jmění manželů (tehdy ještě jako bezpodílového spoluvlastnictví účastníků řízení jakožto manželů). S ohledem na skutečnost, že uplynula zákonem stanovená doba od zániku bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, je nemovitost nikoliv ve společném jmění účastníků, ale v podílovém spoluvlastnictví se spoluvlastnickým podílem každého z účastníků o velikosti jedné poloviny vzhledem k celku.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobcem neuznala. Uvedla, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby. Žalovaná taktéž dále uvedla, že před podáním žaloby neobdržela předžalobní výzvu k podepsání souhlasného prohlášení a žalobce tak podle názoru žalované nesplnil svou zákonnou povinnost a neinformoval ji o potenciálně hrozícím sporu. Žalovaná dále uvedla, že nezpochybňuje, že dne [datum] bylo rozvedeno manželství účastníků uzavřené dne [datum], a že k rozvodu manželství došlo na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. [číslo jednací]. Taktéž žalovaná uvedla, že nerozporuje ani skutečnost, že byl vydán Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka] rozsudek, kterým došlo ke zrušení tehdy bezpodílového spoluvlastnictví účastníků jakožto manželů. Žalovaná dále uvedla, že existuje rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto o opětovném zahrnutí několika nemovitostí do společného jmění účastníků.

3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:

4. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že jím bylo rozvedeno manželství žalobce a žalované uzavřené dne [datum].

5. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] který nabyl právní moci dne [datum], bylo zjištěno, že jím bylo zrušeno bezpodílové spoluvlastnictví žalobce a žalované jakožto manželů, kteří uzavřeli manželství dne [datum].

6. Z úplného výpisu z katastru nemovitostí bylo soudem zjištěno, že pozemek parc. č. [rok] v obci [obec], katastrálním území Týn nad Vltavou, je zapsán na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice, a to jako společné jmění žalobce a žalované. K nabytí pozemku došlo oběma účastníky jakožto manželi na základě smlouvy o převodu nemovitosti [anonymizováno] [číslo] [rok].

7. Z vyrozumění Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalovaná i žalobce byli vyrozuměni o neúčinnosti návrhu podaného žalobcem dne [datum] na vklad vlastnického práva o velikosti podílu jedné poloviny pro žalobce a jedné poloviny pro žalovanou k parcele č. [rok] v katastrálním území Týn nad Vltavou, s tím, že vkladovou listinou musí být souhlasné prohlášení vyhotovené v souladu s § 66 katastrálního zákona.

8. Další důkazy soud v odůvodnění tohoto rozsudku neuvádí, neboť z nich nečinil žádná skutková zjištění potřebná pro rozhodnutí ve věci. Pokud jde o žalovanou označený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, sp.zn. [spisová značka], tak tento soud neprovedl pro nadbytečnost, k čemuž se soud blíže vyjádří v rámci odůvodnění rozsudku níže. Provedené důkazy, z nichž soud činil skutková zjištění potřebná pro rozhodnutí ve věci, hodnotí soud jako věrohodné, byly soudem hodnoceny jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech.

9. Podle § 80 zákona č.99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen jako „o.s.ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Podle § 148a odst.2 zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.5.1996, soud na návrh zruší bezpodílové spoluvlastnictví manželů v případě, že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti. Návrh může podat ten z manželů, který nezískal oprávnění k podnikatelské činnosti. Pokud toto oprávnění mají oba manželé, může návrh podat kterýkoliv z nich.

11. Podle § 149 odst. 4 zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.5.1996, nedošlo-li do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebylo-li bezpodílové spoluvlastnictví manželů na návrh podaný do tří let od jeho zániku vypořádáno rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci z bezpodílového spoluvlastnictví pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, manželům společných.

12. Podle § 150 odst.4 zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2000, nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.

