27 C 405/2025

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , se sídlem Adresa žalobce , zastoupen: Jméno Zástupce , advokátka, se sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 776 341,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 644 159,22 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč měsíčně splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátu výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 132 182,50 Kč, dále co do úroku kapitalizovaného za období od 2. 12. 2024 do 14. 7. 2025 ve výši 48 238,5 Kč, dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 4. 12. 2024 do 14. 7. 2025 ve výši 61 018,56 Kč, dále co do úroku ve výši 9,99 % ročně z částky 772 591,72 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 772 591,72 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 28 845,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 776 341,72 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, .

2. Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit, neboť vyhodnotil informace sdělené žalovaným a provedl lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, databázi CBCB a interní evidenci klientů. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že pobírá příjem ve výši 28 000 Kč měsíčně a že jeho výdaje jsou 0 Kč. Výši žalovaným uvedeného příjmu žalobce zkontroloval na základě transakcí na účtu. Výše pravidelných měsíčních výdajů žalovaného byla žalobcem stanovena na částku 7902 Kč na základě informací sdělených žalovaným a statistických údajů. Dále bylo žalobcem zjištěno, že žalovaný před uzavřením předmětné smlouvy splácel další úvěry, a to kontokorentní úvěr se splátkou 750 Kč měsíčně, revolvingový úvěr se splátkou 1250 Kč měsíčně, hotovostní úvěr se splátkou 8579 Kč měsíčně a hotovostní úvěr se splátkou 2436 Kč měsíčně.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobcem dne , datum, Smlouvu o úvěru č., hodnota, , na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 800 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poskytnuté prostředky úvěru spolu se sjednaným úrokem ve výši 9,99% ročně, a to ve splátkách po 10 693Kč měsíčně ( zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným ). Žalovaný na základě shora uvedené smlouvy čerpal peněžní prostředky ve výši 800 000 Kč a splatil 155 840,78 Kč (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobcem posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, v níž žalovaný uvedl, že je zaměstnán s příjmem ve výši 28 000 Kč měsíčně a že má výdaje ve výši 0 Kč měsíčně. Výši žalovaným uvedeného příjmu žalobce zkontroloval na základě transakcí na účtu. Žalobcem bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením předmětné smlouvy splácel další úvěry, a to kontokorentní úvěr se splátkou 750 Kč měsíčně, revolvingový úvěr se splátkou 1250 Kč měsíčně, hotovostní úvěr se splátkou 8579 Kč měsíčně a hotovostní úvěr se splátkou 2436 Kč měsíčně. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného byly žalobcem stanoveny ve výši 7 902 Kč na základě ekonomického modelu a statistických údajů (zjištěno z Posouzení úvěruschopnosti klienta ). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ).

5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ).

6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.

8. V souladu se závěry soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

9. S ohledem na skutečnost, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalobcem jakožto poskytovatelem úvěru a žalovaným jakožto spotřebitelem, zabýval se soud z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr. Z provedeného dokazování takový závěr učinit nelze. Pokud jde o výši pravidelného měsíčního příjmu žalovaného, tak tato byla žalobcem řádně ověřena. Pokud však jde o výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, tak tato ověřena dostatečně nebyla. Žalobce ohledně výdajů žalovaného vyšel pouze ze sdělení žalovaného, že nemá žádné pravidelné měsíční výdaje a stanovil výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného jen na základě ekonomického modelu a statistických údajů. Takový postup nelze považovat za posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, neboť konkrétní žalovaným sdělené výdaje (spojené zejména s bydlením a stravou) nebyly ověřeny. Navíc měl žalovaný již jiné závazky. Podle názoru soudu tak na základě žalobcem zjištěných informací od žalovaného, které navíc nebyly řádně ověřeny, nebylo možné konstatovat, že žalovaný byl schopen dalšího dluhového zatížení.

10. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že ze strany žalobce nebyla úvěruschopnost žalovaného posouzena s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, pakliže zůstal nezaplacen. Je nutné zohlednit, že žalovanému byly žalobcem poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 800 000 Kč a žalovaný z titulu této smlouvy uhradil celkem částku 155 840,78 Kč, žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci částku 644 159,22 Kč jakožto zbylou část poskytnutých a nezaplacených prostředků, co do této částky soud proto podané žalobě vyhověl. Žalovaný zůstal ve věci zcela nečinný, tvrzení žalobce ani jím předložené důkazy nevyvrátil. Co do zbylé části žalobcem požadované částky byla podaná žaloba zamítnuta s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy, neboť co do zbylé částky se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.

11. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se k ústnímu jednání soudu nedostavil a soud jej proto nemohl poučit ve smyslu §118 a o.s.ř. o nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně svých současných měsíčních příjmů, výdajů a celkové majetkové situace pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny. Soudu s ohledem na shora uvedené nezbylo jinak, než aby pro účely stanovení splatnosti vyšel z příjmu sděleného žalovaným před uzavřením smlouvy o úvěru ve výši 28 000 Kč, dále soud zohlednil skutečnost, že žalovaný v době uzavření shora uvedené smlouvy o úvěru již hradil jiné závazky a taktéž soud přihlédl k tomu, že v mezidobí od roku 2023, kdy došlo k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, dosud, se obecně podstatně zvýšily měsíční výdaje spojené se zajištěním základních životních potřeb (bydlení, strava ). S přihlédnutím k výše uvedenému a k výši žalované částky má soud za to, že je na místě uložit žalovanému zaplatit zbylou část poskytnutých prostředků ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, takovou dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci poskytnuté a dosud nesplacené prostředky úvěru pod ztrátou výhody splátek, a to v souladu se závěry vyslovenými Krajským soudem v Českých Budějovicích v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94 či rozsudku č.j.5 Co 254/2024-105, kdy tento postup je opřen o § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v něm uvedenou zásadu spravedlivého uspořádání vztahu věřitele a dlužníka. Ostatně je i dlouhodobou soudní praxí, že v drtivé většině případů soudy povolují splátky právě pod ztrátou jejich výhody. V daném případě soud považuje za spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovit splátky přiznaného plnění pod ztrátou výhody splátek, když soud neshledal žádné konkrétní důvody k tomu, aby se odchýlil od závěrů vyslovených Krajským soudem v Českých Budějovicích zejména v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94. Ztrátou výhody splátek je míněno, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi (žalovanému ), s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

13. S ohledem na konstatování neplatnosti smluv a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobcem požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.

14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšnější žalobce má v poměrné výši při zohlednění míry úspěchu a neúspěchu právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou zaplacený soudní poplatek ve výši 31 054 Kč, dále odměnou za 4 úkony právní zástupkyně žalobce po 11 420 Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby, účast při ústím jednání soudu) podle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č.177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů právní zástupkyně žalobce ve výši 1800 Kč v souladu s § 13 odst.4 cit. vyhlášky, náhradou cestovních výdajů v souladu s § 13 citované vyhlášky ve výši podle vyhlášky č.573/2020 Sb. v souvislosti s cestou právní zástupkyně žalobce z místa sídla advokátní kanceláře v Praze do místa jednání soudu v Českých Budějovicích a zpět, tj. 2x 105 km při sazbě za 1 km jízdy ve výši 5,90 Kč, průměrné ceně paliva benzín 34,70 Kč/1 l, spotřebě paliva 6,7 l/100 km, náhradou za promeškaný čas za 7 započatých půlhodin po 150 Kč/půlhodina a 21 % DPH. Úspěch žalobce činil 65,7% (když pro zjištění míry úspěchu je nutné zohlednit i žalobcem požadované příslušenství, s tím, že úrok z prodlení, který nebyl žalobcem kapitalizován, soud kapitalizoval pro účely stanovení míry úspěchu ke dni vyhlášení rozsudku), úspěch žalovaného činil 34,3%, z tohoto důvodu má žalobce z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 91 865,25 Kč právo na 31,4%, tedy na částku 28 845,70 Kč.

15. Pokud jde o žalobcem požadovanou náhradu za úkon vyjádření ze dne , datum, , tak v souvislosti s tímto úkonem soud žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť by se nejednalo o účelně vynaložený náklad, obsahem vyjádření totiž bylo doplnění tvrzení žalobce učiněné sice k výzvě soudu, nicméně šlo o tvrzení, která v daném případě měla obsahovat již podaná žaloba. Žalobce podává žaloby obdobného typu opakovaně, je právně zastoupen a musí si tak již být vědom toho, že žaloba tohoto typu má obsahovat konkrétní tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy a tvrzení o výši zaplacených prostředků tak, aby bylo zjevné, jak žalobce dospěl k výši požadované částky.