27 C 377/2023

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , se sídlem Adresa žalobce , zastoupen: Jméno Zástupce Anonymizováno advokát, se sídlem Jméno advokáta / Anonymizováno , Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A , bytem Adresa žalovaného A , o zaplacení částky 274 735,32 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 207 505,85 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 67 229,47 Kč a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 757,63 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 32 585,08 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 265 896,27 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 17,7 % ročně z částky 261 331,27 Kč od 22. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 432,96 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 839,05 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 7 039,05 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 35 735,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 274 735,32 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze dvou smluv o úvěru uzavřených mezi žalovaným jakožto spotřebitelem a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . ( dříve , právnická osoba, , Anonymizováno, , a to smlouvy o úvěru ze dne , datum, a dále ze smlouvy ze dne , datum, a Dispozic ze dne , datum, , které byly její nedílnou součástí.

2. Žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit, neboť vyhodnotil informace poskytnuté žalovaným v žádosti o úvěr. V případě smlouvy ze dne , datum, žalovaný v rámci žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán, má čistý měsíční příjem ve výši 19 676 Kč a nemá vyživovací povinnost. Právní předchůdce žalobce z interních zdrojů zjistil, že žalovaný již měl v době žádosti o úvěr další závazky s celkovou měsíční výší splátek 4 855 Kč. Do výdajů žalovaného byla dále započtena kromě výdajů uvedených žalovaným v žádosti také částka životního minima dle nařízení vlády, dále částka normativních nákladů na bydlení. Pokud jde o druhou ze smluv o úvěru (na základě žádosti žalovaného ze dne , datum, ), tak zde žalovaný deklaroval příjem ve výši 18 143 Kč a taktéž sdělil, že nemá vyživovací povinnost. Právní předchůdce žalobce z interních zdrojů zjistil, že žalovaný již měl v době žádosti o úvěr další závazky s celkovou měsíční výší splátek 4976,67 Kč a dále externí závazky s celkovou výší měsíčních splátek 5 007 Kč. Do výdajů žalovaného byla dále započtena kromě výdajů uvedených žalovaným v žádosti také částka životního minima dle nařízení vlády, dále částka normativních nákladů na bydlení.

3. Žalovaný k podané žalobě sdělil, že v současné době je zcela bez příjmu, nárok žalobce by však byl schopen splácet za pomoci rodiny splátkou ve výši 500 Kč měsíčně. Tvrzení žalobce o výši poskytnutých prostředků žalovaný nečinil sporným. Žalovaný taktéž netvrdil ani neoznačil důkazy k tomu, že by z titulu shora uvedených smluv o úvěru uhradil jiné částky, než bylo tvrzeno žalobcem.

4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . ( dříve , právnická osoba, , Anonymizováno, ), dne , datum, Smlouvu o úvěru s pojištěním splácet-konsolidace půjček, na základě které poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 268 000 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 17,7% ročně v pravidelných měsíčních splátkách ( zjištěno ze Smlouvy o úvěru s pojištěním splácet-konsolidace půjček ze dne , datum, ). Skutečnost, že na základě uvedené smlouvy byly žalovavému poskytnuty prostředky ve výši 268 000 Kč byla mezi účastníky nesporná. Žalovaný z titulu této smlouvy uhradil žalobci částku celkem ve výši 63 893,92 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobce posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr ze dne , datum, , z níž vyplývá, že žalovaný je zaměstnán na dobu určitou do , datum, , nemá vyživovací povinnost. Taktéž ze žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný měl v době, kdy o předmětný úvěr žádal, již jeden úvěr u právního předchůdce žalobce s výší úvěrového limitu 100 000 Kč a splátkou ve výši 2 202,54 Kč měsíčně. Dále bylo zjištěno, že příjem žalovaného byl ověřen z jeho běžného účtu a dále bylo zjištěno, že žalovaný měl ještě další závazky u jiných subjektů, které byl povinen platit ve splátkách ve výši 4 855 Kč měsíčně, jak vyplývá z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č.l.54 verte spisu ). Dále bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . ( dříve , právnická osoba, , Anonymizováno, ), dne , datum, Smlouvu o bankovních produktech a službách, jejíž nedílnou součástí byly Dispozice upravující konkrétní parametry jednotlivých sjednaných produktů a služeb (zjištěno ze Smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřené dne , datum, ). Následně dne , datum, byly mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřeny Dispozice se sjednanými parametry kontokorentního úvěru , Anonymizováno, , na základě kterých byl mezi účastníky sjednán úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, v případě nepovoleného debetního zůstatku se žalovaný zavázal zaplatit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 29% ročně ( zjištěno z dokumentu nazvaného Dispozice se sjednanými parametry kontokorentního úvěru , Anonymizováno, ). Před uzavřením smlouvy o úvěru, resp. Dispozic, byla právním předchůdcem žalobce posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným, podle nichž byl žalovaný zaměstnán v pracovním poměru na dobu určitou, s příjmem ve výši 18 143 Kč měsíčně, příjem byl ověřen z běžného účtu žalovaného, žalovaný neměl vyživovací povinnost. Žalovaný měl v době, kdy o předmětný úvěr žádal, již jiné závazky u právního předchůdce žalobce, které hradil splátkami ve výši 4976,67 Kč měsíčně a dále měl ještě další závazky u jiných subjektů, které byl povinen platit ve splátkách ve výši 5 007 Kč měsíčně, jak vyplývá z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č.l.75 verte spisu ). Pohledávky za žalovaným, jejichž úhrady se žalobce domáhá, byly na žalobce postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy k této ). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno ( zjištěno z dopisu ze dne , datum, adresovaného žalovanému ). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne , datum, a dokladu o odeslání ).

