27 C 423/2024

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , se sídlem Adresa žalobce , zastoupen: Jméno Zástupce Anonymizováno , advokát, se sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A , bytem Adresa žalovaného A , o zaplacení částky 35 769 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24 100 Kč, a to ve splátkách po 1 300 Kč měsíčně splatných vždy ke každému pátému dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 11 669 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 224,9 Kč za období od 26. 10. 2024 do 12. 11. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 35 769 Kč od 13. 11. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1609,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 35 769 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky úvěru ve výši 28000 Kč.

2. Žalobce uvedl, že posoudil před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit. Žalobce vyšel z údajů zjištěných od žalovaného uvedených v kartě klienta a dále z interní metodiky posouzení úvěruschopnosti. Byl zjištěn příjem žalovaného ve výši 35 000 Kč měsíčně a splátky jiných úvěrů u žalobce ve výši 750,92 Kč měsíčně. Žalobce dále provedl lustrace žalovaného v registru NRKI, CRIBIS a ISIR, z nichž nezjistil žádné skutečnosti bránící poskytnutí úvěru žalovanému. Úvěruschopnost žalovaného žalobce posoudil prostřednictvím metodiky, v níž zohlednil životní minima dospělých členů domácnosti žalovaného ve výši 4470Kč a celkové měsíční náklady na bydlení ve výši 7154Kč.

3. Žalovaný podal odpor proti soudem vydanému elektronickému platebnímu rozkazu. Žalovaný uvedl, že se nechce vyhnout splnění dluhu, ale je schopen jej zaplatit pouze ve splátkách. Žalovaný učinil nesporným, že čerpal na základě smlouvy tvrzené žalobcem peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. Dále žalovaný uvedl, že po podání žaloby zaplatil žalobci čtyři platby po 1300 Kč měsíčně. Žalovaný požádal s ohledem na svou tíživou finanční situaci o možnost splátek ve výši 1300 Kč měsíčně, když splátky v této výši si mezi sebou účastníci po podání žaloby i dohodli. Ke svým majetkovým poměrům žalovaný uvedl, že je zaměstnán v Rakousku s příjmem 2 400 EUR hrubého (tj. cca 1 750 EUR čistého ), což by mělo být v přepočtu cca 42 000 Kč čistého. Žalovaný je u tohoto zaměstnavatele zaměstnán od února 2025 v pracovním poměru na dobu neurčitou. Žalovaný si je vědom svých dalších závazků v celkové výši 175 000 Kč. Žalovaný bydlí v nájmu, bydlí sám. Nájem činí částku cca 24 000 Kč měsíčně včetně energií. Dále má žalovaný běžné výdaje spojené s ošacením a stravou. Dále má žalovaný ještě pravidelné měsíční výdaje spojené s dopravou do zaměstnání v Rakousku ve výši cca 2 000 Kč měsíčně. Vyživovací povinnost žalovaný nemá.

4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s žalobcem dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč, tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci poskytnuté prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 924 Kč, RPSN ve výši 49,2% a poplatky za doplňkové služby, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2539 Kč ( zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným a z výpisu čerpání, splátek a úhrad ). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobcem posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným, v souladu s nimiž byl žalovaný v době uzavření smlouvy neměl vyživovací povinnost a výše měsíčního příjmu žalovaného činila 30 000Kč (zjištěno z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta ). Žalovaný splátky řádně nehradil a žalobce proto úvěr dopisem ze dne , datum, adresovaným žalovanému zesplatnil. Žalovaný svůj dluh žalobci nezaplatil ani přes zaslanou předžalobní upomínku (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne , datum, adresované žalovanému a dokladu o odeslání).

5. Žalovaný uhradil žalobci z titulu shora uvedené smlouvy po podání žaloby dne , datum, částku 1300 Kč, dne , datum, částku 1300 Kč a dne , datum, taktéž částku 1300 Kč. Tyto platby žalovaný prokázal prostřednictvím nahlédnutí soudu do elektronického bankovnictví žalovaného. Ze strany žalovaného bylo tvrzeno, že částku 1300 Kč zaplatil ještě v měsíci květnu 2025, toto tvrzení však žalovaný neprokázal.

6. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ).

7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

9. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobce se nedostavil k ústnímu jednání soudu, soud jej proto nemohl poučit v souladu s § 118a o.s.ř. o nutnosti označit důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem, na základě jakých konkrétních listin byly ověřovány pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného v době předcházející uzavření smlouvy. Pokud se žalobce v tomto pouze spokojil pouze se sdělením žalovaného a statistickými údaji ohledně výše životního minima či nákladů spojených s bydlením, tak nelze konstatovat, že by posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Bylo nutné zjistit a ověřit konkrétní majetkovou situaci žalovaného. Nadto je třeba upozornit, že žalobcem bylo zjištěno, že žalovaný měl v době předcházející uzavření této smlouvy u žalobce již jiný závazek, o to důkladněji bylo nutné zabývat se tím, jestli majetková situace žalovaného skutečně umožňuje žalovanému další dluhové zatížení.

10. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že žalobcem nebylo prokázáno, že by žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné hledět na předmětnou smlouvu o úvěru jakožto na neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen vydat, tj. zaplatit, a to v rozsahu, v jakém zůstal nezaplacen. Žalovanému byly žalobcem poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč, když žalovaný prokázal, že z titulu této smlouvy uhradil po podání žaloby celkem částku 3900Kč (3krát 1300 Kč), z titulu této smlouvy je proto žalovaný povinen zaplatit žalobci již jen zbylou část neuhrazených prostředků, které byly žalovanému poskytnuty, tj. částku 24100 Kč. Soud tedy vyhověl podané žalobě co do zaplacení částky 24100 Kč. Co do zbylé části žalobcem požadované částky byla podaná žaloba zamítnuta s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy, neboť co do zbylé částky se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.

11. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022 je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce se k ústnímu jednání soudu nedostavil, a proto nemohl být soudem poučen ve smyslu §118 a o.s.ř. o nutnosti doplnění tvrzení a označení důkazů ohledně současných měsíčních příjmů, výdajů a celkové majetkové situace žalovaného pro účely stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny, kdy je důkazním břemenem žalobce prokázat, že žalovaný je schopen zaplatit poskytnuté prostředky ve lhůtě požadované žalobcem a že taková lhůta je lhůtou přiměřenou poměrům žalovaného ve smyslu §87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce z výše uvedeného důvodu nemohl být soudem poučen ani tom, že v případě nedoplnění tvrzení a neoznačení důkazů ohledně současné majetkové situace žalovaného nese žalobce nebezpečí, že bude určena splatnost poskytnutých a dosud nezaplacených prostředků žalovanému ve splátkách v nízké měsíční výši. Žalovaný se k ústnímu jednání soudu dostavil a sdělil, že výše jeho příjmů činí cca 42 000 Kč měsíčně. Z těchto příjmů hradí další závazky v celkové výši 175 000 Kč, dále hradí nájem ve výši 24 000 Kč měsíčně, dopravu do zaměstnání v Rakousku ve výši cca 2 000 Kč měsíčně a dále má běžné výdaje spojené se stravou a ošacením. Žalovaný uvedl, že je schopen hradit na žalobcem uplatněný nárok splátku ve výši 1300 Kč měsíčně. S ohledem na žalovaným sdělené příjmy a výdaje má soud za to, že je na místě uložit žalovanému zaplatit zbylou část poskytnutých prostředků ve splátkách po 1300 Kč měsíčně, tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci poskytnuté a dosud nesplacené prostředky úvěru pod ztrátou výhody splátek, a to v souladu se závěry vyslovenými Krajským soudem v Českých Budějovicích v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94 či rozsudku č.j.5 Co 254/2024-105, kdy tento postup je opřen o § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v něm uvedenou zásadu spravedlivého uspořádání vztahu věřitele a dlužníka. Ostatně je i dlouhodobou soudní praxí, že v drtivé většině případů soudy povolují splátky právě pod ztrátou jejich výhody. V daném případě soud považuje za spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovit splátky přiznaného plnění pod ztrátou výhody splátek, když soud neshledal žádné konkrétní důvody k tomu, aby se odchýlil od závěrů vyslovených Krajským soudem v Českých Budějovicích zejména v rámci rozsudku č.j. 19 Co 1118/2024-94. Ztrátou výhody splátek je míněno, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi (žalovanému ), s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

13. S ohledem na konstatování neplatnosti smluv a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobcem požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.

14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když l procesně úspěšnějším účastníkem ve věci byl žalobce, a má proto proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Úspěch žalobce při zohlednění jím požadovaného příslušenství ( pro účely stanovení míry úspěchu je nutné zohlednit i žalobcem požadované příslušenství, když ohledně úroku z prodlení, který nebyl žalobcem kapitalizován, soud tento pro účely stanovení míry úspěchu kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku ), činil 72,3%, úspěch žalovaného činil 27,7%. Žalobce tak má právo na 44,6% z celkové náhrady nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 1431Kč, dále odměnou za 3 úkony právního zástupce žalobce po 500Kč/úkon (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, písemné podání ve věci samé), dále náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 300 Kč a 21 % DPH. O výši odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce bylo soudem rozhodnuto podle §14b vyhlášky č.177/1996 Sb., ve znění účinném do , datum, , s ohledem na formulářový charakter žaloby. Celkem náhrada nákladů řízení činí 3609 Kč, z této 44,6% činí 1609,60 Kč tak jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku shora.