27 C 390/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , se sídlem Adresa žalobce , zastoupen Jméno Zástupce A , advokátkou, se sídlem Jméno advokátky A proti žalované: Jméno žalované A , narozena dne Datum narození žalované A , naposledy bytem Adresa žalované A , Jméno žalované B , t.č.neznámého pobytu, zastoupena Jméno Zástupce B , advokátkou, se sídlem Anonymizováno Jméno advokátky B o zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17 329,35 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 670,65 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 18 000 Kč od 5. 12. 2022 do 1. 1. 2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 18 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky 18 000 Kč od 2. 1. 2023 do zaplacení a úroku kapitalizovaného za období od 1. 9. 2022 do 4. 12. 2022 ve výši 804,34 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 740,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 18000 Kč s příslušenstvím, představující nevypořádané závazky ze smlouvy o úvěru, konkrétně z Dodatku č., hodnota, k Rámcové smlouvě.

2. Žalobce uvedl, že posoudil žalobce před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalované požadovaný úvěr (kontokorent) splatit. Žalobce vycházel žalobce z informací od žalované, podle nichž žalovaná pobírala měsíční příjem ve výši 18000 Kč, a dále žalobce provedl lustrace v registrech klientských informací. Měsíční výdaje žalované pro účely posouzení úvěruschopnosti žalobce stanovil na základě expertní analýzy na částku 3860 Kč, a taktéž žalobce nahlédl na výpis z běžného účtu žalované, zjistil, že na běžném účtu žalované nebyly v době uzavření shora uvedené smlouvy evidovány žádné exekuční příkazy či transakce, které by vzbuzovaly pochybnost o schopnosti žalované úvěr splácet.

3. Žalovaná je neznámého pobytu, proto byl žalované ustanoven opatrovník z řad advokátů. Ustanovený opatrovník namítl nedostatek pravomoci českého soudu, když podle názoru opatrovníka nelze jednoznačně konstatovat, zda žalovaná skutečně má vztah k České republice. Dále ustanovený opatrovník namítl, že při uzavírání smlouvy žalobce neposoudil s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, žalobce v podstatě provedl pouze dotaz adresovaný žalované ohledně jejích příjmu, nevyžádal si od žalované žádné doklady skutečně prokazující majetkovou situaci žalované, tedy výši příjmů a výdajů.

4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaná uzavřela s žalobcem dne , datum, Rámcovou smlouvu č., hodnota, na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala disponovat s penězi na běžném účtu do výše dostupného zůstatku. Nedílnou součástí byly obchodní podmínky (zjištěno z Rámcové smlouvy č., hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou). Dále byl mezi žalobcem a žalovanou dne , datum, uzavřen Dodatek č., hodnota, k Rámcové smlouvě č. , hodnota, , na základě něhož byly žalované žalobcem poskytnuty prostředky úvěru (kontokorentu) ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit poskytnuté prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 18,9% ročně, a to vždy nejpozději do 1 roku od jejich čerpání (zjištěno z Dodatku č., hodnota, k Rámcové smlouvě uzavřeného mezi žalobcem a žalovanou dne , datum, ). Před uzavřením smlouvy o úvěru (Dodatku č., hodnota, k Rámcové smlouvě) byla žalobcem posouzena úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených žalovaným, podle nichž žalovaná byla zaměstnána s příjmem ve výši 18 000 Kč měsíčně (zjištěno z přehledu žádostí o úvěr-aplikační data). Z výpisu z běžného účtu vedeného žalobcem na jméno žalované pod č., č. účtu, za období od , datum, do , datum, bylo soudem zjištěno, že počáteční stav prostředků na účtu činil 3,36 Kč a konečný stav prostředků na účtu činil 48,85 Kč. Z úvěrové zprávy ze dne , datum, bylo soudem zjištěno, že žalovaná neměla k uvedenému dni žádné závazky, které by splácela pravidelnými splátkami. Zároveň ale bylo z úvěrové zprávy zjištěno, že dne , datum, byla odmítnuta žádost žalované o úvěr. Povědomí o čerpání a splácení kontokorentu si soud učinil z přehledu čerpání a splácení, z něhož vyplývá, že žalovaná zaplatila žalobci z titulu shora uvedené smlouvy o úvěru částku celkem ve výši 670,65 Kč, kterou žalobce započetl na úhradu úroku. Žalovaná své závazky z titulu shora uvedené smlouvy nesplnila, neboť poskytnuté prostředky ve sjednané lhůtě nezaplatila, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku (zjištěno z předžalobní upomínky adresované žalované).

5. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je státním příslušníkem Běloruska, a v současné době není v České republice hlášena k pobytu, zabýval se soud nejprve svou pravomocí ve věci a dospěl k závěru, že pravomoc českého soudu je dána ve smyslu § 6 zákona č.91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém ve spojení s § 86 zákona č.99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Podle šetření soudu žalovaná bydlela na adrese , adresa, , odkud se podle obyvatel domu žalovaná odstěhovala na adresu , adresa, . Na adrese , adresa, je podle šetření soudu na zvonku uvedeno jméno , jméno FO, . Pokud jde o rozhodné právo, aplikoval soud právo české, a to s odkazem na §87 zákona o mezinárodním právu soukromém, podle něhož se smlouvy řídí právním řádem státu, s nímž nejvíce souvisí.

6. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst.1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst.2). Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

8. Dodatek č., hodnota, k Rámcové smlouvě uzavřený mezi žalobcem a žalovanou je svým charakterem smlouvou o spotřebitelském úvěru, kdy žalovaná jej uzavírala z pozice spotřebitele. Soud se proto ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením shora uvedeného dodatku (smlouvy o úvěru) s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet. Již z tvrzení žalobce je evidentní, že nikoli, neboť sám žalobce uvádí, že vyšel pouze z informací o žalované, z nichž ovšem nevyplývá, že by žalovaná sdělovala žalobci své konkrétní pravidelné měsíční výdaje a že by žalobce konkrétní měsíční výdaje žalované ověřoval. Navíc z výpisu z účtu žalované za období předcházející uzavření smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovaná disponovala pouze velmi nízkým zůstatkem prostředků na účtu. Z úvěrové zprávy poté vyplývá, že žalovaná žádala o poskytnutí jiného úvěru a její žádost byla zamítnuta. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že nelze jinak než dospět k závěru, že žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť se nezabýval ověřením pravidelných měsíčních příjmů a výdajů žalované. Z tohoto důvodu je nutné hledět na smlouvu o úvěru jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaná povinna žalobci zaplatit v rozsahu, v jakém jej dosud nezaplatila. Žalované byly žalobcem poskytnuty prostředky ve výši 18 000 Kč, z nichž žalovaná dosud zaplatila pouze 670,65 Kč. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci ještě zbylou část poskytnutých prostředků, tj. částku 17 329,35 Kč. Soud proto vyhověl podané žalobě co do zaplacení částky 17 329,35 Kč představující prostředky úvěru, které byly žalované poskytnuty a zůstaly ze strany žalované nezaplaceny. Co do zbylé žalobcem požadované částky (tj. pro sjednané poplatky, jiné příslušenství či smluvní pokuty) byla podaná žaloba s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy zamítnuta, neboť se jedná o sankce a poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.

9. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalobce byl soudem vyzván ve smyslu §118 a o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně současných měsíčních příjmů, výdajů a celkové současné majetkové situace žalované pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny, resp. pro konstatování, že žalovaná je schopna zaplatit žalobcem poskytnutou jistinu v klasické lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 o.s.ř.. Žalobce uvedl, že mu není známa současná majetková situace žalované, a proto nemohl požadovaná tvrzení doplnit a důkazy označit. Soudu tedy nezbylo jinak, než aby pro účely stanovení doby splatnosti vyšel z příjmu, který žalovaná žalobci sdělila před uzavřením shora uvedené smlouvy o úvěru, na základě čehož soud dospěl k závěru, že je na místě uložit žalované povinnost zaplatit poskytnuté prostředky žalobci ve splátkách po 500 Kč měsíčně, tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

10. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci poskytnuté a dosud nesplacené prostředky úvěru pod ztrátou výhody splátek, a to v souladu se závěry vyslovenými Krajským soudem v Českých Budějovicích v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94 či rozsudku č.j.5 Co 254/2024-105, kdy tento postup je opřen o § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v něm uvedenou zásadu spravedlivého uspořádání vztahu věřitele a dlužníka. Ostatně je i dlouhodobou soudní praxí, že v drtivé většině případů soudy povolují splátky právě pod ztrátou jejich výhody. V daném případě soud považuje za spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovit splátky přiznaného plnění pod ztrátou výhody splátek, když soud neshledal žádné konkrétní důvody k tomu, aby se odchýlil od závěrů vyslovených Krajským soudem v Českých Budějovicích zejména v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94. Ztrátou výhody splátek je míněno, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi (žalované ), s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

11. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobcem požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.

12. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšnější žalobce má v poměrné výši při zohlednění míry úspěchu a neúspěchu právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 800Kč, když jiné náklady žalobce nepožadoval. Žalobce byl ve věci úspěšný z 96,3%, žalovaná ze 3,7%, žalobce proto má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 92,6% z celkové žalobcem požadované náhrady nákladů řízení, tj. na částku 740,80Kč.