13. Soud se předně vyjadřuje k tomu, z jakého důvodu nevyhověl žádostem žalované o odročení ústního jednání nařízeného na [datum]. Předvolání k uvedenému ústnímu jednání bylo žalované doručeno do její datové schránky dne [datum], tedy téměř měsíc a půl před jednáním. Žalovaná tedy o termínu jednání byla vyrozuměna s více než dostatečným časovým předstihem. Přesto žalovaná teprve dne [datum] požádala o odročení jednání, a to z důvodu, že syn žalované, který podle tvrzení žalované žalovanou zastupuje, potřebuje čas na seznámení se se spisem. Soud tuto žádost nepovažoval za důvodnou, obratem žalované odpověděl, že této žádosti o odročení jednání nevyhovuje, neboť syn žalované, i pokud by skutečně plnou moc žalované k zastupování řízení přijal (což žalovaná ani soudu nedoložila), tak měl dostatečný časový prostor pro seznámení se s obsahem spisu, který není nijak obsáhlý. Dne [datum] soud obdržel další žádost žalované o odročení ústního jednání, a to z důvodu dlouhodobých zdravotních problémů žalované. K žádosti o odročení žalovaná doložila zprávu vydanou dne [datum] praktickým lékařem [titul] [příjmení], z jejíhož obsahu pouze vyplývá, že žalovaná se nemůže dostavit k jednání dne [datum] pro dlouhodobé zdravotní důvody. Ani této žádosti o odročení soud nevyhověl, neboť v daném případě nelze takovou žádost považovat za důvodnou. V souladu s § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Ohledně posouzení důležitosti důvodů pro odročení soud odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 3358/2007, z jehož závěrů vyplývá, že důležitost důvodu, pro který žádá účastník řízení o odročení jednání, soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání, není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem § 101 odst.3 o.s.ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování soudního řízení. Dále soud odkazuje na závěry vyslovené Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 1366/2015 ze dne 28.5.2015, v souladu s nimiž je potřeba pro konstatování důvodnosti omluvy účasti, resp.neúčasti účastníka u jednání soudu, aby účastník tvrdil takové skutečnosti, které jsou vzhledem ke své povaze způsobilé jeho účast u jednání soudu omluvit, tedy takové skutečnosti, které účastníkovi znemožňují zúčastnit se jednání a které jsou současně omluvitelné. Ze zprávy praktického lékaře, kterou žalovaná ke své žádosti o odročení jednání doložila, předně vůbec nevyplývá, jakými konkrétními zdravotními problémy žalovaná trpí a že jí tyto skutečně znemožňují účastnit se ústního projednání věci soudem. Taktéž nelze takovou žádost o odročení a omluvu neúčasti žalované hodnotit jako včasnou, neboť pokud má žalovaná skutečně dlouhodobé zdravotní problémy, tak není zjevné, proč toto soudu sděluje až den před termínem ústního jednání a zprávu od lékaře si také nechává vyhotovit teprve den před termínem ústního jednání, ačkoli s termínem jednání byla žalovaná seznámena s více než měsíčním předstihem. Navíc v kontextu s předchozí žádostí žalované o odročení uvedeného jednání, kterou soud obdržel dne [datum], kde údajným důvodem pro odročení jednání měla být nutnost syna žalované seznámit se s obsahem soudního spisu pro účely zastupování žalované, nelze jinak než konstatovat, že žádosti žalované nejsou skutečně využívány pro naplnění smyslu § 101 odst.3 o.s.ř., ale jedná se o účelové jednání žalované s cílem bezdůvodně protahovat soudní řízení. Z výše uvedených důvodů soud projednal věc na ústním jednání dne [datum] v nepřítomnosti žalované.

14. Pokud jde o naléhavý právní zájem žalobce na podání určovací žaloby ve smyslu § 80 o.s.ř., tak tento je v daném případě dán z důvodu nesouladu faktického stavu se zápisem v katastru nemovitostí, kdy pozemek, který je předmětem podané žaloby, je zapsán v katastru nemovitostí jakožto společné jmění žalobce a žalované, ačkoli podle tvrzení žalobce uvedený pozemek součástí společného jmění účastníků není. K tomuto soud odkazuje např. na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017 sp. zn. 22 Cdo 3245/2017, v souladu s nimiž, není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala (§ 985 o.z.)„ Uplatněním práva“ ve smyslu tohoto usnesení je žaloba jeho určení; určovací žaloba je podkladem pro vyznačení poznámky spornosti a zamezení účinků zápisu výlučného práva jednoho z účastníků na třetí osoby.