5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ).

6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.

8. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

9. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným zkoumal s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud má za to, že nikoli, neboť jak v případě obou smluv o úvěru, od nichž žalobce svůj nárok odvíjí, byl ověřen pouze příjem žalovaného, ale nebyly již dostatečně ověřovány výdaje, a to i přesto, že žalovanému byly prostředky úvěru v obou případech poskytnuty za situace, kdy jeho příjem nebyl vysoký, navíc byl zaměstnán s pracovním poměrem pouze na dobu určitou a navíc již měl povinnost hradit další závazky, a to ve splátkách, které v poměru k výši měsíčního příjmu žalovaného nebyly nízké. Pokud jde o konkrétní měsíční výdaje žalovaného, tak se právní předchůdce žalobce evidentně spokojil pouze s informacemi sdělenými žalovaným. Za dané situace proto nelze konstatovat, že by právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí.

10. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvy o úvěru posoudit jakožto neplatné ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, pakliže zůstal nezaplacen. Pohledávky ze shora specifikovaných smluv za žalovaným byly na žalobce postoupeny, z čehož je nutné dovodit aktivní legitimaci žalobce ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Z titulu smlouvy ze dne , datum, byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 268 000 Kč a žalovaný zaplatil celkem částku 63 893,92 Kč. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci zbylou část poskytnutých prostředků, tedy částku ve výši 204 106,08 Kč. Z titulu druhé ze smluv řádně žalobce ani přes výzvu soudu v souladu s § 118a o.s.ř. nedoplnil konkrétní výši čerpaných prostředků, uvedl pouze výši sjednaného úvěrového rámce. Zároveň je však z tvrzení žalobce ( viz č.l.96 spisu ) evidentní, že jím požadovaná částka 7 039,05 Kč je tvořena prostředky čerpanými žalovaným ve výši 3 399,77 Kč, zbytek představuje poplatek a úroky. Soud proto podané žalobě vyhověl co do částky 3 399,77 Kč představující čerpané prostředky, jejichž výše nebyla žalovaným sporována. Soud podanou žalobu s ohledem na konstatování neplatnosti smluv co do zbylé žalobcem požadované částky zamítl, neboť se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.

11. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný uvedl, že v současné době je zcela bez příjmu, s pomocí rodiny by však byl schopen splácet dlužnou jistinu ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Soud v tomto žalovanému vyhověl, neboť s ohledem na tvrzení žalovaného, že je sice bez příjmu, ale s pomocí rodiny je schopen hradit splátky ve výši 500 Kč měsíčně, považuje soud tuto dobu v daném případě za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

12. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobcem požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.

13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když procesně úspěšným účastníkem byl žalobce a má proto proti žalovanému v poměrné výši právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada nákladů je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 10 990 Kč, dále odměnou za 5 úkonů právního zástupce žalobce po 9 420 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba a dvakrát účast při jednání soudu ) v souladu s § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 1500 Kč v souladu s § 13 odst. 4 citované vyhlášky, když žalobce požadoval za jeden úkon náhradu hotových výdajů ve výši 100 Kč, tato mu tedy byla přiznána, a dále 21% DPH. Žalobci nebyla přiznána odměna za dvě doplnění žaloby, neboť takový náklad soud v daném případě nepovažuje za účelný, doplnění sice byla činěna k výzvě soudu, nicméně jejich obsahem byly údaje ohledně toho, jak žalobce dospěl k výši požadované částky a dále ohledně toho, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Toto jsou však skutečnosti, které měly být žalobcem uvedeny již v podané žalobě. Žalobce podává velké množství žalob s obdobným skutkovým základem, judikatura soudů ohledně nutnosti tvrdit a prokázat jakým konkrétním způsobem žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, s čímž souvisí i nutnost odlišit v rámci tvrzení výši poskytnuté jistiny a výši sjednané odměny či sankcí, proto musí být žalobci známa. Pakliže žalobce stále podává žaloby, která taková skutková tvrzení postrádají, nelze poté uměle navyšovat náklady řízení tím, že si žalobce bude účtovat úkony v souvislosti s doplněním takových tvrzení. S ohledem na míru úspěchu žalobce (75,6% ) a míru úspěchu žalovaného (24,4% ) má žalobce právo na 51,2% z celkové náhrady nákladů řízení. Celková náhrada nákladů řízení činí 69 796 Kč, z tohoto 51,2% činí 35 735,60 Kč.