15. Pokud jde o vlastní posouzení věci samé, uvádí soud následující. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce a žalovaná jsou bývalými manželi, jejich manželství bylo uzavřeno dne [datum] a rozvedeno bylo rozsudkem soudu ze dne [datum]. Dále z provedeného dokazování vyplynulo, že pozemek parc. č. [rok] v katastrálním území Týn nad Vltavou (dále jen jako„ předmětný pozemek“) byl nabyt žalobcem a žalovanou jakožto manželi za trvání jejich manželství na základě smlouvy o převodu nemovitosti [anonymizováno] [číslo] [rok]. V souladu s § 143 zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného v době nabytí pozemku účastníky, platilo, že v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co může být předmětem osobního vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů. S ohledem na skutečnost, že předmětný pozemek byl nabyt oběma manželi na základě smlouvy o převodu z roku [rok], stal se součástí bezpodílového spoluvlastnictví účastníků jakožto manželů. Dále z provedeného dokazování vyplynulo, že rozsudkem soudu ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], bylo soudem v souladu s § 148a odst.2 tehdy účinného občanského zákoníku zrušeno bezpodílové spoluvlastnictví účastníků. V souladu s tehdy účinnou právní úpravou (§ 149 odst.4 občanského zákoníku a i následně § 150 odst.4 občanského zákoníku) platila ohledně nemovitých věcí, tedy i ohledně předmětného pozemku, zákonná domněnka, že nedošlo-li do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebylo-li bezpodílové spoluvlastnictví manželů na návrh podaný do tří let od jeho zániku vypořádáno rozhodnutím soudu, jsou nemovité věci (tedy i předmětný pozemek) v podílovém spoluvlastnictví, s tím, že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Podle tvrzení žalobce nebylo bezpodílové spoluvlastnictví účastníků nikdy vypořádáno dohodou ani rozhodnutím soudu. Žalovaná toto tvrzení žalobce nijak nevyvracela. Po uplynutí tří let od právní moci rozsudku soudu o zrušení bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, tj. od [datum] se tak v důsledku shora zmíněné zákonné domněnky předmětný pozemek stal předmětem podílového spoluvlastnictví žalobce a žalované s tím, že každý z nich je vlastníkem podílu o velikosti jedné poloviny.

16. Žalovaná v rámci svého písemného vyjádření tvrdila, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, sp.zn. [spisová značka] bylo rozhodnuto o opětovném zahrnutí několika nemovitostí do společného jmění účastníků (což je institut, který s účinností od roku [rok] nahradil institut bezpodílového spoluvlastnictví manželů). Žalovanou však nebylo tvrzeno, že by se jí zmiňovaný rozsudek týkal i předmětného pozemku, uvedený rozsudek, na který žalovaná odkázala, žalovaná nedoložila a k ústnímu jednání soudu se žalovaná nedostavila, soud ji tedy k doplnění tohoto tvrzení nemohl vyzvat v souladu s §118a o.s.ř. Soud má nicméně za to, že s ohledem na právní úpravu by ani rozsudek soudu se spisovou značkou roku 2000, což znamená, že musel být vydán v rámci řízení, které bylo zahájeno až po [datum], nemohl zvrátit existenci a důsledek shora uvedené zákonné domněnky ohledně toho, že předmětný pozemek se stal součástí podílového spoluvlastnictví žalobce a žalované. Pakliže takový rozsudek skutečně vydán byl, mohl se týkat pouze jiných nemovitostí či jiných součástí společného jmění účastníků, neboť předmětný pozemek se stal součástí podílového spoluvlastnictví účastníků v souladu se zákonnou domněnkou již ke dni [datum], i pakliže by tedy až po [datum], tedy po uplynutí shora uvedené zákonné domněnky, byla podána některým z účastníků žaloba na rozšíření společného jmění do předchozího stavu ve smyslu § 148 odst.4 zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2000, mohlo se takové rozhodnutí soudu z logiky věci týkat pouze věcí ohledně nichž již před podáním žaloby nedošlo k důsledkům shora uvedené zákonné domněnky. Ohledně tohoto názoru soud také odkazuje např. na komentář prof. [titul] [příjmení], [titul za jménem] tak jak je k dispozici v systému ASPI k § 151 občanského zákoníku ve znění účinném k [datum], s právním stavem komentáře ke dni [datum], podle něhož„ obnovení společného jmění soudem má účinky ex nunc. To znamená, že v době, kdy společné jmění bylo zrušeno, bylo potřeba ho vypořádat. Obnovením vzniká vlastně nové společné jmění, nedochází k obživnutí předešlého.“ Na posouzení věci poté nic nemění skutečnost, že manželství účastníků bylo rozvedeno až rozsudkem ze září [rok].

17. S ohledem na výše uvedené soud podané žalobě jakožto důvodné vyhověl, neboť žalobcem bylo prokázáno, že je dán rozpor mezi právním stavem, pokud jde o vlastnické právo k předmětnému pozemku tak jak je zapsáno v katastru nemovitostí (jako součást společného jmění žalobkyně a žalovaného) a stavem faktickým, když v důsledku zákonem stanovené domněnky se předmětný pozemek s účinností od [datum] stal předmětem podílového spoluvlastnictví žalobce a žalované s tím, že každý z nich je vlastníkem podílu o velikosti jedné poloviny.

18. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo soudem rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1, když plně procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 5000 Kč, dále odměnou za tři úkony právní služby po [číslo] Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) v souladu s § 9 odst.4 písm. b) ve spojení s § 7 vyhlášky č.177/1996 Sb., dále náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 900 Kč v souladu s § 13 odst. 4 cit.vyhlášky, dále náhradou cestovních výdajů právního zástupce žalobce v souladu s § 13 cit.vyhlášky za cestu osobním automobilem z místa sídla v [obec] do místa jednání soudu v [obec] a zpět ve výši podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. při délce trasy 282 km, spotřebě 8,6 l [číslo] km, palivu nafta, ceně paliva 38,70 Kč, amortizaci 5,6 Kč/km, dále náhradou za promeškaný čas strávený právním zástupcem žalobce na cestě k ústnímu jednání soudu a zpět v počtu 10 půlhodin po 100 Kč/půlhod v souladu s §14 vyhlášky č.177/1996 Sb., a dále 21% DPH, když právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH.

19. K argumentu žalované, že žalované nebyla žalobcem zaslána předžalobní výzva, ani nebyla žalovaná podle svého tvrzení žalobcem informována o riziku hrozícího sporu, čímž se žalovaná evidentně brání proti nároku žalobce na náhradu nákladů řízení, soud uvádí, že ani takový argument žalované v daném případě není oprávněný. K tomuto soud odkazuje např. na závěry vyslovené Nejvyšším soudem ČR v usnesení ze dne 15.4.2015, sp.zn. 29 Cdo 2620/2014, v souladu s nimiž pokud není dlužník ochoten (či schopen) existující dluh plnit ve lhůtě odpovídající § 142a o.s.ř. (tj. ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby), není dán sebemenší důvod sankcionovat pochybení věřitele spočívající v absenci předžalobní výzvy. V dané věci jednak nejde o žalobu na plnění, ale o určovací žalobu, a navíc žalovaná se proti podané žalobě bránila, nebyla ochotna nárok žalobce uznat ani poté, co jí byla ze strany soudu zaslána žaloba, případná předžalobní výzva by tedy vzniku sporu v daném případě nezabránila a není tak dán žádný důvod proto, aby žalobci jakožto procesně úspěšnému účastníkovi nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.

20. Lhůta k plnění ohledně náhrady nákladů řízení byla žalované stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.